Diskuze : Hlavní : Jedináček

Kudlo, tak ono se dá rozdělení uvést do závěti, aniž by se do fakticky předalo ještě za života.
A ano, máma po smrti táty se všeho vzdala a bydlí v domě, kde jí teoereticky nic nepatří, ale holt bychom to ani jeden nezpochybnili.

Žženo,

nepřipadá mi jako moc dobrej nápad uvést se ještě za života do situace, že mi v mém domě nebude patřit ani hřebík, kvůli lidem, kteří si nejsou jisti, že až zavřu oči, nebudou chtít okrást svého sourozence.

Takový návrh mi přijde od dětí krajně nehorázný. Tohle je jejich (případnej) boj a jejich dilema, nechápu, proč bychom jim to jako rodiče měli na výrazný vlastní úkor takto usnadňovat.

Beru, když to rodiče udělaj z nějakýho důvodu (třeba u nemovitosti, do který je třeba investovat a oni na to nemaj/nechtěj to dělat), nebo když to udělaj tak, že napíšou závěť po dohodě s dětma a řeknou jim, co tam je (takže už za jejich života maj všichni jasno, kdo co dostane). A koneckonců i když to udělaj už za života, tak je to jejich věc, i když si myslím, že to není ani trochu šťastnej nápad.

Ale Z VLASTNÍHO POPUDU, ne že děti už dopředu počítaj, co dostanou, až rodiče umřou, a že se o to poperou jak psi.

Margotko, když já mám zkušenost, že nedostatek prostoru může to klima dost negativně ovlivnit Podobně, jako ho může negativně ovlivnit třeba finanční nouze. Někdo takové podmínky ustojí, někdo ne.
Já o sobě vím, že nedostatek prostoru nedávám, takže se přiznám, že třetí dítě nemám mimo jiné i z těch prostorových důvodů.

Ať už rodiče věnují dětem málo času nebo víc, mě nešlo ani tak o čas, jako o pozornost jako takovou.
To není jen o tom, jestli mají rodiče odpoledne volno a hrají si s dítětem x hodin denně, jestli ho vozí na kroužky apod., ale v rodině s jedináčkem se prostě vždycky mluví jen o něm, řeší se jen on, je starost jen o něj. Tohle mám na mysli. Starost rodičů a třeba i prarodičů není rozprostřena mezi více dětí, míří jen na jedno. A tím pádem je intenzivnější, než kdyby se dělila mezi více sourozenců. A to podle mě může být pro to dítě až zatěžující.

Monty, tak to já budu ta výjimka potvrzující pravidlo.
Nikoho bližšího (vyjma manžela a to ne ve všem) než sestru nemám. I když se nevidíme někdy třeba tři týdny, tak si každý den voláme.

Myslím, že Mandelinka to má ještě víc intenzivní.