Merylin5 |
|
(2.3.2012 16:33:08) Já si myslím, že do duchovního života nejlíp zasvětí maminka, když dítě miluje, povídá mu o Ježíšovi a tak. Pro tebe křest byl zásadní, pro tvé dítě nemusí, může si najít jinou cestu, později..spoléhala bych hlavně na vlastní působení
|
Karolína | •
|
(2.3.2012 19:11:53) Ananto, podle mě jsi typický Něcista. Jsi přesvědčená, že něco je, nevěříš ale ničemu nevývratně. Křest chceš, aby sis pro dítě posichrovala spasení, kdyby ta cesta ortodoxně podle bible byla jediná možná, kdyby bez křestu byl člověk de facto zavržen.
Takhle si to právě vykládá ortodoxní katolicismus.
Podle mě by ses měla rozhodnou, jestli uvěříš v ortodoxním smyslu slova přijmeš to se vším všudy, nebo být volným věřícím, tedy Něcistou, který sice věří v Boha, ale po svém a nesichruje si žádné cestičky, žije jen podle svého svědomí.
Prostě se rozhodnout, jestli budeš svobomyslná nebo jestli se necháš svázat. Do druhého se ti podle všeho nechce - i ta svatba, tak podle mě by ses měla ztotožnit s tím prvním. Bohužel i většina kněží docela bazíruje na tom, aby byli rodiče sezdaní, dokonce u nás konkrétně musíš absolvovat i povinné hodiny výuky k víře, aby ti dítě pokřtili, tedy aby ho pokřtili třeba když jeden z rodičů je pokřtěný, druhý ateista, prostě oba nepraktikují náboženství, nechodí na bohuslužby a tak.
Já konkrétně křtěná jsem, ale z tradice, ne že by někdo z rodiny byl praktikující věřící. Moc to pro mě neznamená, i když jsem věřící, ale stylem jako ty, žádných bohoslužeb se nezúčastním, i činnosti církve mám výhrady. A dítě jsem zatím pokřtít nenechala a je už předškolák.
Já věřím, že pokud je Bůh, a je laskavý, jak se traduje, pak spasení dojdou buddhisté, ateisté, něcisté i katolíci bez rozdílu.
Jestli se ti na tom spousta věcí tak příčí, tak veď jen dítě k duchovnu a nech ho, ať se později rozhodne samo.
No, mezi námi děvčaty, ty jsi takový moc velký rozumbrada, brzo budeš řešit aktuálnější a praktičtější věci, než tyhle "vědeckosti", jako přízemní prdíky, nevyspání a tak. Ostatně pokřtít dítě můžeš nechat i v roce nebo ve dvou, tak klid, k ničemu mu pravděpodobně cestu nezavřeš.
Hezký zbytek těhotenství.
|
Karolína | •
|
(2.3.2012 19:17:39) Chci říct, že spoustě kněží i vadí stav, kdy rodiče napochodují do kostela jen za účelem křtu, předtím se tam neukážou a potom taky ne.
Na jednu stranu se jim ale zase tak nedivím, protože ono u těchto rodičů je ten křest spíš formalita, dítě pak neuvedou do křesťanského společenství a jestli mu doma vykládají o Ježíšovi, Buddhovi nebo o ničem, to už je věc druhá. Někteří kněží prostě by rádi jakousi záruku, že dítě bude skutečně vedeno k víře, ne, že se křtem jen posichruje ta možnost spasení a tím to pro hodně rodičů skončí.
|
|
Ananta |
|
(2.3.2012 19:44:14) Já fakt nepředpokládám, že se nechám pohltit prdíkama a pokud jo, tak dočasně. Já vidím ideál ve vytvoření rovnováhy mezi materiálním a duchovním životem. Jinak já jen popisuju jak to ted mám, víc nemůžu. Ono v tom duchovním životě to není často jen černé nebo bílé. Kdyby tady byli budhisti a dělali něco jako křest, tak to udělám u nich, mě nejde o konkrétní církev, ale aby to bylo někde, kde to má určitou váhu. Moje filozofie je, že je jeden Bůh a hodně cest k němu.
|
Karolína | •
|
(2.3.2012 20:02:59) Ananto - kde to má určitou váhu? A váhu pro koho? Jestliže nesouhlasíš k náboženským ritem, obřady, ale na druhé straně mu chceš podrobit své dítě.
Podle mě se prostě chceš sichrovat ohledně toho spasení, přiznej si to, není na tom nic špatného. Možná ti to pomůže spíš se rozhodnout, když si přiznáš pravdu, že se bojíš, abys dítě nějak nepoškodila, když mu ten křest nezajistíš.
Jenže ono to takhle moc v praxi neběhá, že si budu věřit čemu chci a jak chci a jen na určité účely zaběhnu do organizované a registrované církve. Respektive ty církve to neradi vidí a asi by to ani tak být nemělo.
Až nebudeš matka teoretik, ale praktik, tak poznáš, že výchova k duchovnu je skutečně až další stupeň za materiálními věcmi a výchovou citovou. A to si ještě počkáš, než na to duchovno ve stylu: co je po... a proč tu jsme dojde.
|
Ananta |
|
(2.3.2012 20:22:06) "Podle mě se prostě chceš sichrovat ohledně toho spasení, přiznej si to, není na tom nic špatného. Možná ti to pomůže spíš se rozhodnout, když si přiznáš pravdu, že se bojíš, abys dítě nějak nepoškodila, když mu ten křest nezajistíš."
Já se sichrovat nechci, ale dítě možná jo, nevím, původně jsem takhle teda nepřemýšlela, jedině že by to byl skrytý motiv. Ten vědomý je o tom úvodu do duchovního světa nejen zrod materiálního těla, ale i ducha.
"Až nebudeš matka teoretik, ale praktik, tak poznáš, že výchova k duchovnu je skutečně až další stupeň za materiálními věcmi a výchovou citovou. A to si ještě počkáš, než na to duchovno ve stylu: co je po... a proč tu jsme dojde."
se mě snažíš vyprovokovat že? Nikdy nemůže být materiální a citová výchova před tou duchovní, už i tahle formulace je totiž nesmysl. Ono to jaksi moc nejde oddělit, když nechám dítě strádat materiálně a odejdu někam kláštera meditovat, tak je celá ta duchovnost faleš že. Když narvu dítě od hlavy až k patě do nextu, budu od rána do večera řešit značky kočárků, drahé dovolené a jiné hovadiny a duchovně ho opominu, tak to bude taky špatně (z mého pohledu).
|
Hanča | •
|
(3.3.2012 10:45:52) Ananto,
z mého hlediska máš ke křtu nemluvněte dostatečně závažný důvod - věříš v Ježíše a vnímáš křest jako výraz Boží milosti, která bude tvé dítě provázet životem.
Nezapadáš do klasických škatulek, především tím, že (z mého pohledu) nedoceňuješ význam společenství a jisté pravidelnosti a vedení v duchovním životě (pro mne právě i tohle církev je - účast ve společenství lidí, které mě v dobách, kdy mám sklony vnímat duchovní život spíše jako zdržovačku v jinak pohodovém životě, nenechají "zapomenout" či "odpadnout", místo, kam se proto stále vracím) - ale tohle máš prostě jinak než já, tak to prosím nechápej jako odsudek, já nejsem ten, kdo kráčí tvou cestou ve tvých botách. Z mého pohledu taky ale nejsi Něcista (to je IMHO označení pro lidi, kteří prostě věří ve vyšší moc, sílu, ale ne v Krista), ale křesťan, pokud věříš v Ježíše, jak píšeš, a v moc křtu... sice asi ne tabulkový křesťan, ale přesto věřím, že najdeš toho správného kněze, který vám dítě pokřtí a i pro tebe třeba bude dobrou zkušeností a podnětem ve tvém duchovním životě. Přeji tobě, tvému partnerovi i děťátku hojnost Božího požehnání.
|
Ananta |
|
(3.3.2012 12:54:05) Hančo, za tento příspěvek děkuju, je to jak píšeš a takové pochopení a přijetí je odzbrojující Já jsem do katolického (a pak i jiného) společenství jednu dobu chodila, bylo to moc fajn. Pak jsem ale měla potíž s tím jednoznačným se vymezením, v podstatě s tím, že jediná cesta je ta křestanská a nechtěla jsem někomu lhát, mohla jsem mlčet, ale radši jsem pak odešla. Navíc jsem byla tak nějak víc ranař, nebyla jsem hodná holka, tak jako většina těch se kterýma jsem se tam setkávala, moje cesta byla divočejší, ale to by bylo na dlouhé povídání.
|
|
|
|
|
|
|
|