Pam-pela |
|
(30.11.2016 13:03:02) Mili, zažila jsem v okolí. Té mamince (měla dvě holčičky) bylo špatně několik let...také umírala na rakovinu, na konci to už bylo ale hrozné, zemřela doma. Den poté jsem její holčičky viděla, smály se, bobovaly, byly uvolněné...hrozně mě to překvapilo, vypadaly konečně tak normálně. Pak jsem si uvědomila, jak strašnou dobu nejistoty a bolesti a přítomnosti bolesti musely přežít...strach, pocit, jak maminka trpí... Ulevilo se jim (možná paradoxně), to trápení skončilo, i když tak ne-šťastně. Někdy přežívat není řešení...ani výhra.
Nechci zlehčovat celou situaci, jen že někdy člověk třeba úplně nepochopí...ale že maminka vždycky chybí, když není, to ano. Možná ale skončilo pro ně strašlivé období...možná to k "normálnímu" životu nebylo.
|
libik |
|
(30.11.2016 17:57:59) Pampelo, ony pouze odpočívaly od realiry, která je jistě dostihla a nikdy se s ní neztotožní úplně. Samozřejmě, že strach pomine, není se čeho už bát, ale vystřídá to jiný druh zoufalství. Ä navíc pozůstalý (včetně dítěte) nejen, že truchlí, ale i chce truchlit. Podobný postřeh zvenčí by ho mohl docela ranit.
Je to těžké, modlím se za ty děti
|
Persepolis |
|
(30.11.2016 18:20:18) Vidím to u ženy mého zemřelého kamaráda. on umíral na rakovinu a krátce po smrti bylo zjevné, že se jí ulevilo. Ona to byla hrozná psychická zátěž, celou dobu ho měla doma, byla s ním v noci vzhůru, když měl bolesti, pořád byla s ním, když s ním nebyla, tak proto, že se někde snažila dopídit informací jak mu pomoct, střídala se u ní naděje z beznadějí a když zemřel, tak se jí asi opravdu ulevilo. Ale teď z odstupem měsíce a půl na ní doléhá ta realita, jak jí hrozně chybí, jak ho všude vidí. Ještě pořád má vedle sebe jeho polštář a peřinu. Jsem s ní hodně často a vidím tu její emoční houpačku. Libiku, ty asi víš o čem mluvím.
|
libik |
|
(30.11.2016 18:30:30) To jsi hodná, že jsi s ní, je to na dlouhou trať, nikdy to asi nepřejde úplně, ale život se časem začne oddělovat od bolesti a vzpomínek, až jsou to paralelní světy, které se už neprolínají 24 hodin denně. Pozdravuj svoji kamarádku, že jí držím palce
Já mám příští týden 1. výročí, ale jsem celkem stabilizovaná, letos se i pokusím o Vánoce, děkuji
|
Mia |
|
(30.11.2016 21:53:22) Milý/á Libíku, držím palce, pokus se o Vánoce, mně umřela maminka a myslela jsem, že loňské Vánoce nedám, a letos se už zase těším, i když to pořád bolí.
|
|
K_at |
|
(30.11.2016 21:54:49) Boze muj, uz rok..... libiku....at vyjdou ty vanoce. Nejak jinak,znovu, proste po tvem.
|
libik |
|
(30.11.2016 22:03:05) Děkuji vám a přeji také štěstí
|
|
|
|
|
Pam-pela |
|
(30.11.2016 22:24:31) Libiku, tak to byl samozřejmě můj tichý postřeh, je to už pár let zpět, už jsou z nich velké krásné holky. A mám je ráda. A máš pravdu - odpočívaly. Bylo to vidět...to napětí zmizelo a vystřídalo to samozřejmě něco jiného.
|
|
|
|