| Lexi. |
 |
(20.5.2015 23:17:33)
Před 2 měsíci zemřela příbuzná, paní 85 let, velmi náhle. Měla mě celkem ráda, já jí také, ale nebyli jsme si příliš blízké.
Poté co zemřela, její blízcí příbuzní u ní v bytě hledali nejprve věci do nemocnice, potom šaty do rakve, doklady pro notáře, odnesli si nějaké věci...
A před pár dny mě z, řekněme organizačních důvodů pověřili, ať její byt definitivně vyklidím.
Přišla jsem tam a vyvedlo mně z míry, jak se její byt změnil od té doby, co jsem tam před několika měsíci byla naposledy. Nepořádek, dokořán rozevřené skříně, usychající kytky... obraz zmaru.. Padl z toho na mě hrozný smutek...
Co všechno zůstane po starém člověku... nejprve jsem vyházela zkažené jídlo, zcela zjevně rozbité, poškozené a rozlámané věci... a dál nemůžu.
Jedna skříňka je plná pracích prášků, mýdel, voňavek. Řekla jsem si, že to vezmu domů spotřebovat. Vyskládala jsem to do krabice v níž jsem to chtěla odnést... a nechala jsem to stát před tou skříňkou. Měla jsem pocit, jako bych to měla ukradnout.
Jsou tam skříně plné jejího oblečení, nikdo ho nechce, tak ho mám vyházet. Ale já to nedokážu. Nedokážu vyházet její oblečení, její věci, staré fotografie, knížky z knihovny, obrázky ze zdí, které nejsou umělecky cenné, peřiny, boty ... i když je už nikdy nebude potřebovat. Připadám si blbě vyhodit cizí věci, i když k tomu mám souhlas. Jako bych do toho kontejneru vyhazovala její život.
Racionálně samozřejmě vím, že je potřeba to vše vyházet, ale je mi to hrozně nepříjemné.
Cítili jste se také někdo v takové situaci obdobně? Jak jste to řešili?
|
| koa | 
|
(20.5.2015 23:30:10)
V takové situaci jsem nebyla, ale mnohokrát už mě napadlo, že člověk si často celý život uchovává věci, které pro něj mají hodnotu, třeba citovou, nedokáže se jich zbavit. Nebo nechce. Dopisy, drobné dárky, památky na nějakou událost. A co teprve skutečné sbírky: hrnečky, zvonečky...
A pak zemře a - šup s tím na smeťák.
Bylo mi z toho docela těžko, ale asi je to tak, že ty věci pro člověka mají hodnotu právě jen za jeho života. Další lidi to nezajímá, ti zase mají svoje památky a sbírky.
Mně pomohlo si to takto říct; že nevadí, že to nebude důležité pro potomstvo, že cenu to mělo pro mě a to je nejdůležitější.
Po mé smrti ať si každý vezme, co se mu líbí a co se nebude líbit nebo hodit nikomu - nevadí, svůj význam to splnilo.
|
| Monty | 
|
(20.5.2015 23:34:29)
"...ale asi je to tak, že ty věci pro člověka mají hodnotu právě jen za jeho života. Další lidi to nezajímá, ti zase mají svoje památky a sbírky."
No, já třeba právě tyhle věci sbírám, takže jsou i lidi, co to zajímá. 
Hrnečky a zvonečky tedy ne, ale dopisy, úřední listiny, památníčky...
|
| koa |
|
(20.5.2015 23:35:37)
A vždyť já píšu, že co se bude někomu líbit, ať si klidně sebere. Já si to do hrobu fakt nevezmu.
|
|
| Kač. ♀ + ♂ | 
|
(21.5.2015 8:39:56)
Monty můžu genealogický dotaz?
|
|
|
| Lexi. |
|
(20.5.2015 23:39:58)
Paradoxní na tom je, že jak jsem ji znala, myslím si, že ona na věcech nelpěla. Několik měsíců před smrtí dokonce nějaké své věci rozdala (úplně nové ručníky, cíchy...) - mohla cítit že se blíží konec?
To jen já jsem taková cíťa.
|
|
|
| Monika |
|
(20.5.2015 23:38:06)
Pokud je to pro Tebe přijatelné, tak existují lidé, kteří nabízejí vyklizení takových bytů, pochopila jsem to tak, že to dělají "zdarma" - tj. "protihodnotou" je pro ně, že si s věcmi mohou dělat, co chtějí, tj. zpeněžit, co jde.
|
| Lexi. |
|
(20.5.2015 23:41:16)
Nic cenného co by šlo zpeněžit již v bytě nezůstalo.
|
|
| Monika |
|
(20.5.2015 23:49:52)
No, já jsem si to představovala tak, že takoví lidé umí nějak využít i to, co se na první pohled nezdá (mohou to být třeba i lidé, co jim stačí málo, třeba rozřezat nábytek na topení). Ale je možné, že ve skutečnosti byt nejdřív okouknou a pak řeknou cosi jako "paničko, tohle teda ne" (resp. leda za peníze)? Netuším, jen že vidím podobné inzeráty každou chvíli po lamapách, tak mě to napadlo ...
|
|
|
| Inaaa | 
|
(21.5.2015 19:37:12)
Diakonie, kamarádka věnovala věci z bytu po babičce, třeba i nádobí, příbory atd.
I boromejky myslím něco takového maji.
|
|
|
.
,jak to ten farář řekl a má určitě pravdu; až zemřu já,zemře se mnou definitivně moje babička,na kterou si už moji synové nepamatují...
a to s těma vzpomínkama přesně tak je, pokud jsi tu paní měla ráda, tak si možná vem nějakou věc, která Ti ji připomene, ale zbytek je prostě jen zátěž, neměli byste to kam dát.
a nechápu,jak někdo může tak jako Lexi jen slepě vykonávat jejich příkazy
.
Kde to jsme? Vyklízecí firma by si za to vzala jistě nějaký prachy, ale po Tobě to chtějí zadarmo? Z jakýho důvodu?
V její náručí
Česká píseňSvitavy 
Valdštejnské slavnostiJičín 
Divadlo v parkuPraha 4 
Ferda mravenecLitoměřice 
Kurátorské provázení v Botanické zahraděPraha 8 
Česká píseň
Valdštejnské slavnosti
Divadlo v parku
Ferda mravenec
Kurátorské provázení v Botanické zahradě
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)