Diskuze : Hlavní : Dění na Rodině

Já se přiznám, že jsem donedávna nevěděla, co znamená ko*kot
Myslela jsem, že je to něco jako blbec, naštěstí jsem to nepoužívala.

žženo, ale to klidně odpovídá tomu, co píšu... a jsem přesvědčená, že když bys měla potřebu (chuť) vulgarity ze svého slovníku vyřadit, bylo by to celkem snadné... na rozdíl od těch automatických reakcí na okamžitý podnět...
(to celé bylo k tomu přesvědčení ropuchy a husy, že volba slovníku je čistě na rozhodnutí daného člověka btw je hezké, že zrovna ropucha a husa jsou tu za představitelky distingované mluvy )

Huso, ja jsem toto poprve zazila na treninku basketu u nevlastniho syna, kdyz na kluky trener rval sproste nadavky, jeste pred rodici....klukum bylo tak 13 let

chtela jsem si na nej stezovat, ale ostatni rodice rikali, ze to je normalni, ze to patri ke sportu

jinak jsem zila taky v ponekud sklenikovem prostredi....ve firme Americane rikali "f...", kdyz se jim neco nedarilo, ale to mi prislo v pohode....a na chalupe starsi sousedky mluvily jadrně, ale moji rodice byli spis knihomolove, chodili do divadel atd.

"Proč ty neřekneš kobylí zadek nebo podělaný kočičí záchod nebo psí bobek? Má to důvod?"

Asi nemá, ale to bych se přece mohla ptát i já tebe, proč se nevyjádříš normálně a říkáš slova jako podělanej .

Rose, aha.
Já bych řekla, že v tom hraje roli i individuální temperament, ale ok.
Každopádně když přemýšlím, jak já sama verbalizuji vypjaté momenty, tak ani nevím.
Na prudkou bolest asi "au" nebo "jauvajs", na leknutí možná nějaké neutrální citoslovce, na nehodu typu něco upadne, něco se rozbije... snad ani nijak, možná to nějak okomentuji podle aktuální situace nebo to prostě jen zvednu. Jsem dost flegmatik, většinou nemívám pnutí z toho, že se věci dějí. A byla jsem i vychovávána umět se ovládat, to asi
také hraje roli.
Extrém hodný bezhlavé reakce (ty vulgarity, které si už nepamatuji, kteté to vlastně byly) jsem zažila
jednou nebo dvakrát za život za volantem a tím mám nejspíš vyčerpáno.