| KlaudieS+M+E | 
 |
(4.2.2011 17:19:20)
Mojí babičce (70 let) zjistili loni v létě rakovinu plic. Babička podstoupila 6 cyklů chemoterapie. Léčbu snášela fyzicky celkem dobře, ale psychicky o mnoho hůř. Nemá ráda nemocnice, vždycky si zakládala na tom, že nebere žádné léky, že je ve svém věku stále zdravá.
Teď, po 6 cyklech chemo jí dělali kontrolní vyšetření, kde se zjistilo, že nález se trošku zlepšil, ale bohužel nijak zásadně. Babička se rozhodla odmítnout další vyšetření (vyšetření kostí kvůli metastázám) a ukončit léčbu.
Vím, že o tom hodně přemýšlela, spoustu hodin jsme spolu o tom diskutovaly. Pro ní je nejdůležitější být doma, nemuset být stále v nemocnici a běhat po vyšetřeních.
Já její rozhodnutí plně respektuji, řekla jsem jí, že ať se bude dít cokoliv, budu stát při ní.
Babička má dvě dcery, mojí mamku a tetu. Mamka zaujímá víceméně stejný postoj jako já, ale teta se jí snaží "zachránit" za každou cenu. Chápu, že to musí být těžké, je to její máma, ale snad má babička právo na takové rozhodnutí, jaké udělala. Teta babičku neustále přemlouvá, nutí jí k léčbě, volá s pláčem mamce a mně, ať babičku přemlouváme...
Babičce neustále opakuje, jak hrozný bude mít konec, když se nebude léčit. Přitom léčba už by nebyla kvůli vyléčení, ale k prodloužení života...
Babička je pak na ní naštvaná, to je tetě ještě víc líto a tak stále dokola...
S tetou jsem o tom také x-krát mluvila, ale ona babičku nechápe nebo nechce pochopit, nevím, nechce se smířit s tím, že jednou babička zemře, ať to bude za rok, pět nebo deset...
Omlouvám se za román a těm, kteří dočetli a napíšou svůj názor, děkuju.
|
| Eka | •
|
(4.2.2011 17:25:24)
Babička má samozřejmě právo odmítnout léčbu a nenechat se nutit a stresovat příbuzenstvem. Na druhou stranu možná tetino naléhání může pramenit z toho, že má o následcích odmítnutí léčby rakoviny zkrelené představy a myslí si, že člověk v tom případě musí umírat ve strašlivých bolestech, atd. Možná bych být vámi zkusila splašit nějaké informace o možnostech paliativní léčby (tedy léčby, kdy už nejde o uzdravení, ale o potlačení obtěžujících příznaků nemoci a zachování kvality života až do konce) a hospicové péče.
|
| KlaudieS+M+E |
|
(4.2.2011 17:43:06)
Tohle vše jsme tetě vysvětlovali, jsme rodina zdravotníků... Ona si prostě nenechá říct.
Já už jsem z toho hotová, včera zase proběhl ubrečený telefonát, vyčítání, že necháme babičku umřít.. já už prostě nemůžu
|
| štěpánkaa | 
|
(4.2.2011 17:45:04)
teta je taky zdravotník? Jediné co pomůže jí bez emocí vysvětlit, jaké jsou možnosti
|
| KlaudieS+M+E |
|
(4.2.2011 17:47:30)
Ne, teta ne. Já jsem zdr. sestra, rodina zdravotníků jsme ze strany mého táty + mamka se starala doma o tatťku než umřel, když mu bylo 32 let, takže má taky spoustu zdravotnických zkušeností - převazy, cévkování, injekce atd..
|
| Gertruda | 
|
(4.2.2011 18:43:35)
Obávám se, že bych také měla problémy, nechat ji prostě jít. Šílela bych z toho, že už se "nebude nic dělat", protože mám asi pocit, že se "vždycky dá něco dělat", sobecky bych měla pocit, že tu se mnou musí zůstat, co nejdéle. Možná, nevím, se člověk s takovou myšlenkou potřebuje docela dlouho smiřovat. Možná taky má teta ještě něco na srdci, ještě potřebuje s maminkou něco vyřešit. Anebo se prostě jenom příšerně bojí, co si bez ní počne.
Prostě nevidím to tak úplně z Tvé strany.
|
| sally | 
|
(4.2.2011 18:46:07)
Gertrudo,
viděla jsi člověka po chemoterapii? Ono s rakovinou je to tak, že dr. dokážou rakovinu zničit - ale většinou za cenu, že "zničí" toho člověka... zvlášť u těhle vážných forem (plíce atd.)... k čemu je člověku prodloužení života o dva roky, když ty dva roky prožije stejně třeba v bolestech a zemře v podstatě na podvýživu...
|
| MrakovaK | 
|
(4.2.2011 20:09:38)
já jsem viděla plno lidí po chemo, ale nedokážu si představit, jak bych se chovala, kdyby mi umírala matka. Zase to musí člověk vidět z více stran, není to lehká situace pro nikoho..
|
|
| Insula | 
|
(4.2.2011 22:01:04)
Myslím, že nikdo nemůže předpokládat průběh. Moje máma měla rakovinu plic. Ani vlasy jí nevypadaly a když šli s tátou v sobotu s nákupem ona dvě tašky, on dvě tašky, tak ona se ani nezadýchala a zdravý otec funěl tři kroky za ní a nestačil jí. Bohužel to pak nakonec nedopadlo, neboť se jí udělaly metastáze na mozku, se kterými se už nedalo nic dělat. Ale i tak si myslím, že netrpěla. Už jí pak ke konci samozřejmě tlumily léky, ale to by přišlo stejně.
|
|
|
|
|
|
| Eka | •
|
(4.2.2011 17:56:13)
Pak je těžký něco dělat. Mám zkušenost z práce se starými lidmi, že někdy jejich děti (naštěstí jsou to spíš výjimky) prostě nedokážou skousnout skutečnost, že jejich rodiče jsou smrtelní. To pak třeba po smrti devadesátiletého tatínka rozesílají stížnosti na všechny strany kvůli zanedbání péče, i když o nic takového nešlo... No, nic. Hodně sil!
|
|
|
|
| Zuzka+Eli04+Vojtík06+Honzík10 | 
|
(4.2.2011 17:26:27)
taky jsem přemýšlela, zda bych chodila na chemoterapie. no, dle nálezu,ale pokud by to k tomu nebylo,tak bych to odmítla
teta je sobecká.chápu,že má o ní strach,ale přání matky by měla respektovat. babička má právo se rozhodnout, jak chce,jak to cítí.
u starších lidí postupuje rakovina pomaleji ne? asi bych respektovala přání babičky.a promluvila bych o této variantě s lékařem...
přeju hodně štěstí a babičce ještě pár let života 
|
|
| Jana, 2/07+10/08+5/11 | 
|
(4.2.2011 17:27:00)
Měla jsem přítele, který se rozhodl léčbu chemoterapií vůbec nepodstupovat, protože chtěl odejít důstojně. Ze zákroků mu dělali jen vývod. Nechtěl zbytek života problít a proprůjmovat, ztratit vlasy, a další chuťky, které ta léčba přináší. Zemřel velice náhle a rychle, bez bolesti, psychicky byl velkou oporou všem okolo sebe, byl to hluboce věřící člověk. Bylo mu k 80-ti letům. Hrozně mi chybí, byl mi velice blízký  , ale jeho rozhodnutí naprosto chápu a myslím, že bych se zachovala stejně. Je devizou bylo, že to svoje rozhodnutí dokázal svému okolí velice přesvědčivě vysvětlit.
|
|
| Adina,kluk 08 | •
|
(4.2.2011 17:34:26)
moji kamarádce menili druh chemoterapie.
při první chemo jí bylo strašně špatně,taky to vzdávala,že končí..ale zaplat bůh si domluvila a chemo dochodila.žije !
třeba by se babička alespon na to mohla zeptat.
je to její rozhodnutí,bohužel s tím nic nikdo nenadělá.pokud špatně snáší psychicky nemocnice,tak by jí to mohlo i ublížit,psychika delá hodně.
pro babičku to musí být hrozně těžké rozhodnutí,vůbec si to nedokážu představit.
tak přeji hodně pevných nervů.
|
| KlaudieS+M+E |
|
(4.2.2011 17:44:14)
Babičku už žádná chemo neuzdraví, jde jen o prodloužení života..
|
| Tvoje horší já |
|
(4.2.2011 17:46:39)
Když umírala naše babička, teta se s tím taky nějak nedovedla smířit a nedovedla pochopit, že je konec.
Tam mě štvala ale jiná věc - babičce vůbec žádnou léčbu nenabídli a ona po ní toužila. Mohli jí aspoň dát nějaké placebo, aby se necítila, že se na ni vykašlali.
|
| KlaudieS+M+E |
|
(4.2.2011 17:50:44)
Buchlovanko, to je smutný Tady na onkologii jsou úžasný, babičce vždy dávají vybrat z několika možností, diskutují...
|
| Balbína | 
|
(4.2.2011 18:01:14)
to je dobře. Moje prababi měla taky rakovinu, docela chtěla do nemocnice, měla pocit, že se tam o ní postarají...jak ráda šla domů.
Ne vždy se rodina dokáže o nemocného postarat až do konce, nedávno jsme měli v rodině případ, kdy to zvládli a i když to bylo náročné (poslední týdny), bylo to pro všechny to nejlepší.
|
|
|
|
|
|
| Roya | 
|
(4.2.2011 17:35:07)
Snad jedině tetě otevřít oči, že babička je prostě rozhodnutá a jak to své mamince ztěžuje a ničí jí ten čas, který tu ještě bude... Že by ho mohly prožít tak, aby babička měla spoustu pěkných zážitků  , místo obtěžující uslzené dcery... Ale jestli teta neumí myslet na druhé víc než na sebe, tak asi naslouchat nebude...
|
| Vítr z hor | 
|
(4.2.2011 17:51:51)
Myslím, že tak to je. Babička je rozhodnutá, léčbou se bude trápit, ale nic nezachrání. Problém je v tetě a jmenuje se sobectví...
Dá se chápat, že se nehodlá smířit s nastávající smrtí babičky, ale to je její problém a ne babiččin. Nevím, jestli je řešení sehnat jí psychologa, musela by k němu sama chtít. Ale teď je potřeba především ulehčit babičce.
|
|
|
| štěpánkaa |
|
(4.2.2011 17:36:04)
totéž jsem řešili s mojí zlatou tchýní před 5ti lety. Lékaři jí po první várce ozařování řekli, že je nutná operace (nádor je v horní části plíce, ohraničený, zmenšil se a nemá metastázy). Tchyně řekla, že už do sebe řezat nenechá (bylo jí v té době 75 let a měla za sebou během posledních asi 6ti let 2 velké operace, při druhé málem umřela). Řekla, že si chce ty dva roky o jí zbývají užít v klidu bez nemocnice. Dožila se 80tky, i když zdr.potíže se zhoršují, zdá se, že nádor jí bolesti nepůsobí.
My jsme s její volbou v první chvíli nesouhlasili, hlavně manžel (jediný syn), ale když řekla své argumenty, tak jsme to nechali na ní. Zdá se, že to bylo dobré rozhodnutí
přeji všem jen dobré
|
|
| Procentka |
|
(4.2.2011 17:47:38)
To je smutný... Nevím, co poradit, napadá mě jen, že možná by to teta líp pochopila, když by jí to řekl někdo jiný/cizí (mám na mysli psychologa atd.)? Vlastní rodinu člověk někdy neposlouchá a od cizích něco vezme líp...
Jinak babička má na takové rozhodnutí samozřejmě právo, to je jasné...
|
|
| margotka78 alias shit-roller | 
|
(4.2.2011 17:48:28)
Přimlouvám se za babiččino rozhodnutí.
Poporujte ji v něm.
My babičce tehdy plnou pravdu neřekli, poslali ji na operaci, kde jí odstranili celý žaludek, kus jater a slezinu a měsíc po té operaci zemřela za ukrutných bolestí a pooperačních komplikací.
Bylo to jen prodlužování trápení. Mohla umřít důstojněji než na té hnusné chirurgii mezi cizími lidmi. Mimochodem naši tam 2 hodiny před její smrtí byli a že za chvíli umře nikdo nepoznal...
|
|
| Zd a tři |
|
(4.2.2011 17:51:09)
Máš naprostou pravdu. V téhle fázi je to většinou o kvalitě života. Obdivuju všechny pacienty a jejich rodinné příslušníky, kteří jsou schopni ke své nemoci a léčbě takhle přistupovat. Hodně sil...zd.
|
|
| Albar |
|
(4.2.2011 17:56:32)
Klaudie, babička na to má samozřejmě nárok a je od vás moc pěkné, že si ji chcete nechat doma a starat se o ni Je to vůbec to neljepší, co pro ni můžete udělat.
Ještě mě napadá, kamarádky maminka se léčila s rakovinou prsu a má výborné zkušenosti s eleuterokokem. Tak bych zkusila i tuhle přírodní cestu.
|
|
| Balbína |
|
(4.2.2011 17:57:12)
mluvila teta s babičiným ošetřujícím lékařem? Za jakou cenu by se život prodloužil a na jak dlouho? Ty v tomhle asi moc udělat nemůžeš.
Tohle si každý musí rozhodnout sám. Babička chemoterapii podstoupila a ví, o co jde. Samouzřejmě že to bude mít těžké. Myslím si, že pokud bude moci zůstat doma a budete schopni se o ní starat, pomáhat jí, bude to pro ní dobré.
|
|
| Paulis | 
|
(4.2.2011 18:27:20)
Měla jsem podobnou situaci s maminkou. Měla rakovinu prsu, následovalo obvyklé kolečko. Po čase se rakovina vrátila a maminka už nechtěla.
No - přesvědčila jsem jí
Do dneška nevím, zda-li jsem udělala dobře. Když kolečko dokončila (zase jí vypadali vlasy, bylo jí špatně) tak týden na to dostala mrtvici (měla už boule na zádech) a 3 dny ležela v bolestech bez možnosti cokoliv říci v nemocnici.
14 dní na to zemřela.
V jakémsi slepém fanatismu jsem jí do poslední chvíle tvrdila, že se z toho dostane.
A není mi z toho dobře
|
|
| sally |
|
(4.2.2011 18:40:39)
Babička má určitě právo se neléčit a nechat věci doběhnout "přirozeně".
Teta má pravdu v tom, že ten konec asi nebude moc "příjemný" (ale to nebude ani s "léčbou") - možná by bylo dobré s babičkou už teď probrat co a jak pokud nebude možné, aby zůstala v domácím prostředí (zkusit zjistit možnosti pečovatelek, hospiců atd.).
Myslím, že teta je zaskočená tím, že je v situaci kterou nemá pod kontrolou a která je pro ní nějakým způsobem smutná / stresující / nepředstavitelná (smrt matky). Možná by tetě pomohlo, kdyby měla něco "pod kontrolou" - tj. zaměstnat jí právě zjišťováním těchto možností (hospic, pečovatelky) atd... nevím jeslti by teta byla schopná / ochotná popovídat si o tom s psychologem nebo s někým. Každopádně tím, že babičce dělá scény, nepomůže ničemu, jen přidává zbytečný stres.
|
|
| Winky | •
|
(4.2.2011 19:32:36)
S názorem babičky i Vaším se ztotožňuji. Člověk má mít určitou pokoru před svým osudem. Rakovina plic ve věku 65+ je prostě..... nevyléčitelná. A léčit se pro to aby člověk lítal z vyšetření na vyšetření - ne každý to chce, někdo tedy ano a taky to nemusí být snadné.
U kamarádky tohle proběhlo - maminka jejího muže měla také oboustarnný rozšířený nádor na plicích. Jenže ta se léčit chtěla tzv. "za každou cenu". Takže život celé rodiny se točil jen okolo babičky, ježdění s ní na vyšetření a ošetřování v mezidobí. To že kamarádka, její muž nebo děti byly nemocné, něco potřebovali, muž měl potíže v práci.... to vše muselo stranou. Podepsalo se to na nich všech - rok pomáhali mamince bojovat bitvu která se vyhrát nedala (i děti ačkoli se je dospěláci snažili do toho "netahat" tak viděly víc než dost, hodně to ovlivnilo i druhou babičku s dědou kteří ač ne zdrávi často byli žádáni aby děti hlídali) a ten další rok se zdravotně dávali do kupy sami a ještě to není za nimi. Možná je to hloupé že to takhle říkám, ale bylo to hodně moc na úkor ostatních minimálně 5ti lidí.
Je mi jasné že zrovna tohle by nebyl argument pro Vaši tetu, ale je dobré znát své limity. Pomáhající pečovatel musí být sám zdráv a odpočatý aby mohl dobře pomáhat. Pokud tohle nelze zajistit, dostává se to do spirály která ubližuje postupně všem zainteresovaným.
|
|
| Mrej | 
|
(4.2.2011 20:46:45)
Vzpomeňte si na Věru Galatíkovou, nepamatuju si přesně čeho rakovinu měla, ale s prognózou pár měsíců odmítla léčbu "protože neumře s hlavou v hajzlu" tak nějak to formulovala. A pak tu byla ještě přes dva roky. Určitě jsou k dohledání články a rozhovory s ní z té doby.
|
|
| Ikara | 
|
(4.2.2011 21:19:35)
Chápu pocity tety i postoj babičky. Pro tetu je jisté těžké nečinně sedět a dívat se, jak její máma umírá, na druhou stranu je to babičky volba a jedině babička rozhoduje o tom, jak stráví zbytek svého života. Určitě bych babičku k ničemu nepřemlouvala. Přeju hodně sil.
|
| kudlanka nábožná | 
|
(5.2.2011 13:29:19)
Dobrý den, trochu přispěju k tématu.
Můj manžel měl dost vzácný nádor, na nějž teda moc léků není. Léčba pouze operativní + ozařování. Chemoterapie pouze zajišťovací. Podstoupil to. Půl roku mu fakt bylo hrozně špatně, všechny možné vedlejší účinky ho neminuly, ale dostal se z toho. Zrovna měsíc po operaci nádoru se nám narodilo prvorozené dítě. Takže touha žít byla obrovská. Člověk přehodnotí vše a bojuje. Změnili jsme styl života - zdravější, méně stresu, víc být spolu atd.atd. Samozřejmě kontroly byly, jejich interval se prodlužoval..a my pomalounku se nechávali nadějí ukonejšit, že by to už mohlo být dobré a je to opravdu pryč.
Během toho půlročního "léčení" jsme se všichni dostali na dno, psychické a u manžela i fyzické. Prostě vás ničí, když ten nejmilovanější člověk po vašem boku trpí.. Kolikrát jsme si pak povídali a manžel natvrdo říkal, že jestli se to vrátí, už to nepodstoupí, že to není život, ale živoření.
Bohužel po osmi letech se to vrátilo zpět a udeřilo na plicích - obou. Metastázy toho prvního nádoru :-(. Operace nebyla možná, jedině chemoterapie, u nichž vlastně za těch 8 let žádné nové léčebné látky nebyly. Manžel odmítl. Přestože v té době jsme měli už dvě děti, ODMÍTL. Prostě věděl, že je konec. Já mu řekla, že stojím při něm, ať se rozhodne tak nebo tak. Byl i na mě nátlak, že ho mám k "léčbě" donutit. Ale to přece nejde. Nakonec každý má právo o svém životě rozhodnout sám (každý dospělý svépravný člověk). I při tomto rozhodnutí jsem stála při něm, i když mi bylo hrozně těžko. Byl tady ještě rok a půl, pak zemřel ve 37 letech. Jsou to dva roky, co zemřel. Ale ten zbytek života byl velmi kvalitní, oproti tomu ten s léčbou.
A lékař-onkolog? Ten mi to v podstatě potvrdil. Řekl mi po jeho smrti, že i s případnou léčbou by to dopadlo stejně, bylo to nevyléčitelné. A že můj muž si vybral cestubez terapie, sice asi kratší, ale na druhou stranu naplno, bez obtěžujících následků terapie.
Tak asi tohle... na všechno lék není. A pokud - hlavně starý člověk se rozhodne odmítnout léčbu, nebránila bych se tomu. Člověk má právo si svůj život odžít, jak on chce - a někdy prodloužení života na úkor KVALITY života není správné řešení.
|
|
|
| Líza | 
|
(5.2.2011 14:40:58)
Teta potřebuje vaši pomoc. Babičku nutí kvůli sobě, ne kvůli babičce.
|
|
| Klaudia + 3 dcery | •
|
(7.2.2011 11:47:42)
Ahoj Klaudie 
Nejenže máme stejné jméno, ale i řešíme ten samý problém. Shodou okolností jsem taky zdrav. sestra.
Moji tchýni našli tři metastázy v mozku, primární se nikde nenašel. Onkolog si ale myslí, že i ten primární bude v mozku, ale k tomu je potřeba provést biopsii. Jenže toto tchýně odmítá a odmítá i jakékoliv další vyšetření a léky taky nechce brát. Prostě to už vzdala a má ji tchán doma na dožití. Ze začátku jsme ji taky přemlouvali ať spolupracuje s lékaři, ale postupně jsme to s manželem vzdali a i ji chápali. Nechce umřít v nemocnici, ale doma - tam kde je ji dobře. Léčba by ji život možná prodloužila, ale určitě ji nevyléči, protože to má v posledním neoperovatelném stádiu. A ona navíc žije v předstvě, že si tu její nemoc doktoři vymysleli a neuvědomuje si, že je tak těžce nemocná. Možná, že to je i dobře. Pořád věří, že se jednoho dne probudí a bude ji zase dobře....no, je to smutný. Švagrová ji taky přemlouvala, ať se jde léčit a dopadlo to tak, že se většinou pohádaly. Teď už to taky nejspíš vzdala a aspoň částečně se s tím vyrovnala.
Tak vám přeji hodně sil....
|
| ali 1 | 
|
(3.3.2011 17:34:32)
Já jsem měla zhoubný nádor vaječníku ve 25 letech,byla jsem na operaci a následně na 8 cyklech chemoterapie.Vypadly mi pochopitelně vlysya bylo mi strašně špatně,vážila jsem necelých 40kg a mělaa jsem prostě změněné i celé myšlení a vnímání.Člověk už není schopen úplně racionálně přemýšlet,je jen v jakémso vleku události.Naštěstí to pro mě nakonec dopadlo dobře a doufám,že je to zamnou.U těchto problémů je podle mě podstatné,jestli má člověk metastázy a v jakém stádiu se začal léčit.Od těchto faktů se musí odvíjet osobní rozhodnutí co dál.
|
|
|
|
V její náručí
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční Rybova mše na KuksuTrutnov 
Vánoční slavnostiLiberec 
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Vánoční Rybova mše na Kuksu
Vánoční slavnosti
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)