Re: Nenávist naší vlády k Ukrajině

Missy, na FB už zásadně neplýtvám energií reagováním na příspěvky, které recyklují tvrzení o žebrajícím Zelenském a zlatých záchodech. Na tuto část tvého příspěvku nebudu reagovat ani tady.

Snad má ale smysl tady na Rodině napsat aspoň něco z mé vlastní zkušenosti k těm také často omílaným "dovoleným" na Ukrajině.
Vzhledem k tomu, že učím v kurzech češtiny pro cizince, u nás na malém městě jde převážně o Ukrajince, nebo přesněji, Ukrajinky, znám se za poslední roky osobně s několika desítkami z nich.
Proč některé, nebo někteří jezdí domů: 1) Jsou u nás ženy, jejichž manželé nebo starší synové museli zůstat na Ukrajině, mnozí z nich bojují na frontě. Je tak těžké pochopit, že se s nimi chtějí třeba aspoň jednou za rok vidět? Nikdy nevědí, jestli to není poslední setkání. A znám osobně několik žen, jejichž manželé, bratři a bratranci už padli, nebo skončili v ruském zajetí, což je možná ještě horší.
2) Jsou u nás malé děti, které se už několik let neviděly se svými, otci, prarodiči, nebo dalšími příbuznými, znají je, v tom lepším případě, jen z displeje mobilu. Když je to možné, domluví si příbuzní aspoň setkání někde v západních částech Ukrajiny, kde je to přece jen méně nebezpečné.
3) Je u nás mnoho rodin, kterým jejich staří rodiče, prarodiče, řekli, že raději umřou doma, že už se necítí na to, začínat v cizí zemi. Někteří jsou nemocní. Je tak zavrženíhodné, že je jejich děti a vnoučata chtějí ještě navštívit?
4) Mám v kurzu mladého muže, kterého k nám jeho rodiče poslali z pohraničního města, když mu bylo 16, je v ČR sám, jeho otec i matka jsou vojáci, chtěli, aby aspoň on měl větší šanci žít. Neviděl své rodiče tři roky, v současné době smějí z Ukrajiny jezdit mladí muži až, myslím, do 22 nebo 23 let, tak toho využil a jel je navštívit. Strávil tam "úžasnou" dovolenou ve tmě, v zimě, za houkání sirén, dlouhé hodiny v krytu...

Samozřejmě nejhorší situace je na východě, domy, školy, továrny lidí, kteří jsou odtamtud, už často ani neexistují. Ale rakety dopadají po celé Ukrajině. Teď nedávno se vrátila z návštěvy prarodičů, kteří žijí na západní Ukrajině, tj. v té údajně bezpečné části, kamarádka mojí dcery. Sirény ji budily každou noc, spala na matraci v chodbě.
Babička jí prý říkala, ať nepanikaří. Oni jsou tvrďáci, nic jiného jim nezbývá, nějak žít se musí. Pár dní po tom, co se vrátila, v paneláku kousek od jejich domu raketa zabila přes 30 lidí.

Naprostá většina Ukrajinců, které znám, jsou příjemní lidé, kteří se nám rozhodně nevysmívají, naopak jsou vděčni za každou pomoc a snaží se ji aspoň málem oplatit. Že se mezi jejich krajany najdou i někteří méně sympatičtí, to snad není nic nečekaného.

A nakonec ještě k tvému vyjádření: "Já budu mít dobrý pocit, pokud uvidím vládu, pro kterou bude konečně priorita tahle země." Jsem přesvědčena, že podpora Ukrajiny a Česko jako priorita nejsou v rozporu, spíš právě naopak. Ať už v bezpečnostní, tak v ekonomické oblasti.