| Klarisanek |
 |
(21.1.2015 20:40:51)
Nikdy jsem svoje děti 8 a 5 za nic trestat nemusela, natož fyzicky. Ale jejich věčný řev mi tak přerůstá přes hlavu, že jsem začala mít psychické problémy. Jednak je to řev každého z nich, když řve menší, větší nenapíše ukoly do školy, pak samozřejmě řev kdy si hrají či se perou. Strašně se stydím za řev kdy jdou domů, celý panelák o nás ví, sousedy lituju. Sleduju jejich vrstevníky a opravdu se mi zdá, že ti řvou také, ale jen někdy. Naše děti řvou pořád, já pak řvu na ně, pak řve manžel na mě ať na ně neřvu, za chvíli řve na ně on a takhle to jde pořád. Trvá to už několik let, starší ani náhodou neumiňuje, už i ve školních zařízeních, nebo babičky či hlídací tetičky upozorňují, že je to "nad běžnou normu jak častosti, tak decibelů". Domluvy, vysvětlování, příkladné chování, kdy oba neřveme a držíme se zuby nehty, nic nepomáhá. Myslíte, že jedna dobře míněná na zadek pokaždé když budou řvát bude efektivní? Zatím když jednu dostali, tak to efekt mělo, ale na krátkou chvíli, nafouki ústa, poté už jsem nebyla tak důsledná, asi by mi upadla ruka.
|
| Monika |
|
(21.1.2015 20:50:27)
Podle mě bys je musela bít asi leda hodně (tj. nejspíš ne rukou), aby pak mohl jakýkoliv úkon směrem k fyzickému trestu způsobit zmklnutí, ale je otázka, jestli to stojí za to :-( Jinam mám tedy cca stejně staré děti a taky řvou ajá na ně řvu ... Asi by to chtělo ten kruh nějak přerušit, ale moc mi to nejde. Vím o sobě, že mám sníženou schopnost tento druh hluku snášet (být učitelka, jsem buď v léčebně nebo ve vězení) a když je k tomu ještě nějaký další stres (potřeba vypravit se ráno včas a pod.), připadám si často jako hysterka :-(
|
|
| Molly. | 
|
(21.1.2015 20:51:13)
My jsme s kolegyní měli ve školce nejklidnější třídu. Děti věděly, že hlučné hry patří ven, že se ve třídě neběhá (celoškolkové pravidlo). Často jsme si spolu povídali, hráli různé skládací nebo manipulační hry, výtvarčili. Jakmile se třeba kluci nějak víc rozjeli při hře s auty, mlátili se, bourali do sebe a nereagovali na připomínky o uklidnění, vymyslely jsme jim nějakou klidnější činnost.
Vyřádit se mohli na hřišti, na zahradě.
Nešlo by kluky taky nějak opatrně přeorganizovat na nějaké méně hlučné činnosti? Mlátili by se spolu nebo řvali po sobě i kdyby hráli pexeso, člověče nebo si stavěli z Lega?
|
| Alena | •
|
(21.1.2015 21:32:54)
Skolka s cizimi detmi a vlastni deti, to je prece uplne neco jineho. Tem cinost nevymejslis, s tema zijes.
|
| Kreaty | 
|
(21.1.2015 21:37:54)
školka je něco jinýho v tom, že paní učitelka má nějakou pracovní dobu, pracovní doba matky je 18 let durch
|
| Molly. |
|
(21.1.2015 22:47:37)
Jinak ve školce děti mnohdy tráví většinu dne, více času, než s rodiči (pokud samozřejmě neberu víkend). Pondělky bývají ve školce nejhorší, protože se děti po dnech strávených doma vrací hlučné a bez morálky 
Zakladatelku chápu, kdybych se po dni v práci vrátila domů, musela uklidit, navařit a do toho by kolem mě pořád někdo řval, zbláznila bych se. Myslím, že pobyt v hlučné domácnosti bez klidného odpočinku hodně vyčerpává, hlavně pokud člověk i pracuje v nějakém aktivním zaměstnání. Nevím, jak to má s volným časem, jak moc ji tlačí povinnosti v domácnosti, jak se doma dětem věnují, ale můžou zkusit pár týdnů/měsíců nějaké klidné činnosti doma, aby se děti nenudily a neřvaly prostě jenom z nudy. No a samozřejmě, pobyt venku je moc fajn, na hřišti na sebe můžou ječet jak je ctěná libost
|
|
|
| Molly. |
|
(21.1.2015 22:36:48)
Moje děti doma třeba neřvou a neječí, neběhají po bytě, když jdou po chodbě a hlučí, po upozornění se zklidní. Proto myslím, že by školková metoda mohla aspoň trochu pomoct i doma. Ale pokud jsou zvyklé na vysokou hladinu hluku, těžko se přepnou na tiché děti během dvou dnů.
|
|
|
|
| Ropucha + 2 | 
|
(21.1.2015 20:57:16)
Bití nevidím jako dobrý nápad.
Spíš zkus přemýšlet, čím to je, že mají děti potřebu pořád křičet. Všechny děti samozřejmě křičí (nebo většina), ale jestli sama vidíš, že je to extrém, možná to má nějaký důvod a šlo by s tím pracovat.
|
|
| mochito |
|
(21.1.2015 21:00:07)
Ty jo, snad ti někdo něco poradí, u nás je to samé, úplně přesně. Jen věkově trochu jinak...
|
| Kreaty |
|
(21.1.2015 21:11:17)
dnes jsem tohle řešila doma, tedy ne fyzické tresty, ty nepřipadají do úvahy, ale to že mně z toho jejich řevu už hrabe, řekla bych, že je to tím, že se potřebují vylítat venku, chtělo by to jaro, začínáme být z té zimy unavení
|
| Kšandička | 
|
(21.1.2015 21:15:54)
Ano, souhlasím, u nás teď byli oba enmocní - zánět spojivek  Ven pořádně nemůžou a energie za armádu svišťů ..
|
|
| Monika |
|
(21.1.2015 21:16:41)
Moje děti křičí, i když mají pohybu dost, chodíme ven v téměř každém počasí a mají i pohyb v tělocvičně atd. Oni řvou, i když si jen tak povídají (tj. nehádají se o nic), ale zjistila jsem, že když jsem od nich dál, řvou míň - napadlo mě, že když jsem poblíž, snaží se mluvit co nejhlasitěji, abych je fakt dobře slyšela nebo co
|
|
|
|
| Abigail* | 
|
(21.1.2015 21:14:30)
Máme děti v podobném věku a taky jsou hlučné. A jaký paradox - syn nesnáší hluk, ale ten, co vydává on se sestrou mu nevadí. U nás trochu funguje jen oddělit sourozence od sebe, ubyde hádek, škorpení a přetahování se o něco, jen ta ukřičenost zůstává.
|
| Kreaty |
|
(21.1.2015 21:36:39)
jo separace pomáhá  , taky když to nemůžu vydržet, tak je oddělím a je chvíli klid, my jsme teď venku hodinu nebo max. dvě, v léte jsme venku až do večera, tak je to fakt rozdíl
|
|
|
| Kšandička |
|
(21.1.2015 21:14:46)
Ježiš jak já tě chápu!!! Mám skoro šestileťáka a k tomu batole 4,5 roku. Řvou furt. Nahlas si hrajou, nahlas se smějou, ta menší furt houká a piští a ten starší je hlasitej od přírody a furt ječí v zápalu hry a já už kolikrát nemůžu  Napomínání nepomáhá, syn je hrozně rostěkaný, takže když na něj budu šeptat, úplně mě vypustí a nebude mě vnímat  Takže u nás to vypadá tak, že nejdřív napomínam, ať neječej, a pak na ně ječím a jsou odesláni do pokojíčku, kde si mají hrát, přičemž tak do tří minut přisviští zpět do obýváku a samozřejmě už dávno zapomněli, že měli bejt a) zticha a b) v pokojíku ..  Chápu tě  
|
| Kšandička |
|
(21.1.2015 21:16:13)
Teda kecám, dceři je 1,5 roku
|
|
| Klarisanek |
|
(21.1.2015 22:15:36)
Tak to potěší , že je na tom někdo stejně. Navíc jsme oba s manželem spíše introverti, máme (neboli měli jsme) rádi trochu soukromí a klid. Já, když jsem doma sama, nenapadlo by mě zapnout ani rádio, natož TV, mám hrozně ráda ticho. Hlučné prostředí jakéhokoliv druhu mě stresuje. Takže místo zpěvu ptactva v hájence uprostřed šumavských hvozdů bydlíme na sídlišti v Praze a máme superhlučný zveřinec.
|
|
|
| Fren |
|
(21.1.2015 21:22:17)
ta jedna dobře mířená,ne míněná,jak píšeš,už přijde dost pozdě,dle toho co píšeš,tak máš prostě nevycválané spratky a evidentně proto,že nikdy přes ten zadek dosud nedostali.
|
|
| Epepe | 
|
(21.1.2015 21:28:16)
Tak předpokládám, že se jedná o trolling, protože myšlenka zakladatelky je zcela nesmyslná - když nás někdo bije, tak obvykle řveme mnohem víc, než normálně. Teda aspoň já to tak mám. Ale stejně odpovím.
Moje děti taky řvou.
Já teda taky nemám nijak tichý hlas, ale hlasitost je běžná ...
Za prvé, bych nechala zkontrolovat sluch. Např. syn, jak má rýmu, tak řve - málo smrká, jde mu to do uší, má časté záněty. Po zánětu trvá několik měsíců, než prasklý/propíchlý bubínek sroste. Tolik k odstranění možných fyziologických příčin.
Dále souhlasím s názory výše, že za tím může být nevylítanost. Takže vzít děti na tři hodiny ven, pěkně za každého počasí a na řvaní nezbudou síly.
Za třetí, pokud vyloučíme předchozí možnosti, možná by stálo za to zamyslet se, proč ty děti tak moc chtějí, aby byly slyšet ... kdo konkrétně je má zaslechnout? Třeba maminka ve vedlejším pokoji u počítače? Táta, který není doma? Potřebují překřičet televizi? Jeden druhého? Apod. To jsou jen návrhy k zamyšlení, samozřejmě že v každé rodině to může být jinak.
A za čtvrté, poradím, jak to dělám já, když děti nezadržitelně vyjou - zklidňuju. Deset minut knížka, nějaká hra pracující s tichem - schovka, hledání tikajícího budíku, šeptyšepty, aj., případně audiopohádka. Někdy stačí zašeptat: Slyšíš? Něco jsem zaslechla ...
A děti dychtivě: Co?
Nevím ... a je na půl hodiny klid.
|
| Klarisanek |
|
(21.1.2015 22:09:50)
Nejsem troll Zorko. Bití vyvolává řev, to ví každý, ale jedna na zadek není soustavné bití, které vyvolává soustavný řev, má sloužit k výraznému upozornění, že hranice byla překročena. Jakékoliv jiné metody selhávají, proč jsou tak hluční nevím, nemáme v rodině žádného strejdu Pepina, po kterém by to zdědili, TV a PC jen v určitý čas, přeřvávat spotřebiče ani rodiče nemusí. Spíš mají potřebu se předhánet jeden před druhým, možná. Venčení mají také dost, ale často jsem na nervy i na dětském hřišti. Ano, to je určeno pro vybití dětské energie, ale když na vás pokřikují z okolních oken naštvaní obyvatelé, je mi trapně a chápu je. Čas odvážet děti do hlubokých hvozdů nemám. Je mi líto, že ač nemáme jako rodina jiných problémů, děti jsou Bohudík zdravé, tak atmosféra v rodině je velmi často hustá, právě kvůli hluku, na manželství se to také podepisuje. Unavený tatík z práce by si s nimi rád zahrál stolní hru nebo stavěl lego, po chvíli hry kdy u toho řvou jak paviání práskne dveřma, neb mu tečou nervy. Mě se zhoršil můj psych stav, špatně spím a v 6 večer se cítím naprosto vyřízená, tím pádem moje trpělivost se tenčí, je to takový zamotaný kolotoč.
|
| Epepe |
|
(22.1.2015 7:56:41)
Klarisanek, mnoho dětí řve a ne každému rodiči z toho tečou nervy. A naopak mnoho rodičů je nervních, ale děti jim doma neřvou. Z toho vyplývá, že se zřejmě dokážete navzájem dost vytočit. Chtělo by to bludný kruh přetnout. Ať už doma, nebo za pomoci odborníka.
Pokud máte s manželem takové nervy, tak co si v první řadě sednout spolu, probrat strategii, možnosti, dohodnout si, kolik času si dáte, než vyrazíte za odborníky, ať už na uši nebo na duši? Každý den o trochu snižovat hladinu hluku.
A poznámka Hansi mi vůbec nepřijde nesmyslná. Ono je taky otázka, jak se člověk zeptá. Třeba na otázku: Proč řveš jako pavián? asi kýženou odpověď nedosteneš. Ale při delším rozhovoru by to mohlo vyjít.
|
|
|
|
| ivaxx | 
|
(21.1.2015 22:28:30)
Bití nepomůže - ty budeš mít výčitky, oni se oklepou a jedou dál .
U nás je také dost hlučno a jediné co zabírá jsou dvě věci - 1. separace = nařízené oddělené hraní (fungovalo hlavně, když byli mladší - po 10 min žádali, aby mohli k sobě), 2. odměna prací. Celkem to funguje (ne vždy) - slýchám i hlášky typu (nech toho, neřvi, nebo budeme muset jít uklízet....).
Nicméně, přesto občas manžel hlásí, že nás slyší už na rohu ulice či se sousedka zeptá, co se dělo, že byl takový rachot (nejsme v paneláku, ale RD).
|
|
| Adda6a |
|
(21.1.2015 23:32:32)
Asi bych si dala pozor, aby se cela rodina zabyvala i necim jinym nez revem.
Jinak ty deti dospeji k presvedceni, ze je to nejdulezitejsi projev na svete ...
|
|
| Gavašetka | 
|
(22.1.2015 7:28:33)
Konkrétní radu nemám, chtělo by to víc informací a to už je v podstatě na nějakou konzultaci, jak už tu někdo radil. Co bych zkusila já -podívat se na to jako na celek -tj. včetně nás dospělých, co děti vidí na nás, na našich způsobech reagování, jestli zde by nebyl nějaký prostor na změnu. Protože změnu u dětí můžeme vyvolat jen my dospělí (nám to vadí a my jsme schopni nějakého nadhledu, co že se to vlastně děje). Už tu padaly docela praktické nápady (separace, tiché hry = něco, co ale musíš spustit ty).
Zkusila bych se důsledně a nejlépe po domluvě s manželem věnovat tomu, kdy jsou okamžiky (opravdu i chvilky -5 minut třeba), kdy děti si hrají tak, že je to z tvého pohledu OK - a na ty upozorňovat jak je tím, že je odměníš (oceníš je, řekneš, jak to bylo fajn, jak se ti to líbilo, jak ti to udělalo radost, že dokázali cosi....). A druhá položka - ta už je náročnější - co jsem pro to udělala já (manžel, spolu s manžzelem), že byli takoví, že nehlučeli nebo hlučeli přiměřeně Dokázala jsem je nějak stopnout dříve než to přerostlo únosnou mez? Odvedla jsem třeba jejich pozornost k něčemu jinému? Mohla bych tento postup zopakovat i jindy? Když nás příště bude čekat zátěžová situace, co bych mohla udělat preventivně s těmi zkušenostmi, co se kdy aspoň na chvilku osvědčilo? Fakt může jít jen o chvilinky, jestli vůbec jsou, co mají společného, jak kdo je podpořil, aby byly a mohly zhnovu být atd.
Totiž aby to nebyly jen vyhrůžky, zákazy - ty sice taky fungují, ale moc nemotivují a čšasem se "okoukají", děti si rychle zvyknou a přestanou to brát vážně. A taky to kazí atmosféru. Jinak kdybys uvažovala o nějakém odborníkovi, tak by mi přišlo fajn zkusit videotrénink interakcí, to je velmi respektující metoda. K tvým dětem - je možné, že oba bojují o pozornost a o své místo na slunci? Možná bych zkusila nejen je separovat, ale každému zajistit chvilku denně, kdy jsem pouze s ním a pro něj.Ale třeba je to mimo mísu, jen mě to teď napadlo.
|
|
| MÍŠA&FÍK | 
|
(22.1.2015 7:32:31)
Tohle bych vyřešila snadno - už bych tam nebydlela.......ať si řvou třeba jak na lesy, ale beze mne....to bych nedala......a co sousedi ? Ještě žijí ?
|
|
| K.L. | •
|
(22.1.2015 7:44:04)
A to zacaly nahle rvat az ted?
Proc jsi je k nervani nevadla od malinka?
|
| Tuliša |
|
(22.1.2015 9:28:57)
Píšeš, že řveš i ty a manžel. Oni řvou proto, že mají naučenou takovou komunikaci od vás. To píšu ne že bych byla dokonalá, ale protože jsme si to s manželem uvědomili, ten důvod, proč naše děti řvou - naučili jsme je to. Přeju hodně sil v napravování - musíte začít u sebe.
|
|
|
| Monty | 
|
(22.1.2015 9:34:39)
Zvláštní. Já žádný děti, co řvou, neznám.
Jasně, když přijede syn na návštěvu ke kamarádům a jsou tři kluci v pokoji, tak tam nejsou potichu, ale aby řvaly a ječely pořád? A v tomhle věku? To by mne dost zajímalo, jak a v čem jste je vychovali.
|
| Renka + 3 | 
|
(22.1.2015 9:55:47)
Monty, sourozenci věkově blízcí, třeba rok, dva od sebe soupeří mezi sebou i o pozornost rodičů. Ty to neznáš, protože v té situaci nejsi a s kamarády je to něco jiného. Neobviňuj rodiče ze špatné výchovy, to je strašně snadné a laciné. Samozřejmě jde i o temperament dětí, ten je vrozený. Oni z toho vyrostou, puberťáci jsou už doma klidní, o nich člověk spíš neví. S tou řvavostí jde typicky o děti předškolního a mladšího školního věku.
|
| Monty |
|
(22.1.2015 9:57:37)
Renko,
ale co furt já, mám kamarády i se třema dětma a neřvou. Resp. řvou třeba u sebe v pokoji nebo někde venku, to asi každý dítě, ale v komunikaci s dospělými se chovají příčetně, protože jsou k tomu vedený.
|
| Renka + 3 |
|
(22.1.2015 9:59:51)
Tak zkrátka každý má jinou povahu i temperament a někdy se to prostě sejde. Já znám zase uječené rodiče s klidnými dětmi.
Pamatuju jak moje švagrová odsoudila maminku řvoucího tříleťáka v typickém afektivním záchvatu. Sama měla doma klidnou holčičku, nezanala to. No, u synka se jí to vrátilo.
|
| Monty |
|
(22.1.2015 10:03:35)
Renko,
ale zakladatelka nemá doma tříleťáka - píše děti 8 a 5 let.
|
| Renka + 3 |
|
(22.1.2015 10:08:55)
I to je typický věk pro to překřikování mezi sebou, já to velmi dobře znám a to vážně nejsme rodiče, kteří děti nekorigují. Je to strašně náročné a vyčerpávající, určovat, kdo bude mluvit, ztišovat je a tak. A pak někdo, kdo tu situaci nezná, jednou větou odsoudí rodiče, jak špatně vychovávají. U nás ta situace je podobná a u mých známých, které mají děti věkově blízko taky. Jakmile se děti rozdělí, jsou zlaté. Jde vážně o tu jejich rivalitu mezi sebou a s tím se těžko něco dělá. My třeba chodíme i to té rodinné poradny, jak tu někdo zmiňoval a jejich rada je taky totožná, že si děti od sebe musejí odpočinout, tj. různé kroužky, občas každý trávit samostatně čas s rodičem. Ale utnout ten řev úplně prostě nejde. A věčně oddělit děti taky, ne, ideální samozřejmě, když mají doma každý svůj prostor, kam si můžou zalézt.
|
|
|
|
|
| radka | •
|
(22.1.2015 10:16:15)
jo jo, každý chtěl být první v tom, něco důležitého mi říct, každý chtěl hračku, kterou si zrovna vzal ten druhý atd.
pomohlo - separace, když se překřikovali, kdo mi to řekne první, řekla jsem, že nechci nic slyšet, dokud se budou hádat, nebo jsem řekla - teď prvně dcera, pak syn, příště to bude naopak
trvalo to dlouho, ale nakonec se to nějak ustálilo, možná i věkem, možná tím, že jsem to pak dodržovala, nebo když nechtěli přestat, tak šli každý do jiného pokoje
taky jsem se víc hlídala, ať jim odpovím, když něco po mě chtějí (tzn. jsem "stále na příjmu" a nemusí o mou pozornost bojovat a dožadovat se jí), hlídám se v tom, ať zbytečně nezvyšuju hlas (což je pro mě jako cholerika dost těžké)
musím říct, že křiku opravdu ubylo
|
|
|
|
| Z+2 | 
|
(22.1.2015 9:49:55)
Když se dětem budete věnovat nebudou řvát. Strašně jednoduché. Fyzické tresty jsou zrůdnost do 21. století nepatřící.
|
|
| jentak | •
|
(22.1.2015 9:54:15)
Dle mýho jsou děti zvyklé na řev a vidí, že na řev se reaguje, no tak řvou, to je normální. A nejvíc budou pochopitelně řvát, pokud si chtějí něco vynutit - a to hlavně mezi sebou. Tak je vždy rozděl a bude. - no a změň své chování.
|
| Monty |
|
(22.1.2015 9:56:08)
jentak,
jo, to je možný - když jsou zvyklý a nikdo je nikdy "nekorigoval", tak asi pokládají řvaní za normální.
|
| Renka + 3 |
|
(22.1.2015 9:57:41)
Hele my děti korigujeme a stejně řvou. A snažíme se pokud možno neřvat. Cizí děti se prostě vychovávají nejlíp, že?
|
| hbf |
|
(22.1.2015 12:46:57)
Nikdo nikoho nevychovává. Zakladatelka se svěřila internetu, internet jí odpovídá.
|
|
|
|
|
| Monikaa | •
|
(22.1.2015 11:23:04)
Znám!
Doporučuju:
- Určit, kdo mluví první, kdo bude mluvit potom, dbát na to, abyste si (nikdo - i vy dospělí, děti dospělým, dospělí dětem..) neskákali do řeči. Je to věc cviku, děti se to naučí a budou na to dbát i mezi sebou. Nebudou se pak překřikovat.
- Když děti mluví s tebou, dbát na to, aby nehulákaly. Ony si to neuvědomují.
- Zaměstnat je.
- Pokud něco hrají spolu, hru moderovat tak, aby na sebe nepokřikovaly, nenadávaly si, dojde-li při hře ke konfliktu obě strany vyslechnout (ne naráz, nejdřív mluví jeden, pak druhý) a najít řešení (nenechat je v tom).
- Nám ještě pomohlo pravidlo, že při jídle dítě smí mluvit jenom, je-li osloveno. Dost se nám ulevilo, konečně se najíme víceméně v klidu.
Pokud se nedaří, např. ohledně skákání do řeči, můžeš to trénovat (nejde vždy) pomocí nějakého konkrétního předmětu (kouzelný kámen, cokoliv): Kdo ho drží, mluví. Když domluví, pošle dál. Ostatní mlčí.
|
| Mirek_ | 
|
(23.1.2015 9:28:04)
Děkuji za náměty.
To poslední pravidlo mi ovšem přijde poněkud nerovnoprávné.
|
| Monikaa | •
|
(23.1.2015 15:30:35)
Nerovnoprávné je, kdo nechce, zavádět ho nemusí. Nám se ale ulevilo a ze společného jídla se konečně stala příjemná záležitost. Zamezí to vzniku nervozity při jídle, která vzniká z toho, že se děti začnou verbálně pošťuchovat a my je musíme napomínat, že nejí (protože mluví) a my je opakovaně k jídlu vybízíme a nakonec na ně neúměrně dlouho čekáme atd. Celkově to dost zlepšilo atmosféru..
|
| Suza007 | 
|
(23.1.2015 16:18:22)
Když jsem byla malá, tak jsme jako děti musely u jídla mlčet. Tehdy mi to přišlo hrozně nespravedlivé, dneska (jako rodič) to vidím jako rozumnou věc
|
|
|
|
| jentak | •
|
(23.1.2015 16:10:24)
Nám ještě pomohlo pravidlo, že při jídle dítě smí mluvit jenom, je-li osloveno. Dost se nám ulevilo, konečně se najíme víceméně v klidu.
- teda my při jídle mluvíme všichni - jídlo je ideální čas si v klidu promluvit a ještě se u toho najíst. Nesnáším ticho u jídla.
|
| Monikaa | •
|
(23.1.2015 16:37:01)
Tak pokud spolu mluvíte v klidu, tak je to fajn a značka ideál.
|
|
|
|
| hbf |
|
(22.1.2015 12:22:11)
Takže oni řvou už několik let, dělá to problémy celé rodině, ale vy jste je nemusela trestat - tedy nikdy nepocítili, že dělají něco špatně. Vysvětlovat něco dokolečka nefunguje ani na dospělého, natož na děcko.
|
| Klarisanek |
|
(22.1.2015 15:17:46)
Ale samozřejmě to pocítili, opravdu mi řvaní nezačalo vadit včera a dnes jsem to nezačala řešit. Asi mé metody nezabírají nebo nefungují.
|
|
|
| Suza007 |
|
(22.1.2015 12:26:41)
Co na to jít z opačné strany - jestli jsi introvert a potřebuješ aspoň občas klid (chápu, taky to tak mám), tak co si každý den ten klid zařídit. A když to nejde doma, tak jít třeba sama na procházku, sednout si na chvíli do kavárny, anebo poslat děti pryč s někým jiným a užit si ten klid doma. Pak bys měla víc energie na děti a jejich řev.
|
| hbf |
|
(22.1.2015 12:30:45)
A jak to vyřeší, že děti řvou na celý dům, u babiček, tetiček a pod.?
|
| Suza007 |
|
(22.1.2015 17:54:25)
Děti nevyřeší, ale mít víc energie to ječeni snášet.
|
|
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)