| Paulis | 
 |
(3.12.2013 9:26:32)
Hele - tak nějak plíživě to začalo u nás. Dokud jsme byli v Praze, tak nějak to člověku nepřišlo - mohl se sbalit a jít za kamarádkou, bráchou a vždycky se nějaká ta práce na mateřské našla.
Ale jak jsme se odstěhovali na vesnici, začalo to tím, že mi přestal dávat na benzín (na mateřské) s tím, že je to drahé, takže ze školky a do školky, když jsem si našla práce tak jsem nemohla nastoupit, jelikož byla potřeba jeho pomoc. Zakázala mi chodit na kurzy francoužtiny a tak to prostě pokračovalo. Do toho mi tak nějak systematicky programoval do hlavy jak jsem stará, hloupá a bez šancí.
Teď tak nějak něco dělám, ale je to na hranici přežití a ztracená sebedůvěra už se asi nikdy nevrátí.
To, že jsem neschopná a bez něj nepřežiji v té hlavě tak nějak je a bohužel, zatím to je skoro pravda.
Jestli tohle je násilí, nevím - možná jenom zneužití ekonomické výhody.
|
| Kreaty | 
|
(3.12.2013 9:30:26)
Pavlo a čerte, ano tohle je domácí násilí. A neboj ztracenou sebedůvěru najdeš, ale chce to čas a srovnat si to v hlavě, sama nelze, musíš s někým kdo to umí...
|
| Paulis |
|
(3.12.2013 9:40:10)
Zatím musím bohužel sama.
A je fakt, že mi chybí prostě jenom to, aby mi někdo řekl "jsi fakt dobrá, ty to zvládneš" - což slyším každý den pravý opak.
Ale asi vše má svůj vyšší důvod, někam mě to má dovést, takže se snažím aby mě to dovedlo tam, kam má
|
| Anthea | 
|
(3.12.2013 9:43:26)
Pavlo jak jsi to pojala? Že se máš naučit samostatnosti? Nebo naopak pokoře snášet na omezenou dobu to, co se ti zdá těžko snesitelné? Jako duchovní lekci?
|
| Paulis |
|
(3.12.2013 9:44:44)
Pokoře ne, že se musím naučit věřit sama sobě bez ohledu na okolnosti. Pokorná nejsem - což je možná chyba
|
| Paulis |
|
(3.12.2013 9:45:44)
Tak zatím, pádím za klientkou
|
|
|
|
| Kreaty |
|
(3.12.2013 9:51:58)
Pavlo, proč by si musela sama, o pomoc můžeš požádat bez vědomí manžela a bude ti poskytnuta aniž on by se cokoliv dozvěděl. Zeptej se na intervenčním centru, případně na Doně na lince, koneckonců s nimi si můžeš zavolat i zcela anonymně. Ale pracovat na tom můžeš TEĎ, není na co čekat. To se týká tebe, tvého sebevědomí , tvého nového začátku, ne jeho.
|
|
|
|
| Anthea |
|
(3.12.2013 9:36:54)
Týrání to podle mě je, pokud má oběť důvůd něčeho se bát - třeba vyhrožování, třeba toho, že vzhledem k nulovým nebo malým příjmům skončí pod mostem
Takže dva podobné případy jedno může být domácí násilí, druhé ne. V jednom muž hodí repliku: no ty si beze mě neškrtneš /třeba, znednodušený případ/, sebevědomá manželka vědomá si třeba i toho, že někde má záchranný polštář /rodinná solidarita nebo vědomí, že nějakou cestu ven by přece jen našla/, ho utře.
Druhý případ - třeba žena na mateřské nebo s malými dětmi - bez příjmu nebo jen brigády, bez vlastního bydlení - poslouchá tytéž repliky, ovšem u ní to na psyhicku působí devastačně, protože v hloubi duše doopravdy ví, že by "si škrtla" jen ztěží, vzhledme k nulovému vlastnímu bydlení, malým dětem, nulovém zázemí vlastní rodiny.
Ta první si ho nějak srovná, třebaže výchozí stav byl stejný, ta druhá ne, začne v ní růst strach, co kdyby si jí opravdu srovnal, kdyby byla odejita, že by si fakt těžko poradila - a tady to začíná. Pokud je protějšek hajzlík, vycítí ten strach /byť založený na faktech, které jsou realistické/ a to chování časem začne gradovat, protože pozná, jakou mu její strach dává moc.
Jen tak na okraj - když jsem zažila ve svém okolí samoživitelky s malými dětmi /třeba i bez DM, manžel byl prostě nějak nepoužitelný/, v drtivém případě řešily první akutní situaci útěku od manžela nastěhováním k rodičům. Ti jim pomohli se odrazit, poskytli hlídání, časem si zažádala třeba dcera o nějaký sociální byt, sociální ubytovnu, našla práci - postupně se z toho dostala na přijatelnou úroveň.
Nejhorší jsou asi případy, kdy není v příbuzenstvu a rodině kde se o ten strach rozdělit, kde není kam okamžitě sbalit kufry, když to přeroste únosnou míru. A většinou partneři takových žen to právě vědí nebo tuší, která může okamžitě balit a která se bojí balit nebo tím jen pohrozit, protože předtím bude muset vyřešit spoustu těžko řešitelných problémů.
|
| Monty | 
|
(3.12.2013 9:42:40)
Antheo,
nemám ani bydlení, ani zázemí rodičů, nicméně jsem schopná řešit absenci hlídání a pomoci tím, že nechám dítě u táty a jeho rodiny. A právě to, že většina chlapů SPOLÉHÁ na to, že žena nic takovýho neudělá, jim dává do ruky zbraň, že.
|
| Anthea |
|
(3.12.2013 9:49:51)
Monty bohužel si myslím, že většina těch, od kterých ženy zdrhají kvůli domácímu násilí po následném útěku nebo rozvodu těžce nespolupracují na všem - i na domluvě hlídání.
U vás to nebylo domácí násilí, jen byl línej a laxní, jak jsi tu psávala. Ovšem pod dohledem vlastní matky se uschopnil i na schopnéh hlídače, takže ti to umožnilo naopak pracovat a vydělávat.
Vem to ale tak, že takový typ, o kterém se tady píše, se zpravidla vyznačují tím, že osolí ženské pořádně život, tj. zkomplikují jí, co může.
Jó, tak ty bys chtěla hlídat? Ty potřebuješ pracovat nebo jít na rande? Tak prrr, kdybys nebyla blbá a zůstala, nepotřebovala bys to....za blbost se platí.
A vzhledem k tomu, že žádného rodiče, který dítě nemá svěřené ale ani ve střídavce nelze donutit, když si pro dítě nepřijde, aby přišel, nedá se s tím dělat nic.
Dokonce si myslím, že pokud uteče žena pro partnerův despotizmus, ke krajně nerozumné se na něj jakkoliv spoléhat a čekat, že mi vyjde vstříc. To by totiž v kritickou chvíli dopadlo nejspíš tak, že by jí dělal seky a naschvály zrovna kdyby hlídání nejvíc potřebovala. A strašně by se tím bavil. Když se jednou odejde od takového, nesmí se od něj už čekat a potřebovat nic, naopak být připraven na kritické momenty, kterých by mohl zneužívat. Být na něm absolutně nezávislý, nic od něj nechtít ani nepotřebovat.
|
| Monty |
|
(3.12.2013 9:55:30)
Antheo,
možné to je, ale i ten chlap despota a debil může mít svoje dítě/děti rád.
Otec mý sestry byl šílenej tyran, život s ním bylo totální peklo, ale o sestru stál, ve 12ti letech si ji vzal k sobě a staral se o ní až opičí láskou. A kdybych měla popisovat, co dělal doma matce a mně, tak je to opravdu hodně ošklivý čtení.
|
| Anthea |
|
(3.12.2013 10:26:45)
Na druhé straně tyran, co nenávidí matku dítěte, si často může počkat do puberty dítěte, kdy už je přízeň dítěte hodně o tom, co se mu dovolí a kolik verků nakoupí - a pak se z něj stane nejlepší tatíček, pomalu oblíbený víc, než mamina, která se celé dětství starala, učila dítě, věnovala se mu a tatíček se dostavil na scénu až když je dítě nenáročné, lze si ho koupit před peníze a nejpozději tenhdy jako vedlejší produkt začne i vymývání mozku dítěte proti mantce.
Matce když něco vadí: To víš, mama je chabrus na nervy, hysterka, nesmíme to tak vážně brát. A dítě přikyvuje, aby mělo bonusy a tak nějak plížila přijímá názor toho tyrana.
Málokde tam, kde to násilí bylo, si dítě udrží objetivní obraz toho, jak to tam vypadalo.
|
| Agatha Ch. | 
|
(3.12.2013 10:34:11)
Proto jsem mu deti soupla, hned jak to bylo mozne... A nebylo to bez pocatecnich trenic a naschvalu. Stala jsem si za svym, nenechala si kakat na kebuli, ale mela po ruce i okamzity zalozni plan, ktery byl nakonec vyuzit asi jen jednou max. dvakrat. Ted uz dobry, dokonce mi pred chvili i privezl nakup bez jakychkoli emoci a vycitek, jsem s nemicnymi detmi doma. Jromosvod uz si ze me nedela, kdyz to udelal naposledx, postavili se za me dva slusni porizci.
|
|
|
| Alraune | 
|
(3.12.2013 19:14:22)
COž o to, rád ji možná měl, ale přesto to asi těžko byl vyrovnaný chlap.
|
|
|
| Agatha Ch. |
|
(3.12.2013 9:55:57)
Jo ta nezavislost na nem hodne pomohla. Nic nechtit, nic nepotrebovat... Poradim si sama, nevnucuj se, nepotrebuju te, zaridim si sama.
Paradoxne ted jako tata funguje jak nikdy pred tim. Zachranuje uz ho jina...
|
|
| LeilaM |
|
(16.3.2014 12:10:20)
Monty bohužel si myslím, že většina těch, od kterých ženy zdrhají kvůli domácímu násilí po následném útěku nebo rozvodu těžce nespolupracují na všem - i na domluvě hlídání.
U vás to nebylo domácí násilí, jen byl línej a laxní, jak jsi tu psávala. Ovšem pod dohledem vlastní matky se uschopnil i na schopnéh hlídače, takže ti to umožnilo naopak pracovat a vydělávat.
Vem to ale tak, že takový typ, o kterém se tady píše, se zpravidla vyznačují tím, že osolí ženské pořádně život, tj. zkomplikují jí, co může.
Jó, tak ty bys chtěla hlídat? Ty potřebuješ pracovat nebo jít na rande? Tak prrr, kdybys nebyla blbá a zůstala, nepotřebovala bys to....za blbost se platí.
A vzhledem k tomu, že žádného rodiče, který dítě nemá svěřené ale ani ve střídavce nelze donutit, když si pro dítě nepřijde, aby přišel, nedá se s tím dělat nic.
Dokonce si myslím, že pokud uteče žena pro partnerův despotizmus, ke krajně nerozumné se na něj jakkoliv spoléhat a čekat, že mi vyjde vstříc. To by totiž v kritickou chvíli dopadlo nejspíš tak, že by jí dělal seky a naschvály zrovna kdyby hlídání nejvíc potřebovala. A strašně by se tím bavil. Když se jednou odejde od takového, nesmí se od něj už čekat a potřebovat nic, naopak být připraven na kritické momenty, kterých by mohl zneužívat. Být na něm absolutně nezávislý, nic od něj nechtít ani nepotřebovat.
Pod tohle se můžu podepsat. Je to naprostá pravda. Já blbec si taky myslela, že se dohodneme po dobrém, celý vztah mi sliboval, jak kdyby něco, že mi vyjde vstříc. Pravda je taková, že mi zadržuje hodně osobních věcí, synovi nábytek, který jsem mu koupila ze svých peněz a chce po mě dokonce vrátit dárky. Ubožák! Pravděpodobně se budeme soudit, protože cesta po dobrém asi neexistuje. On schválně situaci stěžuje, protože jsem si dovolila ho opustit.
|
| Tylity | 
|
(19.3.2014 17:49:54)
Dlouho jsem se neozvala, tak všechny, kdo si vzpomenou - moc pozdravuji.
Prošla jsem si hodně dlouhou cestu, jsem pryč již čtvrtý rok. Despota zůstal despotou - jak dokáže být zrádný, zlý a jak lže - to vše jsem si ověřila a nestačila se divit. Co je zajímavé, dnes již vím, že se všichni muži takto, jak jsem zažila, doopravdy nechovají a že se dá žít i jinak a že zase mohu mít radost ze života, postupně se mi vrací emoce. Prostě že to nebyl tak docela normální způsob života, jak jsem si nejprve myslela.
Jak mi ten člověk připadá dnes? Jako hromada zapáchajícího sulcu.. Již vím, co jsem dělala špatně a proč.
Co - se vším jsem souhlasila, snažila se vyjít vstříc, byla ochotná, pracující do vypětí všech sil, starající se.. nikdy jsem nic pro sebe nechtěla..
Proč - protože s tímto druhem člověka to jinak nešlo, jakmile bych se chovala jinak, nastalo by peklo a tomu jsem se snažila předejít, byly tam přeci mé děti.
Proto skutečně jediným řešením bylo - odejít.. utéct a nevracet se.
Je mi dnes dobře, zase spím, zvládám spoustu věcí a mám své koníčky. Stále se ale zbavuji vžitých strachů - ale dnes si je již uvědomuji a vím, jak vznikly a že to jednou přejde.
Prostě - jak jsem napsala, ušla jsem velký kus cesty..
|
| Agatha Ch. |
|
(19.3.2014 20:42:06)
Tylity, gratulace. Tak žádnou zakyslost a jdi vstříc lepšímu životu. I já jsem objevila své štěstí, Drahouška zachraňuje jiná. Soud mě teprve čeká v následujících pár týdnech, ale snad to proběhne v pořádku.
|
| Minie1 | 
|
(20.3.2014 10:29:32)
zajímavý, jak tu čtu, vždycky se budoucí manipulátor snaží vzbudit roli submisíva, co by se pro partnerku rozkrájel, skoro žádný nedává najevo ani normálně dominantní sklony
o to větší je šok, když má partnerku nějak jistou, že obrátí do naprostého protipólu
to, co je tu popisováno je ještě poměrně rychlý průběh a rychlý nástup vydeptávání, ve skutečnosti jsou nejhorší ty případy, kde to graduje velice plíživě, pomalu a léta, tak plíživě, že nakonci dotyčná už není ani schopná žádné akce jako Leila, často končí na prášcích, aby si nějak ulevila, ale už jen snáší a otupuje se, protože nemá sil
proto je skoro lepší, když se takový člověk projeví razantně hned v úvodu, tak výrazně, že to nelze omlouvat
taky je dobrý jako kontrolka mít faktor, kdy velice milující partner tlačí na sestěhování, přitom je jasné, že po sestěhování na něm bude partnerka závislá, avšak nebudou z toho žádné bonusy, jako plánovaná svatba, děti --- a v mnoha případech jí dokonce podsouvá, ať se zbaví vlastního majetku, ten už teď nebude třeba
každý kdo má vlastní bydlení by si ho měl minimálně pár let ponechat a pronajmout, jako prevenci toho, aby bylo kam odejít, když se partner projeví divně nebo dojde ke krizi
|
| Tylity |
|
(20.3.2014 15:41:18)
No, v mém případě jsem to vydržla téměř 30 let.. posledních 15 let bylo pro mě, jako bych nežila svůj život. rozhodně nejsem sentimentální bolestínek, vždy jsem byla dominantní, rázná, plná života.. ale roky s člověkem, který systematicky, krok za krokem, roky, stále znova - manipuluje a prosazuje své zájmy a vydává je za zájmy rodiny... roky hysterických scén ze strany manžela, jeho hamižnost - kterou jsem ale neprokoukla (vždy vše dělal "pro rodinu" - ve skutečnosti ale jen sám pro sebe).. On byl prostě dominantnější, navíc je to kozoroh - tedy jde dopředu jako tank.. majetnický, žárlivý.. pak už i hulvátský. Jako histrion - doma jiný, před lidmi také jiný (vzorný - zakládal si na své pověsti)..
Kdybych neměla přátele, kteří mi roky nastavovali zrcadlo.. a kdybych se zdravotně téměř nesložila a nemohla fyzicky už dál - asi bych se spíš nechala dohnat k sebevraždě, než bych našla sílu odejít.
Odejít a změnit život bylo nejtěžší.. bojovat o dítě, o to, co mi právem patří - to je samostatná kapitola.. hodně těžké.. psychická bolest s mění ve fyzickou..
Ale jde to.. jen to dlouho trvá.. dnes už ale vím, že to doopravy každý nedokáže, a ne každý to i pochopí... Změnit myšlení - to je ten problém. naučit se jinak dívat na svět..
Kdysi jsem o tom chtěla napsat knížku - aby pomohla ženám z toho začarovaného kruhu ven.. třeba jednou.. Protože mě také hodně pomáhalo vědět, že stejný problém řeší i jiní - dloho jsem si bláhově myslela, že to je jen můj problém a nikdo to nemůže pochopit..
Dnes jsem jinde :)
|
|
|
|
|
|
|
|
| Kreaty |
|
(3.12.2013 9:49:16)
Antheo, ty pohrůžky nejsou jen sociálního charakteru, ale i jiného, často jsou oběti domácího násilí i ženy ve velmi dobrém postavení, vydělávající více než manžel/partner.
|
|
|
| Agatha Ch. |
|
(3.12.2013 9:41:03)
Taky jsem uverila tomu, ze jsem neschpna, hnusna, hloupa, oskliva a vubec muzu byt rada, ze se mnou chce byt... Z toho jsem se dostavala spoustu mesicu.
|
| Paulis |
|
(3.12.2013 9:42:45)
Blbne počítač, tudíž nemohu přispět čtyřlístkem. Takže čtyřlístek 
|
|
| Kreaty |
|
(3.12.2013 9:56:02)
Agatho jak se jim too těm zmetkům podaří vimplantovat do hlavy, že? To člověka překvapí.
Monty vyhledávat hlídání u někoho, kdo ti předtím šermoval nožem před nosem, když si držela v náručí dítě? To asi neudělá nikdo. DN je nebezpečné tím, že končí velmi často smrtí buď agresora nebo oběti. Někdy to trvá roky, někdy míň.
|
| Monty |
|
(3.12.2013 9:57:55)
Rakkaus,
tak to je extrém, to asi není úplně nejčastější model.
Mmch. jak jsem psala o otčímovi, mne v mých 15ti málem zabil, ale jako táta vlastního dítěte se choval a chová dobře. To je kus od kusu.
|
|
|
|
| Ráchel, 3 děti | 
|
(3.12.2013 18:38:48)
ano, je to psychická a ekonomická forma domácího násilí
|
|
|
Ale to už jsem odbočila k čistě osobnímu názoru na tento konkrétní případ.
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)