Diskuze : Hlavní : Mám doma podnikatele

mě se chce blejt už 12 let,od doby co se starší syn narodil a to z takových lidí jako jsi ty!Odsuzuje se strašně rychle,závist je normální,a co my závidíte, peníze,raději bych je neměla,chtěla bych chodit do práce,dělat si starosti obyčejného života,občas si někam zajít jen tak protože můžu,já jsem celý den uvázaná k synovi,ve dne v noci,neb má ještě epi a záchvaty v noci,nikam nemůže jít sám,pořád ho musím hlídat,oblékat ho ,dát mu najíst na pít,jsem u něj 24 hod denně,ale jsem strašně ráda že ho máme,dodal mi vnitřní sílu a radost ze života,která se nedá popsat

Já bych zajímala víc o dění ve firmě a uvidíš, zda Ti vůbec může dát víc.

Taky si neumím představit oddělené peníze...ale vím, že to tak někdo má.
Spíš je to o tom, kolik vydělá - vy si o tom nepovídáte?
začínali jsme s výrobou čepic už spoustu let zpět, dělali jsme v hodně velkém, ale jakoby "doma" na koleně, práci jsme měli rozdělenou, já vyráběla spolu s pár dalšími (většinou studentkami) + nějaké domácí pracovnice a manžel prodával do obchodů a zpočátku právě taky ve stánku.
byla to super spolupráce, moc nás to bavilo, čepičky se líbily, ale dělali jsme to spolu. Samozřejmě část výdělku šla do další investice - materiál, stroje, výplaty, to jinak nejde.
Marže ale byla vyšší, dneska je to prostě mizérie, Čín se konkurovat moc nedá, tenkrát byl po čepičkách hlad.
Já bych si s ním promluvila a hlavně - účetnictví v malém je jednoduché, průhledné, zvlášť pokud si prodává sám...my se vždycky radovali spolu, co a kde se prodalo a tak. Peníze šly do společné kasy, něco jsem šetřila stranou, něco šlo bokem na výdaje, ale ostatní bylo společné.
Jenže každý to má jinak...rozhodně bych se ale aktivně zajímala o chod firmy, o její vnitřní záležitosti, o to, kolik třeba na jedné čepičce je zisk, kolik stojí materiál a tak...já jsem podnikavá a zvědavá, "musím" tyhle věci vědět a fakt myslím, že to není naškodu. I když u nás to bylo obráceně, já věděla, manžel ne, nezajímalo ho to, ale důvěřoval mi a hlavně jsme měli tu společnou kasu a v ní vždycky dost na potřebné věci...když jsme potřebovali na něco osobního, vzali jsme si s vědomím toho druhého, na větších investicích jsme se domluvili.
Chtělo by to myslím víc držet spolu a víc se o sebe zajímat (v tom pracovním) - aby nevznikala nedorozumění...
Jj, a akce zvenčí od tchánovců je taky někdy kapitola sama o sobě. Rodičům snad do vašeho života nic není. Já třeba vůbec nevím, kolik vydělává můj zeť a kolik za co utratí, jak to mají...a ani bych se na to nikdy nezeptala, je to jen jejich vnitřní záležitost.

Ale za to zakladatelka nemůže, nemyslíš?

jo závidím, jsem v obdobné situaci a nedostávám nic