Re: Plány na léto

Ropucho, děti umí být hodně hlasité a pohyblivé i v kavárně, restauraci... třeba i na zahrádce (restaurační), některým je to vlastní. Jsem na hluk citlivá tak nějak průměrně asi, ale jednotlivé výkřiky, vřískot, povalená židle apod. se mnou doslova trhají, i když nechci. Je mi to nepříjemné, ale mám pochopení (jak pro děti, tak jejich rodiče). Když to nějak přesahuje (moji) únosnou mez, klidím se. Pokud je dítě starší dvou let a obzvlášť protivné, zkusím nejdřív TaJ metodu přísného pohledu. Mladší dítě už jsem i pouhým pohledem rozbrečela, což si člověk moc nepomůže, takže to nepřeháním.

Máš pravdu, že soustavné komandování celkem normálního dítka je ještě horší, trpím.

Kolikrát to hraničí s týráním. Byla jsem svědkem nucení "dojíst" u děvčátka asi šestiletého, které mělo normální porci masa s knedlíkama. Prej "chtěla jsi to, tak to sněz!" To bylo fakt trýznivé, byla jsem na hraně fakt tomu kreténovi otci (matka a babička seděly u stejného stolu a mlčely) jít vysvětlit, že malé dítě těžko spořádá to, co on. Udržela jsem se, nebyla to moje věc, ale posezení v restauraci bylo total zkažené. Bylo mi špatně psychicky i fyzicky.