Re: Když matka nenávidí dceru

Ahoj holky, děkuju za Vaše reakce.
Jen abych doplnila, tak nevím jestli máma pije pořád. V naší přítomnosti je střízlivá. Faktem je, že ji vídáme cca 10x do roka vždy tak na dvě hodinky.
Faktem taky je, že se dřív neskutečně vytáčela, když jsem jí připomínala její alkoholové excesy, ale pak věděla, že tohle neuhájí a už o tom mluvit nemusíme. Prostě já vím, že ona si to přiznala.
Jen občas po telefonu to slyším, jak špatně artikuluje, jak nechápe a nepamatuje si. Ale nevidím ji, nevím jak často se to děje a taky nevím jak moc...
Asi jsem ještě nedozrála k tomu ten krok udělat a asi ani nejsem tak silná jako moje sestra...
Navíc v tom hrají roli ty naše děti, které ji rády vídají. Je to tak málo, že je jim vzácná a navíc jim vždycky něco přinese a to oni mají rádi. Jsou to děti.
Bojím se jim ji sebrat, protože máma mi taky sebrala mou jedinou babičku (svou mámu)a já to tak špatně nesla. Moc mi chyběla.
Skoro mi přijde jako by si to ta máma přála. Ráda vyvolává konflikty, lituje se a nade vše miluje být litována. To by se jí líbilo.
Jo, asi je to taky diagnóza - možná bychom vyfásly nějakou obě, co Lízo