| Neviditelná | 
 |
(11.2.2011 11:26:43)
Ahoj,
ráda bych znala váš názor. Nemůžeme mít s partnerem děti, je zcela neplodný. Mysleli jsme, že bychom podstoupili inseminaci od jiného dárce. Teď to ale vypadá, že mám problémy i já a i kdyby oplodnění vyšlo, mám velké riziko potratu, celou dobu těhotenství bych musela ležet, atp.
Ten pocit, že bych podstoupila všechny hormonální přípravy, inseminaci, nechodila do práce, byla doma, soustředila se jenom na udržení dítěte a poté o něj třeba ve 4. měsíci přišla, je pro mne naprosto nepředstavitelný.
Partner mne do toho nenutí, souhlasí i s adopcí, v podstatě to nechává na mne.
Prošly jste si někdy takovou volbou? Proč a jak jste volily?
Děkuji za odpovědi.
|
| Ananta | 
|
(11.2.2011 11:33:21)
Hm, řeším něco podobného, ale hlavně kvůli věku. Taky si neumím zatím představit, že bych do sebe cpala nějaké hormony, potrácela atp., kroutila se v bolestech kvůli cystám a všem těm radostem umělého oplodnění, zkusím jednu návštěvu caru a uvidím co se dozvím a jestli do toho půjdu. Do adopce nejdu, na to jsem taky stará a na Romské dítě bych si netroufla.
|
| Denia | 
|
(11.2.2011 11:38:09)
Řešíme něco podobného, s tím rozdílem, že už za sebou pár umělých oplodnění a potratů bohužel mám. I přes to jsme rozhodnutí ještě další pokusy zkusit, když tu možnost máme. Touha po vlastním dítěti je velká. Nicméně po těch všech dosavadních nezdarech jsme začali řešit už i adopci. Manžel nebyl vůbec proti, já si život bez dítěte nedokážu představit, ať se jednou zadaří naše nebo bude nakonec adoptované.
|
|
| Neviditelná |
|
(11.2.2011 11:38:51)
ananto, presne, na Romske dite nemam.
zvazuji adopci z ciziny nebo surrogatni materstvi, vyjde to penezi na stejno.
jde o to, jestli to ze mne dela horsi bytost, ze nechci sve dite nosit a rodit sama
|
| Gladya, bývalá dasa, | 
|
(11.2.2011 11:41:58)
do adopce přece nejdou jen romské děti, i když na "bílá" miminka se déle čeká
|
|
| Ananta |
|
(11.2.2011 11:49:20)
Denio a ty nemáš dítě? Myslela jsem podle diskuzí že jo... tak to tedy držím palce, určitě jsi mladší než já, co koukám po netu, tak po intenzivním umělém snažení to snad vyšlo skoro každému, jen na to mít tu sílu (a peníze) 
Neviditelná, adopce z ciziny, nebo že by mi dítě odnosil někdo jiný by pro mě byla ta nejlepší alternativa, pro mě úplně nejlepší adopce z ciziny, protože bych někomu mohla pomoct a sobě vlastně taky. Když vidím ty chudáčky děti ze zemí třetího světa, které kolikrát ti rodiče prodají do otroctví a bůhvíco, nebo nechjí umřít, protože nemají jídlo, tak se mi chce brečet, hned bych si dvě vzala. Komu za to mám ale platit (za tu adopci)? To se mi na tom nelíbí, ten proces... Náhradní matku bych viděla jako vlastní sobectví, ale asi bych do toho taky šla.
|
| Persepolis | 
|
(11.2.2011 11:54:05)
Ananto, pokud vím, tak adopce z ciziny není u nás právně možná.
Proč se tolik bojíte romských dětiček? Vždyť bys ho nebo jí dostala jako miminečko, který by sis od prvopočátku vychovávala podle svých pravidel.
|
| Neviditelná |
|
(11.2.2011 11:58:12)
persepolis, ja to priznam. bojim se toho, protoze znam z okoli spatne zkusenosti. neverim na socialni determinaci. ta biologicka proste zvitezi. a navic, nejakych 70% romskych deti se rodi jako zavisle zavislym matkam.
asi je to sobecke, ale takove dite ja bych nechtela
|
| & |
|
(11.2.2011 12:03:21)
Neviditelna, to neni sobecky.. Proste priznani si valstni sil a prani nebo jo, ale vsechna prani mit deti jsou vlastne sobecka..
|
|
| Gladya, bývalá dasa, |
|
(11.2.2011 13:41:13)
Neviditelná, není to sobecké, do něčeho se nutit by bylo špatně pro Tebe a především pro dítě. Co se romčat týče. nemyslím si, že "romové to mají v genech". Já osobně bych asi romské dítě neodmítla, ale manžel by si na Roma netroufl, takže jsme to dál neřešili. Největší problém vidím v tom, že Rom vyrůstající mezi gadži může mít problémy s identitou, může mít pocit že, nepatří nikam. Výchova takových dětí asi opravdu není pro každého.
A co se týče rodinné anamnézy, závislostí a "genetické zátěže", podle mě na tom bílá adopčata nejsou o moc lépe než romská.
|
|
|
| Ananta |
|
(11.2.2011 11:58:47)
Persepolis, já se nechci pouštět na tenký led, kdybych ti odpověděla, mohl aby se strhnout bouřlivá debata, jsem v tomto realista. Takže snad jen tolik, že výchova dělá jen kolem 25-30%.
|
| Neviditelná |
|
(11.2.2011 11:59:31)
ananto, ja uz jsem to odpalila za tebe
|
| Kopřiva Dvoudomá | 
|
(11.2.2011 12:08:46)
Teda aniž bych chtěla rozpoutávat bouřlivou debatu, fakt si myslíte, že Romové mají daný nějaký "problematický" geny? Že jsou biologicky determinovaní ke kriminalitě a nepřizpůsobivosti? Nebo to na mě jen tak působí?
Já si taky nemyslím, že adopce Romčete by byla nějaká selanka, ale obávám se, že sociální determinace je v tom stěžejní. Bílá většina to děcko a priori odmítá a cejchuje, "černá" menšina taktéž, páč pro ni je to "bílej Rom" (a takovej bíloromskej puboš jí teda musí dokázat, že je to jinak - tzv. volání krve). K tomu trochu té ústavní deprivace, které se v našem idiotském systému nelze vyhnout, nějaké to rizikové chování matky v těhotenství, geny alkoholika (jsou i bílí, že) a už to jede. Když přimyslím třeba temperament, kterej je u vlastního bílého dítěte "projevem osobnosti", ale u adoptovaného Romčete "špatnýma genama", tak je průser hotof.
Jinak abych nevypadala jako děsně chytrá, nemám adopče a už vůbec ne romské. A taky si vůbec nejsem jistá, že bych to dala.
|
| Hudba Ainur | 
|
(11.2.2011 12:15:25)
Kopřivo, také bych se bála adopce romského dítěte. Mám to z vlastní zkušenosti, kdy velice slušná milující křesťanská rodina muzikantů adoptovala romskou holčičku, měli ji od malinka. Do cca 15 let to bylo úžasné dítě, dobře vychované, hrající na hudební nástroje, bez větších problémů ve škole apod. Pak se to jako mávnutím poutku zlomilo a přišlo to - drogy, krádeže, alkohol, útěky z domova, parta. Tomu sice nezabráníš ani u bílého dítěte, ale tahle holka si prostě neomylně našla partu svých, i když do té doby se s Romy vlastně nestýkala. A očividně jí tam bylo dobře, něco jí zřejmě celou dobu chybělo, a láska a pozornost rodičů to rozhodně nebyla.
|
| Hudba Ainur |
|
(11.2.2011 12:17:43)
Už z toho důvodu bych nikdy nešla do adopce, ale jen do pěstounské péče, tam bych si asi i romské dítě vzala. Ale adopci považuji za úplné zpřetrhání kořenů dítěte, a to nedělá dobrotu.
|
|
| Kopřiva Dvoudomá |
|
(11.2.2011 12:56:03)
Camm, já tomu rozumím.
O tom "volání krve" (do té doby bezproblémové romské adopče se chytí party, začne krást a fetovat) psal hezky Pavel Říčan. Zdůvodňoval to právě tím (zjednoduším), že "bílá" společnost to dítě nikdy plně neakceptuje, kouká na něj skrz prsty jako na (potenciálního) zloděje a flákače. Ta "černá" parta to dítě plně akceptuje, když ovšem ono přistoupí na její pravidla (krádeže, chlast, drogy...).
Když k tomu připočteš, že dítě do tý doby nevidělo jiný romský vzory, tak je to v prčicích.
Doporučuje adoptivním rodičům právě ty romský vzory vyhledávat, dítě cíleně seznamovat s rodinama, který vedou slušnej a nějakým způsobem bohatej život... Aby ty partičky v pubertě nebyly "voláním krve", ale "jenom" obyčejným svodem, který číhá i na bílý děti.
No, ono se to lehko řekne, že...
|
| Kaplanka+kluci 07/05+11/08 |
|
(11.2.2011 13:10:52)
znám rodinu, kdy mají v adopci nebo PP šest poloromských dětí (jeden rodič Rom). Své dítě nemají.Já je obdivuju,ALE vidím tam,že je vychovávají podle svých "bílých" kritérií,pravidel, mmch velmi přísně podle katolické církve (ač děti v životě se s tím nesetkali,tak za pár týdnů po osvojení byl křest apod. děti byly už větší - nad 3 roky).Jsem sama věřící,ale beru to "volněji".
nejstarší jde do puberty a uf uf začíná to dost skřípat.
ono to není jednoduché pro obě strany. Nevím,jak bych to zvládala já.
mmch jednou jsem viděla americký film, kde se rozhodovalo,zda černé dítě má jít do adopce k černým nebo bílým. A taky se tam řešila příslušnost k rase, že to dítě by mělo být "u svých".
no není to vůbec jednoduché
|
|
|
|
| & |
|
(11.2.2011 12:16:25)
Koprivo,ono se o tom hezky mluviv teoreticky rovine, ale neco jine kdyz se opravdu rozhodujes, jestli mit romske dite doma a vzit ho za SVE..
Ja jsem chtela Romske dite vzit do NL, protoze je tady hodne cizincu a indicky vypadajici lide tady nejsou diskriminovani plus tu neni Romska komunita,takze by se nemelo dite v cem vzhlidnout..
Ale kdybychom bydleli v CR tak bych to asi neudelala, pro mne by to byl trosku boj s vetrnymi mlyny..
|
| Persepolis |
|
(11.2.2011 12:31:49)
HaM, máš pravdu, vychovávat romské dítě někde jinde než v Čechách by bylo mnohem jednodušší.
Jinak geny se nepřečůrají,o tom žádná, ale výchova taky udělá svoje.
Já bych do toho klidně šla, ale manžel ani náhodou. Takže mám smůlu.
|
|
| Kopřiva Dvoudomá |
|
(11.2.2011 12:51:40)
HaM, no právě, společnost na tom vyčlenění romskýho dítěte a na tom "volání krve" má podle mě markantní podíl. Tomu svědčí i fakt, že romský adopčata odvezený do zahraničí obecně nejsou problematický. Protože se na ně a priori tak nekouká.
Fakt nemyslím, že je to věc "romskejch genů" neboli "biologický determinace Romů".
|
|
|
| Vítr z hor | 
|
(11.2.2011 12:16:29)
Myslím, že na tom něco bude, ale spíš v tom smyslu, že k případnému rizikovému chování adoptovaného romčete přispívá i chování bílé většiny a blízká přítomnost vlastního etnika. Řekla bych, že se ty děti nejspíš chovají úplně jinak, pokud jsou adoptovány někam daleko odtud.
Sama jsem zvažovala adopci z ciziny a barva pleti mi nevadila vůbec.
Naopak mě šokovalo, když kamarádka adoptovala chlapečka po strašných peripetiích - bylo mu 6 měsíců, on byl z Prahy, ona taky. Když už se jí čekání zdálo dlouhé, zavolala si pro informace. Bylo jí řečeno, že mají jednoho 3měsíčního chlapečka, ale že "není vhodný pro Prahu".
Že prý má neznámého otce, a tak by to klidně mohl být Rom. Nikomu ho ani k adopci nenabízeli, čekali, až uplyne určitá doba, že ho pak pošlou na Moravu, kde se prý romské děti daří adoptovat s větším úspěchem.
No ale v Praze to nechtěli ani zkusit!
|
|
|
|
|
|
| Denia |
|
(11.2.2011 12:00:03)
Ananto, bohužel nemám žádný dítě. Snažíme se už pár let, ale výsledek zatím nula. No a nejmladší už zrovna nejsem, čas běží...momentálně sbírám sílu na další pokus, v listopadu byl poslední neúspěch...
|
| Neviditelná |
|
(11.2.2011 12:03:40)
Denio, nam je obema tricet. Ale o vek nejde, spis clovek nevi, co delat. Chceme ditko tak za 3 - 4 roky, jenze kdyz se ted rozhodnu pro adopci, musim zacit jednat ted. Je to takove neprirozene
Proste mam v hlave zmatek
|
| Denia |
|
(11.2.2011 12:08:23)
Neviditelná, já Ti rozumím...jen já už to vidím trochu jinak, když mám za sebou už tolik neúspěchů o vlastní dítě. Už o adopci nepochybuju, dokážu ji přijmout a jsem rozhodnutá do toho jít. Jen teda samozřejmě ještě zkusíme těch pár posledních možností mít vlastní dítě.
Dokud ty možnosti (IVF) mám, musím je prostě zkusit, je to jak rozjetej vlak, nejde to zastavit 
|
|
| Vítr z hor |
|
(11.2.2011 12:08:49)
Klídek, jednej, nemusíš nějak intenzivně, ale kdo si vzpomene v 35, už to nemusí stihnout.
|
|
|
| Ananta |
|
(11.2.2011 12:05:50)
Přemýšlím nad jednou věcí, když už se do toho umělého člověk pustí a projde si takové peripetie, nedovedu si úplně představit, že by to vzdal... prostě je to pak celé k ničemu, to je pro mě hrozná představa. Dost případů dopadne dobře až na nějaký čtvrtý pátý pokus (co sleduju na netu) jenže ten už se hradí... četla jsem že v myslím v genetu dělali nějakou akci, že zadarmo dávali šanci párům, kterým se nedaří... otěhotnělo 16 žen z toho dost z nich ve vyšším věku, byla to pro ně často poslední šance, on na to fakt každý nemá peníze. Nerada bych ve čtyřiceti skončila se zhuntovaným tělem a dvěstě tisíci dluhy a bez dítěte to by bylo fakt fiasko. No přemýšlím nad tím vším kudy chodím.
|
| Neviditelná |
|
(11.2.2011 12:11:49)
ananto asi tak.
proto porad jeste myslim na to surrogate. dite by bylo "napul" moje. ale zatim neznam vubec nikoho, kdo by tim prosel
|
| Ananta |
|
(11.2.2011 12:19:32)
Zkus zagooglovat, určitě nekoho najdeš... jinak je to u nás už legální, vím že se teď schvaloval nějaký zákon, ale nevím jak to dopadlo. Taky by mě zajímala "cena".
|
| Neviditelná |
|
(11.2.2011 12:22:01)
ananto, cena je 300 000 na ukrajine. bez letenek. musis tam dvakrat, oba rodice. dostanes tam pas, rodny list. tady akorat nechas prelozit rodny list a daji ti na mezinarodni matrice cesky. pak se nahlasis na socialce a dostanes vsechny davky (dokonce i porodne se dostavalo).
teoreticky uz jsem to zvladla, ted jeste prakticky....
|
| & |
|
(11.2.2011 12:24:58)
Neviditelna, ale pred tim stejne musis projit adobcni procedurou v CR nebo ne?
|
| Neviditelná |
|
(11.2.2011 12:41:35)
HM,nemusíš.je to biologicky tvé dítě,jenom ho porodil nekdo jiny,komu za to platis.je to smluvně ošetřeno.
|
| & |
|
(11.2.2011 12:46:53)
Neviditelna, aha ja myslela, ze se bavite o adobci Ukrajinskeho ditete. Ne ze bych nahradni materstvi zakazovala, ale sama bych to nechtala, protoze vim co to znamena byt tehotna a porodit dite, pro mne je to pres prilis..
|
|
| zuni | 
|
(11.2.2011 13:00:38)
to je masakr. Takže nákup dítěte...?
|
|
|
|
| Ananta |
|
(11.2.2011 12:43:24)
Jaktože dvakrát tam jedeš, co když se to nepodaří? To se dělá uměle ne? Je jistota že to vyjde?
|
| Neviditelná |
|
(11.2.2011 12:44:46)
Musím jit,odepisu ti večer,ananto,zjistovala jsem to
|
| Ananta |
|
(11.2.2011 13:06:02)
Ok, napiš, zajímá mě to.
|
|
|
|
|
|
|
| & |
|
(11.2.2011 12:23:48)
Ananto,
Taky se to na ten patej pokus podarit nemusi v jednu chvili si ckovek musi rict dost nebo nee.. Ona je to svym zpusobem druh zavislosti, clovek neco urptne chce a neni schopny myslet na nic jineho, pritom se na tom neda "maknout" ale jsi zavisla na stesti. me to hrozne stvalo, ze neco chci a nemuzu to ovlivnit. jedni kamaradi,si po prvnim neuspesnem pokusy rekli, ze to pro ne neni cesta, jak prijit k diteti ja to tak citim taky, proste me to stalo prilis tim nemyslim finance.. Ale ja jedno dite mam, nevim co bych delala kdybych nemela zadne..
|
| Ananta |
|
(11.2.2011 12:42:28)
Jasně, je to součástí problému, kam až je ochotný člověk zajít... já to nevím, ale jakmile to začne být zdravotně problematické, tak to je asi moje hranice, zatím nevím kde je problém, kromě věku, takže od toho se odpíchneme. Osobně mám asi to štěstí, že na tom až tak závislá nejsem, mám v životě jinou prioritu, mít dítě je jen součást a zkušenost o kterou bych stála, nemít dítě pro mě neznamená osobní tragedii a ztrátu smyslu. Jinak jsem na tebe myslela, ale nechtěla jsem se hloupě vyptávat.
|
| & |
|
(11.2.2011 12:53:51)
Ananto, dik..
Ono smysl. V jednu chvili, ti to zacne znacne ovlivnovat zivot, to ze si kazdy den pichas hormony se nejak neda prehlidnout a v jednu chvili se to proste vsechno zacne tocit okolo toho.. Ale citim se lip,kdzy jsem si rekli o dost, uz to mam uzavreny. Ale jsem rada, ze jsem to zkusila a udelala vse co jsem mohla.. Ted si uzivam vyhod jednomaterstvi..
|
| zuni |
|
(11.2.2011 13:03:18)
HM, cítím to přesně jako ty
U nás pokud se nepodaří nebo nic nevyřeší operace, tak jsme rozhodnutý pro adopci. Já teda vím že i "bílých" miminek je celkem dost, hodně známých má zkušenost... Chtěla bych aby aspoň první dítě bylo "podobné" nám, jinak bych se z principu romského dítěte nebála
|
|
|
|
|
|
|
|
| & |
|
(11.2.2011 11:59:31)
Nevbiditelna, ja bych to zkusila na obe strany.. My jsme vsadili jenom na umelko.. Po nekolaka letech rozhodavani priprav a dvou let 4 marnych pokusy jsme bez ditete.. Na adopci jsme stary.. meli jsem hned jak,jsem zacali o tom uvazovat se prihlasit do adobcniho procesu, ktery tady trva pet let.. Ted bychom byli na rade, jenomze stejen bychom nemeli narok na male dite pro me idelal do tri let, protoze manzelovi bude letos padesat..
Umelko je psychicky a fyzicky narpcnejsio nez se na prvnipohled zda..
|
| & |
|
(11.2.2011 12:01:06)
Fuj, fuj nejsme bez ditete.. mame syna, ale chteli jsem alespon jeste jedno dite..
|
|
| Denia |
|
(11.2.2011 12:04:09)
HM, to je právě ono, proč jsme s manželem začali řešit i možnost adopce, aby jsme nepromarnili tu dobu, že pak na adopci už nebudeme mít věk. Adopce může běžet a může se pak kdykoliv stáhnout, kdyby se nám třeba mezitím povedlo vlastní dítě a adopci jsme si rozmysleli.
|
|
| Vítr z hor |
|
(11.2.2011 12:07:12)
Jj, souhlasím s rozjetím obou cest...
Mimochodem jsem nikdy v životě neviděla takovou koncentraci nešťastných a do sebe uzavřených lidí jako v reprodukčním centru. Jediná normální a veselá žena tam přišla darovat vajíčka.
|
|
| Petronilla | 
|
(11.2.2011 12:29:28)
Pokud jsem dobře pochopila, bydlíte v NL. Nezkoušeli jste nějakou křesťanskou organizaci? Švagrová má 2 adoptované děti z Brazílie, letěli si pro ně, hned po jejich narození.
|
| & |
|
(11.2.2011 12:33:44)
Petronilo,
uzjsem psala adobcni proces trva v prumeru pet let. Vekovy rozdil mezi rodicem a ditetem ma byt max. 35 let. Me je 38 a manzelovi 50. Ted uz je pozde..
Je fakt, ze ted uz jsme ve fazi ze uz ani nehceme.
|
| Petronilla |
|
(11.2.2011 12:40:34)
Právě proto, že to v Holandsku trvá dlouho, tak adoptovali přes křesťanskou organizaci, nevadilo jim, že dítě nebude bílé.
|
| & |
|
(11.2.2011 12:43:38)
Petronilla, ale i to adopotvani dtete ze zahranici trva dlouho. Holadsky deti k adpobci skoro nejsou.
|
|
| myšule10 |
|
(11.2.2011 13:08:35)
Petronillo, můžu se zeptat na tu adopci z ciziny nějak víc? Jak to probíhá a funguje a zda je to možné i z ČR? Nemáš k tomu nějaké bližší info, dokaz? děkuju...
|
| Petronilla |
|
(11.2.2011 13:42:05)
V ČR nemám tušení, švagr i švagrová jsou Holanďani. Vím jen, že to měli přes křesťanskou organizaci, nebylo to zadarmo, ale jestli peníze platili matce dítěte nebo někomu jinému jsem se neptala, vím, že do toho šli z toho důvodu, že dostali malé miminko (několik dní po porodu) a bylo to rychlé.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| missman | 
|
(11.2.2011 11:33:53)
Držím palečky,ať se rozhodnete jakkoliv
|
|
| barkula | 
|
(11.2.2011 11:35:18)
asi +- před rokem jsem řešila něco podobnýho,akorát u mě manžel s dárcem zásadně nesouhlasil,dnes už teda váhá,ale finančně to už nejde,o)takže za mě pokud ti hrozí tak velké riziko,asi bych se do toho bála ze stejných důvodů a šla do adopce,o)my do ni šli a dnes už čekáme jen na papír,že jsme zařazeni a už jen budem čekat až se najde robek,kterému můžem být dobrými rodiči,o)
|
| barkula |
|
(11.2.2011 11:39:07)
drobek,o)vyskakuje mi d.jinak umělko není zas tak šílený,asi teda jak pro koho,ale já mám za sebou dva pokusy a oba jsem snášela supr,dokonce jsem i zhubla a já ktérá mám hrůzu z jehel,dnes ani ne,rknu,když mě maj píchnout,takže pro mě to byla dobrá zkušenost,až teda na ty konce,kdy dorazila mrcha a já to nesla dost těžko,protože jsem tomu věřila,u druhého i přes to,že s manželem by to byl spíš zázrak otěhotnět.
|
|
|
| Dlask | 
|
(11.2.2011 11:36:21)
Snad jen moje zkušenost, která Ti možná pomůže možná ne v rozhodování. Můj brácha má dvě děti a před 2měsíci dostali chlapečka 2roky do pěstounský péče, a není znát že by nebyl jejich, je to dítě a to si získá srdce každého at je Tvůj nebo není, to je moje osobní zkušenost, prcek je štastnej visí hlavně na tátovi, protože v kojnáku byly samí ženský tak ho má jako chlapskej vzor a hlavně tátu.
|
| yogurtová a dva yogurtíci | 
|
(11.2.2011 11:40:37)
Blesko,těm známým jako o nich píši,taky říkají NO TO JE CELEJ TATÍNEK!!!!!
|
|
|
| yogurtová a dva yogurtíci |
|
(11.2.2011 11:37:57)
Známí X let zkoušeli umělé oplodnění,ona vždy cca ve 3.měsíci potratila.Na příčinu nikdo nepřišel.Dnes mají ročního adoptovaného chlapečka.Říkali,že kdyby věděli....tak to vše nepodstupovali(jak píšeš hormony,stres apod)Dnes jsou moc šťastní.MMCH čekací dobu jim řekli 7-5 let,pro chlapečka si jeli za 3,5 roku (byli mu 3 měsíce)
|
|
| Gladya, bývalá dasa, |
|
(11.2.2011 11:38:55)
Já pokusy o umělé oplodnění zavrhla, protože ani tam nebylo moc šancí na úspěch. Syn je adoptovaný. jesli Tě to zajímá
stránky s diskusí o adopci
http://www.adopce.com/diskuze/
a k umělému oplodnění bohatá je tam debata, ale ber v úvahu, že tam jsou hlavně názory těch, kdo IVF nechce nebo u nich snaha o umělé oplodnění nebyla úspěšná
http://www.adopce.com/diskuze/tema.php?tema=19
|
| Neviditelná |
|
(11.2.2011 11:46:39)
dekuji, podivam se. ja mam z toho nervy uz dopredu...je to takovy podivny rozhodnuti, jestli se nechat povazovat za spatneho cloveka nebo ne...
rada bych znala take zkusenosti nekoho se surrogatne porozenym ditetem, chapu, ze to nechcete ventilovat, tak treba anonymne...
|
| yogurtová a dva yogurtíci |
|
(11.2.2011 11:50:15)
Naši sousedi,neproběhlo to v ČR,nikomu nic neřekli,jednoho dne jsem ji potkala s kočárkem a já myslela,že to je vnouče Naštěstí nemluví moc česky,tak mi snad nerozuměla.Bylo to ze zdravotních důvodů.Nepřijde mi na tom nic špatného,dodali materiál.....Je to prostě další možnost.Nevím jak je to v ČR.
|
|
| OČKO :) | 
|
(11.2.2011 11:59:29)
Ahoj, já teda nechci působit nějak nepatřičně a dopředu se omlouvám, jestli řeknu něco špatně, ale nějak nechápu, proč máš pocit, že bys byla špatný člověk bo co, když přemýšlíš nad tím, jak dát nový život - nový domov? Pokud potkám já matka 3 dětí, maminu, u které se někdy nějak dozvím, že má dítě adoptované, tak mi je to celkem fuk. Starosti a radosti máš stejný jako já. Že nebudeš mít některé vzpomínky stejné/podobné no a?
Pokud nechceš "čáry" se svým tělem, ale jdeš rovnou do adopce, tak je to přece úžasné - dát děcku domov, ne? Nikdo tě nebude soudit, nikomu do toho totiž nic není.
|
|
|
|
| Raduuu | 
|
(11.2.2011 11:54:19)
Já přímo zkušenost nemám, ale bratr se švagrovou ano. Švagrová kvůli silné cukrovce musela 2x na potrat a tak se rozhodli pro adopci. V lednu 2009 si tedy zažádali o adopci, vyplňili spoustu formulářů, kde si mohli uvést, jaké dítě chtějí ( holičku, chlapce, jejich stáří atd.) Také absolvoali spoustu přednášek a návštěv v kojejeckých ústavech. Soc. pracovnice u nich byla na návštěvě myslím 1 max. 2x. Po roce, v únoru 2010 jim volali, že pro ně mají miminko, zda se na něj přijedou podívat. Okamžitě sedli do auta a vyrazili do kojeňáku, kde na ně čekala nááááádherná dvouměsíční holčička... Dnes má princezna rok a 2 měsíce, jsou z ní celí vedle
Je krásná blonďatá s modrýma očičkama...
Přeji hodně štěstí
|
| Neviditelná |
|
(11.2.2011 11:56:54)
Raduu, rok na bílé miminko? Tak to měli velké štěstí
|
| Raduuu |
|
(11.2.2011 12:01:10)
Taky si myslím že měli velké štěstí a upřímně, jsem si myslela že kvůli zdrav. problémům švagrové, děťátko nedostanou... Ale dobře to dopadlo, jsou z malé v sedmém nebi a dokonce jim je podobná
|
|
| zuni |
|
(11.2.2011 13:08:02)
Neviditelná, pro povzbuzení - já mám docela dost známých, kde se vždycky podařilo dostat dítě, bílé miminko hodně brzo. Vždy to bylo příjemné slyšet, jak rychle se to semlelo. Vyjímečně se ty doby daly počítat i na roky - ale spíš méně!
|
|
|
|
| Vítr z hor |
|
(11.2.2011 12:02:19)
Upřímně řečeno jsem to zvažovala a zpočátku jsem nahlížela na obě možnosti jako na rovnocenné. Postupně mi došlo, že mít dítě vlastní má spoustu výhod – pokud to jen trochu lze.
Jedna dcera je převážně po mě (teda hlavně charakterem, zbytek má spíš po mých rodičích) a jsem docela ráda, že dokážu zhruba odhadnout, jak se cítí a jak s ní mám v určitých situacích jednat. Ten pocit bych u adoptovaného dítěte neměla a podle mě stojí za to.
Na druhou stranu, pokud by nebylo možné mít vlastní dítě, tak bych určitě šla do adopce se všemi riziky, výhodami i nevýhodami a nelitovala bych toho.
Kamarádce se stalo přesně to, čeho se obáváš, potratila ve 4 měsíci, navíc mělo její těhotenství naprosto děsivý průběh (nepřetržitě zvracela, potřebovala stálou péči). Půl roku z toho byla úplně vyřízená, v péči psychiatra. Pak zkusila IVF ještě 2x a nevyšlo to. Dnes je v registru žádatelů o adopci a je vnitřně naprosto vyrovnaná. Říká, že zkusila všechno a nešlo to. Kdyby šla rovnou do adopce, říkala by si "co kdyby" a to by ji ničilo celý život.
Prostě bych to v tvém případě zkusila.
Po různých vlastních zkušenostech, zvlášť jestli máš nějaké další problémy, bych směrovala případný IVF pokus na říjen a v létě zvolila klidnější režim, abyses na to připravila, posílila imunitu a byla psychicky v pohodě.
|
|
| Kety1 | 
|
(11.2.2011 12:06:34)
V tvém případě bych volila asi spíš adopci, záleží, jaké problémy vlastně máš a jestli je pravděpodobnost komplikací, o kterých píšeš, opravdu tak vysoká.
My žádné problémy nemáme, tak jsme šli cestou IVF 3x, pak 1x darovaná embrya a když ani to nevyšlo, tak jsme se na to vykašlali. Na adopci si nějak netroufáme. Povedlo se mně s tím smířit.
Ať se rozhodneš správně!
|
|
| Danik78, P+D 7/09, H 4/11 | 
|
(11.2.2011 13:41:08)
po šesti potratech spontánně počatých miminek se nám narodila zdravá dvojčátka po umělém oplodnění. Dvojčátka se podařila v době, kdy jsme měli mít první setkání adoptivních rodin. Po dalším potratu čekáme přirozeně další mimi
Ať si vybereš jakoukoli cestu, je to tvoje rozhodnutí. Nikdo nemá právo tě za nic odsuzovat. Přeji mnoho sil. Nejhlavnější věcí je to, že tě partner podporuje, pak se dá zvládnout opravdu vše
|
| Danik78, P+D 7/09, H 4/11 |
|
(11.2.2011 13:43:45)
Co se týče adopce, tak jsem byla mile překvapena, jak šlo všechno rychle, miminko do jednoho roku bychom dostali do péče cca do dvou let kdy se úřední mašinérie rozjela. Ale hodně záleží na Kraji odkud jsi, zkus ji zajít k vám na uřady a zeptat se. Úřednice byly opravdu milé, ochotné a vstřícné , vše nám řekly narovinu
|
| Danik78, P+D 7/09, H 4/11 |
|
(11.2.2011 13:48:44)
co mě při adopci hodně překvapilo..
do dotazníku jsme vepisovali "požadavky" na dítě... a jedna z otázek bylo i jestli akceptujeme dítě z Babyboxu. A sama úřednice nás upozornila na to, ať pečlivě zvážíme tuhle možnost. Dítě by se sice k nám dostalo rychleji, ale vůbec nic o tom dítěti nevíš. A prý po narození nemusí být zcela jasné ani etnikum
|
|
|
|
| Dana + Anetka 2roky | •
|
(11.2.2011 14:26:17)
Ahoj, v tomhle je těžko ti radit, stejně si musíš nakonec zvolit sama ;-) bez ohledu na názory a mínění ostatních.
Ale k věci: když se nám dlouho nedařilo mít dítě (5let), šli jsme do péče centra asistované reprodukce. Když se také po pár pokusech (IUI) a polopřirozených stimulacích nedařilo, zvažovali jsme i adopci.
Vím, že manžel by to kvůli mě udělal, ale já zjistila, že takhle dítě nechci - nesnesla bych, že se mi někdo šťourá v životě abych mohla rozdávat mateřskou lásku a starat se o nějakého toho drobečka. Styděla jsem se za to, že jsem neplodná a aby se mi ještě nějaký úředník hrabal v zásuvkách, jestli mám čisté a srovnané prádlo, to bych nevydejchala...Kdyby stát takhle lustroval všechny rodiče, co se chystají na potomka, bylo by u nás o polovinu méně dětí.
Jenže my neplodní nejsme, jen si naše buňky nerozumí a tak díky jedinému pokusu IVF nakonec máme krásnou, zdravou a chytrou holčičku. Takže hlavně se nevzdávat a říct si sám sobě co ještě ano a co už ne...
A k tomu náhradnímu rodičovství - podle českého právního řádu je matkou dítětě ta žena, která ho porodila. Proto bys nikdy nemohla legálně být matkou dítětě, které by pro tebe nosila a porodila jiná žena. Navíc adopce není adresná, takže nevím, jak bys legálně mohla zajistit to, aby takové dítě darovala přímo tobě?
Dělá se to proto tak, že pro páry, které samy nemají v pořádku spermie a vajíčka se zvolí darování již oplozených embryí. Nevím jaké přesně máš zdravotní problémy, ale můžeš pak otěhotnět a donosit "vlastní" dítě, které bude mít od tebe celých 9měsíců výživu a budeš cítit, jak roste a jak se probouzí k životu uvnitř tebe. Tuhle službu nabízí většina velkých center asitované reprodukce.
Držím ti palce ať se rozhodeš jakkoli.
|
| Zabza | •
|
(11.2.2011 22:01:45)
"podle českého právního řádu je matkou dítětě ta žena, která ho porodila."
jo, díky tomu je surogátní mateřství u nás velký risk
Ale dělá se to tak, že otec je zapsán v rodném listu a žena (dle zákona matka), která dítě porodí, se ho po porodu vzdá. Dítě zůstane u otce a po té ho matka (otcova manželka) adoptuje.
|
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)