Diskuze : Zdraví : Bipolární afektivní porucha

Ráchel, já tedy nemám psychickou nemoc. Nicméně je i tak dost blbá, rodina se o mně bojí a musím být dosti opečovávaná. Na holky se to podepsalo jisto jistě. Ale i v pozitivním smyslu. A když jsme se o tom spolu bavily, tak jsou samozřejmě smutné, že se mnou není taková sranda, jako před nemocí. A že se o mně bojí. Ale že jsou se mnou stejně rády na světě. Já jsem vlastně taky dítě vážně nemocné ženy, která taky onemocněla ještě v době mého dětství. No jo, dědičnost. A neříkám, že to nebylo těžké. Ale měla jsem taky tátu a babi. A nebylo to úplně mínusové dětství, spíš naopak. A do budoucna mě to dost posílilo. Nikdy bych neřekla, že by bylo lepší, kdyby mě naši neměli. A dětem můžeš dát kýbl lásky i tak.

Jistě, časově omezené, na druhé straně intenzita té pomoci (na půl roku se přestěhovat za 24/7 péčí o blízkého člověka přes půl Evropy, vlastní práci a rodinu na tu dobu prostě opustit) fakt nebyla zanedbatelná.

Ráchel, ano, děti jsou zátěž... ale taky se dovedu představit, že mohou pomoci, zvlášť když s provozními věcmi pomáhá širší rodina. Že mohou znamenat důležitý pevný bod v životě někoho s psych. onemocněním. Dávají důvod, proč se snažit, bojovat, přinášejí radost. Záleží na konkrétním člověku, co mu přináší radost uprostřed fyzického nebo psychického handikepu.

hele, já ti nevim... podle mě dítě spíš přinese psychickou zátěž a to říkám s tím, že svý děti miluju a jsem ráda, že je mám... akorát je mi jich občas líto, že nemají trochu víc funkční matku.
jinak já naprosto chápu, když si někdo i tak to dítě pořídí, nijak to zakladatelce nerozmlouvám.

Ráchel, ale pokud žena není přetěžovaná a pomáhá širší rodina, tak jí dítě může pomoci i tak nějak pozitivně, ne?
Třeba se jí bude dařit lépe a nebude se časem propadat do deprese kvůli tomu, že dítě nemá. I tohle bych zvážila. 10 % dědičnost, není zas tak velké riziko a řekla bych, že vzdát se možnosti mít dítě je taky dost rizikový faktor pro psychiku. Zvláště když oba si dítě přejí.