| margotka78 alias shit-roller | 
 |
(16.10.2013 10:03:16)
klid. Teď to stejně neuspěcháš.
Já si myslím, že na ten stav, který prožila, je to nadstandardní.
Cvič dál Vojtovku, ono to nějaké plody přinese.
Vše ukáže čas.
Netýrej se zbytečně, i když vím, je to těžké 
|
| ela | •
|
(16.10.2013 10:57:04)
necetla jsem celou diskusi, ale za sebe mohu rici: cvicit, cvicit, cvicit.
I kdyz to vypada jako tyrani. Jeste nema uzavrene vsechny nervove spoje, jeste ma kapacity vytvorit trenovanim nove nervove spoje. Stary mozek uz tuhle moznost nema. Proto bych cvicila, cvicila a cvicila.
|
|
| Siren | 
|
(16.10.2013 11:21:51)
Moje blízká kamarádka má holčičku nar. ve 26.tt, prognoza zpočátku nebyla dobrá, ale i potom pořád jako na houpačce.
Malá byla po narození samozřejmě v inkubátoru, kámoška 1-2denně dojížděla a když pak malou propouštěli, řekli jí doktoři, že oči vypadají velice špatně a asi nebude nebude vidět. Kámoška rodila v Praze ve známé porodnici, odborníku je tam prý spousty a jeden lepší než druhý, říká se.
Takže od těch cca 3 měsíců po narození jezdila s malou po doktorech, oční, neurologie, ORL,a nevím kde všude.
V 10 nekor. měsících se zjistilo, že vidí dobře, ale bohužel při porodu měla krvácení do mozku a z toho DMO. Skoro vůbec se v tomhle věku nehýbala a kámoška s ní cvičila Vojtu 5-7krát denně, byla úplně vyřízená a někdy ji porovnávala s mými zdravými dětmi(můj kluk je o půl roku starší než její holčička).
Říkala jsem jí, že nemůže porovnávat nesrovnatelné a snažila se jí optimisticky naladit.
Kamáradka stále cvičila Vojtovku, jezdila po odbornících, asi v 1,5 roce byl zrak absolutně v pořádku, dělali oční cvičení, to jí pomohlo hodně.
Ruce měla v té době už celkem v pořádku, udržela lžičku, hračky, i začala malovat. Ale nohy byli hodně spastické, při lezení je za sebou jakoby táhla, ale skoro s nimi nepohnula-zjistili, že má spastickou diparézu.
Opět jí odborníci nedávali mnoho šancí, tak se kámoška smiřovala s tím, že bude mít doma skoroležáka.
Ale za 3-4 měsíce se malá začala stavět na nohy-sice měla nůžkový postoj, ale měly jsme takovou radost! Když už chodila s oporou-v cca nekor. 2,5 letech, zkusila kámoška vše-tejpy, botox, lázně, hipoterapii-chodí doted 2krát týdně a 2krát týdně plavat.
Asi jí možná pomohlo vše dohromady, ty koně a plavání dělají hodně-ale malé jsou dnes 4 roky, od jara chodí sama a nožičky se jí krásně rovnají!
Chodí do školky s asistentkou, ale vypadá to tak, že jí příští rok nebude potřebovat. Mentálně je na tom stejně, jako vrstevníci, je to šikulka a její mamka taky, moc ji obdivuju, srovnala se psychicky a miluje svojí holčičku, která měla horší start do života. A moc pro ní udělala a dělá a já mám opravdu obrovskou radost, je to moje hodně blízká(nejkamarádka, tak to prožívám s ní a jsem moc ráda, že jsou holk v pohodě
Takže Vendy- nevěš a zkus myslet pozitivně, i když je to těžké!
Přeji tvé holčičce to nejlepší a uvidíš, že ti bude dělat jenom radost.
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)