| picidada | 
 |
(2.12.2010 20:35:07)
Ahoj.
Chtěla bych se zeptat těch, co podnikají společně s manželem/partnerem jak se z toho nezbláznit.
Je to už asi 2 roky, co jsme začali s mužem podnikat. Odstěhovali jsme se na malou vesnici, já na mateřské, takže jsme se museli sami o sebe postarat. On má pro to docela talent, nápady, já zase měla něco málo do začátku na investice. Začínali jsme hodně pomalu, na hranici uživení, ale jsme skromní a navíc nás to bavilo. Postupem času jsme se tomu začali věnovat víc a víc, pohltilo nás to, prostě klasika. Dneska nás to živí o něco lépe (ale pořád jsme na nějakých průměrných mzdách, to jen taková poznámka, aby to nevypadalo jako že si vyděláváme statisíce) ale taky se tomu musíme více věnovat.
A já najednou zjišťuji, že se sice vezeme v rozjetém vlaku, ale jsou tu velká ALE.
- Mám pocit, že už s partnerem se bavíme jenom o podnikání, jaké jsou objednávky, co udělat, kde inzerovat atd.
- Náš vztah hrozí, že se přesune do kategorie Šéf (on) - podřízený (já)
- Jsme na to jen sami dva, máme dvě hodně malé děti, takže práce kolem nich, do toho pořád nějaké rekostrukce na baráku, kde žijeme
- Podnikáme z domova, takže se mísí kancelář s obývákem. Takže běžně na pozadí hovorů se zákazníky řvou děti.
- už se i někdy začínáme hádat, protože jsem něco třeba neudělala, co on řekl, že by se mělo a že je všechno sám - přitom nevidí, to další, co mám na starosti já.
Dneska přišel muž zase s novým nápadem, co bychom mohli a co si o tom myslím ... Je fakt, že je potřeba pořád něco vymýšlet, konkurence tlačí atd. a že i když jsem spokojená s tím, jak to je teď a že mi stačí ty příjmy, co máme, tak třeba za měsíc to tak být nemusí atd.
Ale mně to štve. Ne že by tý práce bylo tolik. Ale někdy to stres je. Spíš mám strach, že se to odrazí na našem vztahu. Už teď jsme na sebe nervózní (jsme holt 24hodin spolu - naprostý opak dnešního modelu). Když s ním o tom mluvím, tak nechápe, o čem mluvím. Chlapi prostě asi umí oddělit soukromý život od pracovního. Já to neumím. Navíc se tady opravdu jinak neuživíme než podnikáním. Takže je to takový začarovaný kruh.
Zajímaly by mě vaše zkušenosti, jak to probíhá/probíhalo u Vás. Dík.
|
| Terinka4444 | 
|
(2.12.2010 20:39:48)
9Jsme s manželem letos 20 let, z toho 9 manželé, bydlíme taky na malé vsi, ikdyž 5 km od krajského města. 9let podnikáme dohromady, spíš manžel,taky přímo u domu já mu pomáhám, u toho se starám o malou. Je to skvělé, neměnila bych, takhle mi to naprosto vyhovuje. Kdyby byla jistota stálé práce, byl by to ideální život.
|
| Bára+3♀ | 
|
(2.12.2010 20:49:22)
Teri, práve se s manželem chystáme podnikat, vím, že začátky jsou těžké. Je něco, na co bysis ze začátku dala víc pozor, na něco ses víc zaměřila, když se zpětně podíváš? Taky bych ráda, aby nám to tak dobře klapalo
|
| Terinka4444 |
|
(2.12.2010 21:08:35)
Myslíš, jako na co se zaměřit v podnikání? To asi neporadím. Jestli myslíš na vztahu s manželem versus podnikání, tak my jsme rovnocení partneři, jak doma tak v práci. Máme celkem rrozdělené úlohy a můj manžel je velmi klidný tolerantní člověk, když nestíhám s malou, je bez řečí do osmi a dělá mou práci a nevadí mu to. Je potřeba si nastavit, že manžel není šéf, ale pořád milijící tolerantní manžel. Jak začne šéfovat a stavět tě do role toho, kde nemůže rozhodovat a musí dělat, co řekne šéf, je zle.
|
| Bára+3♀ |
|
(2.12.2010 21:14:33)
No tak my už podstatu podnikání máme. jde o ten vztah, který je nastaven, jak říkáš, takže doufám, že jsme na dobré cestě a dodalo mi to zas další "šťávu", díky!
|
| Terinka4444 |
|
(2.12.2010 21:36:10)
A ještě se snažíme dodržovat, aby bylo alespoň jeden den v týdnu volno, do práce se nejde, takže se o ní nemluví nepřemýšlí, práce neexistuje. držím palce, ať se máte dobře
|
| picidada |
|
(2.12.2010 21:40:51)
A vydržíte to? Nemluvit celý den o práci? U nás už se o ničem jiném nemluví. A smůla je, že i když bychom si takový volný den stanovili, tak zavolá zákazník a .... 
Jenže když si postěžuji, tak jsem já ta špatná. 
|
|
|
|
|
|
|
| Petra Neomi | •
|
(2.12.2010 20:40:17)
Měla jsem s partnerem celá léta grafický ateliér a fungovalo nám to, imho to je jeden z důvodů, proč jsme spolu dvacet let. Na druhé straně, u nás to nebylo o vztahu nadřízený - podřízený, ale dva rovnoprávní podílníci.
|
| picidada |
|
(2.12.2010 20:52:53)
Já jsem to napsala asi špatně - u nás jsme taky oba jakože rovnoprávní podílníci. Ale oba nemůžeme dělat stejnou práci. On je spíš typ, co vymýšlí, plánuje, já jsem ten dotahovač, ta podpora. Ale problém je možná v tom, že on se té společné práci věnuje víc (když bychom to spočítali třeba na hodiny za měsíc), takže výsledně toho i víc udělá. Já lítám od dětí k vaření, prádlu atd. Takže toho výsledně udělám méně než on, to připouštím. A on i přes to všechno má pocit, že dělám málo, už padly i řeči "jsem na všechno sám, všechno musím sám...." Jídlo, prádlo, uklizený dům už považuje za samozřejmost. Navíc teď jsem si vymyslela určité "podnikání" já, píšu knihu (ale to jen na okraj, to je spíš můj koníček), řekla jsem, že se tomu budu věnovat do konce roku, kdy mám termín odevzdání. No a to je samozřejmě problém, protože on to sám nezvládne.... ale že podporuju já jeho ve všem, co si vymyslí on ....
Já si nechci stěžovat. Možná jsem zapomněla napsat, že mě to taky baví a neměnila bych. S mužem jsme 10 let, máme společné koníčky. Ale zajímá mě, jestli máte nastavená nějaká pravidla. Například kancelář nebo nějaký určený hodiny, kdy se "pracuje". Jak oddělit ten domácí život, kdy kolem běhají děti od pracovního. Protože už dochází k tomu, že on když začne pronášet nějaké nápady, že mu do toho mluví děti, on je na ně nervózní, já pak taky.
Prostě to chci zvládnout nějak ve zdraví a pohodě. Ale jsem ráda, že se začalo pozitivními zkušenostmi.
|
| Petra Neomi | •
|
(2.12.2010 21:10:19)
Máme jen jedno dítě a společně jsme dělali v době, kdy Niki ještě nebyla na světě. Starat se o dítě a dělat na plný úvazek nelze ani v rodinné firmě. Ono jde spíš o to, aby oba dělali to, co je baví, ne jeden tvůrčí práci a jeden to, co na něj zbude.
|
|
|
|
| soňa | •
|
(2.12.2010 21:02:19)
Ahojky, u nás je to stejné. 8 let podnikáme s manželem, do toho máme už 4 děti, dostavujeme dům... Je toho moc. ale bylo by lepší, kdybchom jezdili někam do práce? Sešli se doma pozdě večer, rychle kolem dětí, co je potřeba udělat apod.? Nemyslím si to. Společné podnikání je výhra, pokud nemáte takový ten vztah, že vám spolu klape všechno kromě toho, něco spolu dělat (to má třeba kámoška, nemůžou s manželem spolu ani vymalovat, hned se u toho porafou, jedině každý sám). Jste (relativně) pány svého času, můžete si to nějak naplánovat. Kdyby bylo zaměstnání, tam musíte jen poslouchat 
Nevím, v čem podnikáte, ale možná by bylo někdy dobré obrátit si to. Třeba aby ty jsi jela k zákazníkům a manžel zatím doma obstaral děti, do toho vyřizoval telefony, chystal papíry a dělal objednávky... My si to občas prohodíme a manža jasně vidí, co všechno tady udělám, zatímco on je pryč. Je to taky o tom, co pro vás podnikání znamená. Já si uvědomuju, že firma, to je náš život (jako někdo jezdí na hory a někdo miluje nakupování...). My žijem pro firmu a pro rodinu, tak to holt máme propojené a všichni okolo už to tak chápou a respektují. Jestli tě to nenaplňuje nebo nevyhovuje, zkus na chvíli vypnout - vypadnout. Třeba vyrazit na pár dní s dětma někam ke kámošce nebo rodině.
Omlouvám se za dlouhý příspěvek. Soňa
|
| picidada |
|
(2.12.2010 21:36:06)
Ahoj, děkuji za tipy, prima, že to bylo dlouhé. 4 děti - klobouk dolů :)
Já vím, že si v podstatě nemám na co stěžovat, že je to lepší než chodit někam do práce, atd. Ale začínám cítit, že už doma není ta pohoda, jako dřív. Proto si říkám, aby se to nevyhrotilo, abych si něco uvědomila včas.
Jinak podnikáme - máme eshop a ubytování (v soukromí - v našem domě ). Co pro mě firma znamená? Asi to beru jako práce. Pro mě nikdy práce moc neznamenala. Spíš pro mě byly důlěžitější koníčky, kamarádi, vztahy, rodina. Takže i dnes to beru tak, že dělám, protože "musím" abychom se uživili. Někdy mě to baví, někdy ne. Asi jako normálně v práci. Před MD jsem chodila normálně do práce, ale bydleli jsme ve městě.
Jinak partner s dětmi pomáhá, v tom je skvělej. I na baráku dělá všechno on, nemáme na nic firmy. Jenže i to podnikání ho víc naplňuje (je to chlap, navíc podnikáme v technickým oboru) a to je asi kámen úrazu. A čeká, že mě to bude naplňovat stejně. Jinak s mužem máme společně jeden velký koníček, který naplňuje oba a pro ten i hodně žijeme, ale bojím se, že čím víc se ponoříme do práce, tím bude méně času na koníček a konec pohody.
Ale jsem ráda, že to jinde klape.
|
| helena + veverčátka | 
|
(2.12.2010 22:14:26)
Zkuste si "zavést" nějaké dny - hodiny, kdy máte "poradu". Mluví se vyloženě o práci v rámci rozdělení úloh, nových nápadů, rozpočtu,.. BEZ DĚTÍ, a pak třeba hodinu ráno - u snídaně a večer - u večeře je o práci mluvení zakázáno, tj. i vypnuté telefony. To by i nejnáročnější zákazník měl přežít ne???
Zkus si někdy na týden připravit plán všeho co děláš: ráno - nandat do pračky, udělat snídani, obléct /vypravit děti, nakrmit zvířata (nevím co máte za domácnost ).. dopoledne, objednávky, vyndat z pračky a pověsit, telefony, účetnictví, oběd, ...
jestli bude manžel někdy řešit, zkus to s ním prokonzultovat s tím harmonogramem, kde si myslí, že bys měla ještě něco "vmáčknout" nebo vynechat, kde byste se dohodli, že by se měly přehodit priority. Jestli bude lepší, že bude prádlo nevyprané nebo vypomůže s objednávkami.. Ne, že přijdeš: ty mi urči, ale: pojď si na to sednout, dáme hlavy dohromady a možná na něco spolu přijdeme..
S tou knihou budeš muset manželovi nastínit nějaká pozitiva co to pro firmu/rodinu může znamenat.. něco vymyslíš.
|
| Lenka a 2 deti | •
|
(2.12.2010 23:11:05)
Ahoj, mame to taky tak nejak. Spolu jsme 24 hodin. Deti dve 5 a 2 roky. Ja mam tak nejak plny uvazek, manzel vic. 3 dny v tydnu delam od rana do vecera a ty ostatni dva dny, jak kdy. Nekdy 2 hodiny, jindy cely, ale kdyz neni termin, tak muzu mit cely den volny. Manzel je na neustale na mejlu, takze nikdy nevi hodiny, kdy bude muset do prace. Nekdy je to vyhoda, ze ma pres tyden na rodinu vic casu nez ja. Pokud nahodou musi delat cely vikend a nechce byt rusen, tak seberu deti a vyletujeme nebo si je vezme na vikend nektera babicka.
Kancelar mame samostatnou, ne v obyvaku.
O deti se starame spolecne, ted uz jsou obe ve skolce, predtim chodili do jesli. Pristi rok pujde starsi do skoly a to teprve bude zaprah, do ted to tak nejak vzdycky slo. Ja mam na starosti veskerou organizaci okolo deti. K dispozici mam dve hlidaci babicky, coz je taky vyhoda (vodi deti do krouzku, pokud nemuzeme, jsou u nich pokud jsou nemocne apod.). Na uklid a pradlo k nam chodi pani. Lehky uklid domacnosti zvlada vecer manzel, ja jen dodelam takove ty veci, ktere chlapy nevidi. Vysava roboticky vysavac. Pres tyden mame obedy diky restauraci, ktera zajistuje rozvozy. Pokud je moc prace, tak toho vyuzivame i o vikendech.
Jen teda nase vecery, potom co deti usnou.... Jak jsme cely den spolu, tak nejak netouzime po spolecnych vecerech u televize, apod. a radeji sedneme k pocitaci a pracujeme. usetrime tim cas, ktery pres den venujeme detem.
Vice mene jsem spokojena. Nevydelavame miliony, ale mame zajisteny jakz takze stabilni, slusny prijem. Nedojizdime do prace, cimz usetrime cas i penize, diky tomu chodi deti do skolky jen na dopoledne, coz je taky fajn. Jen teda telefon mam u sebe furt, coz me stve.
Rekonstruujeme barak, momentalne jde vetsina vydelanych penez do nej. Vadi mi ten cas, ktery rekonstrukce sebere. Ale na druhou stranu je tu vidina konce.
|
|
|
|
|
| *Niki* | 
|
(3.12.2010 8:18:30)
Piciado, ke společnému podnikání nemám nic, dokonce ani k podnikání :), ale pokud se ti špatně odděluje soukromí a práce a cítíš, že bys to oddělila ráda (někdo to ani oddělovat nepotřebuje), musíš si to doma rozdělit aspoň pomyslně... odděl vaši kancelář od obývváku, minimálně závěs či paraván, stůl, kde se jen vyřizují objednávky, prostě nějak to oddělit v prostoru, a jelikož prostor působí minimálně na podvědové úrovni i na myšlenky a pocity, začne se ti to oddělovat i v hlavě.
Samostatná pracovna by udělat nešla?
Jinak hodně štěstí, úskalí vztahů jsou ve vzdálenostech i přílišné blízkosti, tak aby vám to klapalo co nejdéle
|
|
| Sabrina | •
|
(3.12.2010 9:24:44)
Podnikame spolecne 11let, z toho 10let jako manžele. JE to super, klape nam to spolu, mame rozdelene prace, delam toho taky dost, do toho ted mame male dite, prace nas zivi a hlavne nas bavi. Nekdy kdyz uz je unaveny, tak tu praci dela, ze musi vydelat, ale pomuze par dni volna a ma silu, nejvice sily mu dodavaji seminare, ma zas motivaci.
Nemenila bych, mluvime o praci denodenne, ale do toho mluvime o jinych xxx zajimavych veci, takze nepocituji, ze bychom to prehaneli. No snad v nedeli o praci nemluvime, jediny den, ktery travime, aniz bychom pracovali ci neco zarizovali. Podnikani neni sranda, konkurence je vysoka, ale delame to z lasky, a nas vztah je krasny i tak. Dostavame hodne poklon, ze spolu muzem byt nonstop, ale nam to fatk takhle vyhovuje.
|
| Ajlina | •
|
(3.12.2010 10:08:15)
já vůbec zkušenosti nemám a hodně vám to závidím, taky bych to chtěla, akorát může být taková firma profesionální, když se to dělá v obýváku a křičí do toho děti? právě mi hodně vadí když něco sháním a celkově mi to připadá všechno takové na vodě...
třeba sháníme nové auto, napíšenme maily všem prodejcům, třičtvrtiny nám neodpoví, prodávají auta, my chceme auto - oni neodpoví, když odpoví tak chceme bílou barvu-kvůli logu firmy, zásadně nabízá hnědá, když jednám o nějakých službách nikdo nechce uzavírat smlouvu, pak se diví, že se něco domluví a je to jinak, prostě si myslím, že se do nějakých oborů ženou lidé co o tom nemají ani páru a pak to poloprofesionálně dělají někde na koleně ...nebo se pletu?
|
| Sabrina | •
|
(3.12.2010 10:17:50)
Nene, nepletes. Bohuzel spousta lidi se zene do oboru, o kterem nemaji paru a podle toho to vypada- jak servis tak finance. Nerikam, ze vsichni, ale zatim mi to dle mého průzkumu tak vychazi. Clovek, ktery dela obor, ve kterym studoval, ci s nim dele pracoval muze mit uspech.
|
|
|
|
| Lili | •
|
(3.12.2010 11:12:46)
Manzel podnika a ja jsem u nej zamestnana + ma nekolik dalsich zamestnancu.
Na zacatku to docela obcas skriplo , nekdy i dost drsne, ale behem tak 2 let se to dalo do poradku. Naucila jsem se oddelovat praci/soukromi, doma se o praci nekdy bavime, ale nemam vubec pocit, ze by to ohrozovalo vztah. Neni to jedine nase tema.
Absolutne mi to vyhovuje - v tom, ze neni problem delat z domu, kdyz mi onemocni decko, odejit driv, prijit pozdeji, naplanovat dovolenou...V soucasne situaci bych nemenila.
On je v praci nadrizeny, ja podrizena (a funguje to), doma rovnocenni partneri.
|
|
|
V její náručí
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční Rybova mše na KuksuTrutnov 
Vánoční slavnostiLiberec 
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Vánoční Rybova mše na Kuksu
Vánoční slavnosti
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)