Janča N. |
|
(23.8.2009 10:42:00) Třeba u člověče, nezlob se? Dnes jsme to řešili celá rodina Já svou 3,5 letou dcerku zatím nechávám vyhrávat, ale ne nějak okatě, dělám to nenápadně - když ji mám vybít, tak raději přeskočím políčko o jednu nebo hraju s jinou figurkou. Připadá mi ještě malá na to, aby prohrávala - nebo ne? Má tchyně je opačného názoru, tvrí, že jí mám učit prohrávat odmala, ať je připravená, že se jen nevyhrává. Načež se manžel ozval, že má z toho "trauma" do dospělosti, že ho matka nikdy nenechala vyhrát.... Jak by to tedy mělo být správné?
|
Lenka, 1 dcera | •
|
(23.8.2009 10:49:56) Jasně, nechávala jsem, protože jinak by přece neměla šanci zažít, že vyhrála. Vždyť ještě vůbec nemají nějaké strategické myšlení, jestli umí odpočítat do těch 6, tak už to je přece výhra!! A to hoodně dlouho, ještě i na prvním stupni ZŠ, někdy jsem záměrně hrála úplně pod psa, protože jsem prostě chěla, aby se naučila hrát i další - složitejší - hry. Ale musí se to střídat, ne že vyhrává jen dítě.
|
Lída+2 |
|
(23.8.2009 10:53:46) Lenko naopak......třeba ze začátku jsme hráli s 2 figurkama a stačilo pár her...a začali vyhrávat oni.....
A prší.,...já se nepamatuju, kdy jsem vyhrála je to tak jednou za 20-30her
|
|
|
Marta** |
|
(23.8.2009 10:51:24) Já nechávám vyhrát i manžela, jen aby měl radost.Ještě mu to nedošlo.V kanastě.Děti samozřejmě.
|
VIP | •
|
(23.8.2009 14:48:59) Já taky Tedy manžela. Při scrabble. Tak v poměru aby 2x vyhrál on a jednou já. Jinak by se mnou nehrál a mě to děsně baví. Někdy i v kartách... Jako dítě ho vyhrávat nenechávali. Až budou děti větší, taky je budu nechávat ňák rozumně vyhrávat. Neřijde mi to jako podvod, ale spíš jako když kočka donese koťatům už kapku přidušenou myš na lovení.
|
|
Insula |
|
(23.8.2009 21:27:25) Já dceru vyhrávat nenechávám, ale někdy "přivřu oko". Třeba dneska jsme hráli člověče, nezlob se. Jednou jsem vyhrála já a podruhé dcera. Dvakrát jsem jí záměrně nevyhodila, ale myslím, že by i tak bývala vyhrála. Štěstí se nějak otočilo. Co se týče třeba pexesa, tak většinou vyhraje ona. Já se na to totiž v podstatě nesoustředím a ona má dobrou paměť. Když je to plichta, můžu si gratulovat.
|
|
|
Lída+2 |
|
(23.8.2009 10:52:03) Ne nikdy jsme to s Lukem a Danem nedělala to člobrdo hrál Luk od 2,5let......musí se to naučit....a děti nejsou blbý..... Pravdfa je, že ho občas chytil amok.....,ale musí se to naučit...
A pokud přeskakuješ políčko...proboha jak to děláš....vždyť umí počítat...
A mezi náma....Carcasoonne vyhrával jden čas náš 5letý syn s přehledem.... což špatně nese většinou Luk
A prší...to hrajou oba tak dlouho(mladší asi od 3,5), že nemám šanci....
A šachy, když spolu hrajou...to je taky ...
|
Píďa, Kubásek12/04 Anika5/07 |
|
(30.10.2009 21:23:03) Náš syn je herní maniak, takže ne nenecháváme, ví, že jednou vyhraje on, jindy zase třeba já. Prohrávat se naučil a už to bere vcelku v klidu, většinou chce odvetu. Ale je pravda, že kdyby měl prohrát třeba potřetí za sebou, tak to už ho nechám vyhrát. Ale je pravda, že nás velmi často poráží zcela regulérně, třeba teď v Osadnících z Katanu kašle na strategii, hraje podle toho, jaké karty mu chodí a často nás porazí a to má teprve necelých 5 :D Pexeso se většinou snažím uhrát na plichtu, protože mám taky svoji hrdost a porazit se nenechám :D Ve hrách na štěstí má většinou jaksi větší štěstí :D Pokud se třeba vzteká, že prohrává a nechce si to nechat vymluvit, tak hru prostě sbalíme a hotovo. Jak tu ale někdo psal, pokud ho učíme něco nového, tak ho necháváme vyhrát, aby se mu hra neznechutila.
|
|
|
Veverka16 |
|
(23.8.2009 10:52:16) Občas nechávám,ale spíše vyjímečně...když je nemocná například... Jinak konkrátně při "Člověči"se vyhazujeme všichni navzájem a dcera z toho žádné trauma nemá - vysvětlili jsme ji že teď vyhraje táta a příště zas třeba ona nebo máma,hlavně,že jsme si zahráli
|
Leny,Laila 11/04,Sabrina 10/07 |
|
(23.8.2009 12:36:54) My necháváme vyhrát, ale ne vždy. Někdy vyhrajeme i my, ať ví, že to taky tak někdy je. Ale většinou vyhrává ona Když vyhrajeme my, někdy má radost, někdy se čertí, podle toho, jakou má náladu
|
|
|
If & 3♥ |
|
(23.8.2009 10:52:56) Né nenechávám:o))) Dcera mě mete sama.... Pexeso máme maximálně půl na půl:o))) Musí umět obojí.. vyhrávat i prohrávat.... nejsem zastáncem toho aby se dětem "utírala prdelka a metly cestičky" až takřka do puberty....
|
Lída+2 |
|
(23.8.2009 10:54:41) A pexeso jsem je naučila....a pochopili to tak rychle, že jsem vyhrála asi jen první hru...a pak už jen sem tam
|
|
raadka |
|
(23.8.2009 10:54:55) nenechávám ,při pexesu a při prší převálcuje ona mě. Já vyhrávám zatím v piškvorkách. U člověče vyhazujem bez milosti
|
Veverka16 |
|
(23.8.2009 10:58:49) Jo tak o pexesu nemluvím to naše beruška vede s přehledem
|
If & 3♥ |
|
(23.8.2009 11:01:04) Noo to jsem ráda, že nejen já jsem takovej pakůň Bára má pamatováka že by jeden zíral....
|
Eva.. |
|
(23.8.2009 11:03:21) If, určitě nejsi sama... a co teprve pexetrio, to je mazec, jsem ráda, aspoň za třetinový úspěch
|
|
Lída+2 |
|
(23.8.2009 11:05:20) Holky já se chystám naučit je žolíky,aby jsem si zase jednou užívala...pár výher..
|
Mlca a 4 radosti 96,98,2x09 |
|
(23.8.2009 11:09:53) u nás bylo hraní společenských her vždy katastrofa,nikdy jsme nedohráli hru.Moji kluci prostě prohrávat neuměli a já jim to jaksi trpěla ...až s příchodem mého přítele a jeho metodami,bez milosti vyhazovat! Tiše jsem trpěla ale kluci se naučili své emoce ovládat a prohrávat.Teď už si to užíváme a v mnohém dostávám na frak já a kolikrát mám co dělat s emocemi já )
|
|
|
Lída+2 |
|
(23.8.2009 11:06:19) IF kluci byli 14 dní u našich....a hráli se segrou a mamkou člověče(skoro denně) a pexeso trošku jsem ty dvě litovala
|
If & 3♥ |
|
(23.8.2009 11:09:36) NO "člověče" dostane Bára asi od ježíška... už teď se děsím... protože já člověče dost špatně snáším Málokdy se mi vůbec podaří vylézt z domečku
|
Lída+2 |
|
(23.8.2009 11:14:37) No to bude teda něco.....moje segra podezřívala Luka, že nějak švindluje šestky.......mamka jednu hru vylezla z domečkua bu´t jí vyhodil Luk nebo DAn a nakonec to ty dva nějak dohráli sami..a segra s mamkou se snažili nasadit...a pak si jen říkali...kdo s kým hrál....., když nemají šanci..
A teď TEDA MÁME CARCAS...A TO JE teda občas šílený....kor, když se nad krajinou prolítne drak....občas mám problém rozdejchat..ty zabraný města a louky i já.....
|
If & 3♥ |
|
(23.8.2009 11:21:05) Lído Cars??? To by se jim taky mohlo líbit.. nemáš někde odkaz?
|
Lída+2 |
|
(23.8.2009 11:32:12) IF: http://www.carcassonne.cz/
NA tom se mi líbí to, že je to pokaždý jiný...jak si to postavíme...nikdy se to neopakuje a je to taký, že nás to teĎ všechny 4 baví nejvíc...
|
|
|
Eva.. |
|
(23.8.2009 11:21:33) Lído, můj obdiv za Carcas... to mi nějak mozek nehcce brát, ač mě teda intenzivně k tomu hraní nutí
|
|
|
|
|
|
|
|
Snapeová |
|
(23.8.2009 11:45:06) Souhlasím. Nechávali jsme syna vyhrávat a on dneska v téměř 5 letech prostě neumí prohrát. Mnohdy je opravdu lepší než my, ale jak prohraje tak nastává kolotoč pláče, vzteku, urážení, vyhazování hry ... Když děti občas prohrají hned od malička tak se tomuhle dá nejspíš vyhnout Snad se to u nás brzo srovná a budem hrát v pohodě Jo a co se týče Prší, tak jsem bez šance zcela regulerně
|
|
|
zerat |
|
(23.8.2009 11:07:23) Vyloženě vyhrávat jsme ji nenechávali, ale nevyhazovali jsme ji (hráli jsme všichni bez vyhazování); příp. jí dovolili hodit vícekrát než 3x aby "dostala" kytičku a mohla začít hrát... Postupně jsme začali vyhozovat a učili ji snášet prohru; pogratulovat...
|
Hanka+ 4 berušky |
|
(23.8.2009 11:14:33) My jsme občas vyhrávat nechávali ale jen někdy. Aby to bylo max půl na půl. Teď už ani nemusíme a když nás hraje víc tak se to tak střídá že je to jedno.
|
|
|
Gora |
|
(23.8.2009 11:13:55) Když učím syna novou hru, nechávám ho vyhrát, a jakmile hru pochopí, hrajeme fér. Občas vyhraju já, občas on. Ze začátku, když jsem ho porazila, z toho byl úplně mimo, vyváděl, brečel, nesl prohru těžce, takže jsme mu to vysvětlili a naučili ho prohrávat. Bývá smutný, když prohraje, ale už to tak těžce nenese. Vždycky hru zopakujeme, aby vyhrál i on, a spokojeni jsme oba.
|
Bumbi&05,08,10 |
|
(23.8.2009 11:24:49) taky to tak dělám - u nové hry, když se jí učíme, tak hrajeme tak, aby viděl, jak se ta hra dá vyhrát. Když vidím, že už ji ovládá, hrajeme už podle pravidel.
|
|
|
Pole levandulové |
|
(23.8.2009 11:14:09) Ne, nenechavam, proste hrajem a nekdy vyhraje on, jindy ja nebo manzel. Zrovna u Clobrda je to o stesti, nevidim duvod, proc to nejak sulit a delat, ze vyhrava on. A proc by z toho mel mit trauma, ze nevyhraje pokazdy, to moc nechapu.
|
|
MirkaEyrová |
|
(23.8.2009 11:25:59) Zastávala jsem původně stejnej názor jako Tvoje tchýně. A pak jsem poznenáhlu zjistila, že syn nechce žádné hry hrát... Teď už je teda velký, ale kdyby čas šel vzít zpět, dělala bych to jinak. Jsme o tom mluvili s manželem. Říkal - vždyť malé děti nemají stejné schopnosti jako dospělý, nemají teda moc šancí vyhrát; je to to samé, jako když se třeba s batoletem "závodí" v běhu - taky rodič neběží na plný výkon, vždyť je jasné, že ho takový capart nemůže dohnat. Ale asi bych stejně čas od času nechala dítě prohrát, aby se postupně připravovalo i na to, že nebude vždycky jen vyhrávat. Ona ta starší generace je někdy trochu... cáklá. Já to své přesvědčení měla taky přejaté od mamky .
|
Teraza Horáková |
|
(23.8.2009 11:50:41) Jak kdy a jak v čem už od mala. V pexesu byli lepší vždycky )
Myslím, že by měli poznat sladkost výhry a trápení prohry dřív, než jim to předvede v životě někdo jiný.
Dneska nás ve spoustě her prostě "vydrtí" a je to.
|
|
|
Myšutka* |
|
(23.8.2009 11:26:34) V člobrdu nikdy. Tam je to o štěstí,jednou vyhraji já, jindy oni. To samé v Černém Petru. Pexeso vyhrávají s přehledem. Když děti učím novou složitější hru, tak nejdřív hrajeme zkusmo, to hraju za sebe i za ně. A pak se snažím nehrát naplno, aby měli šanci. Mám namysli třeba dámu nebo šachy. Tam je dospělák v obrovské výhodě, když dítko teprve začíná. Ale třeba Královské rošády hrajeme všichni naplno.
Shrnula bych to tak, že nějaký pláč typu "já jsem prohrál" mi nevadí, ale hlídám si, aby se děcko nedostalo do situace, kdy vyhrát nad soupeřem ani nemůže a po pár hrách to začne vzdávat. To pak může vést k odporu ke hře.
Jinak já sama jsem jako děcko nesnášela tyhle všechny hry a dodneška je hraji s odporem. Musela jsem je totiž povinně hrát s babičkou která podváděla ve svůj prospěch a byla schopná mne za moji výhru i potrestat. Měla zásadu, že ona straší, tak se sluší aby vyhrála.
|
Adámkovci |
|
(23.8.2009 11:48:26) Vyhrávat syna nenechávám.V člobrdu vůbec ne-i když je pravda že byly situace kdy to hůř snášel...bulel,nebo v půlce hry začal švihat s kostkou atd....takže jsem hru ukončila,člobrdo uklidila...ale to se nedá nic dělat...pořád se prostě nevyhrává v ničem.Ted když prohraje tak chce hrát odvetu aby dokázal že se mu vyhrát povede.Je pravda že už jsme skoro rovnocenní soupeři...Má kamaráda a toho právě nechávají od malinka vyhrávat a můj syn od něj dostal facku-protože nad ním vyhrál v kartách...to je ale opravdu extrém.
|
|
|
Ocicko |
|
(23.8.2009 12:08:50) my hrali pexeso - a bohuzel 1 mala prohrala
|
|
Jedůfka / 99,00 |
|
(23.8.2009 14:39:43) Když byli kluci menší - do 5-ti let, nechávala jsem je někdy vyhrát, zvláště u her, kde by vyhrát jinak nemohli, kdyby pořád prohrávali, nebavilo by je to, snažila jsem se výhru x prohru regulovat půl na půl. Teď (9 a 10) už je nešetřím a mladší přes veškerou snahu nese stále prohru hrozně těžce, ale určitě je to potřeba trénovat a neustupovat.
|
|
Siddhártha |
|
(23.8.2009 15:31:06) Ne. Ta naše chytrolínka má takový postřech, že nemáme šanci (když už se nám teda podaří, že by hrála hru, většinou si hraje po celém bytě).
|
|
Babsi+2 |
|
(23.8.2009 15:49:48) V člověče záleží na štěstí, takže to nechávám náhodě a v pexesu-jak kdy. Dělám ze sebe slabomyslnější, ale jakmile přestanou dávat pozor nebo odbíhají, poberu co se dá. jen ať si pořvou. Nejen výhra je důležitá, stejně důležité je umět prohrávat.
|
Dojanka |
|
(23.8.2009 16:39:44) Jasně, že nechávám vyhrát. Mám 4-letou dcerku a přece jí nebudu kazit takovou velikánskou radost z vítězství. Někdy taky vyhraju, ale tak jednou za 10 kol a to mě jako prý nechá vyhrát ona, že je na mě hodná. Z naší rodiny to prostě takhle funguje. Co by z toho babička měla, že vyhrála nad 3-4-letým dítětem? Tyhle rádoby chytré prarodiče naštěstí doma nemáme, ale babičku a dědečka, kteří cítí s dětskou dušičkou.
|
|
|
|