| Saamajna |
 |
(12.11.2012 12:48:38)
Nebo mely...
Mam dve deti, 6 a 5mesicu.
A pred nedavnem jsem si uvedomila, jak malo ve srovnani s 1. ditetem se venuju te male.
A hlavne ji i necham pofnukavat... - ne hodiny a ne plakat ale kdyz proste neco delam, tak se to uz snazim dodelat (pradlo do/z pracky, mycka, dozehlit a uklidit atd.)
A kdyz musim s velkou na termin (treba ted jsem byla ji vyzvednout ze skoly) a mala ma hlad, tak "musi" vydrzet...
S velkou to neexistovalo, jen si "pomyslela" a uz to mela.
Pry se "zavisla osobnost" formuje "nevyplnovanim" potreb v prvnim roce zivota...
Kdyz je tady tema drogy...
Zadelavam ted dceri na drogovou karieru?
To je to svedomi jeste ... brrr
Stihate Vy ty dalsi deti stejne?
|
| Jita111 | 
|
(12.11.2012 12:53:30)
Mám to podobně . Synovi je 6, dceři 4. Se synem jsem chodila cvičit, plavat, hodně jsem se mu věnovala. Když se narodila malá, byl mu rok a půl. S oběma dětma jsem zvládala všechny aktivity asi půl roku. Pak jsem padla, a skončila. Taky si vyčítám, že jsem se prvnímu dítěti věnovala víc, všechno jsem prožívala víc... Dcera je taky větší závislačka, tak si někdy říkám, jestli jsem to nezpůsobila já tím, že jsem na ní neměla tolik času. Ach jo .
|
|
| Šešule | 
|
(12.11.2012 12:55:50)
 To je normální. Okolo prvního člověk skáče a okolo dalšího už tolik ne.
Myslím, že u dalších dětí člověk víc rozpoznává opravdu důležité věci a že naopak mladší děti to mají lehčí, než prvorození. Ona ta soustředěná rodičovská pozornost může být někdy i na škodu.
|
| Šešule |
|
(12.11.2012 12:57:23)
Na plavání s kojenci, cvičení s dětmi a soustředěném rozvíjení to fakt nestojí
|
| Jita111 |
|
(12.11.2012 13:04:47)
Jo, to já vím . Ale vždycky mě to zamrzí, když malej plave jako delfín, a malá se bojí každého cákance. Že za to můžu já. Vnitřně vím, že ne, ale nemůžu si pomoct...
|
| Tante Ema | 
|
(12.11.2012 16:22:04)
Tak se sebou pracuj. Tímhle rozpoložením poskytuješ dětem medvědí službu a určitě to stojí víc za zamyšlení než to, jak pětiměsíční kojenec umí plavat.
|
|
|
|
|
| Lenka, Lenča 4/07+Vašík 8/12 | 
|
(12.11.2012 12:57:59)
mám to naopak, kvůli nespavému miminku se nemůžu věnovat starší tak jak jsem byla zvyklá, mrzí mě to moc, ona to zvládá celkem dobře, tak snad to na ní takové následky nezanechá, já mám z toho někdy až depky, že už 3měsíce jen uspávám a chodíme minimálně ven, protože v kočáře taky moc nespí a jina řve
|
|
| x x |
|
(12.11.2012 13:05:20)
Prosím Tě, hoď se do klidu. Opravdu si tady někdo myslí, že je nutné stát děcku za zadelí 24/7? Spíš si myslím, že co mám dětí víc (aktuálně čekám 4.) tak všechno funguje tak nějak lépe. A na plavání a další věci jsem nechodila ani s jedním z nich a přežili to. V sezóně teď mívají bazén na dvoře a všem je fajn. Myslím, že některé matky jsou zbytečně úzkostlivé.
|
|
| adelaide k. | 
|
(12.11.2012 13:05:25)
Klid, je to normální a určitě ji doživotně nepoškodíš  co teprve třetí (čtvrté, páté) dítě.
Náš třetí je nejsebevedomější a nejsluníčkovější z našich dětí. Nemá tolik pozornosti a perfektní servis jako prvorozená, ale ma svoji smečku a to se počítá.
|
|
| Ananta | 
|
(12.11.2012 13:08:41)
Já mám první dítě, snažím se, ale někdy to taky nezvládám, je ještě moc malá, zrovna ted jím a ona tam knourá. Když jsem doma, tak jím až večer když spí. Hele nevyčítej si to, není normální aby dítě mělo 100% servis, zůstala bych u nějaké normality.
|
|
| Elíláma | 
|
(12.11.2012 13:11:10)
Ne, nechám sice taky pofňukávat, ale zato si víc umím užívat chvilky, když jsme jen sami dva, s prvním miminkem jsem to tak neuměla. Většinu věcí podnikáme všichni spolu a tulíme se taky spolu, mladší je takový samorostek, že to bere v naprosté pohodě, akorát nám zabral manželskou postel a tam chce být sám 
|
|
| Pole levandulové | 
|
(12.11.2012 13:12:32)
Mam to naopak, citim cerne svedomi vuci prvnimu diteti. Tam jsem si myslela, ze je nutne vychovavat uz odmala, takze mel takovy spis studeny odchov. Naopak druhe dite uz melo prave ten rezim "dle jeho potreby". Tak uvidime, jak to nakonec dopadne.
|
| Šešule |
|
(12.11.2012 13:33:53)
Taky mám černý svědomí víc vůči prvnímu. U něj se péče řídila především mnou (nezkušenou matkou). U dalších dětí se péče řídila víc jima.
|
| Tante Ema |
|
(12.11.2012 16:25:29)
Já taky. Ten dostal, chuďátko, nejhorší sodu. Ale přežil to i on, už mu bude osmnáct a řekla bych, že nám snad odpoustil. Každopádně se mi zdá, že je v roli nejstaršího spokojený (má ke dnešnímu datu čtyři sourozence, pátého na cestě).
|
|
|
|
| A & D | 
|
(12.11.2012 13:16:33)
Mam ted u tretiho ditete. Po dvou chlapcich devcatko. Ona je takova nezna, krehka bytost (dusevne, telesne je to spekounek ), mrzi me, kdyz nestiham a ona place. Je hodne kontaktni, "povidava", rano me vita mnoha usmevy. Snazim se, tak snad mi to odpusti.
|
|
| 123456 | •
|
(12.11.2012 13:19:27)
U druhýho možná. U čtvrtýho už ne ,-) .
|
|
| Astrid |
|
(12.11.2012 13:25:26)
Starsimu jsem se venovala vice, mladsi jinak - uz jsem byla efektivnejsi.
Vycitky nemam, vzdy si pripomenu, co nekde psala Veronika Zilkova (volne prepsano):
Prvnimu diteti kdyz upadl dudlik, bezela jsem ho vyvarit, kdyz upadl dudlik druhemu, olizla jsem ho a podala diteti. U tretiho ditete jsem nechala psa at ho poda tak nejak.
|
|
| Kahlan+5 | 
|
(12.11.2012 13:29:30)
Tak ja budu asi v mensine, ale co se tyka reakce na potreby miminka, tak si opravdu myslim, ze vsechny tri deti mely stejne zachazeni(kojeni, noseni, uspavani, spani s nami v posteli, atd). Jen treba s tim tretim uz jsem na nej nebyla sama, ale kdyz bylo potreba zabavit, ponosit, zapojily se starsi deti. Jinak kojeni melo vzdycky prednost. Jine to uz ale je co se tyka aktivit: 1. chodil na kojenecke plavani, 2. chodila jako batole na cviceni a 3. nechodi nikam, jsou mu 3 roky. Nicmene z toho opravdu spatne svedomi nemam, ve vode se citi jako doma i bez plavani a cviceni ma doma se sourozenci az az
Ja treba chapu, ze se musi mimco prizpusobit, kdyz je starsi sourozenec starsi jen o rok nebo dva. Ja mam mezi detmi vekovy rozdil 3 a 4 roky a ti starsi sami od sebe videli, ze miminko ma prednost, protoze proste z toho nema rozum...vcera u nas byla kamaradka s mesicnim miminkem a ten nejstarsi desetilety se hned zacal dozadovat dalsiho miminka
|
| Šešule |
|
(12.11.2012 13:36:08)
Já mladší vždycky nosila a spala s nima v pelechu, takže snad taky netrpěly A plavání kojenců a cvičení s dětma je spíš pro pocit rodičů, než pro ty mimina
|
| Kahlan+5 |
|
(12.11.2012 13:52:05)
Sesule, souhlasim, je to spis pro rodice nez pro deti Syna plavani bavilo tak do jednoho roku, pak si chtel hrat podle sveho a ne podle instruktorky, navic nejvic ho fascinovaly uklizeci prostredky, mop, kybl, takze porad vylezal z vody a chtel vytirat S dcerou uz jsem to neresila, nikam jsme nechodily a prekvapive byla ve vode vic v pohode nez syn. Poprve se dostala do bazenu kolem roka a pul a hned radila, potapela se apod.
|
|
| destenka + 01/09 + 01/11 | 
|
(12.11.2012 14:08:29)
Šesule, já nevím. Syna plavání ani cvičení nebavilo, já měla pocit, že je to pro něj dobrý, tak jsem tam chodila. Pak jsme si oba oddychli, když jsme to ukončili. Ale s dcerou tam chodím vysloveně kvůli ní, já sama bych radši seděla doma. Ona na tom plavání křičí radostí, opakuje ty říkanky, je opravdu nadšená. To samé na cvičení s dětmi.
K tématu. Mám výčitky vůči oběma. Syn je náročné dítě. Narození sourozence byl pro něj šok a přišel o svůj full servis. Myslím si že ho potřeboval a že to špatně nese, neumí se dělit, malá ho ruší atd. Na druhou stranu se toho od ní hodně naučil. Vůči malé si zas vyčítám, že ona musí často ustoupit, ačkoliv je menší. Nevyčítám si ani tak množství mé pozornosti jako spíš kvalitu. Jsme hrozně netrpěliví a nervózní rodiče, na prvním jsme nechali všechny naše síly. To, co zakladatelka píše že si dodělá, co potřebuje, a pak teprv jde k dítěti, to se mi stávalo taky. Ale tak nějak mám pocit, že to je v pořádku. A jak někdo psal, uměla jsem více vystihnout, co je důležité. Třeba o synovi mám spoustu zápisků a fotek, s dcerou jsem ty zážitky víc prožívala, než zapisovala.
|
| Šešule |
|
(12.11.2012 14:11:36)
Otázka je, jestli by mu ten servis opravdu prospíval. To, že se dítě nechce něčeho vzdá, ještě neznamená, že mu ta věc prospívá.
|
| destenka + 01/09 + 01/11 |
|
(12.11.2012 14:14:23)
To nikdo neví. Teď mám pocit, že prospíval, ale prostě situace je takováhle, tak se snažím vidět to pozitivní. Dcera je tak úžasná osoba, že si myslím, že její přítomnost nám všem prospívá určitě.
|
| Lassie66 | •
|
(12.11.2012 14:20:43)
To se může časem úplně otočit. A je to tak i dobře, protože je to vyrovnané. Syn má období, kdy je neodolatelnej a kdy je na zabití(to je teď), dcera to samé. Syn byl miláčkem všech od cca 2 do 3 let, dcera první rok a teď je to zase úplně zlatá holka. Hlavně si myslím, že tvůj syn tvé uvažování a náklonnost k dceři vycítí a tím pádem to bude jen horší.
|
| destenka + 01/09 + 01/11 |
|
(12.11.2012 14:27:38)
Lassie, ale ne, to tak není. Já jsem naopak dříve upřednostňovala syna, měla jsem k němu jakoby blíž, víc jsem ho chápala. Teď se mi trochu empatie vyčerpala a objevuji dceru. Ale myslím, že se to nedá říct tak, že bych někoho upřednostňovala. On je problémový a ona ne, to je fakt. Je to pro nás docela těžké, jsem vyčerpaná, ale snažíme se je oba brát jako samostatné osobnosti.
|
| Lassie66 | •
|
(12.11.2012 14:45:16)
No právě proto píšu, že se to ještě může otočit. Dceři jsou teprve 2.
|
|
| Lassie66 | •
|
(12.11.2012 14:45:17)
No právě proto píšu, že se to ještě může otočit. Dceři jsou teprve 2.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| překvapená 20.9. | 
|
(12.11.2012 13:36:22)
Také jsem druhé dítě brala hákem, špatný svědomí nemám, dceři je 24(let) a je drogově nezávislá:)
|
|
| Evžíček | 
|
(12.11.2012 13:36:57)
u druhého ani ne- kluci jsou necelé 2 roky po sobě a měla jsem na ně spoustu elánu a brzy si hráli spolu, navíc nejsem moc věnovací matka
spíš mám špatné svědomí u třetího syna-je s velkým odstupem- mám tendence ho šoupnout ke klukům do pokoje a kouká, jak hrajou nintendo nebo s mimo kouká na Tv.....na druhou stranu si aspoň na sebe zvykli a nežárlí na sebe
|
|
| katyn |
|
(12.11.2012 13:38:54)
Já měla v těhotenství "stavy" a "výčitky", že chudák syn teď bude kvůli miminu na druhé koleji a jestli jsme neměli mít jen jedno dítě. Porodem se vše srovnalo. Máme děti o 5 let, takže i na druhé je tolik času, jako na první. Jen už neřeším každý "prd" tak jako u prvního, což vnímám jako dobře. Jinak rozdíl nevidím.
|
|
| Vaitea | 
|
(12.11.2012 13:39:46)
Tak u druhýho ne, spíš u prvního.
U mladšího syna bylo vše ve větší pohodě, těhotenství, porod, vzájemné sžívání.
Bylo to pohodové mimino, já měla pocit , že je vše jak má být, fakt jsem si to oproti prvnímu užívala. Starší syn se narodil s komplikacemi, byl hodně plačtivé miminko, zpočátku neprospíval, kojení bylo taky všelijaké, já byla věčně unavená...
A tak jsem u toho druhého začala mít pocit, že jsem toho prvního ochudila právě o ten klid. Něco jako, že jsem tu roli napoprvé nezvládla, tak jak bych měla.
Ale vyroslti oba v poměrně samostatné jedince, jsou životaschopní a zkrátka bezva.
|
|
| Beruška+J02A07T10 | 
|
(12.11.2012 13:39:52)
mám děti tři a vždycky říkám kamarádce, která otěhotní neplánovaně potřetí, že to prostě dá - protože největší skok je z jednoho dítěte na dvě, kdy si hlavně maminka musí uvědomit, že se nemůže oběma dětem věnovat 100%
myslím, že to není úplně špatný - u nás teda syn nijak netrpěl, jednak měl už 4,5 když se dcerka narodil a díky bohu za to a druhak teda se mnou od 11 dní chodil do práce, takže nikdy jsem se mu úplně 100% nevěnovala.. ale péče měl dostatek. závislák byl jak na co, dcerka prostřední hrozně plakala, postupně se ukázalo že á adhd, bylo s ní hrozně práce, na úkor staršího syna.. ale nikdy mi to nevyčetl, třetí syn se narodil 3,5 roku od ségry a 8 let od bráchy a musím říct, že závislák z nich je nejmenší, nemusí se po mě plazit když usíná, nepotřebuje ustavičně chovat, kolikrát ani nestojí o to, abych se mu věnovala.. prostě mu podám, co potřebuje a vyžene mě..
myslím, že je dobrý, když ty děti si uvědomí že nejsou samy, syn nejstarší brzy přišel na to, že když mi pomůže třeba uklidit, s nádobím, vysát, utřít prach, tak pak až ségra spí můžu se místo úklidu věnovat jemu a u toho nejmladšího my zase přijde, že mu hodně dávají sourozenci, když mají chuť hrají si s ním a on je za to rád, má rád jejich kamarády i péči, ale děti do toho nijak nenutím - mají chuť hrají si s ním, pomáhají, ale nemusí... oba ale ví, že je to o vyjednávání a pomoci druhým, když pomůžou oni mě, mám pak víc času a energie pro ně. A o vyjednávání a kompromisech podle mě život je, ne o tom, že dostanu všechno.
neměj výčitky, na závislost jí určitě nezaděláváš, to že chvíli pofňukává, rozhodně nevede k závislosti, ty děti prostě buď mají větší měrou potřebu být závislé.. a mě teda přijde, že ti co ze začátku jsou více závislé, tak jsou potom více samostatné a to tak rychle, že se ani nenaděješ.
Nejstarší závislák moc velký nebyl, byl hlídací od půl roku, nechal si od kde koho kde co.. ale teď je hrozně citlivý, přemýšlivý.. a furt mě hodně potřebuje - je mu 10 a letos poprvé byl někde sám dýl jak přes noc, dcerka byla strašný závislák, od nikoho nic nechtěla, všechno ode mně, pořád jen plakala, křičela, brečela.. a ve čtyřech jak když utne, jezdí sama k babičce na tři dny.. kde s kýámkoliv za jakoukoliv zábavou, jako stýská se jí... ale ráda si všechno vychutná a užije
a nejmladší jsem si myslela, že je závislák a ve finále sem závislák já na něm, v létě měl čerstvě dva a byl 2x 4 dny tedy 3 noci u mých rodičů se sourozenci a jaké bylo mé překvapení, když jsem přijela, že mě vítá.. mamí obejme a zase běží si po svém
a taky si uvědom, že dcerka, už se do toho narodila, že jsou dva.. vyroste s tím, neví co to je být jeden, spíš se podkávám s tím, že spíš mají maminky výčitky, že se nevěnují tomu staršímu jako doteď.
|
|
| foxina | 
|
(12.11.2012 13:56:33)
naopak mám pocit, že druhorozený je obohacený právě o kontakt s prvorozeným sourozencem. nedopřává se mu pouze omezený kontakt s dětmi (jako u prvorozených na plavču, cvičení atp.), ale naopak trvalý kontakt se starším sourozencem. vidím to na svých dětech, jak starší mladšího strašně táhne vpřed. i když nemám na druhorozeného tolik času jako jsem měla na prvorozeného, rozhodně si nemyslím, že by byl šizený
|
|
| Ropucha + 2 | 
|
(12.11.2012 13:57:17)
Jestli máš starší dítě šestileté, tak si spíš musí zvykat ono, že tě najednou po šesti letech nemá pro sebe.
Pro mimino tak velký sourozenec asi není konkurence, je samostatný a umí počkat.
Určitě kvůli němu mimino nezanedbáváš nějak trestuhodně.
Mně se mimino narodilo k 21-měsíčnímu sourozenci, to byl teprve masakr - oba mě vyžadovali nonstop a bylo to chvílemi časově neřešitelné a fyzicky nezvládnutelné.
Přesto jediný, na kom to zanechalo stopy, jsem já
Z dětí jsou nezávislí, sebevědomí a patřičně rozmachaní puberťáci a já jsem totálně vyfluslá neurotická matka
|
|
| takyjedna | •
|
(12.11.2012 14:00:29)
nemám ani u třetího, člověk je jen člověk a nemůže se rozkrájet pro děti bude i do budoucna daleko lepší, když si zvyknou, že ne na každé kňourání přijde reakce, že se halt musí učit trpělivosti
navíc si myslím, že závislosti nesouvisí s tímto
|
|
| Žžena |
|
(12.11.2012 14:03:11)
Saamajno,
lidský druh je stavěný na víc mláďat než jen jedno. A i ty děti mají přírodou dané do vínku, že se za normálních okolností se sourozenci srovnají.
Tohle přemýšlení, jestli když mám děti dvě, tak náhodou už nejsem špatná matka, protože se ani jednomu nemohu věnovat 24 hodin denně, není založené na realitě ani na skutečných potřebách těch dětí
Takže klid. Dej miminku i staršímu dítěti, co můžeš, s přihlédnutím k tomu, že mimčo má určité potřeby... kterými ale není, abys mu celý den zbožně hleděla do očí... chce blízkost, pocit bezpečí, cítit Tě atd... a tomu můžeš dostát i jinak, než jsi to dělala u prvního dítěte, kde jsi neměla nic jiného na práci. A tím, co nemůžeš, se neužírej. I Tvůj den má jen 24 hodin
|
|
| Lassie66 | •
|
(12.11.2012 14:05:12)
Mám spíše u prvorozené. První jsou většinou experimentem a hlavní výchovnou metodou bývá často pokus-omyl. U druhého jsem byla klidnější a u třetího jsem MISTR SVĚTA
|
|
| Epepe | 
|
(12.11.2012 14:18:06)
Taky mám strašné výčitky a dokonce se mi o tom zdá. Každý týden mám sen, že jsem dítě zapomněla ve skříni a vzpomněla si po letech, že jsem měla ještě prostřední dítě, o kterém nevím vůbec, že dítě je maličké a vejde se do kapsy, kam jsem ho založila, apod.
|
|
| gf fgfhf |
|
(12.11.2012 14:33:41)
Tak co se týče základních potřeb to měli postejnu, ba mladší měla víc mé pozornosti, starší jako mimino nevyžadoval, vystačil si sám, mladší chtěla být hodně chovaná. Co se týče jídla (kojení) tak jsem se snažila naučit malou na určitou hodinu, tak jak bylo potřeba dle vodění a vyzvedávání ve školce a dařilo se abych právě pak nemusela jet ze školky se řvoucím hladovým miminem. Co se týče těch miminkovských aktivit, plavání, masáže kojenců, návštěvy mateřského centra tak to absolvoval pouze starší, masáže jsem dělala doma, už jsem věděla co a jak, takže mi přišlo zbytečný platit si kurz, plavání máme bohužel z ruky až 20km a vůči s taršímu jsme nemohly jezdit jednak nejsem řidič a busem nebo vlakem to by jsem nestíhali školku, ale vůbec nám to nechybí malá je vodní živel sama od sebe.
|
|
| Kapradina | 
|
(12.11.2012 14:49:05)
Dvoum dětem se jedna matka nemůže věnovat každému stoprocentně, vždycky jedno musí chvilku počkat, záleží na tobě, co v dané situaci upřednostníš. Já bych třeba školačce vasvětlila, že se může stát, že se někdy kvůli krmení mladšího sourozence zdržíš, a že se nic neděje, že určitě přijedeš - co by se stalo, kdybys dojela o čtvrt hodiny dýl? Školačka to už umí pochopit snáz než mimino.
Pry se "zavisla osobnost" formuje "nevyplnovanim" potreb v prvnim roce zivota...
... hmm, že bych měla doma dvě budoucí závislačky? U dvojčat vždycky jedna musela počkat, taky jsem z toho mívala výčitky, ale holt čtyři ruce mi nenarostly.
Buď v klidu, určitě vychováš skvělé děti. 
|
|
| withep | 
|
(12.11.2012 14:59:54)
Ne, vůči druhému dítěti výčitky nemám, naopak spíš vůči tomu prvnímu To byl takový pokusný králík; u druhého už jsem přesně věděla, co potřebuje. Je to ale nejspíš zcela přirozené (nebo spíš obvyklé v době, kdy je péče o děti kulturně odtržena od jejich potřeb, a pokud už existuje v širší rodině někdo - matka, teta, kmotra, babička, kdo by mohl dobře /skutečně dobře/ poradit, žije někde daleko)
Většinu situací, které popisuješ, skvěle řeší šátek nebo nosítko. Ty zbylé dítě zvládne, třeba že musí počkat s jídlem, když spěcháš pro starší do školy, když už se ti nepodaří nakrmit ho včas (třeba proto, že spalo). Jednou musí počkat jedno, jindy druhé, dětem jenom prospěje, když si na to zvyknou. Obecně jim velmi prospěje mít sourozence, i když se kvůli tomu občas musí uskromnit.
|
|
| Kopřiva Dvoudomá | 
|
(12.11.2012 15:38:00)
Nemám. Dělám, co můžu. Občas holt někdo musí počkat. Myslím, že jim to bude spíš k užitku než ke škodě.
|
|
| a je to? |
|
(12.11.2012 16:04:09)
To by mi tak scházelo. Stačí, že pomalu dementním, nemusím k tomu mít navíc špatný svědomí. To bych si mohla jít už fakt hodit mašli 
|
|
| Svynka |
|
(12.11.2012 16:07:10)
Mám zlé svedomie paradoxne u prvého, nie u druhého dieťaťa...
Prvému som sa venovala možno až príliš, a nemyslím si, že to bolo správne. Je nesamostatný atd... atd...
Mladšieho šidím schválne, a už to prináša svoje ovocie - napr. si dokáže aj hodinku sám hrať (má 2r.), to u staršieho (5,5r.) neexistuje ani teraz...
|
|
| Tante Ema |
|
(12.11.2012 16:16:45)
Mojžíšku, nezaděláváš.
To je myšlené úplně jiné zanedbávání potřeb. Asi tak stokrát jiná liga.
Ještě na ní vypozoruj nějaké příznaky PAS a třeba se tvá přání časem vyplní. Nic ve zlém.
|
|
| Saamajna |
|
(12.11.2012 16:55:13)
Diky vsem za povzbudiva slova a priklady!
Tak je to proste nahoda, ze ta prvni byla (a je) klidna, centrovana, vystacujici si sama sebou, sebejista, socialni atd.... a ta mala - co tak se srovnani vidime - ne
Porad si rikam, jestli to neni tim, ze velka byla se mnou od porodu porad, mala me mela asi 1/2 hodiny po porodu a pak az za 11 hodin.
Kazdy dite je fakt jiny.
|
| Tante Ema |
|
(12.11.2012 17:03:15)
Nojo,s tím se srovnává těžko (separace), ale ber to tak, že to je dané a nic se na tom nezmění a naprosto jistě to neznamená, že dcera je narušená, bude mít zkažený život, atd.. Možná je kvůli tomu plačtivější, závislejší, možná je to kvůli něčemu jinému, to taky nezjistíš. Je jí pět měsíců, to je dost málo a ty pocity, které máš, můžou klině odrážet nezpracované věci kolem jejího porodu. To můžeš (podlemě bys i měla) vyřešit.
Určitě jí neškodíš tím, musí posečkat, než pustíš pračku, tím jí spíš prospíváš.
|
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)