| arsiela, | 
 |
(25.6.2012 8:02:04)
dyť říkám kam to svět spěje.Já neřeším,jestli to je nebo není časté.jenom to beru jako úpadek rodiny.Já budu mít taky výdaje a omezení až se budu starat o své rodiče.A přece po nich nebudu chtít to platit.Kdyby třeba moje máma chtěla prachy za hlídání tak sem kdesi,prostě bych ji neměla z čeho zaplatit.Takže nemůže počítat ani s tím,že bych ji zaplatila nějakou dovolenou,zájezd či něco podobného.Ale zas pomáhám ji kácet stromy,starám se tam o králíky,přivezu ji krmení pro psy,zařídím a dojedu pro kuřata.Já nevím,no prostě vzájemná pomoc,na prachy to nepočítáme.
Nedovedu si to ani představit,nechci prachy ani po kamarádce,když ji hlídám dítě,psiska.
|
| arsiela, |
|
(25.6.2012 8:09:15)
Danulo u nás bohudíky jo a doufám,že fungovat takhle dál bude.I když sme pro spoustu lidí za exoty.
|
| Grainne | 
|
(25.6.2012 8:16:50)
Naše rodina též zastává názor, že ať se vně děje, co se děje, semknutá rodina má lepší šanci tomu čelit, ale to právě předpokládá přestat tančit kolem a okolo a mluvit jasně, neříkat něco, co nemyslím až tak úplně vážně, nedělat se hezčí, než jsem a o to, o co se můžu podělit, se podělit, nežádat a nečekat víc, než druzí můžou dát, nebo poskytnout.......................
|
| Kudla2 | 
|
(25.6.2012 8:50:03)
hm, ale co z toho plyne v tomto případě?
Ta babička mluvila myslím dost jasně - chtěla za hlídání na férovku dvě kila.
Tím, kdo provozoval "tanečky", je v tomto případě Michal - má tedy peška on, nebo je za tím ještě něco víc.
A Grainne - takto to funguje v ideálním případě, jenomže jsou situace, kdy ochota podělit se jen o to, o co můžu, nestačí, někdy je potřeba podělit se i o něco, co tak docela postrádat nemůžu (případně co bych radši nepostrádala) a dát víc, než můžu dát (respektive jasně že jsou věci, které dát fakt nemůžu, ale ta "semknutá rodina" občas předpokládá, že musíš dát mnohem víc, než bys chtěla).
Dávat z přebytků je sice fajn, ale opravdická zásluha to začne být až v momentě, kdy dáváš ze svého a z toho, co Tobě bude aktuálně chybět.
|
| Grainne |
|
(25.6.2012 9:17:16)
Kudlo, no tvrdím, že si za to může Michal sám celou dobu.
Nemyslím, že by člověk nemohl žádat oběť, dávat něco, co mám navíc, obětí není, pochopitelně, ale i ta oběť má své hranice.
Pro mě by takovou hranicí bylo třeba ohrožení střechy nad hlavou, takže bych nikdy nežádala, aby se někdo zaručil nemovitostí, to bych se raději vzdala vlastní, ale to už bude individuální. Nežádala bych něco, co by mohlo ohrozit na zdraví - např. hlídání od těžce nemocného člověka...........ale za určitých okolností bych něco takového pro velmi blízké riskla.
|
| Kudla2 |
|
(25.6.2012 9:38:59)
Hm, Grainne, a co třeba dlouhodobá péče o těžce nemocného člena rodiny?
To Tě může ohrozit na zdraví, jak když fikne, a udělat se to prostě musí, a je to často zdrojem sporů mezi těmi starajícími se, protože zvláště při dlouhodobé péči je velmi snadné nabýt pocitu, že já toho dělám příliš a ti ostatní zase moc málo.
Zaručení se barákem je jiná kategorie, tam nejde o život, ale jen o majetek, to by mě ani ve snu nenapadlo udělat pro kohokoli včetně vlastních dětí.
Ale pokud by dítě přišlo o vlastní střechu nad hlavou, tak bychom ho u sebe nechali bydlet i za cenu vlastního nepohodlí a uskromnění.
|
| Grainne |
|
(25.6.2012 9:48:17)
Kudlo, péči o dlouhodobě nemocného člena rodiny řadím do kategorie "samozřejmé", ani psa do útulku neodložím, nastanou li nepohodlné okolnosti kvůli péči o něj, natož blízkého člověka, takže nejednalo li by se o potřebu přímé zdravotní péče, doma nezajistitelné, asi by mě nenapadlo o tom nějak zbytečně dumat a že to přinese potíže - materiální, psychické, možná i fyzické, to jistě, jsou věci, které prostě jsou, tady bych sama před sebou nevykličkovala.
Nevím, jak to kdo má, ale snad se mi podařilo nastavit to preventivně tak, že se kvůli tomu nezhroutí úplně všechno ostatní, tedy neohrozí to tu střechu nad hlavou, nepřinese to existenční problémy i když to může přinést nutnost utažení opasku..................
Mně totiž ani nenapadlo, že by to mohlo být jinak, ale realita většiny je asi jinde, nebo možná mnohých, abych nekřivdila.
|
| Kudla2 |
|
(25.6.2012 9:58:37)
hm a už jsi to někdy opravdu DĚLALA, nebo o tom jen teoretizuješ?
Ono totiž teoretizuje se o některých věcech moc hezky, a člověk si taky moc hezky maluje, jak by se zachoval ušlechtile a bral by to jako samozřejmost a vůůůůbec nic by za to nechtěl, ale opravdu prověří až to, co musíš udělat V REÁLU.
|
| Grainne |
|
(25.6.2012 10:05:27)
Kudlo, minimálně vím jistě, že nesnáším vlastní selhání a v téhle oblasti, to bych jednoduše u sebe nevydýchala, není to o ušlechtilosti, ani o potřebě sebeobětování, ale tady se prostě selhat nesmí. Navíc, já jsem schopná z hodiny na hodinu najet na jakýkoliv režim. Ne že by to bylo jednoduché a hladké, ale zvládám to.
Nemyslím, že jedinec musí být dokonalý, ale je několik málo věcí, přes které u mně nejede vlak. Když projedu někde na červenou, nebo obcí 55, vážně se nebudu týden červenat, ale tohle mám v kategorii, kde se nediskutuje.
|
| Kudla2 |
|
(25.6.2012 10:26:24)
hm, takže jen teorie, podle té vznešené rétoriky jsem si to myslela. 
Aby bylo jasno - teď není řeč o tom, že by to člověk neudělal (i když jistě jsou i tací, kteří by to z různých důvodů nedali), ale o tom, že když to udělá, tak si možná mnohokrát hrábne na vlastní dno a ztratí iluze o vlastní dokonalosti a o tom, jak je schopen za všech okolností se přizpůsobit a zvládat, a věci, které ho napadají, občas moc ušlechtilé nejsou.
Nic ve zlém, ale myslím, že silné řeči jsou sice fajn věc, ale na lámání chleba dojde až v realitě.
|
| Grainne |
|
(25.6.2012 10:42:05)
Kudlo, mně na tom tedy nic moc vznešeného nepřipadá, co je vznešeného na tom, že hodlám udělat to, co dělala spousta generací před tím - on totiž vždycky nebyl sociální systém, který umožnil obtížné blízké odkládat do ústavů.
Nevím, co je vznešeného na samozřejmostech, leda tak možná to, že většinově to samozřejmosti nejsou? To ovšem není moje chyba, zřejmě máme nějak jinak nastavené hodnoty. Konekonců, nikdo z nás neví, kdy mu osud nastaví nohu tak, že bude plivat krev a většina se s tím vypořádá, takže nepředpokládám, že bych tím spáchala něco vznešeného, jen se vypořádám s tím, co přišlo do cesty zrovna mně a ne Máně od sousedů, ta má své, nebo taky pluje životem, jak rybka a nic zlého ji nepotká, já mám možná taky vybráno, nebo taky ne................kdo z nás to ví?
Třeba se zase najde někdo, kdo mě poplácá po rameni a řekne "holka, to dáš".........a.........."dobrý to bude". To víš, že to občas potřebuju, jen..........tady to od nikoho nečekám.
|
| Kudla2 |
|
(25.6.2012 11:16:58)
Grainne, sorry, ale Ty vážně nevíš, která bije.
ŘÍCT, že jJÁ se určitě postarám, a ohrnout nos nad těmi, kteří už tu krev třeba plivají, to by uměl každý, lidově řečeno, "huba se mi zavře za vším".
Podstatné je, co pak doopravdy UDĚLÁŠ, a pokud sis to dosud na vlastní kůži neověřila, tak jsou to s prominutím jen řeči.
|
| Grainne |
|
(25.6.2012 11:49:45)
Kudlo, ale vážně, přestaň blbnout.
Nad nikým neohrnuju nos, suše konstatuju, že někdo to má jinak, nebo to nezvládne a nechtěj po mně, abych to považovala za něco vznešeného.
Nevím, jestli tě dráždí moje jistota, ale bez jistoty, že to zvládneš, ani kuchyni nezameteš.
Nejvýš mi pomáhá můj pragmatismus, všechny průšvihy světa se lepí na lidi a nikde není psáno, že já budu výjimkou a to, co považuju za důležité, se snažím zajistit předem pro ten případ. Moc toho není, ale tohle tam zrovna spadá.
|
| Kudla2 |
|
(25.6.2012 12:23:01)
Grainne,
mně jen ta Tvoje "jistota" připadá dosti úsměvná, protože opravdu JISTÝ si může být jen ten, kdo už něco takového úspěšně absolvoval (a to jen pro ten absolvovaný případ, ne pro to, že to dokáže podruhé zas).
Když to mám podat úplně po lopatě, tak ta "vznešenost" byla myšlena v uvozovkách a týkala se těch řečí (kterých ti taky nakroutím za korunu kornout), nikoli činů.
Protože u Tebe je to, jestli se nemýlím, pořád v rovině těch řečí (a přeju Ti, aby to tak zůstalo i nadále).
Říct, že BY se postaral a že BY to určitě zvládnul, to není takový problém. Problém může nastat v momentě, kdy to opravdu zvládat dlouhodobě MUSÍ (a třeba vedle toho běžný chod své domácnosti a práci), a sám je z toho na pokraji svých sil a někdy až za ním..
Řeči o nějaké jistotě považuju v tomto kontextu tak trochu za plané tlachání. Poctivě je možné maximálně říct, že by se člověk rád postaral, bude-li to potřeba, a že je na to ochoten vynaložit maximum svých sil. Ale to má k jistotě pořád ještě dost daleko.
|
| daba+holčička | 
|
(25.6.2012 12:31:32)
O té neochotě se tady podle mě většina lidí baví o rodičích, kteří už nepracují, takže mají na starost jen sebe a tu svou domácnost. Pracující člověk moc možností pohlídat nemá, i když myslím si, že návštěva ho nezabije.
|
|
| Grainne |
|
(25.6.2012 13:06:42)
Kudlo, žiju s jistotou v sebe, no, je to moc nafoukané?
Zřejmě ti to tak připadá, já naopak nevidím nic až tak nemožného v tom, co zvládly tisíce jiných a tisíce jich to zvládnout budou muset.
Je to náročné, ale není to nic, co by se nedělalo vcelku běžně, je to kdesi mezi koupením dostatečného množství rohlíků pro určitý počet lidí a mezi objevením léku na rakovinu. Nezvládne to skoro každý, na druhou stranu to není nic, co by zvládali jen elitní jedinci. Elitní ve smyslu skutečné a obdivuhodné vyjímečnosti, zaměřené ve prospěch celé společnosti.
|
| Kudla2 |
|
(25.6.2012 13:22:40)
Grainne, jo, je to nafoukané, protože evidentně nevíš, o čem mluvíš.
Může to být vcelku brnkačka, obnášející koupit o pět rohlíků víc a uvařit o porci guláše víc, a může se to trefit do momentu, kdy budeš Ty sama i Tvůj partner zdravotně v pohodě, děti budou odrostlé, budeš moct při tom chodit do práce nebo si budeš moct dovolit do té práce nechodit, budeš mít všeobecnou podporu širší rodiny, která bude připravena v případě Tvého výpadku zaskočit..
V tom případě (skoro) pohoda, klídek, jazz.
Nebo se Ti to taky může "natrefit" tak, že sama budeš mít nedej bože zdravotní potíže, do práce budeš potřebovat, protože jinak byste nevyžili, a ten člověk, o kterého se budeš starat, bude třeba ležák, kterého bude nutné přebalovat, případně bude mít stařeckou demenci, takže bude třeba noc co noc bloudit po bytě a přerážet se o nábytek, případně utíkat nahatý z domu, nebo jiné podobné věci, za které 100% nebude moci, ale bude na Tobě se s nimi popasovat. Do toho si vezmi, že se širší rodina nebude moci nebo chtít zapojit.
Pořád ještě pohoda, klídek, jazz a JISTOTA, že to zvládnu?
|
| Grainne |
|
(25.6.2012 13:33:17)
Kudlo, vlastní zdraví, pravda, až tak neovlivním, ty ostatní stránky věci - zavřu vrata a nepracuju, pečuju, nebudou mít zdrcující vliv.
Nějak si nedovedu představit, že kteroukoliv milovanou bytost nechám osudu napospas, takže kromě stavu, kdy se sama nepostavím na nohy, bych sama před sebou všechno ostatní považovala za výmluvy.
Taky si nedovedu představit, že by v rámci možností nepomohli ostatní, že by mě v tom manžel a děti nechali samotnou, konečně, moje matka to zvládla se svou matkou, tchýně to zvládla se svou..........a potřebuje li babi s dědou, je celá rodina v pozoru, přeorganizuje program atd., těžko očekávat, že by nikdo další nepřiložil alespoň občas ruku k dílu.
Podotýkám naprosto neřeším, jak se tím popasuje kdokoliv jiný, to je věc svědomí každého jednotlivce.
|
| Kudla2 |
|
(25.6.2012 13:42:28)
Grainne "osudu napospas", zase silná slova. Mezi tím "osobně se starat až do naprostého vyčerpání" a "nechat chcípnout pod mostem" existuje ještě celá řada dalších nuancí.
"Neumím si představit" neznamená "nemůže nastat". A v žádném případě bych Ti nepřála, aby cokoli takového nastalo, ale už jsem zažila situaci, kdy se na dotyčného bezmocného člověka vykašlala vlastní vnoučata a mámě (jeho dceři) třeba sdělila, že péči o dědečka nemohou převzít ani na chvilku, protože v týdnu chodí do práce a víkendu musí na závody (míněno každý víkend, ne jen jedny důležité, kde by se to dalo nějak udělat).
Tudíž to tím větší vahou dopadlo na ty ostatní, kteří "nechtěli nechat napospas" ale zároveň museli obstarávat i svůj vlastní život (se kterým by jim nikdo nepomohl).
Takže občas může skutečně nastat situace, kdy sice "nenecháš na pospas", ale není ve Tvých silách zajistit péči v takovém rozsahu, v jakém by to bylo ideální.
|
| Grainne |
|
(25.6.2012 14:01:41)
Kudlo, jistěže může nastat.
Časovou a materiální stránku věci mám ošetřenou s vysokou pravděpodobností, účast rodiny předpokládám, v nejhorším, pokud budu při síle, zvládnu víc, než kůň, dlouhodobě prověřeno, včetně nedostatku spánku a nemyslím ten pozitivní nedostatek s roztomilými miminky, kde to má jasný účel.
Co nemůžu ovlivnit, je můj zdravotní stav, ale to bych byla schopná sama před sebou omluvit. Taky můžu být mrtvá dřív, než to někdo bude potřebovat.
Je normální vždycky počítat s určitou mírou pravděpodobnosti a kalkulovat při tom s osobními možnostmi a schopnostmi, nikdo nebude zpochybňovat něčí touhu po dětech jen proto, že:
je všude kolem tolik neplodnosti
existují lidé, kteří to nezvládli a skončilo to týráním dětí
jsou rodiny, které nejsou schopné po materiální stránce vlastní děti zajistit
nic z toho nepopřeš, ale z velkou mírou pravděpodobnosti to u sebe můžeš vyloučit. Nikdy ovšem ne na 100% dopředu.
Jen bych si netroufla tu touhu považovat za nafoukanost a přebujelé sebevědomí, či co mi to podsouváš.
|
|
|
|
| Grainne |
|
(25.6.2012 13:35:06)
Jo, no jo, ty malé děti k tomu už mít nebudu zcela jistě, ale já nikoho nesoudím a za nikoho jiného to neřeším.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Markéta s párkem | •
|
(27.6.2012 16:06:27)
Jsem upřímná - obávám se, že bych nebyla schopná?ochotná? utírat podělanej zadek tchánovi 24/7, celý chod rodiny podřídit péči o něj, k tomu poslouchat jeho dementní a agresivní řeči a vyhejbat se hrnkům s čajem, kterej pro něj uvařím a on je po mě bude házet. Protože i tak to může dopadnout.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| arsiela, |
|
(25.6.2012 8:14:09)
jinak jasně že nebudu babičce překopávat její plány,to je snad základní slušnost se zeptat,jestli má babička čas dítě pohlídat.
|
|
| daba+holčička |
|
(25.6.2012 11:14:07)
Taky si myslím, pořád to bude moje dcera a když bude v krizi, tak je to duležitější než moje kámošky. Když to nebude obden. Nebo vezmu vnouče sebou za kámoškama, ale my budem vytrénovaný, budem ty děti vláčet na hrbu do 15ti - dneska se samostatnost nenosí, a když si pospíšej, tak za pár let můžem zas kočárovat vnoučata :)
|
|
| daba+holčička |
|
(25.6.2012 11:34:59)
Už jsem párkrát zaslechla rozhovor různých důchdců v MHD a vyloženě se vytahovali, kdo na své děti víc se*e. Nebo vnoučata hlídali, ale dělali s tím fóry, aby to mladí neměli "zadarmo", tzn. třeba odmítnout jen tak z plezíru, když to nejvíc hoří... Navíc to na sebe vyřvávali přes celou tramvaj, že jim neni hanba 
|
| Grainne |
|
(25.6.2012 11:53:32)
Proč by jim měla být hanba? Jen by pak neměli očekávat žádné úsluhy z druhé strany, nebo jen tak akorát, dobře odpočítané - aby to taky moc nebolelo.
Pak se zase divme, že spousta opuštěných důchodců někde v koutku fňuká. Někteří zřejmě právem.
Moji rodiče piplali vnoučata a momentálně stačí písknout a hoši stojí v pozoru u vrátek, připravení zachraňovat, na mně se dostává minimálně.
|
| daba+holčička |
|
(25.6.2012 12:00:54)
Mělo by jim být hanba, že se takhle chovají a vyjadřují o svých dětech a ještě na veřejném místě. Vnoučata pomíjím úplně, o ty už nejde, ty jsou jen otravná práce.
|
| Grainne |
|
(25.6.2012 12:12:47)
Dabo, kdo ví, co za tím je, třeba si jen tak "honí" triko, jací jsou kingové a nikoho nepotřebují, nebo ještě pořád někdo potřebuje je...................
Zbytečná frajeřina, ale kdo ví, jak je to ve skutečnosti, dneska je v módě být tak trochu ten frajer, který je nad věcí a ve skutečnosti třeba ta vnoučata milují. Proč by ti staří neměli podlehnout nějakému tomu nesmyslnému vidění světa?
Někdy to může být realita, nedostatek citu, někdy opravdu jen ta zbytečná frajeřina, obava z toho, aby je někdo nezasáhl na citlivém místě.
|
|
|
|
| daba+holčička |
|
(25.6.2012 12:55:58)
To jo, jasně že lidé jsou různí, u našich domácích (kde máme kancelář) se střídají 3 vnoučata prakticky tu každý den někdo je a to dvě jsou v nejhoorším věku - 10 měsíců a 1,5 roku. A když tu mám tu mojí tak s ní "dědeček" ještě vede na zahrádce hovory :)
|
|
|
|
.Jako ona by se fakt urazila,u nás opravdu projde jen nákup jídla,popřípadě dárek,ale ona stejně zase utratí za něco jiného pro ně
nám nikdo nehlídal, já se těším, bude to jen zábava bez odpovědnosti za výchovu, snad na to budu mít dost sil:) proto mám dost dětí, třeba nějaké zůstane i s rodinou poblíž 
V její náručí
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční Rybova mše na KuksuTrutnov 
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Vánoční Rybova mše na Kuksu
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)