Binturongg |
|
(10.2.2011 16:57:37) Syna jsme od narození brali každý víkend a o dovolených na dlouhé výlety. S kočárkem jsme najezdili mnoho kilometrů po horách. Venku na zahradě nebo na koupališti jsme byli od jara do podzimu třeba půl dne...
Doma mě však lítat s kočárem nebaví. Proč bych se měla hnát s jazykem na vestě x kilometrů nebo stovek metrů, když mám krásnou zahradu, kde si můžu v klidu hodinu číst, než se mrně vzbudí (notabene to byly jediné chvíle, kdy se mi podařilo k četbě dostat)? A proč bych měla lítat po venku i za tajfunu?
Nejsem zastánce toho, že dítě musí nutně denně ven, pokud možno 2x a prostě do psího počasí (teď už batole) netahám. Ono samo nechce - komu by se taky chtělo, že?
Nicméně mám stále před očima své vrstevnice, jak v pláštěnkách a s děštníkem, nebo v beranici a kožichu tlačily své ratolesti v kočáře poctivě 2x denně nejméně hodinu proti vichru z hor a měly pocit, že jsou skvělé matky...
A já se ptám - kde se tato pověra vzala? Proč 2x denně za každého počasí? Proč se nesmí s kočárem zastavit?
Moje dítě to zatím bez vichřic, sněhových bouří a hromobití, snáší dobře...
|
Cimbur |
|
(10.2.2011 17:00:25) Souhlasím Binturong. Navíc já jsem co nejdřív naučila děti spát jen v postýlce - ven jsme jezdili bdělí. Když přijela mamka a chtěla uspávat už batolata v kočárku, řekla jsem ne - jsou naučené do postýlky. Čas jejich spinkání využiju potom pro sebe - nachodím se i tak dost.
|
Pawlla |
|
(10.2.2011 17:21:43) Já taky neslyšela,že se kočárek nesmí zastavit,ale moje dcera očividně ano,protože jako malá,vydržela v kočárku bez řevu jenom když byl v pohybu.A upozorňuju,že jsem musela chodit,protože takové finty,jako,že sedím na lavičce a jezdím s kočárkem vpřed a vzad,prokoukla rychle a řvala a řvala dokud jsem nebyla zase na pochodu.
|
Binturongg |
|
(10.2.2011 17:27:55) Tak takhle měla tendence mi kazit dítě babička a tchýně. Nepovedlo se. Kluk je po mně - jakmile jsem spokojená já, neprudí venku on
Když mám pocit, že už nebyl třeba 3 dny venku a měl by si loknout kyslíku, ovšem zatraceně se mi nechce, jelikož mrzne už 5. den, řve jak tur už při oblíkání, venku vydržíme dvacet minut, a když začnou sousedi volat sociálku a dítě má na obličeji přimrzlé slzy a nudle, jdeme domů
|
boží žena |
|
(10.2.2011 17:33:28) tak to si fakt neumim představit, já to teda beru podle sebe, když nejsem denně venku, je mi nějak divně mráz mi taky nevadí, umim se oblíknout, a většinou ven stejně musim(nakupovat zařizovat)a venčit
|
Tvoje horší já |
|
(10.2.2011 17:35:54) Boží ženo, máme to stejně, když nejsem venku aspoň tak hodinku při blbém počasí, při hezkém mnohem déle, jsem prostě nervózní a neklidná. Nedá se tomu pomoci, ven prostě musím.
|
|
|
|
Katka +3 |
|
(10.2.2011 18:20:45) To mi dělal první syn - stačilo se zastavit u přechodu a řev byl zaručený. Naštěstí se tu v té době objevily šátky na nošení, jeden jsem pořídila a byl klid. Jinak když je hnusně nebo nemám náladu, vycházkovat nechodíme. Dokud byly děti malé, spaly přes den u mě v šátku a bylo jim šumák, jestli jsme venku nebo vevnitř.
|
|
|
|
Siddhártha |
|
(10.2.2011 17:12:31) Cimbuřanko, taky tak. A když už jsem chtěla vypadnout ven a zkusila dceru uspat v kočárku, nepodařilo se mi to. Ale zase byly chvíle, že když bylo venku hezky, záviděla jsem těm, co si můžou dovolit kočárek zastavit a číst si. Moje děti maximálně zdřímly v kočárku, když jsme jeli od Dr. ale jakmile jsem zastavila, měla jsem smůlu.
|
|
|