Psychiatrie dospělých

? 12116

Psychika  ( 25.8.2002 13:09:02 Dana Simkova, 6 mes. syn )  Vazena pani doktorko, chtela bych vedet, zda je mozne mit nejaky druh poporodni deprese az nekolik mesicu po porodu. Jsem uz dost zoufala, protoze ztracim nervy nekolikrat denne a bohuzel temer vzdy, kdyz zacne muj syn plakat. Je to jakesi vyvrcholeni meho duseniho napeti. Je mozne, ze jeste stale nemam vyrovnanou hladinu hormonu v tele a to ma vliv i na mou psychiku? Samozrejme dalsi veci je, ze nemam zrovna mateskou budoucnost. Muj muz nema praci a proto se po uplynuti 7 mes. materske stanu zivitelkou rodiny. Na jedne strane jsem rada, protoze mam dobrou praci a nejsem moc domaci typ. Na druhe strane mi pripada strasne tezke opustit syna zrovna ve chvili, kdy zacina byt pravym pratnerem v komunikaci. Je mozne, te toto vsechno se promita do mych reakci? Mela bych vyhledat nejakou odbornou pomoc? Skoncila jsem i s kojenim. Kojim jen rano k snidani. Dekuji moc za odpoved. Doufam, ze muj dotaz neni prilis zmateny. Odpověď Napište váš názor, vaše zkušenosti.

? 12111

Maniodepresivní psychoza, psychosomatická deprese  ( 24.8.2002 22:48:53 Milena, holčička+bříško )  Vážená paní doktorko, mám starost se svým tatínkem. Ve 25 letech u něj propuklo duševní onemocnění diagnostikované jako maniodepresivní psychoza nebo psychosomatická deprese. Spouštěčem nemoci byly zřejmě traumatizující zážitky z dětství a dospívání /jeho rodiče jako sedláci přišli v 50. letech o všechno, ke svým dětem byli necitelní, nechybělo bití - až sadistické, v rodině byl materiální nedostatek čehokoli, často i hlad.../ a také nezřízené pití v dospělém věku. Strávil půl roku v psychiatrické léčebně, kde prošel strašnou léčbou pomocí elektrošoků, inzulinových šoků a antidepresiv. Dali ho tam vcelku dohromady, byl mu přiznán invalidní důchod. Asi po roce se oženil s mojí maminkou /se kterou chodil už 10 let/, narodila jsem se já, jeho stav se zlepšoval. Dokonce se přihlásil na vysokou školu a po jejím ukončení nastoupil do zaměstnání. Více než 10 let pracoval ve své profesi, kde si vybudoval dobré postavení. Začátkem 90. let odešel ze zaměstnání a začal se živit jako osoba samostatně výdělečně činná. Šel do toho s velkým optimismem a elánem, s ohromnými ideály. První polovina 90. let byla pro drobné živnostníky příznivá, dařilo se mu. V dalších letech však velmi upadá platební morálka, obchodní partneři neplní své závazky, faktury hradí až po mnohých urgencích, pokud vůbec. Abych to zkrátila: poslední 2 roky je tatínek v úplně rezignovaném stavu. Nic ho nebaví, o ničem se s ním nedá hovořit, jeho podnikání nikam nesměřuje, vede řeči, že má život už za sebou, že ho už nic nečeká. Už počítá, za jak dlouho mu přiznají důchod /je mu 58 let/ - a to před asi 5 lety tvrdil, že on do starobního důchodu nikdy nepůjde, že bude podnikat až do smrti. Nemá zájem o nic s výjimkou své vnučky, mé dcery, které se věnuje velice hezky, dokázal se o ni starat od narození s velkým zájmem. Další projevy jeho chování mi a mamince však nahánějí hrůzu: pije, mívá záchvaty vzteku, maminku uráží na veřejnosti, rád mluví o sobě, chlubí se. V noci mívá děsivé sny, hrozným způsobem křičí ze spaní a mává kolem sebe rukama. Když ho maminka vzbudí, říká jí, že se mu zdálo buď o jeho otci, nebo o tom, že ho někdo pronásleduje a honí. Podle toho, co jsem se v lékařských knihách dočetla o tatínkově diagnoze, domnívám se, že jsou to projevy jeho nemoci, která se zřejmě znovu objevila. Tatínek však odmítá navštívit s těmito problémy lékaře. Psychiatr, který ho před lety léčil, už bohužel neordinuje. Nevím, jak ho k odbornému lékaři dostat. Je pro návštěvu psychiatra nutné doporučení praktického lékaře? Poraďte mi, prosím, jak lze člověka z takového stavu dostat? Zdraví Vás Vaše jmenovkyně Milena Odpověď Napište váš názor, vaše zkušenosti.

? 12088

Separační úzkost dítěte  ( 23.8.2002 10:24:54 andrea )  Vážená paní doktorko, vím, že toto rubrika pro dospělé, ale protože jse na mateřské dovolené, víte určitě hodně o psychice dětí. Jde o naši dvouletou dceru, která začala v 21 měsících chodit do jeslí, kde byla tři měsíce,zvykla si docela rychle a v jeslích se jí celkem líbilo. Pak nastali měsíční prázndniny v jeslích a a pak ještě dva týdny dceřiny nemoci. Tudíž zacčala chodit do jeslí po šesti týdnech. To co ted děje je naprosto zoufalé, brečí už doma a nechce ani odejít, volá maminku. To bych ještě brala jako normální projev po tak dlouhé době. V jeslích jsou z ní tety neštastné protože prý opravdu křičí celý den, vzteká se a odmítá jak jídlo tak pití a vůbec nespí. Mám srach z hlediska její psychiky a jejího zdraví protože mi jí předávají naprosto vyčerpanou a zároveň štastnou že mě vidí. Je štastná at jí vyzvedne kdokoliv nejenem já nebo manžel ale i babičky. Je od malička hodně citlivé dítě a vnímá každou změnu, změnu prostředí i okolí. Nevím si rady, po týdnu, kdy tam byla jen do dvou hodin (vyzvedáváme ji po spani) se to zatím jenom zhoršuje. To že nepije mi dělá velké starosti a bojím se aby se nějak nešprajcla (prominte ten výraz). Dnes ráno když jí manžel do jeslí vedl, tak nebrečela nahlas, ale měla prý naprosto kamennou tvář a nechtěla nic co jí nabízel, schoulená v kočárku a začala brečet (spíše řvát až při příchodu do jeslí). Je to velmi psychicky náročná situace ale především nechci udělat něco špatně. Poradte prosím, co se může v hlavě takového prcka odehrávat a jak na to aby se situace zlepšila. děkuji. hospesova Odpověď Napište váš názor, vaše zkušenosti.

? 11981

Problém s rodiči  ( 9.8.2002 17:52:05 J. A. )  Vazena pani doktorko, uz nevim, co mam delat, tak jsem dnes tak jenom surfovala po netu a nasla Vasi poradnu. Mam velky problem se svymi rodici, ktery me stahuje naprosto ke dnu. Studuju medicinu, moji oba rodice jsou vysoko postaveni lekari a v tom je cely problem. Muj dedecek byl take profesor mediciny, vlastne kazdy v nasi rodine je lekar nebo tak neco. Problem je, ze moji rodice se rozhodli, ze ja budu realizovat veskere jejich profesni tuzby a veci, ktere oni sami treba nezvladli. Medicina me velmi bavi, nechtela bych studovat jinou skolu, ale porad se musim branit, rodice by chteli, abych si vybrala takovy a takovy obor, abych delala vedeckou cinnost... Za celou dobu sveho studia jsem nemela u zkousky jinou znamku nez jednicku, vyhravam prestizni souteze, casto jezdim do zahranici. Ja vim, ze to zni jako rouhani, ale presto nejsem stastna. Kdykoli pisu nejakou publikaci se svou mamou, mama me ponizuje, nadava mi, klidne i na verejnosti. Strasne mi to ublizuje. Ted mi vzali poster do zahranici a to uz bylo i na rodice moc, rekli mi, ze si o sobe moc myslim, ze oni nemeli nikdy takove podminky jako ja... Jako by se mnou snad souperili, nevim, jak jinak bych to popsala. Ja se snazim jim davat najevo, jak si jejich podpory vazim, ale nikdo si toho tak nejak nevsima. Pravdou je, ze od prvaku nebydlim s rodici, protoze se to proste nedalo vydrzet, mam hodneho pritele, ktery ovsem neni lekar (duvod k permanentnim urazkam) a ten se o me stara. Delam brigady, abychom s pritelem vsechno financne utahli a rodice mi jeste predhazuji, jak bych se misto toho mela venovat vedecke praci. Mam pocit, jako by si ze me udelali fackovaciho panaka, na kterem si resi svoje spatne zivotni pocity. Na jedne strane mi opravdu poskytuji profesni oporu, na druhe strane mi to porad, porad vycitaji, vydiraji me tim a nuti me ke vecem, ktere bych jinak nedelala. Vim, ze bych se mela vzeprit, ale nevim, jak to udelat. Mnohokrat jsem se snazila mame vysvetlit, ze mi VADI, kdyz me ponizuje pred svymi spolupracovniky. Ale ona vzdycky rekne, ze to neni pravda, ze si vymyslim. Tim cela diskuze konci a vsechno se donekonecna opakuje. Chodim pracovat i o vikendech, kdyz mame volam, hned to poklada, abych musela prijit osobne a kdyz prijdu osobne, tak me vyhodi, ze na me nema cas. Kdyz neprijdu, nejsem zaniceny vedecky pracovnik. Vzdycky se najde neco, kvuli cemu se mi da nadat. Vsichni okolo si mysli, ze mam protekci, ze me rodice protezuji, jak mohou, jinak bych nemela prece uspech. Nebavi me to, nejradeji bych celou vedu hodila nekam pryc a odstehovala se do nejakeho jineho statu. Prosim o radu, jak dal. Nechci nechat neceho, co me bavi a co mi jde, jenom proto, ze nevychazim s rodici. Ale takhle to dal nejde, pripadam si jako posledni odpadek. Dekuji za odpoved. Odpověď Vaše zkušenosti: Re: problem s rodici (Monika) Napište váš názor, vaše zkušenosti.

? 11913

Vliv psychiky  ( 6.8.2002 13:35:46 Iva, 26 let )  Vazena pani doktorko, 2,5 mesice po ukonceni tehotenstvi z duvodu vvv plodu. Dosud jsem nedostala menstruaci, ackoliv hormony mam podle labor. vysetreni v poradku. Muj gynekolog rika, ze by to mohlo byt psychickeho puvodu. Ale ja se snad jiz celkem se ztratou ditete vyrovnala. Je mozne, ze v tom psychika hraje roli a jak v takovem pripade postupovat? Dekuji za odpoved. Iva Odpověď Napište váš názor, vaše zkušenosti.

? 11889

Neuroleptika, antidepresiva v těhotenství  ( 3.8.2002 19:37:15 Jana M., 19. týden těhotenství )  Vážená paní doktorko, na začátku 19. týdne jsem se dozvěděla, že podle AFP testu je u mého miminka riziko 1:170, že bude postiženo Downovým syndromem, přestože všechna měření na UZV vycházela pozitivně a nikde nebyl ani náznak možných problémů. Na genetice mi nabízí amniocentézu, ale rozhodla jsem se ji nepodstoupit kvůli možnému riziku potratu. Kromě toho bych si dítě nechala za jakýchkoli okolností, i když v případě, že by bylo skutečně postižené, nemohla bych se o něj s největší pravděpodobností starat. Od chvíle, kdy jsem se tuto zprávu dozvěděla, nejsem schopna myslet na nic jiného, neustále brečím, nejsem schopna pracovat, dokonce ani pořádně jíst; mám diagnostikovánu paranoidní schizofrenii a podobné situace prostě nezvládám. Šest let jsem vydržela bez léků a bez návštěv u psychiatra, ale teď už opravdu nevím, co dělat. Nemohu přece celých 5 měsíců do porodu probrečet a psychicky protrpět, tím bych svému miminku hrozně ublížila. Jakmile vidím na ulici kočárek s dítětem, začnu brečet. Neustále si kladu otázky jako proč zrovna já, když - dejme tomu - narkomanka Pergnerová během těhotenství brala heroin a dítě má zdravé. Dva dny po pozitivních TT jsem přestala kouřit, od té doby jsem nevypila ani malé pivo, nesnědla ani jeden prášek, dokonce jsem vysadila i své léky na alergii, které mám v sezóně brát až 4x denně. Neudělala jsem nic, čím bych miminku mohla ublížit. Všechna vyšetření jsem měla vždy v pořádku. UZV ve 13. i 17. týdnu vyšel dobře, miminko nemělo zjevné morfologické vady. Nechápu, proč se mi stalo to, co se stalo. Neumím se s tím vyrovnat. První noc po té zprávě jsem chtěla nad ránem odjet do Centra krizové intervence v Bohnicích, aby mi píchli něco na uklidnění, ale můj partner měl strach, aby si mne tam v takovém stavu nechtěli nechat. Prosím Vás o radu. Jaké léky mohu v současné situaci brát? Obávám se, že to bez nich nezvládnu... Odpověď Vaše zkušenosti: Re: Re: Neuroleptika, antidepresiva apod. v těhotenství (Jana M.) Re: Neuroleptika, antidepresiva apod. v těhotenství (Iva) Re: Neuroleptika, antidepresiva apod. v těhotenství (Natálka ) Re: Neuroleptika, antidepresiva apod. v těhotenství (Jana M.) Napište váš názor, vaše zkušenosti.

? 11822

Manželská krize  ( 29.7.2002 14:20:25 Hana, )  Dobry den pani doktorko, S manzelem jsem zacala chodit pred 14 lety. Po roce jsme zacali spolu bydlet. Ja jsem uz pracovala manzel studoval VS potom nahrad. voj. sluzba pak jsme se vzali po 8 letech. Vztah jsme meli pekny zili jsme primerenym manzelskym zivotem pak se nam narodilo dite, ale vlastne jsem manzela k diteti premluvila, protoze planoval prac. odjezd do zahranici / zucastnil se konkurzu na zastoupenio v zahranici, predtim pracoval v celku klidne firme/,tak jsem mu rekla, co tam budu cely den sama delat. Narodilo se dite pak jsme odjeli s miminem do zahranici. Vse docela dobre, az na to, ze manzel o me prestal jevit zajem . Nas manzelsky zivot se omezil na 3/4x za rok pak se docela manzel odstehoval z loznice, se slovy, ze se chce vyspat, protoze ho prcek budi. Pak se vlastne odstehoval asi nadobro. Nekolikrat jsem se snazila nadhodit otazky me nespokojenosti se soucasnym stavem, ale nejak bez odezvy. Prislo mi, ze manzel se stal chladny a velmi rezervovany. Tak jsem se s nim nekolikrat pohadala, ze se ke mne chova jako bych byla nejaka neprijemna osoba. Pak jsem se jednou sebrala a sla za nim do pracovny a rikam mu, ze jsem nespokojena a jestli mu to, jak ted zijeme pripada normalni. On, ze ne. Rekla jsem mu, ze mam pocit , ze ziju v manzelstvi svych rodicu, kteri bydleli kazdy v jednom pokoji a lezli si na nervy... Ptala jsem se ho otevrene, proc se tak chova jestli ma tedy nekoho jineho, protoze dost casto jezdi do Cech . Rikal , ze ne, dukaz o opaku nemam. Tak jsem mu rekla, ze ja bez lasky a pochopeni zit nedokazu, jestli se tedy uz sem z dovolene v Cechach nemam vracet, abychom si od sebe odpocinuli nebo jestli se tedy rozvedeme. Dvakrat si docela utrel oci asi mu to taky neni lhostejne, ale proc uz ke mne nic neciti mi odpovedet nedokazal.. Co bude dal nevim. V Cechach byt je manzela nemam kam jit... Od nedele, kdy se jsme spolu mluvili, tak je sice atmosfera velmi napjata, ale je docela pozorny fakt nevim co si myslet. Opravdu me to moc trapi a nevim co delat. Cekat, ze se jeho chovani zmeni, nebo vyhledat odbornou pomoc,ale manzel rekl, ze on do zadne poradny neopujde. Jeste me napada, jestli se trebas neboji, aby neprislo druhe dite...Vcera manzel prisel kolem 10 vecer domu z prace opet utahany, tak jsem mu dala veceri. Potom manzel se me zeptal, jak to planuji v doma v Cechach. Jestli pojedu k matce na dva tydny, abychom si od sebe odpocinuli. Rekla jsem, ze hned az si vyridim veskera vysetreni u lekaru, tak odjedu. Pak jsem se ptala na to, jestli se mam vratit zpet s nim do zahranici. Rikal, abych jela, ze on tady nechce byt sam:( Tak jsem se ho ptala, co proti mne ma, ze jsem se opravdu snazila byt setrna, starala jsem se o rodinu o vsechno .Nikdy jsem mu v nicem nebranila. On mi rekl, ze on proti mne nic nema, ze ho nic nebavi. Jen chodi do prace. Kdyz je doma, tak se naveceri a sedne si k pocitaci, kde si hraje pocitacove hry, ktere hraje az do rana... v noci nemuze spat. Fakt nevim co mam delat. Jak postupovat. Mam sanci jeste neco zmenit? Nechci dceri vzit otce ani mne neni lhostejny, i kdyz je pravda, ze po tom rozhovoru jsem mela podruhe v zivote pocit, ze ve mne neco umrelo... Pokud mi napisete svuj nazor budu moc stastna, protoze uz nejak nemam silu tomu realisticky celit. Kamaradka mi napsala, ze je to normalne prepracovanej workoholik, protoze ma moc dusevne narocnou praci a to, ze mi rekl, ze uz ho nezajimam a nema o nic zajem svedci o tom, ze si proste uz sam nevi rady... Nevim napiste mi prosim svuj nazor dekuji Hana Odpověď Vaše zkušenosti: Re: manzelska krize (Radka) Napište váš názor, vaše zkušenosti.

? 11816

Antidepresiva  ( 28.7.2002 21:06:21 Jiřina )  Vážená paní doktorko, trvale užívám antidepresivum Seropram a Neurol. Lékař mi sdělil, že pokud chodím do práce, musím toto užívat. Chci otěhotnět, a proto by mě zajímalo,zda tyto léky musím vysadit a kdy. V práci mám hodně stresu a když jsem zkusila léky vysadit, bylo mi hodně zle. Děkuji za odpoveď. Jiřina Odpověď Napište váš názor, vaše zkušenosti.

? 11437

Problémy v práci  ( 24.6.2002 14:27:14 Markéta K., 14. týden těhotenství )  Vážená paní doktorko, obracím se na Vás s problémem, který možná není až tak vyjímečný, ale nikde v poradně jsem na podobný nenarazila. Je mi 24 let a jsem ve 14. týdnu těhotenství.Jsem sice ještě svobodná, ale s přítelem jsme dítě chtěli a oba se moc těšíme, v brzké době plánujeme svatbu. Ani s rodiči nemáme žádné problémy o těhotenství už vědí a nemají žádné námitky. V těhotenství zatím nemám žádné zdravotní problémy. Ovšem co se týče psychické stránky je to horší. Chápu, že částečně to pramení i z mého těhotenství, ve všech příručkách popisují, jak se v těhotenství, zvláště na začátku jako jsem já, stává žena citlivější na veškeré podněty. Ale problémy co mám já už trvají delší dobu a měla jsem je ještě něž jsem své těhotenství zjisitila. Už více než 3,5 roku jsem zaměstnaná ve středně velké firmě nedaleko bydliště. Práce je to poměrně zajímavá a vlastně mě celkem i baví. Ovšem poslední dobou se mi spíše znechutila, ztratila jsem veškerou motivaci a vůbec představa že druhý den musím zase do práce mě velice deptá. Nevím, čím přesně to je způsobeno, ale myslím, že značný podíl na tom má můj šéf, generální ředitel. Během tří let co tu pracuji me už čtyřikrát měnil pozici. Mám z toho pocit, že se mě vždycky potřebuje nějak zbavit,tak mě zas někam šoupne. Poslední dobou mě velmi šikanuje (aspoň mám z toho takový pocit). Neustále mě za něco kritizuje, ale když se něco podaří, uzníní už není schopen. Už jsme to několikrát spolu řešili, snažila jsem se mu v klidu vysvětlit, že mi neustále přesuny v práci nevyhovují, a že to má negativní vliv na můj pracovní výkon. Bohužel to příliš nepomohlo. Ještě ke všemu mám vlastně ještě jednoho nadřízeného, tudíž musím plnit úkoly obou dvou a pokud jednu věc nestíhám, hned z toho mám problémy. Když se snažím vysvětlit, že mám úkoly ještě od druhého šéfa, tvrdí mi, že to jsou jen výmluvy, a že mám pracovat za pět lidí, ne za jednoho. Na to jsem se snažila reagovat tím, že mě takové vyhlídky příliš nemotivují, bylo mi sděleno, že mé problémy je nezajímají a že pokud by byl nějaký problém, odnesu si to stejně já. Už jsem uvažovala, že podám výpověď, téměř jsem byla rozhodnutá, ale do toho přišlo mé těhotenství a i když by nás partner uživil, dohodli jsme se, že to v práci oznámím a jejich tlak se třeba zmírní. Ale od té doby uběhl už více než měsíc a já jsem čím dál víc psychicky na dně. Ještě mi je vyčítáno, že se v práci málo usmívám. Asi je spousta takových zaměstnavatelů, kteří jednají podobně s lidmi, ale myslím, že si to nezasloužím, mé pracovní výkony jsou oproti ostatním srovnatelné, možná lepší, umím anglicky, německy, tím že jsem prošla tolik pozic ve firmě ji dobře znám a jsem schopna lecos zařídit. Lituji toho, že nemám rizikové těhotenství - i když samozřejmě bych nerada měla nějaké problémy, které by ohrozily dítěte, nechci nic přivolávat, ale už si nevím rady. Do nástupu na mateřskou zbývají ještě 4 měsíce a já opravdu nevím, jak to zvládnu. Teď už v práci stačí jen maličkost a já se z toho rozbrečím, chodím sem velmi nerada, v noci nemůžu spát. Kromě toho z toho pramení i zdravotní problémy (poševní zánět), který vzniká také zvýšeným stresem, a ten mám v poslední době stále. Mám strach, aby z toho naše dítě nemělo nějaké problémy, protože si myslím, že psychický stav matky dítě silně ovlivňuje. Prosím poraďte mi, jestli je možné i kvůli špatnému psychickému stavu zůstat dříve doma, či jak s tímto mým problémem naložit a zbavit se ho. Předem Vám velmi děkuji a čekám na odpověď. S pozdravem Markéta Odpověď Vaše zkušenosti: Re: Problémy v práci (Katka,24,bezdetna) Děkuji.. (Markéta K.) Re: Problémy v práci (Barka) Napište váš názor, vaše zkušenosti.

? 11429

Skupinový sex  ( 23.6.2002 21:47:56 jana,dcera 3roky )  dobry den pani doktorko,uz nejmene 4mesice me trapi jedna vec.nevim presne jak bych zacala a tak to vemu zkracene od zacatku do konce.problem se tyka meho pritele a me.jednou jsem byla s pritelem na vecirku a on se me ptal jesli bych chtela s jeho kamaradem zkusit skupinovy sex.ja sem byla uz dost opila,ale vim ze jsem mu rekla ze ne ze se me jeho kamarad nelibi.za chvili jsem odesla s pritelem do mistnosti kde jsme se chteli milovat jenom spolu a kdyz uz sem byla skoro bez kalhot..tak tam prisel ten dotycny kamarad a ja nevim proc jsem se s nim zacala libat,sveho pritele odstrcila a zacala se mazlit s jeho kamaradem.to vsechno trvalo jen nekolik malo minut potom jsem toho kluka odstrcila a odesla.to co se stalo vim jen z pritelova vypraveni mam jak se rika okno.muj pritel na to nemuze zapomenout(a ja se mu vubec nedivim protoze to co sem udelala je hrozny)a chce po me znat duvod proc sem si s nim zacala kdyz sem rikala ze s nim nikdy nic.ja se mu uz snad tisickrat omluvila a opravdu toho uprimne lituju ale odpoved mu dat nedokazu.ja nevim proc jsem mu neco tak trasnyho provedla.co s tim poradte mi prosim jak to vyresit neustale se kuli tomu hadame a me to mrzi,protoze jinak mame velice krasny vztah.jiz predem moc dekuji. Odpověď Napište váš názor, vaše zkušenosti.