Mammita |
|
(21.6.2012 22:52:03) Jsem opilá, prottože už to prostě nedávám, tak se předem omlouvám...
Spíš bych se potřebovala vykecat, protože si připadám jako v kruhu a nevvím jak z něj...
Jsem jediná dcera svých rodičů, ale oba mají děti z předchozích manželství (3 bratři a 1 sestra). Se sestrou jsem vyrůstala, spíš mě vychovávala (je o 8 let straší a máma s náma byla sama - čekala až se táta rozvede - pracovala na směny). Nesnášela mě, protože byla fakt jako moje máma, mě rozmazlovali, chodili okolo mě po špičkách a postupně jak jsem brala rozum, tak máma mezi mnou a sestrou vyvolávala konflikty. Když mi bylo 13, tak se sestra vdala - je dodnes šťastná - odstěhovala se do zahraničí a já vlítla do puberty. Začala jsem se tahat s partou, ale nikdy jsem nic neprovedla, fakt, přísahám. Máma začala pít, dost, ale pořád tak, že to uměla maskovat. Když se ale opila, tak byla zlá, ubližovala mi slovně. Kolikrát jsem slyšela jak jsem byla vymodlená, že kvůli mně málem umřela, jak jsem nikdy nejedla a nespala, jak jsem byla příšerná...je mi z toho zle Měla jsem problémy ve škole a jen zázrakem jsem odmaturovala. Už na střední jsem byla na internátu a hned pio škole jsem se nastěhovala k příteli. Rozešli jsme se a snovým partnerem (současným mužem) jsem začala žít. Naši se rozvedli. Táta si našel novou partnerku, ale máma zůstala sama. Dva roky po svatbě se nám narodil syn, pak dcera a v manželství jsem šťastná. Ne však moji rodiče. Otec je těžce nemocný, v podstatě čekám každým dnem... Matka opustila svého syna z prvního manželství, se mnou se po rozvodu s otcem nestýkala 3 roky a nyní už víc jk rok nekomunikuje se sestrou. Žije v zahraničí, nejdůležitější je pro ni majetek a my jsme tak okrajem... Se sestrou mám hezký vztah. O bratrech nic nevím. Otce navštěvuji i přes nesouhlas s jeho současnou manželkou. Co mě ale trápí je moje máma. Úplně nás přestala mít ráda. Sestru úplně vysklila a mě toleruje jen proto, že musí. Navštěvuje vlastně mého muže, který se snaží její návštěvy vystát, naše děti toleruje a mou skvělou tchýni (fakt ji mám moc ráda)neustále atakuje tím co bych já měla atd. Ta je z toho hotová. Chápu ji. Nikdy se s nikým takovým nesetkala a nemůže uvěřit. Máma mě vydírá přes ni a přes děti. Musím snášet její rozmary a nevhodné připomínky a nemůžu najít hranici. Co byste si vy nechaly ještě líbit a kde je vaše hranice? Dnes už asi reagovat nebudu, chápete, ale jsem ráda, že jsem to tu mohla vyklopit. Nikdy bych nevěřila, že tohle všechno vypustím na net...
|
Magdaléééna |
|
(21.6.2012 23:50:32) Přestala vás mít ráda.. Kdy se to stalo? Není ona nešťastná a takto kope kolem sebe? Asi většina lidí má tendenci se přimknout k těm, které mají rády, ale každý jsme jiný.. Neovlivnilo maminku i ten alkohol?
|
|
caira (Vojta1/03,Mates11/04) |
|
(22.6.2012 6:29:59)
Hranice byla už dávno překročena. Nenechala bych si líbit už vůbec NIC. Chápu jee t máma, jinou nemáš. A mít nebudeš. Ale tady opravdu platí: lepší než NĚCO je NIC. Odstříhnout, nevpouštět do domu, nestýkat se, změnit telefon. On neexistuje.
|
|
Gora |
|
(22.6.2012 7:32:27) Pokud matka pije a chová se takovýmto způsobem, pak bych jí na rovinu řekla, že jestli chce být taková, tak ať jde do p.dele. A až se vzpamatuje, tak ať se ozve, že ji rádi uvidíte.
|
|
Ida | •
|
(22.6.2012 8:04:35) V tomto případě bych už netolerovala vůbec, ale vůbec nic. Pokud milá máti neví, jak se chovat, tak bych jí usměrnila, případně vyhodila. Pokud má radši majetek než vás, ať komunikuje s bankovními výpisy a neotravuje vás. Já bych si (jsem si) pořádek zjednala už dávno.
|
|
Epepe |
|
(22.6.2012 9:00:41) Proč to musíš snášet?
|
|
Marie-Ellena |
|
(22.6.2012 9:23:46) Doufám, že odpovědi čteš už střízlivá. Jak to tak čtu, vybavuji si vlastní rodinu a musím tě "uklidnit", že každá rodina má nějakého svého kostlivce ve skříni. Pokud tě máma zazdila, smiř se s tím, jiná nebude.
|
|
DaVinci |
|
(22.6.2012 9:33:09) Příbuzné si nevybíráme, ale máme možnost si vybrat a obklopit se lidmi, kteří nás mají rádi, se kterými my rádi trávíme volný i jiný čas. Je to těžké, ale stojí ti to za to, toto snášet od vlastní matky? Už to psaly holky nade mnou. Zkusila bych poslední pokus (pro můj dobrý pocit), vše si vyříkat, vyjevit své pocity, nastavit hranice. Pokud to nepomůže, kontakty bych přerušila, protože lidé si ke mě dovolí pouze to, co já jim toleruji. A hýčkala si svou tchýni.
|
|
amanvireja |
|
(22.6.2012 11:11:30) Nejspíš je to nešťastná ženská ,které se celý její svět rozsypal...... Pití je pro ní únik z reality a od toho pití se odvozuje další ,její zatrpklost,sebelítost,neúcta k sobě a druhým ......prostě jde do sraček a ty jí buď necháš nebo jí pomůžeš ,ale musí se nechat . Má rada je aby se léčila ,docházela k mudrovi i psychologovi ,na terapie ..Je to těžké a potřebuje pořád hlídat a pořád mít oporu v někom komu může nadávat ,nemít ho ráda (i když má strašně), prostě někoho po boku -hlídací hromosvod. Nebo dát do péče pro alkoholiky ,ale to je až poslední varianta a vyhledat dobrý dům pro alkoholiky. Vím o čem mluvím ,má matka byla skoro stejná ,s tím rozdílem,že mě ráda měla ,ale stejně si nenechala pomoct ,občas si říkám,že jsem jí měla chytit a zavřít nebo strčit do nějakého toho domu násilím. Ona prostě chtěla zemřít a také se dle toho choval a povedlo se jí to
|
Líza |
|
(22.6.2012 16:36:46) Dům pro alkoholiky? Co tím myslíš?
|
Jachtarka |
|
(22.6.2012 16:58:57) Asi protialkoholní léčebnu.
|
Líza |
|
(23.6.2012 20:19:14) To pochybuju, to by snad nepsala, že je to poslední varianta.
Mammito, diagnózu.... diagnózu lze plácnout každýmu, kdo má trochu větší než běžný provozní starosti, když na to přijde... ale o diagnózy přece nejde. Musí to pro tebe být moc těžký.
|
|
|
|
|
Mammita |
|
(22.6.2012 21:02:13) Ahoj holky, děkuju za Vaše reakce. Jen abych doplnila, tak nevím jestli máma pije pořád. V naší přítomnosti je střízlivá. Faktem je, že ji vídáme cca 10x do roka vždy tak na dvě hodinky. Faktem taky je, že se dřív neskutečně vytáčela, když jsem jí připomínala její alkoholové excesy, ale pak věděla, že tohle neuhájí a už o tom mluvit nemusíme. Prostě já vím, že ona si to přiznala. Jen občas po telefonu to slyším, jak špatně artikuluje, jak nechápe a nepamatuje si. Ale nevidím ji, nevím jak často se to děje a taky nevím jak moc... Asi jsem ještě nedozrála k tomu ten krok udělat a asi ani nejsem tak silná jako moje sestra... Navíc v tom hrají roli ty naše děti, které ji rády vídají. Je to tak málo, že je jim vzácná a navíc jim vždycky něco přinese a to oni mají rádi. Jsou to děti. Bojím se jim ji sebrat, protože máma mi taky sebrala mou jedinou babičku (svou mámu)a já to tak špatně nesla. Moc mi chyběla. Skoro mi přijde jako by si to ta máma přála. Ráda vyvolává konflikty, lituje se a nade vše miluje být litována. To by se jí líbilo. Jo, asi je to taky diagnóza - možná bychom vyfásly nějakou obě, co Lízo
|
|
Tereza | •
|
(25.6.2012 13:45:02) Já se svou matkou v bledě modrém to samé. Nicméně ona nepije a já jsem byla ta, která se starala o mladší sestru (také rozdíl osm let). Také jsem po maturitě vypadla pryč, také mě matka různě vydírala, diktovala co mám a co nemám atd atd... Je to stručně řečeno kýbl velkého hnusu, který je lepší ani nepřipomínat. Bohužel ani dětství nebyla idylka, takže jsem si něco špatného odnesla, a ono se to bohužel nakupilo dál a odrazilo se to na mém zdraví. Když to zestručním, s matkou se nestýkám ani já, ani sestra. Nemám vlastně rodinu, protože sestra si našla takového týpka, který nám do všeho kecal, ségra je bohužel typ hodně ovlivnitelný a tak nás to rozdělilo. Nevím, ale nechce se mi poslouchat chytré kecy a narážky od někoho, kdo je o deset let mladší a komu doma vymetali cestičku. A hlavně nechápu, proč když já jsem ho respektovala, on nebyl schopen respektovat mě, ale budiž. Toho, že už se nevídám s matkou, nelituji. Naopak mi to pomohlo v mnoha směrech. Vydala jsem knížku, teď chystám druhou (ne samonákladem, ale normálně mi ji vydalo nakladatelství). Rozběhla jsem se k různými jiným věcem. Nemám už za sebou matčino vysmívání a pochybnosti, ale zbavit se toho, mi trvalo hrozně dlouho. Pořád jsem v sobě nesla takový ten pitomý smysl pro povinnost, že bych něco měla, že je to moje máma. Pak jsem pochopila, že nebudu někomu sloužit jen kvůli tomu, že mě porodil... Já vím, že ona za to nemůže, že mě nemá ráda, ona neumí mít ráda, ale žít se s tím nedá. Je moc zlá. Prostě mě každé její slovo už bodalo do srdce, vždycky to uměla tak hnusně říct... Respektovat její vysmívání jen proto, že je má biologická matka, je prostě o ničem. Zakladatelce tohoto vlákna přeji hodně sil a myslím si, že by měla pouvažovat, proč se s matkou vlastně stýká, co jí to dává a ubírá. Pokud více ubírá, tak nazrál čas něco s tím dělat. Bohužel tyto ženy-matky nejsou schopné nějaké sebereflexe. Z vlastní zkušenosti musím říct, že mé veškeré poklusy si s matkou promluvit, skončily vždycky tím, že na mě řvala a ječela. Ona je totiž paní bezchybná, žije v tom,že v životě neudělala chybu, to ostatní jí jen škodili a ubližovali. Teď je také ublížená, protože se s ní nebaví její dcery. Bohužel sestru si vychovala k obrazu svému se všemi důsledky, takže je mi jasné, že když se něco s matkou stane, budu to muset řešit já. Skončím však tím, že jí případně někam umístím, kde se o ni odborně postarají. Víc nic už ochotná udělat nejsem.
|
|
|