Dobrý den,
mohu jen z vlastní zkušenosti matky hodně nesoustředěného, neklidného a vůbec svérázného dítěte potvrdit, že to skutečně vyplatí se mu věnovat, byť to stojí mnohem více sil než u klidnějích dětí (a někdy je to skutečně až psychicky neúnosné a pak i já na Matouše vyjdeu více zostra, než jsem měla v úmyslu).
Nebudu tady doprodobna líčit, co všechno s ním zažíváme, v zásadě je to asi podobné, jako u Martina vaší sestry. Všichni si o něm mysleli (a nkěteří stále myslí), že je zlobivý, nevychovaný a ne moc chytrý (neuměl přece žádné básničky... nesoustředil se na ně totiž a také nesnesl pocit, že ho někdo nutí, aby se je učil jen proto, že ten někdo to teď chce), z první MŠ (Montessori!) ho po 14 dnech vyhodili, že na školku nemá, že jim to kazí, že si rodiče ostatních dětí stěžují atd.
Naštěstí jsme pak narazili na školku, kde přistupují k dětem jinak, přemýšlejí o nich a tak mi po čase začali říkat, že je sice hrozně divoký a paličatý a ukřičený a že odmlouvá, ale že je zároveň bystrý a přemýšlivý. Dneska už spolupracuje i při výtvarce a podobně, jen ty básničky pořád nějak moc nerad...
Já jsme přitom přesvědčena, že se to k lepšímu začalo obracet i proto, že se mu doma hodně věnujeme - na jednu stranu ho snažíme ho vést k tomu, aby si uměl hrát sám či si sám najít nějakou činnost (to zatím ale jde jeho mladšímu bratrovi lépe) a zároveň si s s ním hodně povídáme, čteme, on miluje autobusy a vlaky, takže o tomhle, chodíme se na ně dívat, odpovídáme na jeho otázky o kdečem a podobně.
Taky si pamatuju, jak mi tekly nervy, když jsem se ho snažila nenapadně vést k tomu, že mu budu číst knížky, protože zatímco některé děti nad nimi rády sedí již v roce, oni nad těmi nejjednodušími těkal ještě ve dvou či ve třech. Teď v zimě mu budou čtyři, čteme každý večer, třeba Křemílka a Vochomůrku a podobné delší příběhy.
Martin mi Matouše připomněl i přístupem ke kreslení, ani můj syn v něm nijak moc nevyniká ve srovnání se stejně starými dětmi, ale co má rád, jsou různé úkoly z dětských časopisů, kde má něco doplňovat, pastelkou spojovat stejné tvary, řešit úkoly a podobně, takže to s ním také děláme, většinou já, protože manžel chodí z práce později.
Přihlásili jsme ho také na plavání a cvičení navíc ve školce.
Nemyslím si, že jsme úžasní rodiče, kolikrát v potichu v ústech drtím nějakou nadávku, protože situací, kdy se chová velmi divoce, nelogicky a chce třeba být za každou cenu středem pozornosti, je pořád ještě dost. Taky se ale snažíme říkat mu, že ho máme rádi a pochválit ho za něco.
Třeba vám tohle moje líčení k něčemu bude. Přeju hezký den.