| maaf |
 |
(23.6.2011 21:09:38)
Zaznělo tady v jedné diskuzi, že se dítě zaradovalo, když mu rodič výslovně řekl, že se nehádají kvůli němu. U nás to je podobné. Když křičím, tak mají děti pocit, že udělaly něco špatně, i když to tak není. Stejný pocit má asi i pes, protože okamžitě mizí z mého dosahu, i když není původce křiku a musí to přece vědět  Je to i časté téma různých filmů, že dítko balí plyšáky, protože si myslí, že se rodiče hádají, protože zlobilo. Rozumí tomu někdo? Proč to ty děti napadne?
|
| štěpánkaa | 
|
(23.6.2011 21:15:26)
podle mě nerozkódují tu příčinu, proč se to stalo a pak si každý křik vztahují na sebe (malé děti). někteří lidi se někdy zapomenou a třeba řeknou - vidíš, nebýt tebe a tvých blbých nápadů, tak se s tátou nehádáme - pak je to jasné. no a některým to nakukají ve škole spolužáci (větší děti), jejich rodiče jim říkají předchozí věty. je to mezi dětmi tak časté, že svým dětem opakujeme několikrát, že kvůli nim toto není. (a jindy zase je - jsou už velcí, rozlišují to dobře). také si děti ze stejných důvodů často myslí, že jsou příčinou rozchodu či rozvodu rodičů. a proto - važme slova
|
| maaf |
|
(23.6.2011 21:20:49)
Štěpánko, určitě to tak u hodně dětí může být (těch opravdu malých). Ale třeba svoji šestiletku považuju jinak za velmi inteligentní vnímavé dítě, co emoce druhých docela dobře vnímá a rozlišuje. A stejně si to vztáhne na sebe (a to řvu zejména na manžela ). Na druhou stranu zase tak často neřvu, tak je to pro ni asi šok, ale i tak mě mrzí, že se hned ptá, jestli je mám pořád ráda.
|
| štěpánkaa |
|
(23.6.2011 21:22:50)
pilar, je otázka co holčička slyší ve škole - školce od jiných dětí, a i když jí je 6 let, nemusí rozklíčova proč vlastně křičíš
|
|
| maceška | 
|
(23.6.2011 22:23:37)
Myslím si, Pilar, že to není nijak racionální - že prostě tvoje dcera čerpá jistotu o bezpečnosti světa z toho, že má mámu a tátu, na který se může spolehnout, kteří jsou velcí a silní a umí zařídit, aby se svět točil správným směrem. Takže když se najednou vyskytne nějaký nesoulad, potřebuje se ujistit, že to pořád ještě platí. Inteligence podle mě s tím nijak nesouvisí.
|
|
|
| Archciba | 
|
(24.6.2011 8:43:53)
Podle mě je to jen z toho, že děti nemají rády křik (hádky) a nedokáží si pořádně vysvětlit proč se dospělí hádají. A většinou křik mají spojený s tím když něco provedou. To samé i psi.
|
|
|
| remus | 
|
(23.6.2011 21:17:43)
Hm, tak to u nás není, my se před dětmi nehádáme, jiank nás totiž dcera okamžitě okřikne, ať toho okamžitě necháme, ptž kdo to jako má poslouchat
|
| maaf |
|
(23.6.2011 21:25:40)
Rintitino, my se taky nehádáme. U nás řvu jenom já. Kvůli nespolupráci muže v domácnosti a kvůli tomu, že prostě o vše, co by mělo být samozřejmé, musím říkat opakovaně.
|
| remus |
|
(23.6.2011 21:29:58)
 tak teď jsi mě rozsekala, to je přesně jako u nás! A to mi eště manžel tuhle povídal, že mu to neumím říct slušně, když něco chci, že na něj řvu - bylo to kvůli rajčatům, asi tak padesátkrát jsem ho velmi slušně a mile prosila, ať je přiváže ke klacíkům, jinak se zlámou , rajčata se mi už začala plazit po zemi, tak jsem zařvala, ať to laskavě dojde přivázat , že je naprosto hroznej, no vlítnul na to do 5 minut, ale brblal, že neumím říct prosím, kdyby mi neustále neschovával provázek, tak jsm si je přivázala sama už před 8 týdny
|
| štěpánkaa |
|
(23.6.2011 21:33:19)
RIn-Tin a proč ti schoval provázek?
|
| remus |
|
(23.6.2011 21:37:51)
on schoval všechny provazy a provázky, jsem tu se 3 dětmi, z toho je jedno kapku živější, tak raději vše schoval, prý mě bude eště potřebovat, ptal se, jestli má povolit i lustry
|
| štěpánkaa |
|
(23.6.2011 21:41:14)
jo ták, jako v kytici ze semaforu "jak vidíš provázek, nejsi k udržení" (a jdeš páchat sebevraždu).
|
| remus |
|
(23.6.2011 21:44:21)
jj, takhle přesně uvažoval, bo měl jeden den dovolenou a zbytek dní zrušil a raději odkráčel do práce, prý vydrží hodně, ale čeho je moc, toho je příliš, takže já přijel v pátek z porodnice a v neděli už mazal do práce si odpočinout
|
|
|
|
|
|
|
|
| zerat | 
|
(23.6.2011 21:18:22)
Pilar, přemýšlím a... moji rodiče se hodně často hádali a nikdy mě ani nástinem nenapadlo, že se hádají kvůli mně a ségře
Nicméně kvůli čemu se doma hádáte když ne kvůli dětem? Přiznávám, že u nás když už jednou za čas vteřinová hádka, tak je z 99,9% opravdu kvůli dětem. A co slyším od sousedů, kde mají děti, tak taky všem hádkách předchází spor s dítkem
|
| maaf |
|
(23.6.2011 21:22:53)
Zerat, téměř ve 100% se hádáme kvůli tomu, že můj muž naprosto ignoruje moje požadavky na úklid, plnění povinností apod. Takže řev je opravdu ve stylu "Už to tu leží týden a týden Tě prosím, abys s tím něco udělal!!!" Nic dramatického nebo sprostého. Pouze hlasitého, neb jinak je můj muž stále v klidu a v nehybnosti.
|
| zerat |
|
(23.6.2011 21:36:15)
Pilar, aha, tak u nás kdybych zařvala, tak se manžel zvedne a odejde jinam Takže u nás víc funguje, jak jsem po letech zjistila, naskládat mu to jeho na jednu hromadu k posteli nebo na postel a ono mu to tam začne brzy zavazet a uklidí to  Mmj nedávno jsem otevřela manžela skříň a lezly mi oči z důlků, jak "úhledně tam měl naskládaná trika"  , jen jsem řekla, že jsem právě skončila i se skládáním trik, když je sundám ze šňůry usušené. Když viděl, že jsem mu opravdu trika jen tak hodila na postel, tak během chviličky byl ve skříni pořádek 
|
|
|
|
| Benin | 
|
(23.6.2011 21:28:49)
Nevím, jak u ostatních rodin, ale my se z 99% hádáme kvůli dětem. Já jsem si z předchozího vztahu přinesla jedno dítě, přítel taky jedno (do společné domácnosti) a ještě má 2 v péči matky, které máme 1x za dva týdny na víkend a na prázdniny. A jelikož máme dost rozdílné názory na výchovu, hádáme se docela často, i když se snažíme být vždy mimo dosah a doslech dětí. Tak asi proto, vztahují si to na sebe, že oni udělali něco špatně a my se kvůli tomu hádáme.
|
|
| *Niki* | 
|
(23.6.2011 21:45:41)
Nevím, já se za hádky rodičů odpovědná necítila a to ani tehdy, když padalo moje jméno. Jako později, když jsem už vyhodnotila, že maminka je někdy prostě hysterka 
Moje děti se taky necítí, bo když křičím, tak na ně, a hned si to vyjasníme. S manželem se nehádáme.
|
|
| Roya | 
|
(23.6.2011 22:10:29)
Myslím, že záleží na založení dítěte, na tom, co si přináší na svět. Může být vztahovačné "od přírody", mít strach, že není dost dobré takové, jaké je, a pak trne, kdykoli není doma pohoda, ztrácí jistotu, zpytuje svědomí... Rodiče to svým přístupem můžou buď vylepšovat, nebo zhoršovat.
Já jsem se necítila zodpovědná za (řídké) hádky rodičů, ale všechno se ve mně přikrčovalo a bylo mi vždycky líto toho momentálně "slabšího". Ale vztahovala jsem si na sebe, kdykoli spolu někoho z nás (byli jsme 4 děti) za zavřenými dveřmi řešili (mě totiž často). Až někdy v "nácti" jsem jednou zaslechla jméno své sestry a s neuvěřitelnou úlevou si oddychla, že to tentokrát není o mně! - Chci tím potvrdit, že vztahovačné děti si na sebe můžou vztáhnout cokoli...
|
| CPO |
|
(24.6.2011 10:11:03)
"Může být vztahovačné "od přírody", mít strach, že není dost dobré takové, jaké je, a pak trne, kdykoli není doma pohoda, ztrácí jistotu, zpytuje svědomí... Rodiče to svým přístupem můžou buď vylepšovat, nebo zhoršovat."
U nás doma se rodiče zásadně "nehádali", s hlubokým opovržením v obličejích si své poznámky sdělovali šeptem, což považovali za "v tom případě si děti ničeho nevšimnou" (ale v tom permanentním dusnu a tiché domácnosti" se nedalo žít, o to horším, že jsem vlastně nevěděla, O CO jim teda jde). V principu šlo o to, že matka si kdysi dobrovolně vzala otce (tedy jaksi kopírovala neštastný život babičky, která převzala od své matky totéž...), a pak toho celý život litovala(je), navíc ji vytáčelo, že otci (schizoid, viz včerejší diskuse v Mezilidských vztazích) je to jedno. Vzpomínám, že jednou malinká jsem chtěla jít utěšit plačící maminku, ale ona mě s rozlíceným výrazem v očích od sebe odehnala tak surově a zle, že zcela dostála přístupu "Rodiče to svým přístupem můžou buď vylepšovat, nebo zhoršovat."
Když se u nás doma (s exem) hádky (které - jak jinak - začaly po porodu hyperaktivního dítěte, k čemuž se přidala moje nemoc a exovo odmítání podílet se aspoň elementárně na domácnosti - jakkoli to předtím normálně dělal sám od sebe - a péči o dítě) vystupňovaly, zvolila jsem raději rozvod, než abych tomu dál vystavovala vlastní dítě. I tak to bylo strašné období a dodneška mám obrovské výčitky, že jsem to "dopustila" a že jsem to nestopla dřív. (Zároveň mám ovšem výčitky, že jsem "neudržela rodinu", viz výše zmíněná diskuse o sebedůvěře.)
|
|
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(24.6.2011 6:30:59)
Protože to tak je, aspoň u nás. My jsme se jako bezdětní skoro nehádali, s dětma přišla únava, starosti, stres.....
Píšu to s nadsázkou, děti už mám velký, ale ještě si pamatuju, jak se ze dne na den naprostá pohodička změnila v chaos a stres.
|
|
| Hanka | •
|
(24.6.2011 19:42:53)
Kdesi jsem na tohle téma četla povídání od psychologa, kde tvrdil, že malé děti jsou středem svého světa, vnímají svět jako soubor jevů/událostí, které se dějí pro ně; postupně se od toho oprošťují, ale trvá to někde k šestému roku (pokud si dobře pamatuju), nazýval to jakousi "magickou fází", mám dojem. Malé děti jsou (a mláďata ostatně jsou na to zařízená obecně) vybaveny všemi prostředky, aby tím "svým" světem opravdu "manipulovaly" - kvůli zajištění přežití. Postupně se od tohoto "sobeckého" vidění oprošťují, s tím, jak se osamostatňují.
Druhou stranou mince "všecko se děje K VůLI mně" je pak stejně samozřejmé vztahování kalamit v okolí na sebe.
U starších dětí je to potom jinak, ale tenhle pocit může přetrvávat a dítě si k tomu pocitu domýšlí "racionální důvody" - "kdybych nezlobila a nenosila špatné známky, maminka by se usmívala a tatínek by ji nepřestal mít rád a nenašel by si jinou paní...", třeba.
Proto je velice důležité dětem říkat a dávat najevo, že na konfliktech rodičů nemají vinu; protože pro ně je to "přirozené vysvětlení", někdy podpořené drobnými poznámkami, pro nás okrajovými, které si dítě vykládá v souladu se svým vnímáním světa...
A IMHO to, že většinou píšete, že jste to takhle neprožívali, je proto, že si z tak raného dětství mnohé vzorce myšlení už prostě nepamatujeme a později je to jinak.
(Doufám, že jsem to moc nezmotala; ale význam článku toho psychologa byl zhruba tenhle.)
|
|
|
V její náručí
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční Rybova mše na KuksuTrutnov 
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Vánoční Rybova mše na Kuksu
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)