Slonisko |
|
(22.10.2015 18:23:18) Já ještě pořád zvažuju, jestli do toho jít, ale v okamžiku kdy ve škole zavedli systém, kterým se dá přes občasné zapomínání propracovat až k dvojce z chování, zvlášť když dítě ještě semtam dostane poznámku za to, že nedává pozor.... Jako mně by ta dvojka z chování byla v podstatě jedno, ale ona jaksi může ovlivnit přijetí SŠ a to už mi jedno není.
|
YUKI | •
|
(22.10.2015 18:28:31) jo tak to je systém nejlepší, já zatím nevím, k čemu dojdeme s poznámkama za zapomínání, teĎ jsem to psala na jinou diskusi, jak mě namíchla učitelka :(
http://www.rodina.cz/nazor18335993.htm
a to jsem si loni opravdu myslela,že je to dobrá učitelka, už si to přestávám myslet, dělá těc hpřešlapů čím dál víc
|
|
Delete |
|
(22.10.2015 22:58:03) Báro,
no ona je také porucha pozornosti bez hyperaktivity (ADD), takže dítě je klidné, bez problémů v chování, "jen" má prostě výpadky pozornosti. Takové dítě se pak dočká vět "kdyby jen trochu chtěl a snažil se, tak má jedničku". Jenže to právě není pravda, to dítě se může snažit sebevíc a některé věci neovlivní.
Samozřejmě, že je nutné s tím pracovat, ale dítě by nemělo být trestané za něco, co samo ovlivnit nedokáže.
|
|
Slonisko |
|
(22.10.2015 23:43:41) Báro, syn poznámky za vyrušování nemá. Má je pouze za zapomenuté pomůcky (za pět zapomenutí, jedna poznámka - takže když se jeden den blbě podíval do rozvrhu a vzal si věci na jiný den, tak mu to hezky přibylo). Má teda jednu navíc, za podvod, protože jak si zapomněl sešit, tak psal do jiného - on teda tvrdí, že si toho nevšiml, to je podle mě tak 50/50.
Mně na tomhle systému právě nejvíc štve ten krok zpátky - k nesamostatnosti. Protože dokud ze zapomenutého sešitu pro něj vznikla práce navíc (tj. půjčit ho od spolužáka a dopsat doma, nebo i jen problém, že se nemá z čeho učit a pak dostane špatnou známku, kterou si pak bude muset opravovat) tak jsem s tím neměla problém - a víceméně to mohla nechat na něm. V okamžiku, kdy důsledkem "blbého" zapomenutého sešitu může být i dvojka z chování, která pak ovlivní jeho přijetí na SŠ, tak mě to nutí na něj mnohem víc dohlížet, ale dokonce mu i zapomenuté věci nosit do školy . Takže místo toho, aby to zvládal sám, tak si akorát zvykne, že na něj někdo dohlídne. Prostě mi to přijde dokonale kontraproduktivní.
|
Delete |
|
(22.10.2015 23:55:01) Slonisko,
přesně tak . Kontraproduktivní až toxické.
|
|
Tante Bante |
|
(23.10.2015 7:07:14) Slonisko, máš pravdu, je to hrozný, nechci to ani rozvádět. Máš ale jednu even. možnost, jak na to nahlédnout, já jsem to taky s extrémně roztržitým synem dělala, ne sice v osmičce, ale ještě v pětce denně... Tu kontrolu jsme prováděli, byl to očistec, protože jsem to nedělala za něj, jen jsem "laskavě, ale pevně (uuuu)" vyžadovala detailní přípravu a kontrolu večer na něm. Na začátku byly dny, kdy to dokázalo spotřebovat i dvě hodiny a když šel spát, tak já jsem šla na okružní procházku kolem sídliště s kuřáckou přestávkou a mluvila s B.hem (), že tento kvest je pro mě příliš těžký, jestli by mi nemohl dát něco jiného. Syn se to ale už za pět let (od první třídy do páté) naučil. Dneska umí mít věci v cajku, když chce. Můžeš to event. brát, že to neděláš kvůli debilitě ve škole, ale pro něj, no.
Jinak ještě k těm poruchám: Moje děti jsou (alespoň tři první) všichni dysáci a poruchou pozornosti typu ADD, ale ne příliš silnou, je to psíš tak na hranici roztržitosti a ADD. Mně, když mi bylo 30(!!) a měla jsem nějaké divné obtíže při hraní z listu, dohodil učitel na konzervatoři psychologa, který mi řekl, že mám ADD, středně silnou dyslexii a silnou dysgrafii a dyspraxii (dysgrafi jsem věděla, to se v mém dětsví díagnostikovalo jako "píše jak čuně, výkresy taky zpatlané). Problémy se zapomínáním v kombinaci s odtažitými rodiči a normalizačním školstvím mi v dětství udělaly něco na způsob OKP, tu neustálou úzkost, že něco nebudu mít a dostanu poznámku, si pořád pamatuju strašně živě, bylo to na zcvoknutí. Čili jsem to pak se svými dětmi vždycky nějak řešila, dobrá zpráva je, že když jdou na gympl, tak tohle zaopomínací terorizování odpadne.
NA základkách to vesměs zavedou proto, že jsou děti, které ty věci nenosí schválně nebo z naprostého nezájmu. Pro tyhle děti, bohužel, ten sankční systém je jeví jako jediný použitelný nástroj, i když je na bíledni, že současně by se mělo pracovat i na motivaci.... atd...každopádně to, co zažívá tvůj syn, je důsledek "spravedlnosti", toho krásného "my se chováme ke všem stejně, všichni mají stejné šance".
|
Slonisko |
|
(23.10.2015 8:25:48) Tante, já na něj samozřejmě dohlížím, když byl menší tak jsem ho teda kontrolovala mnohem víc. Dělat to za něj ani nemůžu, jsem taky dost chaotik a výsledek by nebyl o moc lepší. Mně to množství zapomenutých věcí letos dost zaskočilo, protože on je jinak docela zodpovědnej a loni už jsem měla pocit, že v pohodě zvládá. Takže buďto se letos strašně zhoršil, nebo je to jen pomalej rozjezd na začátku školního roku. Celý situaci asi taky moc nepomáhá to, že jsme v permanentní rekonstrukci a vládne tu dost zmatek. Ale zavedli jsme "režimová opatření" a od příštího týdne snad už budou mít kluci zařízený vlastní pokoj, tak to by taky mohlo pomoct. A přesto šel dnes do školy bez sešitu na fyziku, protože ho prostě nenašel. A já vím, že jestli ho tu během dopoledne někde potkám, tak mu ho do holt donesu. (a přiznám se, že mi na chvíli problesklo hlavou, že bych ho teda nechala doma ) - tu neustálou úzkost, že něco nebudu mít a dostanu poznámku, si pořád pamatuju strašně živě, to jsi mi připomněla moje dětství a je pravda, že ve mě dost zatrnulo, když teď nedávno něco dost podobného říkal mladší syn. (tam toho teda řešíme víc, tohle je jen taková špička ledovce)
|
Tante Bante |
|
(23.10.2015 9:35:51) Slonisko, zkoušela jsi takhle, jak to tu píšeš promluvit s učitelkou? Někdy některá nemusí mít v hlavě úplně šrot... třeba ...nevím. Jestli je to nějaké megera, tak je jasný, že to je marný. Je to fakt děsný a poněkud v rozporu s tím, co jsem tu včera propagovala, jsem si uvědomila, že u nás v práci, kde ofiko tenhle zapomínací teror byl na druhém stupni taky, se to skutečně řešilo tak, že děti, které byly roztržité, byly požádány o dodání PPP papírů a pak byly "osvobozeny" od zapomínacích poznámek (ale nutno podotknout, že drtivá většina jich pak už neměla nikdy nic, neměli sešity, penály, ztratili učebnice a v lepším případě byli schopni mít ŽK, protože na tu se úleva nevztahovala). No, a ti "neosvobození" si samozřejmě permanantně stěžovali a dodávali osvobození, prostě kdyby to bylo od Havla, tak má autor vyděláno na celý život.
|
Slonisko |
|
(23.10.2015 10:45:17) Tante,ještě nezkoušela, chtěla jsem mít něco v ruce až do té školy půjdu, oni u nás na ty "papíry" hodně dají. Taky jsem nějakou dobu přemýšlela jak k problému přistoupit - jestli se pokusit bojovat proti celému tomu systému, nebo prostě kopat jen za to moje dítě. A asi nemám sílu jít vysloveně hlavou proti zdi. Učitele asi budu muset obejít všechny, začnu s třídní a výchovnou poradkyní, jen mám takový pocit, že se někteří v tom novém systému doslova "našli". Já snad ani neuvažovala o tom, že by mu to zapomínání tolerovali úplně, ale že by mu jako třeba mohli zvednout ten limit (teda není tohle už známka dokonalýho semletí systémem?). No do tý soukromý poradny už jsme objednaný, ono to zapomínání není jediná věc, kterou bych ráda s někým probrala.
A nakonec trochu OT, jaká je vlastně úloha školy? Má žákům umožnit se něco naučit nebo je k tomu přinutit?
|
Tante Bante |
|
(23.10.2015 11:38:44) Slonisko, to, co jsem event. navrhovala zvážit (ale já NEVÍM, jestli podmínky jsou takové, aby to v úvahu přicházelo, to musíš odhadnout ty), je namísto úředního postupu zkusit postup lidský. Jít za třídní, nastínit situaci, tady jsi to udělala velmi výstižně a srozumitelně, konstruktivně a vidělo by se. Třeba by se nevidělo nic, pak si nepohoršíš, třeba b se v nich probudil člověk, pak je to vítězství tvoje i systémové.
Chodit hlavou proti zdi je nesmysl. Shnilou školu nezreformuješ, buď se budeš taky chovat shnile, nebo tě vyplivnou, když si nebudeme lhát do kapsy, víc možností nenajdeme.
Škola má žáky učit a vychovávat. Má jim vytvořit prostředí, ve kterém se mohou rozvíjet a poznávat svět z jiné než domácí (rodinné) perspektivy a ten proces MODEROVAT. Mj. z toho plyne, proč učitel fakt, ale opravdu není průvodce. V rámci té moderace můžou být procesy, které -řekněme po hospodsku- tím donucováním TROCHU smrdí. Je to proto, že sofistikovaně provedeno to může dítěti v nějaké konkrétní situaci posloužit. Ale ne víc a jsou i systémy, ověřeně dobré, které nepřipouští ani toto, mají svoje důvody, které jsou pádné. Problém je ovšem v tom, že aby tohle mohlo doopravdy fungovat, škola musí mít možnost nespolupracovat s lidmi, kteří její činnost promyšleně a systematicky torpédují. A ona (u nás) tuhle možnost nemá. Od toho se pak lví díl těchhle debilit odvíjí a lidi -jak vidíš sama na sobě- už tomu tak přivykli, že to považují za "přirozené".
|
Slonisko |
|
(23.10.2015 12:32:18) Tante, děkuju. Tuhle diskuzi jsem zakládala, kromě jiného, kvůli tomu, abych si aspoň trochu ujasnila co a proč vnímám jako největší problém. (A taky abych se přinutila zformulovat svůj názor trochu kultivovanějc než "mě to cely s.re"). A dost mi to tady pomohlo.
|
|
|
Delete |
|
(23.10.2015 14:46:44) Slonisko,
úloha školy je evidentně místo, kam dítě hlavně musí chodit. Ostatní je podružné .
|
|
|
|
sovice |
|
(23.10.2015 10:14:05) Slonisko, Tante, tím tu neustálou úzkost, že něco nebudu mít a dostanu poznámku, si pořád pamatuju strašně živě jste mi připomněly mou mladší dceru, která se od cca třetí třídy ZŠ (už si nevybavuju, kdy přesně ten debilní systém x zapomenutí - třídní důtka, y zapomenutí - ředitelská, z - dvojka z chování na naší škole najel) dennodenně při odchodu do školy ptala A co když něco zkazím nebo zapomenu? a já ji ujišťovala, jak jsem mohla, že je to víceméně fuk, svět se nezboří. V následujících letech měla o čtvrtletí třídní důtku vždycky vyčerpanou tak na 80 až 90%, čímž tlak zesílil a úzkost rostla (i když snaha nezapomínat taky) (jednou jsme tu třídní důtku "neuhrály", jednou ji nedostala, ač podle pravidel vlastně měla). Postupně jsme vyvinuli systém odpovědí ve stylu "Tak ti utrhnu hlavu. Hlavně nezapomeň ve škole lepidlo, ať ji zase můžu přilepit," aspoň trochu jsme to tak odlehčovali... Jenže ono to bylo těžké i ukontrolovat z mé strany (a já teda taky nejsem v tomhle zrovna matka hvězda), nachystala třeba večer pod mým dozorem všechno (případně jsem se jí vyptala a popřipomínala kdeco), a ona si ráno vytáhla učebnici, že se ujistí, jestli nezapomněla úkol, a zastrčila ji pod polštář... K tomu je to dítě, schopné přehlédnout slona uprostřed pokoje (jak tohle dělá, nepochopím, ale ona se třeba FAKT jde po něčem podívat do vedlejšího pokoje, na můj pokyn, a přehlédne to úplně klidně, i když ta věc volně leží uprostřed podlahy, viditelná až řvoucí).
Přitom to dítě, domnívám se, nemá žádnou poruchu ničeho a vždycky byla mezi učitelkami oblíbená (je to taková ta aktivní bystrá a pozitivní holčička, akorát poněkud chaotik a bordelář, což je nebezpečné kombo z hlediska zapomínání).
Tuhle kumulovací zapomínací blbost u nich zavedla škola, měli na to i speciální stránku v žákovské - kolonky co zapomněl (DÚ, pomůcky..., datum, učitel hodil jen podpis do příslušného čtverečku). Jinak měli výbornou třídní, která si dávala záležet na tom, aby děti byly dobrý kolektiv, dělala pro ně obrovské množství věcí navíc, ale s tímhle teda nebojovala (no, vím, že ona občas prostě něco nezapsala, ale už mívali i dost jiných učitelek na jiné předměty, co zapisovaly poctivě vše, taky se stalo, že přinesla šmahem za den tři záznamy z jednoho předmětu, který zapomněla vzít - učebnice, sešit, jánevímcoktomu). Dcera přitom typicky zapomínala pomůcky, ne úkoly, a myslím, že nezbytná práce navíc doma by na ni byla mnohem účinnější než trvalý stres ze záznamu do zapomínacího listu. Třída ale byla výborná a dcera odtamtud nechtěla na osmiletý gympl, který jsem považovala za možnost záchrany. Odešla až o dva roky později na šestiletý, to už ale měla tu úzkost jakž takž zpracovanou (ale občas to doznívá pořád).
Na gymplu jsme si v tomhle směru výrazně oddechly, obě.
|
Slonisko |
|
(23.10.2015 10:53:14) Sovice, jo přesně. U nás to teda loni bylo ve stylu: Já zase něco nebudu mít a učitelka na mě bude křičet - mě bolí břicho, je mi blbě, nikam nejdu... Letos je v šestce, na gympl se nedostal, ale i tak mi přijde, že se po psychický stránce docela zlepšil. (teď teda píšu o tom mladším, starší je spíš po puberťácku nas.nej)
|
|
Tante Bante |
|
(23.10.2015 11:40:40) Anoano, tak to je. A je dobré si říct, že roztržitost a tíhnutí k chaosu je lidská vlastnost, vloha, se kterou se dá tak nebo jinak pracovat. Není to nemoc a administrací se nevyřeší.
|
|
|
|
|
|
zvířevdíře |
|
(23.10.2015 14:46:40) Nedůsledná, nečitelná, až sama nevyzrálá - Báro, ty tu matku znáš?
|
|
|