Když matka nenávidí dceru

Jsem opilá, prottože už to prostě nedávám, tak se předem omlouvám...

Spíš bych se potřebovala vykecat, protože si připadám jako v kruhu a nevvím jak z něj...

Jsem jediná dcera svých rodičů, ale oba mají děti z předchozích manželství (3 bratři a 1 sestra).
Se sestrou jsem vyrůstala, spíš mě vychovávala (je o 8 let straší a máma s náma byla sama - čekala až se táta rozvede - pracovala na směny). Nesnášela mě, protože byla fakt jako moje máma, mě rozmazlovali, chodili okolo mě po špičkách a postupně jak jsem brala rozum, tak máma mezi mnou a sestrou vyvolávala konflikty. Když mi bylo 13, tak se sestra vdala - je dodnes šťastná - odstěhovala se do zahraničí a já vlítla do puberty.
Začala jsem se tahat s partou, ale nikdy jsem nic neprovedla, fakt, přísahám.
Máma začala pít, dost, ale pořád tak, že to uměla maskovat. Když se ale opila, tak byla zlá, ubližovala mi slovně. Kolikrát jsem slyšela jak jsem byla vymodlená, že kvůli mně málem umřela, jak jsem nikdy nejedla a nespala, jak jsem byla příšerná...je mi z toho zle
Měla jsem problémy ve škole a jen zázrakem jsem odmaturovala. Už na střední jsem byla na internátu a hned pio škole jsem se nastěhovala k příteli. Rozešli jsme se a snovým partnerem (současným mužem) jsem začala žít.
Naši se rozvedli.
Táta si našel novou partnerku, ale máma zůstala sama.
Dva roky po svatbě se nám narodil syn, pak dcera a v manželství jsem šťastná.
Ne však moji rodiče.
Otec je těžce nemocný, v podstatě čekám každým dnem...
Matka opustila svého syna z prvního manželství, se mnou se po rozvodu s otcem nestýkala 3 roky a nyní už víc jk rok nekomunikuje se sestrou. Žije v zahraničí, nejdůležitější je pro ni majetek a my jsme tak okrajem...
Se sestrou mám hezký vztah.
O bratrech nic nevím.
Otce navštěvuji i přes nesouhlas s jeho současnou manželkou.
Co mě ale trápí je moje máma. Úplně nás přestala mít ráda. Sestru úplně vysklila a mě toleruje jen proto, že musí. Navštěvuje vlastně mého muže, který se snaží její návštěvy vystát, naše děti toleruje a mou skvělou tchýni (fakt ji mám moc ráda)neustále atakuje tím co bych já měla atd. Ta je z toho hotová. Chápu ji. Nikdy se s nikým takovým nesetkala a nemůže uvěřit.
Máma mě vydírá přes ni a přes děti. Musím snášet její rozmary a nevhodné připomínky a nemůžu najít hranici.
Co byste si vy nechaly ještě líbit a kde je vaše hranice?
Dnes už asi reagovat nebudu, chápete, ale jsem ráda, že jsem to tu mohla vyklopit. Nikdy bych nevěřila, že tohle všechno vypustím na net...