Hilly. |
|
(11.10.2011 10:21:29) Nedávno mi manžel povídá : "Podívej, ty s dětmi pořád něco podnikáš, věnuješ se jim, já ne(víceméně je občas pohlídá u televize, popere se s nima a dělá nějaké kraviny a někdy uspí) a mají mě stejně rády jako tebe, možná i víc". Neříkám to samozřejmě naprosto přesně, ale tak nějak to myslel. Dost mě to zarazilo, tak jsem mu vysvětlila, že se přece dětem nevěnuji kvůli tomu, aby mě měly rády víc jak jeho, ale kvůli tomu, abych je vychovala v šťastné a samostatné bytosti, které se bez péče rodičů obejdou. Chodím s nimi přece ven a na různé akce, aby byly na čerstvém vzduchu, zdravé a měly něco ze života, ne aby mě měly rády. Když manžel přijde z práce, děti se k němu rozběhnou, batole víská štěstím, starší na něho skočí(stejně jako když přijdu domů já). Já jsem přece za to ráda, nežárlím, mít s tátou hezký vztah je pro holky to nejlepší. Spíš jsem začala přemýšlet nad tím, kolik rodičů má k výchově podobný přístup jak můj manžel. Že je pro někoho měřidlem úspěšné výchovy, jak moc ho děti milují, nakolik je pro ně rodič nepostradatelný...Čím větší závislost na rodiči, tím lépe. Já mám naopak velkou radost, když dítě nechám někomu hlídat a ono je spokojené a na mě si ani nevzpomene. Samozřejmě se snažím děti učit ohleduplnosti, nesobeckosti atd., ale není mým cílem, aby na mě byly psychicky závislé a beze mě neudělaly ani krok. Někdy to vidím u rozvedených manželů, jak se oba předhánějí, co dětem koupí, kam je vezmou, co s nimi budou podnikat, aby druhého rodiče "trumfly" a dítě mělo radši je, aby si ho k sobě "připoutaly". Nepřipadá vám toto smýšlení taky absurdní a vlastně v podstatě sobecké?
|
Petra Neomi | •
|
(11.10.2011 10:23:13) Každopádně je to zvláštní a udivuje mě, že to někoho vůbec napadne.
|
Hilly. |
|
(11.10.2011 10:25:10) No možná manžel už tento postoj přehodnotil, ale prostě to z něho vylítlo a já si uvědomila, že to tak opravdu hodně lidí bere, co tak můžu posoudit. Vem si všechny ty tchýně a jejich mamánky, které si snaží k sobě doživotně připoutávat
|
1kulička |
|
(11.10.2011 11:29:19) Ano, moje babička je taková a hrozně se diví, že ona by mým dětem všechno koupila a ony ji nemají rády - no když se takto před nimi uráží a říká to nahlas, není se co divit. Matka mého manžela to taky bere podobně - manžela se stále snaží manipulovat a všechny nás citově vydírat - je to smutné a působí nám to dost problémů.
|
|
|
Fous&fousek |
|
(11.10.2011 10:28:18) Přesně. Já se dcerce věnuju proto, aby se něco naučila, uměla se pohybovat mezi vrstevníky, nebála se, byla na vzduchu, čteme si, aby měla lepší slovní zásobu a naučila se mít pozitivní vztah ke knihám apod. Považuju to skoro za svou povinnost, jsem s ní ještě doma. Pouštím jí teda i DVD, to uznávám, dovede být velice neodbytná, ale pohádky jsou vybrané a samotnou mě překvapilo, jak jí třeba takové prasátko Pepina rozšířilo slovní zásobu. Navíc si myslím, že když se rodič svému dítěti věnuje, tak to tak nějak přijde samo.
|
|
|
Žžena |
|
(11.10.2011 10:25:53) Asi si Tvůj manžel plně neuvědomuje realitu a komplexnost toho vztahu rodič-dítě nebo matka-dítě.
|
|
Anni&Annika |
|
(11.10.2011 10:26:11) Hilly...ja nikoho, kdo by dite vychovaval jen proto, aby to milovalo, neznam....me po preceteni napadla pohadka sul nad zlato
|
Petra Neomi | •
|
(11.10.2011 10:30:23) Možná je to u chlapů častější. tohle mi připadá jako takové dětská soutěživost. Takové to "koukej, já se nesnažím a stejně jsem lepší, než ty". Jenže ono je to dvousečné, třeba můj táta se opravdu moc nesnažil, a dopadlo to tak, že náš vztah je poměrně málo intenzivní.
|
|
|
*Niki* |
|
(11.10.2011 10:28:14) Neznám tvého manžela, takže nevím, co tím přesně myslel. Ale na mě ta slova působí jinak. Že ani není tak podstatné, kolik aktivit s dětmi podnikneš, protože láska je o jiném. Já děti závislé na sobě nedělám, chci aby byli samostatní a spokojení, na výlety je bere častěji manžel než já - a ke mě tíhnou prostě víc. Myslím, že u nás je to tím, že jsem na děti víc emočně napojená. Nemám pro ně moc aktivit, ale vždy náruč, pokud potřebují. Do postele jdeme vždy usmíření, ať po sobě během dne nařveme cokoliv. Nikdy by mě nenapadlo si lásku dětí kupovat, ať hmotně, či aktivitami. Ty jsou taky potřeba, ale není v tom podstata. A naopak, moje děti si mou lásku nemusejí zasloužit. Kritizuju skutek a někdy dost tvrdě, ne dítě. Jsme na sebe prostě vyladění, takže klidně můžou být dopoledne ve školce a odpoledne na kroužku, beze mě, už to nejsou batolata a nechystám pro ně stále nějaký program. Ty taky děláš to nejlepší, co si myslíš, jako já, nebo jako tvůj muž. Vše je správně, pokud jsou v tom všichni spokojení
|
sarmi |
|
(11.10.2011 10:41:40)
|
|
|
|