Rozvod - odešly jste rychle či jste dlouho přešlapovaly?

Dobrý den, ahoj,

potřebuji se vypovídat a taky získat náhledy z různých stran.

Před cca 3 měsíci jsem oznámila manželovi, že se chci rozvést. Máme vztah přes čtvrt století. Za tu dobu proběhlo z manželovy strany mnoho velkých přešlapů, kdy by se opravdu nikdo nedivil, když bych odešla. Snažila jsem se řešit, co šlo. Mluvit, vysvětlovat, pak už spíš mlčet a změnit sebe, protože nemáme právo měnit toho druhého. Ale nějak se to hromadilo, až jsem si uvědomila, že už mi i tělo říká dost.
Děti jsou už velké, nejmladší půjde na druhý stupeň. Dospělá dcera mi otevřeně říká, ať se rozvedu, že táta jiný nebude. Já ale vím, že to, co ona vnímá už je jen slabý čajíček oproti tomu, co bylo. Že tam nějaký posun je. Ale vidí, že mě to stojí strašně moc sil. Sama v sobě řeším možnost odchodu už řadu let.

Přesto jsem z toho rozemletá na kaši. Nejhorší je představa, že rozbíjím domov. Ani jeden nemáme na to, vyplatit toho druhého, tedy se řeší prodej domu.
Ty tři měsíce jsem přešlapoval na místě. Zvažovala, zda nezavřít oči a nezůstat ve vodách, které znám. Zároveň chci být konečně sama za sebe a možná - teď opravdu ne - ale možná někdy v budoucnu bych chtěla žít vedle muže, který mě podrží, podpoří, bude respektovat moje názory, bude umět ovládat své emoce... Ale nevím, zda to není jen nějaký opožděný "pubertální" výlev. Co když je to opravdu "všude stejné"? Co když budu litovat, až se má zranění na duši uzdraví... Nicméně už stejně má muž náhradu...

Myslím, že vlastně chci slyšet, že na podruhé to může být lepší a harmoničtější vztah. Že vztah, kdy už je to spíš z rozumu a není tam touha s druhým trávit čas, cítit jeho blízkost, opravdu nemá cenu. Ale také mě upřímně zajímá, jaké to reálně může být z mnoha pohledů...

Vím, že rozhodnout se musím jen já sama. Ale ráda bych znala také jiné pohledy a zkušenosti.
Předem díky za sdílení