Maryl |
|
(10.9.2010 19:58:36) Chtěla bych se s něčím svěřit,snad se na mě nebudete zlobit.Dnes jsem šla se svým synkem k jedné známé si vyzvednout maso ze zabijačky.Bavily jsme se u ní před domem a postával tam vedle nás postižený romský chlapec tak cca.13-14let.Párkrát jsem ho už viděla,nemluví,jen gestikuluje,nevím,co mu konkrétně je.Když jsem byla na odchodu,chopil se našeho kočárku,a že ho poveze.Překvapilo mě to,ale proč ne.Po chvíli se ale můj syn rozhodl,že chce kočár vézt sám,chlapec mu ho předal a chtěl se chopit mé kabelky,bylo mi to nepříjemné,ale neměla jsem odvahu mi ji vzít,na to mě chlapec chtěl vzít za ruku,zděšeně jsem mu ji vytrhla.Měla jsem před časem takový blbý konflikt se svojí švagrovou,která měla pochybnosti o mé věrnosti,což mě moc mrzelo,neb svého partnera miluju a nikdy jsem ho nepodvedla a ani o tom neuvažuji,tak jsem si v té chvíli představila,jak mě někdo vidí jít s cizím chlapcem za ruku,je to takový velký statný chlapec.Pak jsme šli se synem na mašinky a on pořád s námi,bylo mi to už nepříjemné.Pak jsem na nádraží ve stánku koupila dvě lízátka a sušenku a ten chlapec mi začal sahat do tašky,tak jsem mu řekla,ať tam nesahá.Paní prodavačka ho zřejmě znala,byla to taková milá ženská a řekla mi,že je to strašně hodný chlapec,že je hrozně přítulný,že chce pořád někomu pomáhat,že je naprosto neškodný.Chlapec šel pak na dětské hřišťátko a my se synem domů a mně se chtělo brečet,že jsem byla vůči němů tak nedůvěřivá,já jsem obecně člověk,který opravdu pomůže,když je potřeba,nejsem lhostejná k okolí a strašně se na sebe zlobím,že mi vadilo,že na mě lidé koukali,že si mysleli,že chlapec patří ke mně,že jsem mu nedůvěřovala.Ten kdo se bude chtít zeptat,co vlastně po vás chci,tak nic,jen jsem to chtěla napsat.Je mi z toho smutno.
|
Čekatel na smazání |
|
(10.9.2010 20:05:16) Smutno ti z toho být nemusí. Osobně bych cizího člověka i kdyby to bylo dítě nedovolil ani polovinu toho co ty. Mám prostě osobní prostor a určité věci bych dovolil maximálně své rodině.
|
Maryl |
|
(10.9.2010 20:06:52) Michale,dík,jsi hodnej.Tohle mi tu přesně teď říká můj partner,přesně to samé co ty.Já jsem hrozná cíťa.
|
& |
|
(10.9.2010 20:10:41) Maryl, ja myslim ze z toho nemusis byt spatna.. Asertivne se muzes chovat i tomu postizenemu chlapci.. Nemela bys byt hruba, ale muzes mu rict ne, jako kazdemu..
|
Maryl |
|
(10.9.2010 20:11:44) H&M,dík moc,ne ne,hrubá jsem nebyla,ale vím,jak to myslíš.Dík.
|
|
Pawlla |
|
(10.9.2010 20:14:45) HaM,přesně,proč si každý myslí,že postižení vyžadují jiné zacházení,že se jim nesmí nic říct,zakázat?Oni potřebují,aby jsme se k nim chovali stejně jako k ostatním.Vím,že to nemyslí zakladatelka zle,ale jak má poznat chlapec,že je jeho chování nevhodné,když je budeme tolerovat jen proto,že je postižený?
|
Maryl |
|
(10.9.2010 20:15:46) Pawlo,dík,vážím si tvého názoru a máš vlastně velkou pravdu.
|
Pawlla |
|
(10.9.2010 20:18:10)
|
|
Gabriella, 2 děti |
|
(11.9.2010 13:47:05) Maryl neblbni, nejsi Ježíš, opravdu nejsi povinná zachraňovat celej vesmír. Ten kluk Tě obtěžoval, neubližoval, ale jeho chování bylo příliš přítulně obtěžující a ty opravdu nejsi nijak morálně povinná od kohokoli snašet chování, které Tě obtěžuje a přesahuje Tvoje meze. Nijak Ti neublížil, Tys nijak neublížila jemu, naopak jsi vstřícně snášela jeho mimoprůměrné chování a pak jste si šli každý svou cestou. Dle mého názoru jsi na něj byla milá, jiní by ho odpálili už když sáhne na kočárek - a i to by bylo (pokud slušnou cestou) zcela v pořádku.
|
Maryl |
|
(11.9.2010 18:51:17) Gábi,dík.
|
|
|
|
hrúda |
|
(10.9.2010 20:21:02) Já bych tam viděla i další problém a to, že chlapec pravděpodobně nemá nikoho na kontakt ani v rodině.
|
& |
|
(10.9.2010 20:26:05) Lalio, to je mozny, to jednak neni Maryl problem a to ze mu necha vozti svuj kocar a lizit do kabelky mu nepomuze.. Me by asi taky pri setkanim s nim trapilo, ze kluk nema adekvatni peci..
|
hrúda |
|
(10.9.2010 20:27:26) H&M já taky neříkám, že to je problém Maryl, jen že to může být důvod té jeho úporné snahy někomu se zalíbit...
|
Pawlla |
|
(10.9.2010 20:30:50) Nemusí to tak být,některá postižení provází taková bezprostřednost,možná neměl z domu až tak nastavené hranice,možná je to s ním těžké,to nevyřešíme,za mě jednoznačně,klidně,mile,ale důrazně řeknu ne-to se nehodí.
|
hrúda |
|
(10.9.2010 20:35:02) Pawllo, já právě poslední dobu pozoruji nárůst této "přítulnosti" i u zdravých dětí... Až má potom člověk strach, aby takhle přítulné nebyly vlastní děti k nevhodným lidem.
|
..maya.. |
|
(10.9.2010 20:40:53) náš prostřední je taky přítulný, naštěstí jen o lidem které zná ale nejen v rodině ale třeba k pediatře a nebo uč ve školce...jo a miluje i zubařkuale on je takový sladouch, rád se mazlí..
|
hrúda |
|
(10.9.2010 20:55:32) Jako třeba mému manželovi děti neskutečně věří, zrovna u něj o nic nejde, ale úplně veselo mi při určité představě fakt není.
|
..maya.. |
|
(10.9.2010 21:15:33) tak to chápu...
|
|
|
|
Maryl |
|
(10.9.2010 20:43:19) Lali,jedna známá se občas stará o 3,5 letou holčičku,o kterou její máma nemá zájem,žije s tátou,kdysi se mnou pracoval,není to zlý člověk,ale takový zvláštní a ta holčička se ke každému hrozně tulí.Najednou skočí člověku komukoli kolem krku a chce pomazlit,často pláče,že je jí smutno,je to krásné dítě,je mi jí moc líto a tvé obavy naprosto chápu.
|
hrúda |
|
(10.9.2010 20:56:15) Maryl, no právě... celkově jakoby čím dál většímu počtu dětí něco chybělo...
|
|
|
|
|
|
|
Maryl |
|
(10.9.2010 20:28:38) Lali,to mě právě napadlo taky,hned jak mi ta paní ve stánku řekla,že ho zná,a že je hrozně přítulnej.Ptala jsem se jí na jeho rodiče a říkala,že jsou také postižení,ale méně než on,pak jsem se ptala ještě na sourozence,zdali má a to nevěděla.Když to vezmu zpětně,tak byl opravdu strašně milej a pomocichtivej,jen já to nechápala.
|
|
|
Teraza Horáková |
|
(10.9.2010 20:33:42) Pawllo, jo, vím co myslíš, ale s tím dospělým chlapem to bylo trochu složitější to vysvětlit. My jsme vlastně pochopili, že je něco jinak až asi 3-tí den, od počátku jsem cítila nejistotu (jsem ji prožívala sama z jiných důvodů, nerada lítám letadlem, v době, kdy mi nebylo dobře jinak změna prostředí, jiné starosti, ale potkalo se to.... JSEM JELA JAK RADAR na emoce... ), ale nevěděla jsem jak moc.
A dospělý muž, mladý, ještě hezký k tomu a chytrý.... a krásně povídal a znal a opravdu pohoda, jen ten - prostor, tady je to moje a tady už ne až tehdy mi to došlo. Když mne doprovodil až před dámské záchodky a kdy jsem se musela zeptat, jestli opravdu budeme povídat i za dveřmi s panenkou, že už fakt potřebuju čůrat. Ale byl super, nenaštval se, pochopil to a v pohodě, i to rande u fontány s manželem, kde nás potkal (možná i vyhledával)
Myslím, že cítíme vinu za to, že jsme zdraví - to je tak relativní, tak třeba za to že nejsme stejní a ta nás uvádí do rozpaků a vlastně je to někdy docela snadné, on byl prostě TĚŽCE POHODOVEJ, ze spousty věcí si nedělal vrásky, bral to jak to šlo.... (nechci se rouhat ale moment, kdy nám sdělili leccos naši ubytovatelé a cestovka, jsem mu až záviděla... ne ve zlém, obdiv ... k tomu, že vlastně, jde o prd)
|
Pawlla |
|
(10.9.2010 20:39:13) Terez,autista,AS?
|
..maya.. |
|
(10.9.2010 20:44:43) taky mě to napadlo
|
|
Teraza Horáková |
|
(10.9.2010 20:56:34) "na tenhle výlet mne poslala máma, abych to viděl, já to mám rád". Neskutečně obdivuju tu mámu, nevím, jestli to bylo poprvý (a taky nevím, zda nespala po dobu toho výletu, nebo naopak, klidně spala - myslím, že nespala, ALE FAKT V DOBRÉM) kluk nadanej na historii, paměť neskutečná, poutavej, ale hledal právě .... tu berličku. Nám to neublížilo a naopak bylo fakt poutavý ho poslouchat. Neublížil a doufám, že my ani jemu.
Diagnózou si jistá nejsem, nejsem doktor, zakoktával se, nebo zadrhával v řeči v momentě, kdy fakt cítil, že to musí okomentovat rychle, nebo něco rychle řešit a reagovat... Kdybych nebyla přecitlivělá, ani bych si nevšimla, že je jinej... protože ve stresu melu atd... tipuju spíš AS, na straně druhé o autismu jako takovém vím velmi málo, ale oční kontakt nebyl problém, žádné trhavé pohyby, trvalo pár dní, než jsem pochopila, že potřebuje nějaký pocit jistoty a že je to dospělej mužskej a ne kluk....
Ale fakt super. A problém jsme doufám vydýchali na všech stranách.
|
Maryl |
|
(10.9.2010 20:59:26) Terko,ty jsi zlatej člověk,moc hezky píšeš,znám tě i z jiné diskuze.To setkání určitě nebylo náhodné.Prostě to tak mělo být.Měli jste si všichni navzájem něco předat.
|
Teraza Horáková |
|
(10.9.2010 21:07:59) jemine, Maryl tudy ne, opravdu, třeba bys osobně byla zklamaná nebo taková vůbec nejsem, píšu jen pocity a subjektivní jak jinak, ber to z rezervou, prosím.
|
hrúda |
|
(10.9.2010 21:10:15) Terezo, já tedy s Maryl souhlasím...
|
Teraza Horáková |
|
(10.9.2010 21:16:37) hele, holky, nenuťte mne podruhý dneska bulet, buďte tak hodný jo?
poprvý vzteky a bezradně, těžkej tejden...a jinej by si jásal s jinýma starostma.
a kde berete ten pocit, že ty moje plky taky jsou reálný, že nelžu jakokdyž tiskne.... hele fakt, dost, ale děkuju za vzpruhu, i domácí diskuzi, jsem dostala dárky dneska velké, jste hodný. Fakt díky moc.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
hrúda |
|
(10.9.2010 20:08:57) Maryl, klobouk dolů... většina lidí by nedala ani polovinu toho co ty. V klidu, příště už budeš vědět.
|
Maryl |
|
(10.9.2010 20:09:49) Lali,dík.
|
|
|
Eileenn |
|
(10.9.2010 20:11:21) No tak to je sice smutné, že je postižený, ale já bych mu nedovolila vézt kočár, natož držet za ruku, prostě ne, neznáš ho, zdravý nebo postižený, soucit má svoje hranice.´ Myslím že nemusíš mít proč mít špatné svědomí..
|
|
JaninaH |
|
(10.9.2010 20:12:15) Maryl, myslím, že ses zachovala pěkně a nemáš si co vyčítat To je přece normální, že jsi chlapce nenechala hrabat ve svých věcech, to by bylo nepříjemné každému. J.
|
Maryl |
|
(10.9.2010 20:30:41) Janino,děkuju.
|
|
|
MarkétaP + 4 dcerky |
|
(10.9.2010 20:19:52) Maryl, znám podobné dítě a není ani postižené, pravda, bylo mu polovina věku, dceřina spolužačka ze školky - vždycky mě strašně překvapilo, jak se tulí k vlastně cizím lidem, maminkám jejích spolužaček, automaticky mě brala za "dobře známou tetu"; jediný větší kontakt jsme měly koncem roku na oslavě narozenin dcerky, vedla jsem je pak zpět do školky na noční přespání a automaticky nastavila tvář k políbení jako moje dcera ...
Chápala jsem to, ale bylo mi to vždy hrozně nepříjemné, ale její maminka je taky taková, velmi kontaktní a bezprostřední, možná trochu jednodušší. Tohle je hrozně těžké vybalancovat, aby si člověk uchránil osobní prostor a zároveň zbytečně nezranil vlastně nevinné dítě.
|
Maryl |
|
(10.9.2010 20:21:37) Markét,dík moc,přesně jsi vystihla to,co jsem chtěla říct.Umíš to hezky zformulovat narozdíl ode mě.
|
|
Baobab |
|
(10.9.2010 20:23:48) Obecne je problemem Evropy to, ze jsme velmi spatne socializovani vuci postizenym lidem.
|
|
|
Teraza Horáková |
|
(10.9.2010 20:23:00) Maryl, neudělala jsi nic zlého, naopak, byla jsi v pohodě a vstřícná, až to šlo před tebe. Zkus vypustit ten pocit lítosti, v základu o ni fakt nestojí. Setkají se s horšími reakcemi i zlými. On to určitě nějak pochopil ty mantinely.
Mimochodem, není to tak dlouho, co jsme si s manželem udělali pár dní volna sami pro sebe a v osobním kontaktu pro mnoho lidí funguju jako vstřícný člověk, manžel už mne zná, taky se často chechtá "se usmíváš, chováš se mile a pak se divíš"... a dospělý člověk... až asi druhý den mi došlo, že nám důvěřuje, ale i adoptoval.... a při romantický vycházce večer už to opravdu trochu vadilo. Jinak fakt nevadil, muzea, výstavy, jídlo, navíc chytrej a hodně znal a poutavě a hezky vyprávěl... navíc - manžel odmítl chodit, jedno muzeum jsme prošli úplně v pohodě spolu.
Jen ta romantika už vadila. Bylo to těžký nastínit, že jakobychom chtěli být sami.... že jsme rádi tuhle chvíli sami, takže ten pocit naprosto chápu, taky jsem si to vyčítala, že jsme se mohli objímat u fontány ve třech, ale taky máme své potřeby a my oba s mužem jsme ji měli.
|
Maryl |
|
(10.9.2010 20:25:45) !Terez,krásně a vtipně napsaný.Ten konec mě rozsemál,jsme se mohli objímat ve třech.Díky.
|
Maryl |
|
(10.9.2010 20:30:21) Ten vykřičník tam být neměl,nějak se tam zatoulal.
|
Teraza Horáková |
|
(10.9.2010 20:42:19) Ale asi uvěříš, že je těžký vysvětlit to dospělýmu člověku, a neublížit.
Jak jsem psala... i manžel říkal "no, nemusela jsi mu říkat, že se tu chceme líbat a nechceme, aby na nás někdo koukal, že to je intimní chvilka, tak jsme se mohli držet kolem ramen společně a čumět na fontánu". No, běžně se nečervenám... ale fakt nouze nejvyšší.
Druhý den ráno jsme společně posnídali, ale jinak... fakt slavím úspěch, manžel je něco jako "co není v tabulkách neexistuje", prostě už je velkej a dlouho dospělej, a pomasírovnaj lečcíms, v naší rodině se potkal se vším s čím vůbec mohl... a ještě přátelé včetně jiných sexualit a fakt vstřebává kroky mílovými, tak to mi dělá radost, že pojímá..... (protože my to známe, vyrostli jsme v lecčems, on také, ale "odstraněn" z dosahu.
Sama za sebe nepojmu leccos, ale tohle těší.
|
MarkétaP + 4 dcerky |
|
(10.9.2010 21:19:04) Terezo, nekoho podobnéhi jak popisuješ, potkáváme v pražské zoo, dospělý mladý chlap, courá se po zoo a každému, kdo se dostane do jeho blízkosti, vypráví o tom konkrétním zvířeti, u kterého právě jste, kus tě doprovází a povídá a povídá ...
|
Teraza Horáková |
|
(10.9.2010 21:30:47) tam moc nechodíme, ale pokud povídá a zajímá vás to, no budiž.
Pokud povídá a víte nebo obtěžuje, prostě ... "nezlob/te se, my to známe, to nás nezajímá".... nebo opačně "děkujeme, víte toho hodně, ale my to víme taky", to je o situaci a pocitu, dodneška přemýšlm o tom, co jsem tomu klukovi - chlapovi nakonec říkám.
Nemívám pocit strachu nekontrolovatelnosti, ano, pro lidi s naší výchovou třeba takový to, že překračují prostor nebo i vtíravosti. V základu komukoliv, kdo mi vleze do prostoru velmi tvrdě naznačím, že UŽ JAKO DOST... (výjimka jsou citový vazby leckoho etc). A tady (pokud mám dojem, že neúmyslně) se snažím slušně.
|
MarkétaP + 4 dcerky |
|
(10.9.2010 22:28:18) Já to zhruba tak dělám, jen mi ho tvoje vyprávění prostě připomnělo ...
|
|
|
|
|
|
|
|
remus |
|
(10.9.2010 20:33:33) Maryl, zachovala jsi se až moc pěkně, já bych mu tolik pozornosti nedovolila. Každopádně on tomu odmítnutí opravdu asi nerozumí, nevím, jaké má postižení, ale zase na druhou stranu ho to odmítnutí ani tolik netíží, protože tomu prostě nerozumí, takže buď v klidu, ty uvažuješ po svém, jak se asi cítil, ale on takhle opravdu přemýšlet nedokáže
|
Maryl |
|
(10.9.2010 20:36:58) Tinus,dík,to je krásně napsaný.
|
remus |
|
(10.9.2010 20:40:12) Já s postiženýmmi dětmi pracovala, opravdu vnímají úplně jinak než my, spousta věcí jim prostě nedochází, tak to prostě pus´t z hlavy
|
|
|
Pawlla |
|
(10.9.2010 20:44:01) Tinus,pokud si pamatuju s postiženými jsi pracovala?Proto mě dost Tvoje příspěvky překvapují,odmítnutí rozhodně vnímají a rozumí mu.Já pracuju s daleko víc postiženými než je tento chlapec(soudě poodle toho,že je schopen sám chodit po městě,komunikovat)přesto všichni poznají základní emoce,radost,strach,odmítnutí atd.Tohle přece není věc inteligence.
|
remus |
|
(10.9.2010 20:51:07) Já ale neříkám, že to nepoznají, ale že to vnímají jinak, ty třeba sedíš doma a dumáš nad tím, že se ti nelíbilo něčí chování, já to u těchto dětí nikdy neviděla, prostě sešlo z očí a sešlo z mysli, nad ničím takovým nebyli schopní uvažovat, já měla děti, které také chodily samy ven, všechny chodily do pomocné školy.
|
remus |
|
(10.9.2010 20:54:02) Jo a taky naše vztahy nebyly vždcky idylické, taky zlobily, taky jsem jim musela něco zakázat, ale druhý den o tom už prostě nevěděly, nikdy se k tomu nevracely, zase jsem byla jejich paní vychovatelka, kterou nadšeně vítaly mezi dveřmi.
|
Pawlla |
|
(10.9.2010 20:56:19) Tinus,jednou jsi mi napsala,že všichni autisté u vás byli agresivní,to mi velmi utkvělo v paměti a myslím,že asi celkový přístup(neříkám,že Tvůj)tam, nebyl v pořádku.
|
remus |
|
(10.9.2010 21:00:02) No počkej, já měla jen jednoho autistu, takže se prosím vyhni mému přístupu, já jí nikdy nenechala napíchat, já mluvila o autistech v ústavu, byl to a je velký ústav, od miminek až do konce. Já psala tenkrát o zkušenostech lidí z ostatních oddělění, jo a můj přístup opravsu vynech, sám ředitel mi volal, jestli bych se nevrátila, že se "dětem" po mně stýská, dneska už to ale nejsou děti ale dospělí lidé.
|
Pawlla |
|
(10.9.2010 21:07:58) Ale já píšu,že ne Tvůj přístuppřístup toho zařízení,někde byla chyba,ráda věřím,že Ty jsi byla zrovna ta dobrá duše.Kdybych si to nemyslela ,tak s Tebou vůbec o tom nebudu diskutovat.
|
remus |
|
(10.9.2010 21:13:14) To ne hele, není to špatné zařízení, fakt ne, je to jedno z největších a nejznámnějších u nás, možná totiž se snaží zrovna ty autisty integrovat až moc víš, jsou na normálních odděleních s větším počtem dětí, ve škole také, asi jim to nevyhovuje, alespoň mi to tak připadalo, na dovolené jsme si tu holčičku s naželem vzali a byla celý den jen s námi, byla naprosto v pohodě, žádný záchvat nebo něco podobného, mezi dětmi pak zase záchvaty, zase mlácení vychovatelek i dětí,....
|
Pawlla |
|
(10.9.2010 21:18:15) No největší a nejznámější zařízení ve mě moc důvěry fakt nebudí.Od toho tam Ti odborníci jsou,aby viděli,že třeba konkrétně autistům to a to nesedí,reagují agresivně,tak to musí změnit.
|
remus |
|
(10.9.2010 21:21:23) Tím myslíš doktory? Na to zapomeň, ti jim ttak maximálně předespisovali víc a víc léků, nic konkrétně neřešili, píchli injekci a nazdar, na děti mi od stolu vždycky koukla dr., když byly nemocné, zásadně z několika metrů a stejný přístup dr. jsem zažila i v DD, kde jse mchvíli pracovala než se uvolnilo místo u dětí.
|
|
|
|
|
|
|
|
Pawlla |
|
(10.9.2010 20:54:20) Já si stojím za tím,že to vnímají stejně,je to takový alibismus říct"oni to stejně nevnímají",daleko lepší je s chlapcem jednat na rovinu,vysvětlit mu to,ono všechno jde.
|
remus |
|
(10.9.2010 20:57:51) Já zase za tím, že to nemůžou vnímat stejně jako my, prostě jim to stejně nemyslí a mají i to vnímání prostě jiné, my všechno moc zkoumáme a nad vším dumáme, to spostižení nedělají, takových složitých úvah nejsou schopni, jinak už nejsem v práci 7 let a přesto mi stále posílají pozdravy a chtějí, abych za nimi přijela, nechci říct, že neumí mít rádi, jen se prostě napozastavují nad věcmi tak, jak to děláme my, sndaněji vše špatné prostě pustí z hlavy.
|
Pawlla |
|
(10.9.2010 21:03:42) Tinus,není to tak,fakt ne,byla bych ráda kdyby jsi se nad tím aspoň trošku zamyslela,to že má někdo MR ať už lehkou či těžkou,to je věc inteligence,ne pocitů,ne emocí a každý je jiný.Jako já a Ty nejsme stejné,tak dva postižení se stejnou dg nejsou stejní lidé a někdo je citlivější,někdo otrlejší.Postižení nikoho citů nezbavuje.
|
remus |
|
(10.9.2010 21:09:36) Šmankote, já přece nepíšu, že jsou bez citu!!!! To tady úplně překrucuješ, já nic takového nenapsala, naopak, oni umí hrozně moc milovat, ale nezažila jem, že by uměli nenávidět, nikdy se k sobě nechovali hnusně, ani k jiným, nikdy neopláceli hnusné chování, prostě tohle neřešili, jako to neřeší ten chlapec od Maryyl, šel si prostě hrát jinam, když ona už ho dál nenechala dělat to, co chtěl, prostě to neřešil a šel dál svou cestou, příště se k ní požene jako ke staré známé, na to se maryl může spolehnout. jinak samozřejmě záleží na stupni postižení a na tom, jaké vlastně mají, já měla děti týrané, které by byly jinak normální, pak prostě nemocné, s vývojouvou vadou, autistickou holčičku, DS, mentálně zaostalé, byly k sobě navzájem velmi slušní, tedy až na tu autistickou holčičku, ta ubližovala prostě všem, ale NIKDO jí to NIKDY neoplácel ani o ní špatně nemluvily, měly jí rády.
|
Pawlla |
|
(10.9.2010 21:14:46) Tinus,omez vykřičníky,já Tě nijak nenapadám,diskutuju o tématu,který mě zajímá.Bohužel zase nesouhlasím umí i nenávidět,tak jako umí milovat,vždyť to souvisí.Co se týče malé autistické holčičky,neudivuje mě to,že byla agresivní,to může být,ale tehdy jsi psala,že autisté tam byli agresivní všichni,takže na to konto jsem napsala,že to v pořádku není.
|
remus |
|
(10.9.2010 21:18:08) Nenávist jsem tam u nikoho opravdu nezažila, u nikoho, vzájemně se k sobě chovali tak, že by jim spousta lidí mohlo závidět, zda autistům nevyhod´vaval větší kolektiv, to opravdu posoudit nemůžu, nejsem odborník, každopádně byli agresivní všichni, nutno ale podotknout, že tohle zravna byly děti, jejichž výchovu doma nezvládly rodiče, ty děti je doma napadaly, tak proto je natrvalo umístili do ústavu.
|
|
|
|
|
Teraza Horáková |
|
(10.9.2010 21:11:22) TINUS V TOMHLE ANO. i více než po době dlouhé si prostě toho mužskýho pamatuju a taky jsem uvažovala proč a nač a zda jsem neublížila.
A on přesně po té době dlouhé poslal jen prostou zprávu s pár fotkama...
A zase jsem v tom, zda jsme neublížili atd. To tak prostě bývá, když cítíme blbý pocit, tak ho cítíme, ale okolí nebo ten koho se to tak týká ten pocit vůbec mít nemusí.
|
remus |
|
(10.9.2010 21:15:42) Jo, tak teď jsi přesně pochopila, co tu chci celou dobu říct, prostě jsem ty děti nikdy neslyšla mluvit o svých negativních zkušenostech a zážitcích - ač jich třeba ty týrané opařováním měly dost, vždycky mluvily jen o tom hezkém a ty týrající rodiče vítaly s otevřenou náručí, prostě jim nepřipadali zlí, pro mě nevysvětlitelné.
|
Pawlla |
|
(10.9.2010 21:21:21) Tinus,věř,že blondýna nejsem a chápu celou dobu,nicméně ne se všemi Tvými závěry souhlasím.Ohledně týraných dětí,to je stejné i u zdravých dětí,ony pořád rodiče milují.Ale nechme už toho,každá máme své zkušenosti.
|
remus |
|
(10.9.2010 21:23:30) No hele pro mě je to třeba nepochopitelný, já bych tu osobu nenáviděla, já po první návštěvě té matky tyranky regulérně brečela, kdybys viděla tu opařenou holčičku a pak tu její hystericky brečící mámu, že jí vzali dítě, no to by ses snad normálně po
|
..maya.. |
|
(10.9.2010 21:30:09) tomu se nějak říká...nějaký syndrom ale ted nevím jak..že i týrané děti nebo zneužívané milují rodiče...
|
MarkétaP + 4 dcerky |
|
(10.9.2010 22:29:55) Stockholmský syndrom. Ale to je většinou spíš u lidí původně nepříbuzných, u dětí je to ještě trochu jiný proncip.
|
|
|
Pawlla |
|
(10.9.2010 21:30:23) Ani nemluv,pár takových věcí jsem už taky viděla a je to fakt zlé.Ale ony se ty děti přesto hned od té matky neodpoutají,tak jako týraná žena stále lpí na tyranovi a omlouvá ho.To jsou složité věci a hlavně hrozné.
|
remus |
|
(10.9.2010 21:34:20) No já na to ani neznám žádné slovo, hrozné je málo, ona si to ta holčina nenechala vysvětlit, přitom byla popálená všude, víš, co to muselo být za bolest? Strašný! Jiná holčička mi třeba říkala, že její máma nechtěla holku, jen kluka, takže jí zavřela do ohrádky a nepustila odsud, trávila tam celé dny, brácha k ní nesměl, máma mu vždycky říkala, ať se té pitomé a k ničemu neptřebné holky nevšímá, přesto mámu nedokázala nenávidět, jen říkala, že by k ní zpátky nechtěla, každý ten případ byl jiný, ale hodně měly děti společného - rodiče magory.
|
remus |
|
(10.9.2010 21:39:37) Ta popálená mi o tom nevyprávěla, to jsem si přečetla v záznamech, ta jen vyprávěla, že se chce domů vrátit...B. mi o mámě vyprávěla, ale ta za ní nejezdila a obávám se, že kdyby přijela, tak by B. taky chtěla domů
|
remus |
|
(10.9.2010 21:46:44) Psychicky poškozená? Víš, ona by byla normální inteligentní dítě, kdyby jí doma rodiče taklhe netýrali, neměla by žádné poškození, ale prostě jí to už teď nevysvětlíš, ona to prostě nechápu, nedokáže to už pobrat, hel tohle se strašně těžko pipusuje, to by sis musela odžít, rozhobory a učení s ní, vycházky, nákupy, hry, no prostě všechno, těžko vylíčit psychiku někoho, koho neznáš, já to neumí takhle popsat. Jen vím, že jsem při první návštěvě té její matky měla nutkový pocit, že jí prostě musím zmlátit
|
remus |
|
(10.9.2010 21:55:00) No ona by hlavně byla mentálně v pořádku, pak by si to byla schopná i odůvodnit a vysvětlil by jí to psycholog, taklhe jí t ale vysvětlit nešlo, nerozumněla tomu, co jí chceme říct.No a jak psal terka, prostě proč se nechávají týrat dospělé mentálně zdravé ženy? Tak proč ne dítě, že? Jinak se P. chovala normálně, byla třetí nejstarší a menším dětem pomáhala, starala se o ně, agresi jsem u ní nezažila, byla celkem fajn, mazlivá, ale jak se přiblížily Vánoce a její narozeniny, tak mi jí bylo vždycky líto, jak se těšila na mámu.
|
|
Pawlla |
|
(10.9.2010 21:55:11) Jasně ona to vytěsní,ale venku z toho není.Jinak pro děti je strašně těžké nenávidět své rodiče,proto berou vinu na sebe,řeknou,že si to zasloužily,ta podobnost s týranými ženami tam je.
|
remus |
|
(10.9.2010 21:57:14) Jo, to máš pravdu, kdyby totiž na ní nikdo nepoznal, že je opařená, tak mohla u mámy zůstat, teď jsi trefila hřebíček na hlavičku! Jenže když on jí zbýval už právě jen ten obličej, tam už to nešlo zakrýt...
|
|
remus |
|
(10.9.2010 22:04:55) Ne, teď jsem psala, že s touhle týranou na to tak nějak kápla, pe´ta si tedy dávala za vinu, že nemůže být s mámou, ne to, že by jí máma opařovala, to ne, ale prostě to, že to nedokázala skrýt a přišlo se na to. Těch dětských osudů tam bylo ale hrozně moc, měla jsem iděti, které jezdily na víkend normálně domů, bylo to takové smíšené oddělené školních dětí, no už to dávno nejsou děti. Každopádně teď mažu spát, teče mi z nosu, chrchlám a mám teplotu, to zase bude noc, kor po téhle vzlomínací diskuzi, ach jo, jak paasla Terka, škoda, že některé vzpomínky opravdu nejde vytěsnit.
|
|
Pawlla |
|
(10.9.2010 22:07:39) Žluťásku,myslím,že v podstatě říkáte to samé,Tinus to myslí tak,že holčička je zdravá,normální,ne postižená,ale samozřejmě jak píšeš Ty je psychicky poznamenaná a bohužel asi na celý život.
|
remus |
|
(10.9.2010 22:13:49) Hele víš co? Já už tam nedělám 7 let a ty pocity si ve mně prostě "sedly", ty se v tom prostředí pohybuješ denně, já o tom teď v koupelně přemýšlela a asi bych ot psala podobně jako ty, kdycbh v ústavu ještě dělala, takhle už to mám zažité a vnímám ty věci trošku jinak. Každopádně dobrou, jdu se potit
|
Pawlla |
|
(10.9.2010 22:18:14) Jj,některé zkušenosti jsou nesdělitelné,dobrou noc.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Pawlla |
|
(10.9.2010 21:37:07) No na to se toho nedá moc napsat,je to strašné,přála bych holčičce ať se přes to jednou přenese,ale bohužel tyhle rány jsou moc hluboké.
|
remus |
|
(10.9.2010 21:41:02) Já to tam přála všem, nemůžu se tam vrátit, nezvládla bych to, nabídku návratu jsem odmítla.
|
Teraza Horáková |
|
(10.9.2010 21:46:41) i u únosců nelogicky ale pochopitelně funguje Stockholm... jedinej nablízku, jedno kdo..
Tinus, tak si počti na týraných manželkách nebo podobných diskuzích. Nafackuje mi 3 x týdně, ale jinak je to hodnej, vzdělanej, vydělávající chlap. Kdyby mne nemiloval, nevyhodil by mne a děti z bytu atd. ....
Osobně z toho fakt lítám metry vysoko a takovou mám kamarádku, která naopak potřebuje nafackovat. Ona tvrdí, že když ji chlap nezmydlí, nemá ji rád. Fakt mám často čelist zařízlou do výstřihu. A to že nechápu neznamená, že ji nemám ráda.
|
remus |
|
(10.9.2010 21:49:06) Raději ne, já už s tím nechci mít nic společného, takhle je ze mě úzkostlivý uzlík. Stačí mi, že mi to psala Fialovka, dělat to už ale opravdu nechci.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Teraza Horáková |
|
(10.9.2010 21:34:55) někdy by bylo i nám dospělým a relativně normálním přemáznout disketu s pamětí, ne?
Vždyť... to je asi dobře. Řešit včera je špatně - s tím se hnout nedá a řešit zítra... kdo ví, co bude...
často se snažím implantovat sama sobě, že žiju teď .
|
remus |
|
(10.9.2010 21:42:39) Hele tohle já si říkám často, chtla bych vymazat smrt některých klientů z DD, kteří mi přirostli k srdci a pak jednoho dítěte z ústavu, no a už tu bulím
|
|
|
|
|
|
|