Re: Jak vycházíte s rodinami partnerů svých dětí?

Ropucho, vidíš. A moje tchyně byla ze mě extrémně zklamaná. Jsem velmi samostatná, vychovala jsem se v podstatě úplně sama. Ona nemohla přenést přes srdce, že nejsem v kontaktu s rodiči. Jasně z toho vyplynulo, že nebudu dostatečně vhodná. Komentovala to slovy: "no ještěže se toho nedožil tchán". Jako bonus se nám narodilo první dítě s velmi vážnou vrozenou vadou a potřeboval mnoho operací. Samozřejmě to byla moje vina, protože v jejich rodině se nikdy nic takového neobjevilo. Upřímně u nás taky ne. Završila jsem to "kariérou " osvč. To jsou totiž ti, co nic nedělají. Vylepšila jsem to nástupem na částečný úvazek na poměrně prestižní vysokou školu. Jenže po čtyřech letech jsem šla na jinou, učím samozřejmě úplně zbytečný obor . Dnes je to velmi stará paní. Má více než 90 a beru to tak, že tady taky dlouho být nemusí. Starám se o to, aby se manželova rodina pravidelně setkávala a organizuju jim vždy několikadenní víkendové srazy u nás. Mě to baví, nevadí mi to a myslím, že nakonec je ráda, že můj manžel má právě mě. Ale na začátku to nebylo fajn. Oni byli všichni vzdělaní. No u nás to bylo tragické.
Zkrátka základ je se nepoměřovat. Já mám zase špek na břichu, velký zadek .... no co už.