Brunhilda |
|
(30.8.2016 4:15:30) Jsem v koncích, potřebuji poradit.
Zkusím být stručná. Na začátku července zemřela moje milovaná obětavá maminka. Táta to nezvládá. Psychiatra i psychologa odmítá. Snažím se mu pomoct, ale už nevím, co s tím. Problém je v tom, že táta je sobec a manipulátor (byl celý život), na ničí rady nedá, vždy věděl všechno nejlíp. S mamkou byli 45 let a měl veškerý komfort. Všechno, co se mu nechtělo dělat, za něj dělala mamka. Chápu, že je to pro něj těžké, jezdím za ním, voláme si každý den (předtím jsme spolu mluvili sporadicky, komunikovala jsem hlavně s mamkou). Nechci být jako mamka, nechci být manipulována, ale už se děje. Chce být litován a chce, aby všichni věděli, že je na tom nejhůř na světě. Takže mluvíme v podstatě jen o tom, jak je unavený, protože si vytřel pokoj, jak je na tom špatně fyzicky i psychicky a jak s tím nejde nic udělat. Na všechno má výmluvy a argumenty. Píše se mi to blbě, nechci, aby to vyznělo špatně a nějak zle. Mám k němu vztah všelijaký (láska to není), ale nikdy jsem se k němu nechovala neuctivě a momentálně opravdu chápu, že taková situace po ztrátě nejbližšího člověka je těžká a chovám se k němu, jako bych se chovala ke komukoli jinému. Opravdu bych mu chtěla pomoct. Zároveň se taky chci vymotat z té tíhy, kterou na mě postupně nakládá. Už před tím, než mamka zemřela, mluvil o tom, že až mamka odejde, on tady taky už nebude. Po mamčině smrti, než se vše vyřídilo, se choval normálně (vzhledem k dané situaci). Pak začal občas volat, že tady bez ní nechce být, a to jsem brala, že je pochopitelné. Pak o tom mluvil ještě párkrát a vždycky, když jsem se snažila mu říct, že by to trápení šlo nějak zvládnout s pomocí odborníka nebo navýšením AD (bere něco, co mu předepsal obvoďák), tak to striktně odmítl, že žádný psychiatr mu nepomůže a že tím musí projít sám. Jenže já už nevím, jak reagovat, když mi večer zavolá, že už ho to tady nebaví a že je mu špatně a že kdyby se zítra náhodou neozval, tak už tady prostě není.. Sice tvrdí, že sám by si život nevzal, ale asi naráží na to, že by se nějak se svým zdravotním stavem rozhodl prostě to zabalit a odejít (nebo já nevím..). A to je ten další problém. Jeho zdravotní stav odráží jeho životní styl. Momentálně přibral, má nadváhu, má cukrovku (2. typu, píchá si inzulin), ale jí sladké, játra má v hrozném stavu (s hodnotou jaterních testů se chlubí, jak ji má vysokou :-/ - má prostě neustálou potřebu být ve všem nej), ale pije pivo, část srdce mu pracuje hůř, jak je namáhané, má plicní hypertenzi, takže musí chodit pomalu, jinak se zadýchává. Ještě cca před půl rokem dodržoval dietu, vyšel bez zadýchání schody, fungoval jako normální šedesátník. (diety dodržuje nárazově vždy před poznávacím zájezdem, miluje cestování)
A teď mi poraďte: Jak mám poznat (po telefonu, nebydlíme úplně blízko), že je mu opravdu špatně? Ty depresivní stavy mívá večer po pár pivech. Jak mám vědět, že druhý den bude zase tak nějak normální? Jak mám poznat, že nespolyká nějaké prášky? Jak ho dostat k psychiatrovi? Jinak tedy nejsem jediná, kdo se mu snaží pomoct. Ségra bydlí blízko, takže ho zve na obědy, když to jde, nebo mu vozí uvařené jídlo, naučila ho zacházet s pračkou a myčkou, atd. Ve městě má další příbuzné, kteří ho zvou k sobě a na různé akce. Má spoustu přátel a známých, kteří se mu snaží taky pomoct. A také má svoje koníčky.
Manžel včera volal do krizového centra RIAPS (já toho teď mám hodně v práci), ale dozvěděl se jen, že takový člověk potřebuje odbornou péči a ať se tedy objedná. Když manžel řekl, že volá hlavně kvůli tomu, že dotyčný péči odmítá a že tedy nevíme, jak v takové situaci jednat a proto potřebujeme poradit, tak mu paní z RIAPSu řekla, že když nechce, tak třeba proutkem by to snad šlo... Vážně to jistě nemyslela, ale radu nedala. Manželovi znovu vysvětlila (jako by to sám nevěděl), že takový člověk potřebuje odbornou péči.
Co s tím?
|
withep |
|
(30.8.2016 7:01:04) Upřímnou soustrast
Myslím, že všichni děláte maximum, chápete, jak těžká ta situace pro něj je (a že i pro vás). Pokud k odborníkovi nechce, chce si to nějak přechroustat sám, nezbývá, než to respektovat. Je to prostě ještě hodně čerstvé - buďte mu k dispozici, komunikujte s ním a doufejte, že se s tím srovná a nezabalí to. Byli spolu fakt dlouho, jejich vztah byl hodně intenzivní a specifický, měsíc nestačí k tomu, aby se s tím vyrovnal. Aspoň půl roku, rok, než přestane být tak moc divné, že už tu milovaný člověk není
A nenechat se manipulovat, samozřejmě, toto je jeho příležitost naučit se jednat s lidmi rovnocenným způsobem.
|
|
Merylin5 |
|
(30.8.2016 7:05:04) Na mě to působí jako čistý vyděračství. Nebála bych se, že chce opravdu odejít ze života, na to se tento typ lidí má moc rád.
Já myslím, že nejlepší v tomto případě je přísnost, nepodléhat tomu, všemu nevěřit, "nežrat" mu to, on chce být jen středem pozornosti.( I když samozřejmě chápu, že smrt manželky je rána, ale mezi smutkem a vydíráním je rozdíl)
|
Persepolis |
|
(30.8.2016 7:11:03) Souhlasím s Medvědicí. Tatínkovi bych pomohla, to je jasný, ale nenechte se vtáhnout do jeho citového vydírání
|
|
nekázanka |
|
(30.8.2016 20:00:29) Tohle je poněkud nebezpečná rada. Rozhodně neplatí, že kdo o sebevraždě mluví, nikdy ji nespáchá, spíše naopak. Vyplácí se mluvit o tom málu, co v životě funguje, a hledat nové perspektivy. "Včera jsi potkal souseda? A o čem jste se bavili?" Zní to banálně, ale člověku v depresi se tím otevře další horizont.
A obecně: alkohol je depresogen, mnoho sebevražd se odehraje v opilosti nebo v kocovině. Pokud člověk o sebevraždě opakovaně mluví, vyplatí se ve chvíli, kdy to je opravdu intenzivní nebo opakované, zavolat záchranku. Pokud to nevyhodnotíte na záchranku, zkuste sami kontaktovat místního psychiatra. Pomalu se rozvíjí terénní psychiatrická péče. Psychiatr taky může pomoci radou, jak vyhodnotit, zda se jedná o manipulaci nebo o volání o pomoc. A pokud je psychiatr přetížený a termín je za dlouho, jsou tu krizové linky.
Držím palce.
|
|
|
Litevská...krychle |
|
(30.8.2016 7:29:29) 1. Jsi v tom až po uši - v manipulování, vydírání - tvůj otec si našel okamžitou náhradu - takhle to tito lidé dělají - a ty se cítíš špatně - také typické
2. Tito lidé - jak už tu někdo psal - se mají rádi - není se třeba obávat
3. Ty můžeš udělat něco jen tehdy, pokud druhý člověk chce. Pokud nechce, je zbytečné vynakládat úsilí, a mít výčitky.
4. Nabídni ve slušnosti to, co můžeš nabídnout, pokud nechce, dál se tím nezabývej. Vyslechni - v rozumné míře stesky - pokud nechce nic tebou nabízeného - neřeš.
5. Rozhodně neřeš věci jako pivo, cukrovka, sladké apod. Na to přece nemáš žádnou moc, to je v rozhodování pouze daného člověka a nemá cenu se tím zabývat, protože to neovlivníš.
|
Merylin5 |
|
(30.8.2016 7:32:40)
|
|
kambala pláááckááá |
|
(30.8.2016 7:35:32) šuplí, tesat!
|
kambala pláááckááá |
|
(30.8.2016 9:22:58) Jo,pardon,krychle. Zmatla mě ikonka
|
|
|
Brunhilda |
|
(30.8.2016 7:53:44) Krychle, se vším souhlasím, jen začínám mít problém s č. 2 a č. 4. Ke čtyřce - mám svých starostí dost a jeho stesky už mě zatěžují. Když převedu hovor jinam, nebo řeknu, že musím končit, stejně se vrátí ke svému nebo ještě nějakou chvíli mluví nebo to mám za hodinku znova. A s tím souvisí dvojka - předevčírem mě totiž najednou napadla myšlenka, že nevím, jak bych vzala, kdyby po jeho "já už tady nebudu" ho druhý den našli na podlaze. Bojím se, že bych si mohla vyčítat, že jsem mu nepomohla, nic s tím neudělala, kdybych se třeba někde dozvěděla: "on mluvil o tom, že chce umřít? to jste měli hned volat tam a tam.." A tak chci mít asi vyřešené, že jsem udělala maximum, co jsem mohla.
|
TiNiWiNi |
|
(30.8.2016 8:04:36) I v tomto komentáři píšeš hlavně o nějakém "vyčítání si"....táta tě má pevně pod svými křídly. Vlastně ty píšeš,že byl vždy manipulativní...tak v tom žiješ asi už dlouho, ne jen od smrti maminky(což je mi velice líto a musí to být pro tebe velmi těžké období) Teď by možná pomohl psycholog tobě, abys věděla, jak se nenechat vysát a jak dál s tátou fungovat. Každý svého štěstí strůjcem. A z vlastní zkušenosti vím, že to jde i po úmrtí chotě, po desetiletích manželství.
|
|
Brunhilda |
|
(30.8.2016 16:00:46) Eleanor, svým otcem opravdu být nechci. Celý život se snažím nebýt jako on.
|
|
|
veverkaa |
|
(30.8.2016 9:21:37) V případě, že by ho našli doma na podlaze (jak píšeš) po tom, co ti už po stý opakoval, že si něco udělá (aniž by si kdykoliv cokoliv udělal), bych výčitky neměla ani náhodou. Citově vás vydírá. Max bych ho utla, aby už s tím dal pokoj, až o tom zas začne mluvit. V případě, že ti volá několikrát denně, tak bych vzala jen jeden dva telefonáty a další bych nebrala.
Má nějaké koníčky? Asi by se měl upnout na něco, co ho baví.
|
|
Tragika |
|
(30.8.2016 11:46:18) Diabetik, který kašle na životosprávu a vyhrožuje sebevraždou. Jo, znám. Nic se s tím dělat nedá. Já tedy dotyčného poprosila, aby případnou sebevraždu páchal mimo náš dům. Kupodivu, pak už o ní nikdy nemluvil. Ale svou životosprávou si zkrátil vědomě život o cca 10 let. Bylo to jeho rozhodnutí....u
|
libik |
|
(30.8.2016 13:39:35) Tragiko, tento člověk je v hlubokém smutku po ztrátě, dcera za něj cítí obecnou odpovědnost, nicméně přiznává, že úplně srdcovka to není.
Proč a k čemu má takový člověk dodržovat v této chvíli životosprávu?
|
Kudla2 |
|
(30.8.2016 13:42:11) Libiku,
tak kdyby měli celoživotně vztahy dobrý, tak by to ta dcera asi takto neřešila.
A truchlit je samozřejmě normální, ale je taky normální obtěžovat celý okolí (který taky utrpělo ztrátu) řečma "že si něco udělám"?
|
libik |
|
(30.8.2016 13:46:13) Kudla, pozůstalí mají právo "obtěžovat" řečma, zvlášť nejbližší okolí, koho už, sakra, jinýho..
|
Kudla2 |
|
(30.8.2016 13:49:28) Libiku, zase - kdyby to byla záležitost jen té poslední ztráty, tak si myslím, že by k tomu dcera přistupovala asi trochu jinak.
Ale pokud je to celoživotní strategie dotyčného člověka (pro kterou ho zřejmě dcera "nemusí"), tak je to tak trochu jako v té pohádce o pasáčkovi, co pořád volal, že jde vlk.
|
libik |
|
(30.8.2016 13:53:57) Já nesoudím dceru, to bych si nedovolila, jenom říkám, že několik týdnů po ztrátě manželky je akceptovatelné, že partner se cítí marný, mluví o konci života, pije pivo a nedodržuje dietu a že na to má plné právo bez ohledu na to, že dceři by se líbilo, aby byl vzorný a navíc chodil k psychiatrovi.
|
Brunhilda |
|
(30.8.2016 16:07:25) Libiku, tohle já chápu a beru, jen vzhledem k jeho povaze to není dlouhodobě snesitelné, protože to nikam nevede a on s tím nechce nic udělat. Kdybych viděla, že se snaží dělat něco pro to, aby mu bylo líp, ale jde to pomalounku, tak asi problém nemám. On ale všechno hází na druhé a sám má jen výmluvy a okolí vysává víc než už to jde snést.
|
libik |
|
(30.8.2016 17:06:41) hele, Brunhildo, co přesně ti vadí? Pocit, že jsi za něj odpovědná? No to nejsi. Vadí ti, že by teoreticky umřel? (odpověz si sama)
Jestliže ti vadí, že mluví, to co mluví, tak s ním nemluv rp.s ním mluv stručně. Můžeš dělat cokoliv, on ale taky.
Já jsem jistě v prvních měsících nemluvila o své smrti, nicméně taky jsem dost otravovala. Naštěstí okolí, které mě mělo rádo, takže mě neposílalo ani k psychiatrovi(to je obzvlášť nesnesitelný požadavek), ani mi nemluvili do toho, kolik jím a piju, jestli se myju ap. Nechali mě být, ať si melu co si melu,a´t si někde tupě sedím s flaškou, vyhulím 60 cigaret denně a opakuji 7 vět dokolečka, jsem jim vděčná, mimojiné za to, že jsem se srovnala.
Nechci v tobě vzbuzovat žádné pocity svědomí, že bys měla tatínka milovat, není to povinnost a má zřejmě důvod, že to máš tak jak máš. Ale nech ho prostě být..
|
Brunhilda |
|
(30.8.2016 18:17:05) Libiku, jak to mám prosím nechat být, když se mě to týká a dost už to nezvládám?
Taky nemůžeš srovnávat běžného (je mi blbý psát "normálního") truchlícího a člověka, který je sobecký manipulátor a celý život si jede po svém a okolí jen psychicky vysává. Nemám problém poskytnout rameno a vyslechnout stesky, naprosto chápu, že je to těžký. Naopak jsem po mamce možná až moc altruistická. Možná se tě to dotýká moc osobně a cítíš z mých příspěvků, jakoby mě obtěžoval a já po něm chtěla, aby se choval jako "chlap", atp. Mám problém s tím, že pokračuje v tom, co dělal celý život mamce (manipuloval, citově vydíral, atd.) a nechci převzít její roli, protože cítím, že mě to začíná pohlcovat. Kdybych věřila, že se tak chová, protože se s tím nějak potřebuje srovnat, neřešila bych to.
Jinak díky za názor s psychiatrem. Já jsem myslela, že v jakýmkoliv psychicky špatným stavu můžou nějaký léky pomoct zmírnit ty hnusný stavy a pocity a je to lepší, než se v tom brodit a utápět.
|
libik |
|
(30.8.2016 18:28:33) Já nevím, psychiatr asi může pomoci, pokud je schopnost užívat léky, já ji neměla, zapomínala jsem, takže jsem na to kašlala (měla jsem medikaci během péče)
Psychoterapie možná, i když já s ní mám blbou zkušenost.
Hele, možná je to úplně mimo, ale nebyl by u tvého otce prostor v rámci nějakého křesťanského uskupení? Takhle to nevypadá, ale já jim (při své velmi vágní víře v jakýkoliv princip, ať už je to Bůh, vesmírná jednota, matrix,,) vděčím za moc.
|
Brunhilda |
|
(30.8.2016 18:51:54) Libiku, kdysi táta tvrdil, že je věřící, ale teď totálně na víru zanevřel. Dokonce chtěl odvézt všechny věci připomínající křesťanství, takže třeba křížek, který léta visel v obýváku. Tudy cesta bohužel nepovede :-(.
Jinak moc dík.
Prosím ještě mi řekni (promiň, že využívám toho, co jsi sama prožila), je třeba normální, že se někdo, komu zemřel takhle blízký člověk a hodně těžce to prožívá, při pohřbu stará, kolik přišlo lidí a pak to vykládá? Já už jsem se totiž přistihla, že všechno házím na vrub toho, jaký táta je (vždycky využil každou příležitost, aby se mohl vytahovat) :-(.
|
libik |
|
(30.8.2016 22:24:03) No upřímně, můj zájem při pohřbu byl, aby co nejmíň lidí očumovalo sirotka(pořádali jsme obřad v rodinném kruhu a pro pozvané přátele,přišlo pár lidí z ulice),ale když se ptáš, všimla jsem si, kdo přišel "navíc" a cenila jsem si toho. Pohřeb, kromě toho, že uctívá zesnulého, zabaví pozůstalé "podružnostma", něco se musí.. Tvůj táta může mít radost, že maminka lidem stála za to, aby se s ní rozloučili, nevnímám to negativně.
Ale znovu říkám, nechci být na straně jednoho pozůstalého proti druhému, nemáš to lehký
Ještě promysli ty věřící, je to fakt úlevné. Kdyby ve vaší farnosti existoval nějakej rozumnej člověk, fakt mu může pomoci.
|
Brunhilda |
|
(30.8.2016 22:34:07) Libiku, moc dík za tvůj pohled.
S věřícíma by mě poslal někam. Bohužel je teď jeho postoj víc než negativní. Dokonce si promýšlel nějaký článek, který by adresoval věřícím, aby jim "otevřel oči".
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Kudla2 |
|
(30.8.2016 13:52:11) jinak máš snad, Libiku, pocit, že ta dcera (která přišla o mámu, což je myslím celkem taky dost velká ztráta) dělá pro otce málo?
|
|
Agatha Ch. |
|
(30.8.2016 13:52:16) Já vím libiku... bolí to... umím podat pomocnou ruku, ale nemohu se nechat stáhnout sebou. Zvlášť, když to se mnou možná uvnitř v nitru cvičí víc než s tím dotyčným. On o sebevraždě mluví, jenže já bych ji právě uměla dokončit...
|
|
|
|
|
Brunhilda |
|
(30.8.2016 16:02:20) Tragiko, díky za příspěvek.
|
|
|
|
Ráchel, 3 děti |
|
(30.8.2016 9:15:08) na 2. bych teda ale opravdu nesázela
|
Adelinkaa 1 dítě. |
|
(30.8.2016 10:11:47) Taky bych na 2 nesázela, může o tom dvacekrát mluvit a po jednaadvacáté udělat. Ale jinak je to opravdu jeho život a neovlivníš to i kdybych stokrát chtěla. Znám ten pocit bezmoci, al§e je to opravdu jen jeho volba, když si vědomě ničí zdraví atd.
|
|
|
|