Kafe |
|
(2.6.2016 12:31:34) Nevím, jestli se jí dá úplně zbavit, ale dá se zmenšit. Trénováním - krůček po krůčku.
Jeden známý, psycholog, se fóbiemi zabýval a též radil krok za krokem zvětšovat odolnost jedince. Třeba lidi, co se báli jezdit výtahem, učil vyjet nejdřív jedno patro, po týdnu přidat další, atd..
Já se jako dítě bála skoro všech pavouků. Teď už jen těch největších tlustých. Ostatní jsem se naučila ignorovat.
|
Ivka (dva kluci) |
|
(2.6.2016 12:41:42) To jsem právě myslela. Jestli má smysl snažit se nějak to postupně "obrušovat". Napadlo mě, třeba tím focením. Syn fotí krásná makra hmyzu, je trpělivý, čeká na záběr...tak třeba kdyby zkusil fotit ty mravence...nevím. On to popisuje tak, že mu nevadí ani tak jednotlivý tvor, jako spíš ten hemživý pohyb. Nejde o nechuť nebo odpor, jde o fobii, iracionální paniku. Syn např. loví kešky a je ochoten se pro ně plahočit do horoucích pekel, ale když pak kolem skrýše leze pár mravenců, nedokáže si pro schránku sáhnout.
|
Jitusch* |
|
(3.6.2016 7:16:41) To znám. Jsem na tom stejně, jen s tím rozdílem,že já "dávám" jen toho slepýše. Už neječím,když ho potkám,ale na ono místo pak delší dobu nechodím (i když je to blbost,on tam na mě těžko bude čekat).Obrázky nebo nedejbože fotky jakýchkoliv hadů nezvládám. Představa,že někde potkám v reálu užovku nebo zmiji, mě dohání k šílenství. Já se těch potvor nebojím,mě je celkem jedno,jestli je to jedovaté, škrtič nebo se to "jen" plazí, já má hrůzu z toho, že to uvidím.Ale nedělám s tím nic
|
|
|
|