Fler |
|
(19.4.2013 12:36:38) Máme holčičku, necelé dva roky. Od miminka je prostě "jiná". Je na mě hodně fixovaná, má ráda své jistoty, známá prostředí, znamé tváře. Nesnáší nové lidi, nedejbože děti, necítí dobře ani v kolektivu a v místech, které zná. Snažím se, chodíme pravidelně mezi děti, ale je to marné. Ona nikdy nebyla hned s každým kámoš, nesnáší, když se na ni děti vrhnou a chtějí ji pohladit nebo nedejbože dát pusinku. Je jedináček. Dnes jsme šli na kafe ke kamarádce, kde jsme delší dobu nebyly. Má o trošku mladšího kluka. Celou dobu se ode mě nehla, když se malej přiblížil, okamžitě hysterický pláč, ale opravdu hysterický, který ji nutí až na zvracení. Až když si šel malý dáchnout do postýlky, začala se pohybovat po celém domě, šla si prohlídnout hračky a dokonce se pochovat k tetě, se kterou se mazlila a vyloženě si to u ní v náruči užívala. Já už jsem z toho zoufalá. Vůbec nevím po kom taková je a trošku mě děsí, jak u ní bude probíhat školka a škola. Aby nebyla "ta divná" Máte s tím někdo zkušenosti? Vyrostly z toho vaše děti?
|
Eva + Klárka2/07 |
|
(19.4.2013 12:40:39) Ještě je malá, může se to změnit. Dcera v roce a půl neudělala beze mě ani krok, šla jsem na záchod a ona dostala hysterický záchvat. Teď je to samostatná jednotka, spí přes noc v knihovně, ve školce, nemá s tím problém. A kamarádky má, ale stejně tak si ráda hraje sama, na kamarádky se vybodne :o)
|
|
Žžena |
|
(19.4.2013 12:42:00) V necelých dvou letech je ještě moc brzo na jakékoli soudy. Tvoje dcera je ještě opravdu malá a má plný nárok na to takto se chovat. Za rok nebo dva to může být úplně naopak (vlastní zkušenost).
|
Fler |
|
(19.4.2013 12:43:04) Přála bych si to. Když vidím děti, co máme v rodině, jak se za každým hned hrnou, srdce na dlani.. tak mě to mrzí :-/
|
Žžena |
|
(19.4.2013 12:45:42) A co Tě na tom proboha mrzí? Vždyť děti jsou různý. Měla bys v první řadě přijmout svoji dceru takovou, jaká je (tím jí nejvíc pomůžeš i v tom rozvoji komunikace s okolím) a ne ji srovnávat s cizími dětmi. Notabene v takové prkotině. Ona je na to ještě opravdu malá. Mraky dětí k tomu samy od sebe dozrajou ve třech, čtyřech letech.
|
Fler |
|
(19.4.2013 12:48:37) A PROBOHA co nechápeš na tom, že to prostě člověka mrzí? V našem okolí nemáme žádné takto citlivé dítě, nesetkali jsem se s tím. A když nám dítě propláče celou návštěvu, tak co, máme skákat ke stropu nadšením?
|
Žžena |
|
(19.4.2013 12:52:07) Nechápu, sorry. Fakt nechápu. Zkus se do ní vžít.
|
ronniev |
|
(19.4.2013 13:46:12) A ty se zas, Žženo, zkus vžít do zakladatelky. Ale sorry, to ty neděláš, ty jen vždycky dobře radíš.
|
Žžena |
|
(19.4.2013 13:52:19) ronniev, to víš, já už jiná nebudu. Tak mne nečti. Zakladatelka je už velká holka, má všechny předpoklady pro to, aby různé životní situace, včetně této, zvládla. Přidala jsem svoji životní zkušenost, jako dítěti mi nedělalo vrásky to, že jsem introvert, jako mne spíš krkali dospělí, co nedokázali pochopit, že nejsem chudáček (není důvod introverta litovat, je mu se sebou dobře), litovali, že si neužiju blbnutí s (vesměs cizíma) dětma atd.
|
Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(19.4.2013 14:00:00) Pravda je, že introvert svojí introvertností netrpí, trpí, pokud má pocit, že není nějak v pořádku, což je něco, co mu je podsunuto, co nevychází z něho, proto je potřeba, aby to rodiče vzali jako fakt, třeba jako by jediné psalo levou rukou, když všichni ostatní píší pravou a nechali ho žít ve svobodě a v bezpečí. Ono si to nějak sedne.
|
|
ronniev |
|
(19.4.2013 14:11:43) Žzeno, jasně že to musí zvládnout, a nejspíš taky zvládne. To ale neznamená, že z toho musí být nadšená, protože ono to, světe div se, asi dost komplikuje rodině život. Takže s dovolením, když se oháníš tím pochopením, zakladatelka si ho taky zaslouží. Ale máš pravdu, dám si příště pozor a nebudu tě číst. Aby mě nechaly chladnou tvoje ne zrovna ohleduplně vyjadřované názory v různých diskusích, na to asi nejsem dost introvert.
|
Juldafulda |
|
(19.4.2013 14:14:42) Zakladatelko ja vzdycky takove detatko jako mas ty jinym maminkam zavidela, protoze ja mam dite, jak pises o tech ostatnich a mit extrovertni dite neni zase takova zabava a lahoda, jak ty si myslis. Druhe dite je introvert, tak jsem spokojena .
|
|
|
Žžena |
|
(19.4.2013 14:44:43) Mně se radši nepodepisuj, já tu reprezentuju tábor kousavých necitelných ženštin. Ať se mnou nepadneš do jednoho pytle
|
Žžena |
|
(19.4.2013 14:49:44) Založíme si vlastní diskusi Semetriky Online.
|
|
|
|
|
|
destenka + 01/09 + 01/11 |
|
(19.4.2013 14:32:14) Mně přijde, že to Žžena nenapsala zas tolik agresivně. Já si také myslím, že je potřeba v první řadě začít u sebe. Protože to "mrzí" vyjadřuje to, že si zakladatelka představovala, že její dítě bude jiné a teď ji zklamalo tím, jaké je. Třeba si to ani neuvědomila, když to napsala. Což není dobré pro tu malou. Jinak to, že takové dítě člověku komplikuje život, to chápu, také vlastní zkušenost. Jen bych to takto neformulovala. Mrzet může člověka to, že ta malá třeba něčím trpí, ale ne mrzet, že je introvert. Já bych radila prostě dítě podpořit, ochránit, když se zrovna bojí a počkat. Nedělat si starosti tím, co bude, ale řešit jen to, co je. Je to těžké se k tomu dopracovat, také se snažíme.
|
|
|
Dojanka |
|
(19.4.2013 14:28:40) Effko, jestli tě to uklidní, měla jsem přesně takové obě dcery. Když mi chtěla přijet cca ve 2 letech kamarádka s o trošku staršími dvojčaty-holčičkami, tak jsem jí narovinu napsala sms-ku, že to necháme na později. Ona mi odpověděla v sms-ce: "Tak se ozvi, až ti to malá dovolí". Nehrotila jsem se z toho, ať si každý myslí, co chce. Pro mě byla přednější dcera a její klid, než prokňouraná návštěva, ze které by stejně nic nebylo. Ani bysme si pořádně nepopovídaly. Vše se obrátilo nástupem do školky. Starší šla ve 4 letech a mladší ve 4,5 letech. Zvykala jsem je postupně, u nás je možnost, že maminka je týden ve školce s dítětem. První den jsem tam byla celé dopoledne a ke konci týdne už chviličku. Obě si zvykly a teprve tam se začlenily do kolektivu a nebyl problém. Jinak mladší byla ve 2 letech totálně závislá na mě, ale chodily jsme každý den na hřiště a řekla bych, že na tom hřišti si zvykla na děti a pak už v těch 3 letech se nestyděla a moc hezky si hrála na písku, chodila se houpat apod. Chce to čas, nic neuspěchej a netlač na pilu. Všechno se poddá.
|
|
|
|
|
|