Diskuze : Hlavní : Laktační psychóza

já si myslím, že každá čerstvá mamina má takovou "depku", jen každá jinak silnou a jinak dlouho. když si vzpomenu na první měsíce s malým, bylo to jen kojení, přebalování, žehlení plen, spánek...pořád dokola. ale nějak se to otočilo a po čase jsem si mateřství začala opravdu užívat. možná je to tím, že maminky něco očekávají, ale samy vlastně nevědí co každé mimčo je určo úplně jiné. a možná je běhání kolem druhého jednodušší, když už se tak nějak ví, do čeho se jde ale to zatím nemohu posoudit

Lalial,
hele ja jsem se o poporodni depresi pozdeji zajimala i tak nejak profesne. Pracuji jako dobrovolnik dodnes pro jednu organizaci, jmenuje se Sure Start a je to takova iniciativa britske vlady podporovat socialne slabe rodiny s detma do 5ti let.
V roce 2005 jsem spolupracovala na vytvoreni sluzeb pro matky s poporodni depresi. Tedy na jskemsi reseni v dane oblasti. Pokud ctes anglicky, tak se mrkni sem: http://www.ness.bbk.ac.uk/support/local-evaluation-findings/documents/1326.pdf
Ta zenska s ceskym krestnim jmenem v acknowledgements jsem ja.
Nikdo nevi, z ceho poporodni deprese vznika. Jsou urcite rizikove faktory, ale nelze predem rict, ze ta a ta ji bude mit. A rozhodne to neni chyba te zeny, na to zapomen. Je to nemoc a je treba ji resit. Nejen kvuli te zene, ale i kvuli jejimu diteti. Studie ukazuji, ze deti matek s PPD kognitivne zaostavaji jeste v 5ti letech. Ale bohuzel je spolecnost nastavena tak, ze cokoliv tykajici se mentalniho stavu je tabu a moc se o tom nemluvi a hlavne at nejsem za "divnou".

A o to hůř si potom připadáš. Já měla pocity, jako že ji nemám dost ráda a že ji nechci, že mi defacto skončil život. Ale dlouho jsem se styděla to někomu říct. A přitom byla chtěná, plánovaná, těhotenství v pohodě. Únava hraje důležitou roli. Já jsem ještě měla potíže po spinálu (byla jsem nasekci), což mi taky nepřidalo. Ale obecně mám pocit, že se to často stává matkám, které mají na sebe v životě vysoké nároky a samy před sebou chtějí být perfektní. Najednou jim to to dítě "kazí" a ony mají pocit vlastního selhání.

Aido, kupodivu po narození mladšího k ničemu takovému nedošlo. Hlavně, on celkem normálně spal, čili jsem nebyla tak příšerně vyčerpaná. Hodně dlouho mi tedy trvalo, než jsem uznala, že to bylo opravdu nedostatkem spánku.

Já mám právě pocit, že zrovna tomuto by měla být věnována jedna celá lekce.
Já se s tím vším začala kamarádkám a známým svěřovat až po roce věku syna. Všichni se shodli na tom, že on rozhodně nebyl standardní dítě a že to nebyla má vina... tohle jsem v sobě zpracovávala minimálně další půlrok. Podle mě, to celé nastartovala únava, naprosté vyčerpání. Bohužel jsem si myslela, že 15x za 7 hodin během noci vstává každá matka a jen já jsem neschopná to zvládnout.