Diskuze : Hlavní : Život s cizincem

Lisko, dvoulete deti mluvi na ruzne urovni - nektere se domluvi jednoslabicnymi "slovy", i kdyz v rodine existuje jen jedina rec. Nektere mluvi vety se dvema slovy, nektere mluvi celkem vice mene viceslovne vety.

Nejake zvlastni vyzkumy o zrovna tomhle veku neexistuji. Zrejme se diteti lip pamatujou a vyslovujou kratsi slova. Plno deti oznacuje ZENY jako MAMA, holcicky casto svym jmenem (pokud je to holcicka), muze jako TATA atd atd - proste slovo, ktere si pamatuji, pouzivaji na to, co to pripomina. Jine deti si pamatuji nazvy presnejsi. Jak receno, nejake extra vyzkumy, jak tohle funguje, nejsou.
Jestlize dite zije v prostredi, kde prevazuje jeden jazyk, obvykle se postupne nauci ten, ktery potrebuje. Nektere se nauci jazyku vic, nektere ne, a to i kdyz maji temer stejne podminky nebo vyrustaji ve stejne rodine. Hodne casto nejmladsi dite mluvi jaksi "nejhur" - vi, ze mu rodina stejne rozumi, tak co by se namahalo. Hodne deti se o par let starsi stydi, ze nekdo v rodine mluvi jinak, a odmitaji jazyk pouzivat. Jine zvladnou jazyku vic najednou.
Vsechny vyzkumy, pristupne v nejake forme rodinam, ktere to "postihuje", jsou celkem vseobecne formulovane. Kazda matka samozrejme zna kamaradky, ktere to maji "takhle", ovsem to neni nic, co potvrzuje pravidlo, ale jenom, ze u ty kamaradky to funguje "takhle".

ona to neni rec otcovska, ale spis rec, ktera se nejvic pouziva kolem. Krome toho kazde dite je jine, v jedne rodine se neuci deti ty jazyky stejne. Jedno dite mluvi lip jednou reci, druhe zasadne odmita tou reci mluvit. Obzvlast, kdyz je mu jasne, ze jednou z reci se domluvi se vsemi, zatimco druhou jen s tim nebo onim.

Aha, děkuji.

S manželem česky mluvím a on mi odpovídá francouzsky.

A není to spíše tím, že s manželem nemluvíš česky?