Diskuze : Hlavní : Metoda pevného objetí

fisperando, to je trefné přirovnání. Vojtovka je ale asi pro hodně lidí tolerovatelná, protože fyzické problémy těla, které pomáhá odstranit, jsou pro ně méně přijatelné, než psychické a emocionální problémy, které pomáhá odstranit pevné obětí. Emoce a vztahy prostě nejsou tak vidět, jsme náchylní je přehlížet, i když jsou v nepořádku, dá se s nimi žít a tvářit se, že je vše ok.

Ta reportáž je hrubou manipulací, je evidentní, že autoři o TPO prakticky nic nevědí a shazují ji ze stolu čistě na základě toho, jak se jim jeví (např. si přizvali jen rodiče, kteří jsou proti nebo mají zkušenost špatnou, srovnání se zaléháváním učitelkami při záchvatu je hodně mimo). O autismu nic moc hlubokého nevím, nemám přímou zkušenost s autistickými dětmi, a netroufám si posoudit, nakolik je pro ně tato terapie vhodná (sami terapeuti říkají, že rozhodně není vhodná pro všechny autisty). Nemám teda ani žádné hluboké znalosti o TPO, ale z toho mála, co vím, je to pro mě náročný a bolestný, ovšem potenciálně velmi účinný způsob, jak obnovit zpřetrhané vztahy, odkrýt a překonat prodělaná (často polozapomenutá či zapíraná) traumata, pochopit svoje emoce a emoce druhých, přijmout je, oprostit se od určitých obav, bloků, stereotypů či závislostí. Předpokladem úspěchu samozřejmě je, že jsou rodiče přesvědčeni o účinnosti a prospěšnosti TPO, že skutečně jsou ochotni tuto konfrontaci podstoupit a pracovat na problému, že nečekají, že terapeut vyřeší problém za ně. Pokud do toho někdo jde bez tohoto přesvědčení a vnímá objetí svého dítěte jako týrání, jde do toho s určitým sebezapřením, pokud je neklidný, pak samozřejmě přenáší tento neklid i na dítě a úspěch se nedostaví. No a pak je snadné celou terapii odsoudit.

taky se mi to nelíbí, nelíbí se mi ani jiné projevy a názory paní Prekopové.

Nezažila, koukala jsem na ni v televizi. Asi je na přednášce jiná,ale právě pro pocity, které ve mě v televizi vyvolává na ní nepůjdu. A s MPO nemám dobré zkušenosti. A to jsem vydržela několikrát,dvakrát, docela dlouho a mé dítě bylo daleko horší a afekt byl horší a místo toho,aby z něj začala proudit láska směrem ke mě, tak z něj proudila nenávist spojená s pocitem naprostého zděšení, že mu něco takového dělám. Špatně se mi to popisuje, protože na to nevzpomínám zrovna nejlépe. Nicméně jsou možná děti, kterým toto pomáhá,ale to moje mezi ně nepatří a na dalších to zkoušet nehodlám a tuto metodu odsuzuji.

můj taky ne..no já tuhle metodu použila jednou na dítě v hysteáku ahysterák byl 100x horší a nijak nepřestával.Takže jsme usoudila, že ho spíš mučim než něčemu pomáhám.Je fakt že představa jak mě někdo zalehne a nepouští ikdyž s eráním a chci pryč je děsivá.Tak jak je asi dítěti, které všechno vnímá jinak a nemůže s ebránit:-(

Vůbec mi není sympatická a ani její psaní.