Katze |
|
(24.8.2012 15:01:09) Pokud další nechceš, tak se na názory ostatních vykašli. Ony to další dítě vychovávat nebudou. A já jsem toho názoru, že čím víc dětí, tím víc strach - o každé se snad bojí člověk zvlášť, nebo ne?
|
Delete |
|
(24.8.2012 15:15:55) Katze,
jo i ne . O každé se bojíš, ale zase je míň situací, kdy jsou samotné, kdy se třeba nemají komu svěřit s trápením, kdy se kolem nich někdo nemotá, kdy jdou samy odněkud nebo někam....prostě takových těch, kdy ty strachy bývají silnější....
Já se třeba bojím o holky dost, i když jdou spolu, ale protože jsou každá jiná a každá jinak reaguje a něco jiného umí, tak mě trochu uklidňuje, že když nějakou situaci nezvládne jedna, zvládne to ta druhá, že se prostě vzájemně doplněj....Jako třeba kdyby se ztratily, tak jedna vymyslí, co dělat, ale protože se stydí, sama by se třeba nešla zeptat, tak pošle ségru, která se nestydí...a třetí se zase dobře orientuje, takže podle návodu navede, kam je potřeba a čtvrtá zase nejlíp ohlídá, aby v takovou chvíli neztratily hlavu a nevlítly pod auto atd... Jako fakticky by to možná dopadlo tak, že než by si všimly, že jsou ztracené, už bych je našla, protože jsem je zatím nedokázala pustit ze zřetele , ale i tak to vědomí, že na problémy nejsou samy, má uklidňjící účinek.
Ale ono je to fakt myšleno spíš na situaci "strach o sebe", prostě proto, že ztráta dítěte je tak velké trauma, že pokud nemáš někoho dalšího, kdo tě bytostně potřebuje, může se stát, že se z toho prostě nevyhrabeš....
|
Katze |
|
(24.8.2012 15:19:39) Ale tak to je zas o vztahu mezi sourozenci. Někdy je dětí víc a přitom každý skoro jako jedináček ve vztahu k těm druhým...nevím, připadá mi to prostě nelogické. Ale ohledně toho postoje druhých to není nic zvláštního, lidi rádi "radí" cizím rodinám.
|
Delete |
|
(24.8.2012 15:36:53) Katze,
není to o vztahu mezi sourozenci, spíš o tom, jak jsou k sobě věkově....naše holky se nijak extra nezbožňují, ja jde o počítač, jsou schopné se pomalu zmrzačit, ale když jdou někam spolu, tak fungují...rozhodně to není tak, že když jim řeknu, že mají jít ze školy spolu, že dvojčata zdrhnou té nejmladší jen proto, že s ní zrovna "neka"...prostě počkají, dojdou s ní domů, klidně s ní celou cestou nemluví....ale já jsem klidnější, protože tři děti a z toho dvě větší už jsou na silnici dobře vidět, zato jedno prtě se přehlédne snáz, i se snáz naloží do cizího auta atd....
Navíc co se týče strachu, tam logika nefunguje....prostě někdo se víc bojí, že by dítě bylo samo, že by se mohlo cítit osaměle, že by neměl pro koho žít, kdyby se mu něco stalo atd...někdo má zase strach z toho, že se sourozenci nebudou mít rádi, že tomu prvnímu příchod sourozence ublíží....a někdo neřeší nic z toho, ale bojí se nepřijetí ve společnosti, takže řeší, kolik těch dětí je vlastně nejlepší, někdo se bojí, že dítě nezvládne, někdo se bojí, že nezvládne těch dětí víc, někdo se bojí, že by nezvldádl samotu....Nemá smysl za tím hledat nějakou logiku...Ale je potřeba vzít v úvahu fakt, že pro někoho má ten nebo onen strach takový význam, že u podle toho se řídí třeba při úvahách, kolik chce mít dětí....
|
ali 1 |
|
(24.8.2012 16:05:32) Moje zkušenost je taková, že s více dětma je vlastně méně práce. Jakmile odrostou kojeneckému věku, hrají si spolu, zabaví se a v podstatě částečně i hlídají. Mít jedno dítě musí být opravdu náročné.Výhodu vidím jedině v tom, že to vyjde levněji.
|
Danik78, P+D 7/09, H 4/11 |
|
(24.8.2012 16:10:56) Je každého věc kolik má dětí. Já se cítím kompletně v počtu kterém jsme a těším se až si konečně spolu začnou všichni hromadně hrát. Přemýšlím, že možná k počtu dětí má člověk nějaké "předpoklady", moji rodiče jsou každý ze tří dětí a sestřenice a bratranci taky většinou mají tři děti a kdo nemají tak chtějí...
Neznám nikoho kdo má "jedináčka", spíše se pohybujeme mezi tří až čtyřdětnými rodinami
|
|
|
|
|
|
|