Diskuze : Hlavní : Týrání a zneužívání

Fakt divný.
Děti občas bankuju. Jednou se nabankovaly před preventivní návštěvou lékaře . Tzn na křížové kosti měla malá dcera, tehdy tak spolkového věku, obr kruhovou fialovou podlitinu 7x7 cm Mi bylo jasne, že to doktorku zaujme a rekla jsem jim, že pokud se bude ptát, musí vysvětlit, jak k tomu došlo ....a jó, doktorka hned zbystřila s vyslýchala je.... A byla jsem ráda, že je tak bdělá. Kdyby nedostala vysvětlení, jsem si jistá, že by řešila
Přijde mi, že preventivka by měla, krom váhy, růstu, kognitivní funkce, řešit i celkové přospívání.... A týrání znamená dost neprospěch...

Nechci bagatelizovat, ale ad křik:
Moji sousedé a kamarádi řvou strašně. Fakt strašně. Otec je šílený choler. Děti šílení choleričtí. Rve třeba s otevřeným oknem. Zní to hrozně. Druhá sousedka říkala, že opakovaně její různí návštěvníci chtěli volat sociálku. Já mám posunutou hranici a jižanské předky a vyrůstala jsem s urvanymi bratry, navíc je znám dobře a vím, že oni jsou jako rodina super, je to milující otec ( co bych dala za to, kdyby můj kulantni ex, co na mě vztáhl ruku, ale chování jak Oldřich Nový, byl z pětiny takový otec, jako je tento uřvaný soused). Lety se na o lepší, ale byly doby, kdy rev na celou ulici/ chodbu. Děti brečela, otec nakonec dost často taky. Několikrát za den.Neznat je hodně dobře, mám taky cukání volat sociálku, ale oni prostě mají "ciganskou mentalitu". ( Otec učí na VŠ, obě děti na gymplu, opravdu rodina až nadstandardně v pohodě, ale řev naprosto nestandardní).
Fakt nechci bagatelizovat, ale ta " hlasová kultura" uvnitř rodiny se hodně různí.

Ten dnešní článek je zde (ty jo, to je skoro jako znamení, když jsi včera zadala ten dotaz a běžně se tu takováhle témata neobjevují):
https://www.irozhlas.cz/zivotni-styl/spolecnost/biti-voditkem-na-psa-skrceni-a-paleni-cigaretami-sanci-pro-tyrane-deti-je_2412110800_epo

Dari, zrovna dnes je článek na irozhlasu o týrání dětí a o tom, že jedinou šancí pro tyto děti je všímající okolí... Sousedce věříš. Určitě ji stálo hodně rozmýšlení, než se s tím za tebou vydala (pokud to není superdobrá kámoška a pak by o tom asi mluvila už dávno). Nicméně reálně nevíš nic. Takže, za sebe:
- poprosila bych sousedku o nahrání anebo o zavolání, až se to bude dít. Asi bych od ní chtěla vědět, jak to bývá často a jak dlouho se to děje, kdy si toho všimla.
- napadlo mě zeptat se staršího dítěte, ale děti se za situaci v rodině často stydí, takže pokud s ním nemáš žádný vztah, může klidně zapírat a nic se nedovíš.
- nabídnout oblečení mi přijde super nápad. Nicméně s tím ostatním bych byla opatrná, resp. dovolila bych si to možná tak na páté návštěvě (rady, dotazy jak ne/zvládá, upozornění, že to lidé vidí...).
- nabídnout platbu kroužku apod. - pozor, často lidé, kteří mají málo, mají také hrdost a toto je urazí, přestože by tu pomoc velice potřebovali. Je to hodně ožehavé a je potřeba našlapovat opatrně. Není to tak, že každý, kdo nemá, skočí kolem krku někomu, kdo mu "na ulici" nabídne "vy jste asi chudá a nemůžete to dítěti platit, já to zaplatím". Jako vím jak to myslíš, protože to mám stejně jako ty, a právě proto vím, jak je to ožehavé. Takže zase - to bych udělala až poté, co se s paní skamarádím.
- pokud se skamarádění nepodaří, ale bude tam od tebe ta snaha ne úplně jemná (tj. paní při snaze o skamarádění pozná, že víš a řešíš, a odmítne to), pak můžeš mít problém, když to bude potřeba nahlásit na OSPOD. I když to uděláš anonymně, paní bude rovnou předpokládat, odkud vítr fouká.
- na OSPOD lze nahlásit anonymně. Na policii ne, tam bude tvé jméno ve spisu a může do něj "viník" nahlédnout. (Ale to asi víš sama, jestli se nepletu v tvé profesi.)
- kdybych v té situaci byla já, tak bych: nejprve zavolala na linku bezpečí pro rodiče a s jejich zkušenostmi si sesumírovala svou situaci. Pak bych zkusila vymyslet, jak dostat jejich dítě ke mně na návštěvu ("přijede mi synovec a nemá tu žádného kamaráda, nemohl by Pepík přijít na návštěvu, že by si pohráli?"). Pokud bych neměla možnost "sehnat" žádné dítě v podobném věku a pohlaví, jako týrané dítě, pak třeba "plánuju péct cukroví a toho našeho už to nebaví, vyrostl z toho. Děsně ráda peču s dětmi, nechtěl by váš Pepík přijít v sobotu odpoledne na společné pečení?". Nebo cokoliv, co já vím, neznám vaše reálie. A z rozhovoru s dítětem bych zkusila nenápadně něco dostat.
- pak mě ještě napadá, kdyby mě sousedka zavolala ve chvíli, kdy by u nich byla scéna, prostě u nich zazvonit a zeptat se, jestli se něco nestalo, že ses lekla, jestli nemají problém. Vypadat mile a nápomocně, ne, že mám podezření, že týrá dítě, ale spíš že jí se něco stalo, třeba nějaká havárie v bytě nebo tak. Že jdu zrovna na návštěvu vedle k sousedům a slyším při cestě kolem jejich bytu, že se něco děje.

Tož asi tak za mě. Jen Dari, prosím, nenech to být!!!

Je hezké, že ti není lhostejné, že se možná děje něco neblahého. "Možná" píšu proto, že nejsi přímým svědkem, doslechla ses o tom, i když chápu, že máš asi dobré důvody té druhé druhé sousedce věřit. Nicméně, ohlašovací povinnost se týká toho, co víme nějak "hodnověrně", takže v tomhle případě by to měla ohlašovat především ta paní, co se ti svěřila. Jak už tu někdo psal, na OSPOD je možné nahlásit podezření i anonymně, i tak se tím zabývají, akorát samozřejmě bude to mít menší váhu v tom, že vždycky to může být nějaké vyřizování účtů apod. Ale nějak tu rodinu proklepnou. Paní by ale mohla na OSPOD zajít taky neanonymně a požádat, aby její údaje nebyly součástí spisu a byly vedeny odděleně, aby pak ta dotyčná matka nevěděla, kdo přesně ji nahlásil, to by mělo jít, bývalo to tak. Ano, nemusí to být happyend typu všechno se obrátí v dobré, ale i zmírnění křiku popř. dalších věcí, o kterých nevíme, může přinést úlevu. A taky, jak už tu někdo psal, s rodinou - matkou i dětmi se může pracovat jak terapeuticky v rámci nějakých návazných služeb, tak kontrolně (OSPOD se doptává ve škole, u lékaře...), tak tím, že pomůže prostřednictvím další soc. organizací např. s dávkami apod. Odebrání dětí je až ta poslední možnost, vždycky se hledá někdo v okolí, kdo by se mohl postarat, pomoci.
Klidně zavolej na nějakou linku, jak už taky někdo navrhoval. Ideálně bych volila Linku pro rodinu a školu (116000), tam takové případy často pomáhají řešit, mají s tím hodně zkušeností. Přijde mi fajn, že nad tím předem přemýšlíš, jak to uchopit co nejlépe...