Anthea |
|
(22.7.2012 15:01:28) To, že musíte být neustále v pohotovosti, i kdybyste lezly skoro po čtyřech? Absence hlídání jiných osob? Nutnost neustálé improvizace, přehodnocování svých plánů?
pište cokoliv
|
DaVinci |
|
(22.7.2012 15:05:32) Zaskočil mě obrovský strach o miminko a pak, jak jsem strašné špatně snášela nevyspání. A dodnes mě překvapuje síla mateřské lásky, kterou cítím.
|
|
AneJa |
|
(22.7.2012 15:05:40) Nemoci a či úraz dětí.
|
Ecim |
|
(22.7.2012 23:30:19) To máš pravdu. Věci, které bychom u sebe snesly velmi lehko, u dětí snášíme mnohem hůř.
|
|
|
Cloe | •
|
(22.7.2012 15:07:08) V prvnim roce jednoznace silena unava z nevyspani.
|
Anni&Annika |
|
(22.7.2012 15:09:29) nic....mozna tak stale vymysleni novych aktivit a hrani her vymyslenych mou dcerou
|
|
|
Lei |
|
(22.7.2012 15:08:41) Momentálně se 14m batoletem nemožnost udělat něco víc než běžné domácí záležitosti plus občas něco navíc, když spí. Potřebovala bych dělat na poli, na zahradě, zařizovat dům (aktuálně třeba vymalovat), komunikovat přes internet s našimi příznivci a zákazníky, to jde vždy jen chvilku, ona se sice zabaví sama, ale přesto musím mít pořád jedno oko směrem na ni a nejde dost dobře ponořit se do nějaké činnosti a vykonávat ji fakt intenzivně. Obdivuju všechny, které zvládají víc než uvařit, poklidit, postarat se o potomky...jak to děláte, vy z mého pohledu superženy?
|
|
CPO |
|
(22.7.2012 15:09:36) Zaskočilo: jak jsem si se vším nakonec sama dobře poradila, i když k dítěti nebyl blbuvzdornej manuál X zaskočilo + nejtěžší: fakt jsem nečekala, že když (navíc ještě) po porodu těžce onemocním a dítě bude hyperaktivní, že se na mě - do té doby vymodlené miminko všichni netrpělivě očekávající - manžel i prarodiče vykašlou se slovy "mně taky nikdo děti nehlídal", "dyť od toho máš mateřskou DOVOLENOU, aby ses starala ASPOŇ O TO DÍŤE" atd. a nechají mě fakt napospas totálnímu průběžnému nevyspání a vyčerpání, i když věděli, k jakému zhoršení zdraví to u mě povede.
|
Baruška | •
|
(22.7.2012 15:51:33) Jako bych to psala já - přesně. Naše dítě navíc první rok jenom řvalo a řvalo (nakonec se ukázalo, že to bylo kvůli zdr. problému, na který bohužel dr. přišli docela pozdě, i přes x hospitalizací), do toho jsme cvičili Vojtovku... ten řev byl opravdu krutý, celé město si dodnes (už jsou to tři roky) pamatuje... Uřvaný nespavec a do toho hodně nemocná máma. Pro rodinu vytoužené vnouče ... a bác: nikdo nepomohl, nikdo nepovozil kočárek, nikdo alespoň slovem nepovzbudil. Dodneska se z toho vzpamatovávám (nejen vážná nemoc, ale i zlomená psychika), nechápu, že jsem to vůbec přežila. Jiné děti nebudou, to už bych opravdu nezvládla. Ano,jsou ženy, které pomoc rodiny nepotřebují, jsou ženy, které mají "hodné" spavé tabulkové dítě... ale jsou i takové, které, když se objeví opravdu vážný problém, tak zůstanou na všechno samy... Nejvíc mne bolí reakce mámy: "co to jsi za macechu, když se nepostaráš ani o jedno vlastní dítě? Od toho se válíš na mateřský"... Co dodat....
|
Ecim |
|
(22.7.2012 23:32:25) "Ano,jsou ženy, které pomoc rodiny nepotřebují, jsou ženy, které mají "hodné" spavé tabulkové dítě... ale jsou i takové, které, když se objeví opravdu vážný problém, tak zůstanou na všechno samy... Nejvíc mne bolí reakce mámy: "co to jsi za macechu, když se nepostaráš ani o jedno vlastní dítě? Od toho se válíš na mateřský"... Co dodat...."
|
|
|
|
Veverka16 |
|
(22.7.2012 15:11:10) Mně nejvíc vadil nedostatek spánku.jak nejsem vyspalá,nezvládám nic.
|
|
Želvička78 |
|
(22.7.2012 15:11:17) To, že mám mladší dítě autistický. Všechno ostatní do tý doby proti tomu bylo prd.
|
|
Lenka, Lenča 4/07+Vašík 8/12 |
|
(22.7.2012 15:13:26) mě zaskočilo to, že najednou neni nic, kdy chci já...nemohla jsem se vyspat, najíst a ani pomalu dojít na záchod...to jsem fakt nečekala
|
|
Alraune |
|
(22.7.2012 15:13:51) To, že člověk není nikdy sám, zvlášť s malým dítětem.
|
helis78 |
|
(22.7.2012 16:46:27) Přesně tohle mně taky napadlo hned první ráno, kdy vedle mně spal ten můj uzlíček, že už nikdy nebudu sama.
|
|
|
ChemicalJane + 4 |
|
(22.7.2012 15:14:46) než jsem porodila, mohlo se vedle mne střílet z děla a nic mě nevzbudilo... a teď vzbudí mě i jejich trošku větší oddech a to spíme dost daleko od pokojíčku... pokud spíme někde na návštěvě v jední místnosti nebo posteli, nevyspím se vůbec, vzbudí mě úplně všechno... a nejtěžší se mi zdají namoci dětí.. ne ve smyslu že by mívali těžké průběhy, ale protože dítě trpí a já mu nemohu pomoci víc než je v lidských silách no a teď když měli oba dva stomatitidu, 3 týdny jsem spala po půl hodinách, to se na mě dost podepsalo.. měli to hezky po sobě, abych to asi enměla tak těžký, 2 nemocný děti najednou
|
|
zerat |
|
(22.7.2012 15:14:49) Zaskočilo? Snad jen to, že jsem v první momenty po porodu nechápala a opravdu mě to zaskočilo, že za to dítě bych měla dát svůj život (vím, že to někdy přichází později), ale po nějaké době bych místo něj skočila pod vlak Potom, když jsme si dítě přivezli domů jsme s mužem seděli a koukali na sebe a oba jsme přemýšleli nad tímtéž, že najednou už neseme zodpovědnost nejen každý za sebe, ale i za to dítě.
|
zerat |
|
(22.7.2012 15:17:06) Jinak mě nezaskočilo asi nic provozního - věděla jsem do čeho jdeme... jen mě tak napadá, že teď mě možná zaskočilo, jak moc si dokážeme užít vzájemně my i děti když jsme od sebe odděleni díky prázdninám (my doma, děti u babičky a tábor). Někteří to nechápou a brojí, že by nedokázali být pár dní bez děti a my to dáme obojí dobře a bez újmy
|
CPO |
|
(22.7.2012 15:21:02) Jo taky mě zaskočilo, jak je strašně těžké být bez (zejména malého) dítěte (při střídavce), a současně, že to i tak dokážu přežít.
|
|
|
|
No one |
|
(22.7.2012 15:15:18) Já jsem poslední dobou nejvíce unavená z toho nepřetržitého provozu. V práci jsem to měla tak, že v 19 hod jsem skončila a věděla jsem, že začínám až další den v 9 hod. Kdežto teď nevím, kdy bude ten den konec a kdy bude další den začátek. Jsem stále v pozoru, i v noci furt ve střehu, jestli někdo neřve. Když si sednu, netuším na jak dlouho, když si lehnu, to samé, netuším na jak dlouho. Když jdu do vany, netuším jestli to bude na minutu nebo deset. To mi hrozně vadí a jsem z toho šíleně unavená...
|
|
Šešule |
|
(22.7.2012 15:25:07) Zaskočila mě síla toho, co v souvislosti s mateřstvím zažívám. Tak silnou lásku jsem k nikomu necítila, ale taky jsem neznala takovou únavu a občas ponorku. A nejtěžsší mi přijde zvládat ten stereotyp a období, kdy není hlídání a já mám děti na hrbu furt. A další věc, která mě překvapila a kterou zažívám teď je, že narození dalšího dítka mi dává impuls a energii do dalšího života. A to jsem čekala, že budu na odstřel
|
Girili |
|
(22.7.2012 17:09:18) Dik, to o narozeni druheho ditka jsem potrebovala slyset!
|
|
|
jaannca |
|
(22.7.2012 15:26:06) Neustálý strach o dítě,stereotyp na MD,nevyspání a doposud nepoznané přívaly mateřské lásky
|
|
Lubar |
|
(22.7.2012 15:27:29) Mně nejvíc zaskočilo to, že strach, jaký jsem znala do té doby, je úplné nic proti tomu, když má člověk opravdu strach o dítě...
|
|
Bouřka |
|
(22.7.2012 15:33:34) Zaskočilo - že 2 spaví rodiče nemají spavé dítě . Nejtěžší - že si nemůžu vzít dovolenou, že je to 24h 7 dní v týdnu (nemáme nikoho na výpomoc).
|
|
Hilly. |
|
(22.7.2012 15:38:57) Nejtěžší mi přijde péče o děti v době nemoci a občas ta hrůza a děs(nejlépe v noci), aby se něco nestalo a já je zvládla uživit a nějak vychovat
|
Hilly. |
|
(22.7.2012 15:44:13) A taky nemoci a paraziti, co neustále tahalo dítě ze školky. Ta bezmoc je hrozná, když je zcela evidentní, že ve školce to někdo přenáší, rodiče dotyčného to neřeší(většinou dítě z nějakých horších poměrů) a děti to od něj pořád chytají a předávají si to.Naštěstí materda není povinná, tak jsem dítě odhlásila a od té doby jsme všichni v rodině zdraví jak řípa(klepu na zuby)
|
|
|
Martina, 3 synové |
|
(22.7.2012 15:42:12) Hned při porodu mě zaskočilo, jak silně miluji dítě původně nechtěné. A jak je krásné a roztomilé, tak úžasného člověka jsem do té doby nepoznala.
Potom to, jak ubijející je být jen doma - původně jsem po tom toužila, za pár týdnů na mě začaly "padat zdi" a musela jsem si najít aspoň krátkou brigádu, jinak bych se zcvokla.
|
|
neznámá |
|
(22.7.2012 15:51:34) Ztráta soukromí a volnosti.
|
|
Jepepa |
|
(22.7.2012 15:58:18) ..že i v nejhlubší migréně musím fugnovata najde se človíček co to nepozná že je mi zle))))))) a pak: - únava - úplná absence soukromí - úplná absence sexu - hemoroidy - ucvrkávání při každém kýchnutí - a nepopsatelný strach a nepopsatelně hluboká láska - a asi stokrát víc se dojímání nad osudy "nešťastných/ohoržených dětí"...
|
|
Petronela s pubescentom |
|
(22.7.2012 15:59:25) Ustrážiť svoju lásku.
|
|
Girili |
|
(22.7.2012 16:07:43) Nic me zatim vylozene nezaskocilo. Nejtezsi se mi zatiom zda rozumne zhodnotit, kdy miminu skutecne neco chybi a kdy uz si jen neco vynucuje, coz ted zacina byt casto a jak s tim celym vlastne nalozit.
|
Girili |
|
(22.7.2012 16:13:39) Vlastne me prekvapil ten sileny neklid a stesk, kdyz dite i jen chvili neni se mnou. A to i tehdy, kdyz je mnou zamerne vyslano s tatinkem na 2 hodiny na prochazku, abych se mohla vyspat. Budim jsem se zmatena a vydesena, kde je...
|
|
Girili |
|
(22.7.2012 17:04:16) Kdyz o tom premyslim, tak me vlastne prekvapilo, jak snadno jsem do materske role vplula. Cekala jsem poporodni splin, vykyvy nalad, nervozitu se sklony k hysterii (jsem celkem labilni nervak, se kterym dokazti hormony cloumat fest), zoufalstvi z toho, jak nejsem schopna desifrovat 1000 podob place a odhadnout potreby maleho kriklouna. Narodilo se mi klidne dite, ktere temer neplakalo, vice podob place jsem se sice nenaucila desifrovat, ale uspokojit jeho potreby nebylo tezke. Vykyvy nalad se nekonaly, naopak - nikdy pred tim jsem nebyla tak vyrovnana a klidna. Prekvapilo me, ze dvema tak naprosto prumernym lidem se muze narodit po vsech strankach tak dokonale a nadherne dite.
|
|
|
Katie+Z06+I12 |
|
(22.7.2012 16:09:57) Ikdyž jsem všem do narození první dcery ve 30 letech přála v první řadě zdraví, tak hodnotu tohoto přání jsem si uvědomila až s dětma a jejich nemocemi a strachem o ně. To, že mám v srdci dost místa i pro druhou dceru, to že umím žít s nimi, ale taky si to užít bez nich, to, že plány jsou jen plány a já si je můžu tak akorát snít ve své hlavě, to, že žádný den není stejný, to, že je asi tísíc druhů pláče, to, že být matkou má milion podob a některé z duše nenávidím a pro některé bych dala svůj život....
|
|
Mikita.miki+Zd10/10+J+J06/13 |
|
(22.7.2012 16:10:58) překvapilo mě, že osoba mnou nejmilovanjší mě dokáže zároveň tak ohromně naštvat, snad nejvíc ve svém životě. mé dítě ze mě dokáže udělat fúrii, která se horko těžko krotí, navíc s tím, že nemůžu tomu vzteku dát průchod na plno, nemůžu se pohádat, ulevit si. jsem cholerik a toto je opravdu pro mě osobně nejtěžší. dále to, že jsem s dítětem téměř nonstop. hlídání nemám a když bych náhodou mohla, dítě je závislák. ta nemožnost být zcela sama je dost vyčerpávající
|
Šešule |
|
(22.7.2012 16:17:21) "překvapilo mě, že osoba mnou nejmilovanjší mě dokáže zároveň tak ohromně naštvat, snad nejvíc ve svém životě." Mám to taky tak. A nedokážu být nad věcí
|
|
|
.ganesha. |
|
(22.7.2012 16:28:09) Mě nejvíc zaskočil ten věčný strach. Který momentálně probíhá už v těhotenství. To je fakt vopruz :( A to si myslím, že moc bojácná nejsem.
|
|
Winky | •
|
(22.7.2012 16:30:48) jj, ten strach (o dítě, o to jestli to zvládnu), a taky že ze mě dokáže udělat fúrii. Nejtěžší období pro mě bylo po prvním produ (asi tak 3 měsíce jsem byla dobře mimo, dělala jsem jaká jsem supermatka ale byla jsem totální dřevo co si nevědělo rady s pláčem miminka). No a pak když byly dvě, resp. když starší byly necelé čtyři a mladšímu rok, to jsem vážně myslela, že si dojdu k hodnému panu doktorovi v bílém plášti pro platíčko "zobání"... starší zlatíčko bylo bez pudu sebezáchovy a vrhalo se všude, mladší se nechtěl nechat chovat, nosit, vozit, ale uměl se jen plazit, což jde na brzkém jaře venku v blátíčku, mokru, na kamenech, v bodláčí a tak.... úplně prímově (asi tisíckrát jsem si vzpoměla na Čapkův popis nošení Dášeňky jako "vzpírání vzpírajícího se břemene"). Dneska po 7 letech je mi líto, jak jsem bez energie a že dětem nedokážu zařídit tolik vyžití, protože bych nejradši spala/odpočívala....
|
Winky | •
|
(22.7.2012 18:13:24) já jsem si právě myslela jak nejsem suprově připravená tím, že jsem rok dělala au-pairku třem dětem, z nichž jednomu byly 4 měsíce když jsem přijela...... a ono prd.
Vždycky mě MILE zaskočí, když mi děti vyrobí nějaký dárek-obrázek-vzkaz a donesou mi to, nebo když mě pochválí (sluší ti to, dobře vaříš, jsi nejlepší máma a tak...).
|
|
|
|