Diskuze : Hlavní : Dění na Rodině

Dělím čas před revolucí a po revoluci. Vše po revoluci mi připadá jako včera, vdala jsem se v té době, měla děti, od revoluce žiju tak nějak stejně, přitom je to přes 30 let.

Huso, ten mžik, kterým se přehoupne deset let, mě trochu vyděsil
Přitom se stihla přihodit spousta věcí, spousta změn, ale když se začtu do té deset let staré diskuze, přijde mi to "jako včera".

"Mám pořád pocit, že rok 2015 je vlastně současnost."

Tohle já mám tak nějak pořád, mám zpoždění za reálným plynutím času. Když někde vidím datum narození okolo roku 2000 v souvislosti s dospělými lidmi, úplně se zarazím, co je to za nesmysl - vždyť to je "teď", to musí být děti. No nejsou, moje děti už také nejsou děti. Čas je zvláštní veličina

No to je poklad
Byla jsem optimistické děvče, koukám
A to je dobře, člověk má být optimistický, na srážku s realitou je vždycky času dost.
Takže zůstávám optimistická, strefila jsem se v tom, že děti studují mimo domov a snažím se užívat života, i když to nejde úplně podle mých představ.
Klimakterické obtíže mě kupodivu netrápí, trápí mě jiné obtíže, ale koho v padesáti vůbec nic netrápí, ten musí být mrtvý
Předbíhám tedy o půl roku, ale když už se to vytáhlo na světlo,
snad se to počítá

To je mazec. V okamžiku vzniku tohoto vlákna jsem zrovna pracovala tak tvrdě, že jsem neměla na Rodinu ani jiné odpočívací věci čas, už umíraly na úbytě i Krkavčí matky, to byla má nejoblíbenější diskuse, s diskusí mnohodětných jsme přelezly na Dámu a i ta už je v internetovém pohřebišti. Ale jinak je ten rozdíl deseti let u mne fakt mazec - profesní veletoč, role babičky (a tchýně), covid a jeho následky zdravotní i jiné. Stejný, jen o pár let starší mi zůstal snad jen manžel. Dům jsme totálně přeorali a zčásti změnili jeho účel. Jo a zahradu stále nestíhám, jak bych chtěla. Člověk (alespoň já) začíná spíš bilancovat, než koukat dopředu.

tady je protivná přijatelně

ale Ropucha byla ještě veselá

a vůbec celé to debatní vlákno je takové uvolněné, to už se v současnosti vůbec neděje