Diskuze : Hlavní : Vysoké školy

Mně se líbilo,když se řidičák dělal ve škole, ve čtvrťáku. Dělali ho všichni,stálo to prd, občas se dalo hezky ulejvat se z některých neoblíbených předmětů a kdy někdo opakoval, nakonec ten řidičák udělali všichni.
Pamatuju si jen, že jsem byla naštvaná, že jsem tam měla poznámku, že řídit můžu až od 18. Já myslela, že to bude jen někde nějakej papírek vedle, kterej tam mít nemusim

Huso, ja jsem po par jizdach vzdala autoskolu, rozhodla jsem se, ze nemam talent a stejne nikdy nebudu mit auto. Za tri mesice jsem si auto koupila, naucila jsem se jezdit na polnackach a pokorne jsem se vratila do autoskoly. Ale neni to teda standardni postup.
U ridicaku jsem napoprve vyletela z testu, za jizdy jsem naopak dostala velkou pochvalu
(Rodice me ridit neucili, tata nechtel nechat ridit ani mamu.)

Řekla bych, že uviděl volné místo na poslední chvíli, tak to tam zalomil, ještě škrtnul cestou o auto vedle, a bylo... ono zvednout auto z kol na bok nebo (přes) střechu je překvapivě snadné.

My jsme tehdy v pravěku sice auto měli, ale zrovna v tu dobu nemělo výfuk či co
A sousedi nemají nejezdí autem, jen jejich děti chtěly řidičák.
Moje děti jezdily se mnou nebo manželem -prostě po cestách kolem baráku, na parkovišti ve firmě u manžela apod.

v životě jsem neseděla za volantem předtím, než jsem si začala dělat řidičák a pak jen v autoškole... (nepočítám debilní nápady tatínka, kdy nás nechával "řídit" jako malinké na klíně - kdysi velká zábava )
ani můj muž, ani nikdo, koho znám
za nás platilo, "nemáš řidičák, nemáš co dělat v jiném než tréninkovém autě s pedály pro instruktora"
a ani po autoškole se mnou nikdy nikdo nejel, aby mě nějak koučoval...
teď teda dceru učí jezdit její přítel, on je fanda do aut, ale moc nadšená nejsem... nakonec teda myslím, že ona o spíš vzdá, než aby si zkusila udělat řidičák, řízení ji nijak neoslovuje, je po tatínkovi