*Šárka* |
|
(22.6.2015 11:40:28) Jentakj, další komplikující okolnost, která mě (nás) nutí vážit argumenty a postoje. Momentálně bydlíme v domě, který patří na půl jejich otci a jejich matce. Matka už řadu let bydlí jinde. Před lety vznikla dohoda, že i otec se časem odstěhuje a dům bude náležet dětem. Vybrali jsme si variantu, že stavíme dům nový a dostavbu a stěhování plánujeme na příští rok (měly by dodělat SŠ/učňák). Matka dětí apelovala na to, abychom jim (její?) část domu uvolnili. I vzhledem ke zmiňovaným problémům s úklidem (nechodím tam, nevidím, neřeším) jsme na to po čase přistoupili.
|
Kamisi |
|
(22.6.2015 16:26:18) Šárko, tohle je hodně neběžná situace. Jednak - jestli dobře chápu, ty nejsi jejich máma a za druhé, možná ještě podstatnější, oni mají zřejmě pocit, že je to jejich dům a vy (ty) jste tam navíc. To je hodně blbá a nezdravá situace. Pracovala bych především na tom, jak z ní ven - přestěhovat se? Odkoupit celý barák manželem? "Děti" se chovají nemožně, ale špatný je, že je jim to umožněno, přijde mi, že si neuvědomují, že samy by nic nezvládli, že je někdo živí.
|
*Šárka* |
|
(22.6.2015 20:17:40) Kamisi, je mi jasné, že nejsme standardní rodina. Nedalo se to nezmínit. Sama mám vlastního syna, o pět let staršího - a to je úplně jiná pohádka.
Každopádně, myslím, že mé otázky jsou platné obecně. Jak jednat s čerstvě dospělými jako dospělými.
Např. jak odpovědět na slušně položenou otázku - proč vás zajímá, že nedorazím večer domů? Proč chcete vědět, u koho budu spát? Proč vám vadí, že moje první cesta po návratu ze školy vede k lednici pro pivo a nebo že si se ségrou večer vypijeme lahev vína? Proč vám vadí, když kouříme (to už je jedno, kde)?
Jak odpovědět a nepoužít laciné odpovědi ve stylu - protože jsem to řekla, protože jsem tvůj otec, protože tě živím...
|
|
|
Žžena |
|
(23.6.2015 7:13:49) Šárko, ale tohle jsou přece věci, které normálně zajímají lidi, kteří jsou součástí jedné rodiny, jedné domácnosti. Jestli nebude přes noc doma, vypije večer lahev vína nebo bude kouřit, mne zajímá i u mého muže, který má osmnáctku za sebou fakt dávno. To že jim je osmnáct znamená, že jsou způsobilé k právním úkonům, taky plně trestně odpovědné, mohou řídit auto atd., ale neznamená to, že již nejsou členy vaší rodiny a že žijou samy za sebe.
|
|
Hanka | •
|
(23.6.2015 8:17:26) No, odpovědět přece můžete po pravdě: záleží nám na vás, máme o vás starost, bojíme se, že si tímhle stylem ten dospělý život můžete hned na začátku zkomplikovat, nesnáším kouř a vadí mi, že si ničíte zdraví, potřebuji vědět, pro kolik lidí mám vařit večeři a tak...
Sama mám skoro devatenáctiletou dceru bez problémů, stejně jako jsem byla bezproblémová já sama - máme to v rodině, jsme takoví ti slušňáci, co nekouří a nepijou, i v mládí; jenže to není zdaleka jenom výchovou jako spíš osobnostním nastavením, takže rada drahá.
Kamarádka na osmnáctiletého syna jednou použila "zrcadlo", v pátek s manželem odjeli na víkend, bez varování, nebrali mobily, dorazili v neděli v jedenáct (babičce řekli, aby v případě synova telefonu řekla, že se jí zmínili, že si chtějí na víkend kamsi vyrazit). Hlášení, kde je a kdy se vrátí, se tím prý výrazně zlepšilo.
|
Žžena |
|
(23.6.2015 8:47:57) Hanko, to s kamarádkou je vypačený :)
|
|
*Šárka* |
|
(24.6.2015 8:09:06) Děkuji. Tak nějak, jak se mi radíte, se v tom snažíme bruslit. Jak už jsem psala, já i jejich otec jsme byli slušňáci a tak hledáme správnou míru, abychom jen "nebuzerovali". Teď zrovna přemýšlím, proč by to sladce spící dítě mělo být dnes ve škole, když známky jsou už uzavřené a vůbec o nic nejde.
|
|
|
|