Diskuze : Hlavní : Metoda pevného objetí

Vždyť nemyslím to tak, že by člověk vědecky sledoval dítě, jistě je to velmi emotivní pro objímajícího. Rodič se domnívá, že dělá dobře, celou svou duší, a jakoby si nevšímá toho, že dítě trpí, protože přitom ten rodič trpí rovněž, ale je k tomu rozhodnut z vědeckého hlediska. Tak jsem to myslela.

Ale to co jsi vyprávěla o sobě a dcerce si nemyslím že by spadalo do toho, co kritizuji.

Věřím tomu že to pomáhá. Ale některým lidem pomohla i lobotomie, žejo.

Film jsem neviděla, mluvím o TPO tak, jak jsem se s ní setkala před osmi lety a jak jsem ji poznala na vlastní kůži.

Nevím, mně stačilo přebrat si principy, zbytek šel intuicí. Vědět, že to není něco, co by mělo dítě napravovat, trestat, přimět, aby dělalo věci po našem; v tuhle chvíli je to nevhodný, špatný prostředek, nemůže fungovat, protože nemá čistý úmysl. To jsem poznala kdysi, kdy jsem se s tím setkala zběžně poprvé a myslela jsem si, že tím "napravím" první dcerku. Rychle mi bylo jasné, že tudy ne, že tohle není jeho smysl a účel. Naopak, u té situace, co popisuju, jsem ne nejprve snažila dcerku uklidnit a ona byla stále hysterická a zoufalá, a najednou se to celé proměnilo, v podstatě samo, do pevného objetí a bylo, i po roce jsem o tom přesvědčená, zcela na místě a správné, protože jsem z něj vyšly obě vítězně a pomohlo nám.

Nano, ani ne tak intimní jako slovy nepopsatelné. Denní aplikování mi přijde opět jako nepochopení, myslím, že je to spíš výjimečný prostředek pro okamžiky, kdy je opravdu to proudění lásky porušeno, kdy se mezi rodičem a dítětem něco pokazilo a promítá se to do všech akcí. Já ho v ten moment použila víceméně intuitivně a byla až vyjevená, jak oboustranně zafungovalo; ta katarze, kdy jsem poznala, kde leží kořen problému (který jsem od té chvíle mohla řešit), byla nečekaně silná a evidentně prošla námi oběma.