maaf |
|
(27.2.2010 23:15:04) Já dnes dceři lupla jednu přes zadek, protože se kvůli blbině rozhodla kvílet. Ona nebrečí. Ona kvílí a hořekuje jako pominutá. Den co den jí říkám, že ji chápu, ale že má pusu a může mi to říct, nemusí k tomu dělat to děsný divadýlko. Už při včerejším záchvatu dostala v rozporu s RaR ultimátum, že její řev budu zastavovat plácnutím (u nás téměř vyhynulá metoda, dostává tak vyjímečně, že si předchozí plácnutí už ani nepamatuje). Dává příšerný příklad mladší, která to pak zkouší (a vyloženě hraje a přehrává taky), že to nehodlám riskovat. Chci tím říct, že když dítě překročí hranice, tak je konec respektování. Dospělému bych taky řekla dost a pokusila se mu vyhnout i do budoucna. U vlastního dítěte to udělat nejde.
|
ChemicalJane + 4 |
|
(27.2.2010 23:34:06) mohu ještě dotaz - dle RaR se nemá dávat přes zadek?? já nerýpu, zajímá mě to!! mě prostě přijde, že "jedna dobře mířená rána je lepší než milionkrát vysvětlovat, že takhle prostě NE".. jde o to, že ač se snažím být důsledná ve svých rozhodnutích, tak vysvětlování u 13m dítěte se jaksi míjím účinkem a reaguje na NENENE, z čehoš si chvílema dělá slušnou srandu, nám dá dost velkou míru přemáhání se nezačít smát.. ale když celé dopoledne jde a zkouší tu samou věc pokoušet pořád dokola, tak se prostě plácnutí přes ruku nebo zadek (dle toho co dělá) neubráním... takže toto je v rozporu s touto metodou??? neříkám, že "biju" dítě často, fakt jako poslední možnost, zatím celkem obstojně funguje odvedení pozornosti na jinou činnost..
|
RozárkaR |
|
(27.2.2010 23:37:47) Tak to je dotaz na můj mlýn....Kvůli podobnému jsem se zde, už je to dýl, dostala do situace, kdy jsem si připadala, že sociálka mi dítě musí odebrat, neb ho týrám!!!!Syna nebiju, jen jsou sitauce,kdy plácnutí přes pusu nebo přes prdelku jsou jaksi silnější a důraznější než to ostatní...
|
Teraza Horáková |
|
(28.2.2010 0:03:55) Rózi, tak nějak jsem dle podobných úvah došla k tomu, že neumím žít s dětmi, rodit je, kojit, vychovávat, dělat pravidelnou radost manželovi /někdy fakt ani sex/, špatně se starám o své nehty, pleť, málo chodím k lékaři, neumím vařit, péct, uklízet, podnikat, diskutovat, argumentovat, nevyznám se v zákonech, nečtu, když čtu, tak úplně pitomý knihy...
TAK ČTĚME A VŠECHNO... ALE V PUDU SEBEZÁCHOVY BRZDĚME.
|
|
|
Tatramelka+3 |
|
(27.2.2010 23:44:30) Kniha se jmenuje Respektovat a být respektován. Není to o tom jestli máš a nebo nemáš tlouci své děti, pojednává o vzájemném respektování se a vlastně se to netýká jen dětí. Je to zajímavá knížka, která mě osobně nutí se vracet k duvodum svého jednání a přemýšet o nich. Také se nad ní často vracím do dětství a vybavuji si tolik známé situace a jak bych ocenila, kdybych dostala jinou šanci, kdybych si nevyslechla to co jsem si vyslechla a i když mi někdy v hlavě buší zopakovat to známé, mám radost, když se dokážu zastavit, popřemýšlet a udělat to jinak, třeba podle R&R a ono to klapne a vyjdeme z celé situace bez konfliktu a oba jsme spokojení. Já musím teda říci, že mě výklad této knihy byl asi nejbližší z toho co jsem přečetla a často jí používám, když se třebas cítím, že jsem něco pos.... .
|
RozárkaR |
|
(27.2.2010 23:51:18) Jasně, nad důvody svého jednání také kolikrát hodně přemýšlím, ale jen kvůli tomu, že syna čas od času "insultji" ručně ještě přece nejsem špatná matka...Aspoň já to tak beru a i on , ve svých 7letech, mi řekne, mami, já jsem Tě naštval a mrzí mě to.....
|
ChemicalJane + 4 |
|
(27.2.2010 23:56:07) taky si myslím, že nejsem špatná matka, když občas dítě plácnu přes ruku.. na dceři je vidět, že už ví, kvůli čemu to je, proč se zlobím..
a tvůj syn je v tomto kouzelný, je fajn, že si to sám uvědomí!! teda aspoň podle mého...
|
ChemicalJane + 4 |
|
(27.2.2010 23:57:24) mě dcera teda zatím toto neřekne, ale jak jsme psala že ví proč se zlobím atd, tak pak jde se pomazlit a dát pusinku = žehlí si to
|
|
RozárkaR |
|
(28.2.2010 0:02:12) Máme jasně stanoveno hranice....To může být a to být nesmí!!! Dostala jsem se na diskusi vyloženě o "Respektující výchově"...Téma si přesně nepamatuji, ale napsala jsem tam svůj názor a vyšla jsem z toho jako bestije, která nemá o výchově dítěte ani ponětí...Tímo Ti děkuji za názor...Jsem prostě človíček, jako valná většina z nás a ač respektuji výchovu ve smyslu Respektuj a budeš respetován, osobně si myslím, že je to založeno na tom, ustupuj, budu Tě brát jako blbce.....Tak a teď píchám do vosího hnízda....
|
ChemicalJane + 4 |
|
(28.2.2010 0:09:20) já si tu knížku snad půjdu pučit do knihovny... abych zjistila, že jsem týrající matka
|
|
Žžena |
|
(28.2.2010 1:03:57) Rózi, myslím že je zásadní nepochopení v tom Respektuj a BUDEŠ respektován. To nemá s respektem nic společného, to je autoritativní přístup. "Když budeš hodnej, tj. uděláš to co já chci, pak budu já hodná na tebe." Podmiňování jednoho druhým. Respektovat a být respektován je o tom, že oba účastníci vztahu (jak rodič-dítě, tak partner-partnerka, dospělej-dospělej) mají být respektováni, a to bez podmínek. Není to o tom, že já jako respektuji dítě, to znamená že mi může srát na hlavu. To "být respektován", to je ta část (a nedílná část té soustavy), kde jde o mne. Že i já mám svoje hranice, jako každý... to je přirozené. A přirozené je i to, že máme různý temperament a jsou lidi temperamentnější, co snadno vyletí atd. RaR ale není o tom, že cholerik se má nějak předělat na kliďase aby splňoval nějaký imaginární pojem "jsem hodnej na svý děti"... Jistě že můžeš vyletět, řvát atd., když je to tvoje přirozenost. I řvát se dá různě... i řvát se dá tak, že respektuješ Trochu je v tom jazykový problém v tom, že v češtině "respektovat" má blízko a částečně se překrývá s "poslechnout... rozkaz, pokyn atd". O tom kniha ale není. Není to "poslechnout a zasloužit si, aby někdo vyhověl taky mně". No a není to ani o "ustupuj, budu tě brát jako blbce". Není to o tom USTOUPIT a povolit cokoli, neřešit problém. Je to o tom řešit problém JINAK, tak, aby v procesu řešení nebylo dítě "ten malej harant, co musí poslechnout" a ty "ten, komu je shůry dána neomylnost". Jasně že jsou situace, kdy je jediné možné řešení (nestrkat prst do zásuvky, psovi do tlamy, neskákat pod jedoucí motorová vozidla), takových ale s věkem dítěte vesměs kvapem ubývá a pak jsou konflikty spíš v rovině odlišných pohledů na věc... a tam má respektování své místo.
|
|
|
|
|
|
Žžena |
|
(27.2.2010 23:59:45) ChemicalJane, já myslím, že z principu vysvětlování u 13m dítěte je celkem k ničemu. Mám doma taky 13m prcka... na vysvětlování to fakt ještě není, hlavička to nepobere. Ale jako alternativu vysvětlování nevidím plácání, nýbrž fyzické zabránění dělání nepřístojností. Odnést, zabavit jinak, zajistit bezpečnost. Stokrát dokola, a pak po stoprvní zase; co nám zbývá
|
ChemicalJane + 4 |
|
(28.2.2010 0:05:50) však píšu - zatím to zabírá odvést na jinou činnost, ale na druhou stranu otevřeně přiznávám a jsem jen člověk a občas se plácnutí přes ruku fakt neubráním... a to i bez červenání se...
|
RozárkaR |
|
(28.2.2010 0:17:34) No, a to v 7 letech fakt nefunguje...Naštěstí, máme se synem vztah založený na debatě...Příklad...Mami, naštval jsem pí. učitelku, že mě nebaví škola (o čemž já už samo vím, ptz. mě pí učitelka nezapomněla informovat telefonicky)...Já na to: Miláčku, škola je důležitá, jde Ti, jen tak dál, jsi šikulka...Jeho odpověď: To, že mi to jde, není podstatný jako to, že mě to nebaví...Jak, maminky, respektujícně, zvládnout toto??? Nerýpu, jen chci vědět, jak to mám řešit? Včetně synovy prosby (je v první třídě), že nebude muset jednou na vysokou? To, že se pokusil svojí třední učitelku ukecat v tom, že 9let základní školy je moc, jestli by se to nedalo trochu zredukovat....Paní učitelka se mi přiznala, že takovou žádost za své působení ve škole ještě neměla...Musím lehce podotknout, že syn je ve škole brán jako lehce prominentní (ten výraz se mi vůbec nelíbí, ale je asi tak) neb můj otec tam učil....
|
Žžena |
|
(28.2.2010 1:46:19) Rózi, příklad řešení této situace dle RaR:
- syna nebaví škola: 1) "Já vím že tě to nebaví"... a bez dalšího komentáře. Neboli empatická reakce, ovšem bez toho "ALE" ("vím že tě nebaví, ALE je to důležité pro život"... to co je za ALE je jenom poučování, které nepomůže a pocity dítěte vůči škole nezmění... zato ho utvrdí v tom, že rodiče akorát furt poučujou) /to "škola je důležitá, jsi šikulka..." popírá to, co on cítí, ale on to tak cítit nepřestane po Tvém poučení.../ Respektování je "ano, máš tyto pocity, OK, poslouchám a nekomentuju". Pocity jsou něco, co je nezávislého na činech, není to nutné lámat a popírat. 2) "Máš nějaký návrh na zlepšení situace? Myslíš že je něco, co by Ti pomohlo, aby ses v souvislosti se školou cítil líp?"... oběma je vám jasné, že nechodit do školy nelze... takže nebrat si osobně když plácne odpověď "nechci chodit do školy" (prostě to přejít, neřešit jako aféru že to řekl), spíš se snažit vytvořit prostředí, kdy přijdete společně na to, co by mu v tom vážně pomohlo. Některýmu dítěti pomůže "mít na co se těšit" (kroužek po škole atd.), jinýmu pomůže jenom se vypovídat a pocítit, že je vyslechnuto (bez poučující vsuvky "ale škola je pro život důležitá")... a nebo pomůže když si společně "představíte jaký by to bylo, kdyby se nemuselo do školy" - prostě vyfabulujete třeba svět, kde by se nemuselo do školy, přenesete se na chvíli do fantazie (a oba víte že je to fantazie, ale z pozice rodiče je potřeba ovládnout se a neimplementovat do toho poučující prvky...) "kdyby se nemuselo do školy, to by bylo fajn, místo toho bysme šli na zmrzlinu, do zoo i ve všední den, na kole na výlet" (nikoli "kdyby se nemuselo do školy, byl by každej blbej a zhroutila by se společnost"). Neexistuje jedno řešení funkční pro všechny, každej sám musí zjistit, co se u konkrétního dítěte ujme...
- prosba že nebude muset jednou na vysokou Tak na to se dá snad odpovědět jedině "až budeš v příslušném věku, tak se sám rozhodneš", ne? Bez dalších emocí. Podobných vymezujících se výroků od něho ještě uslyšíte určitě hodně, to děti a mladí občas říkají. V takovém momentě (a podotýkám jsou to situace, kdy to ještě zdaleka není aktuální - např. když prvňák uvažuje o jití/nejití na vysokou, nebo když patnáctiletá holka řekne "já nikdy nechci mít děti" nebo "peníze nejsou vůbec podstatný, nikdy nebudu tak materiální jako ty"...) nemá absolutně cenu to intenzivně řešit, vysvětlovat "že vysoká je důležitá", "že jednou přijde čas a žena zatouží po miminku a určitě změníš názor i ty" nebo "peníze jsou ale důležitý a až budeš dospělá tak to poznáš" situaci nepomůže a ani dítě nepřivede na "správnou cestu"... akorát ho to naštve.
|
|
|
|
|
|
|