). Musíte ji přijmout takovou jaká je, co ničeho ji netlačit. Ještě dnes vidím sebe ve školce, kam jsem šla až v pěti letech, sedět tři metry od pískoviště, kde si ostatní hráli. Nebo hrát si s panenkou v koutě. Kamarádila jsem prakticky jen s klukem z naší ulice. Kamarádku jsem měla nejlepší, jinou jsem nepotřebovala. Pomalu se to zlepšovalo, ale díky jiné kamarádce, která mi pomohla se začlenit v jedenácti letech. Ale introvert jsem byla pořád. Naprosto se to zlomilo v devatenácti. Ale můžu ti říct, že jsem naprosto nesnášela takové věty "bez tam, proč se bojíš, vždyť se ti nic nestane ..." No, a mám teď doma dva podobné exempláře
. Takže si vždycky řeknu "však jim to neublíží" a spolknu poznámky. Přeji pevné nervy.
Hřebečský betlém řezbáře Josefa HaldyPardubice
Uloupené uměníPlzeň-město
Zimní běh na BlaníkBenešov
Šediváčkův longRychnov n/K
Únik z planety MarsPraha 3 Další akce nalezte zde
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/Další recepty nalezte zde
(C) 1999-2025 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.