Mala Stepka |
|
(25.7.2017 19:24:58) Chovani tveho sefa ti pripomina detstvi a reagujes jako mala holka, co se neumi branit. Rodicum, sourozencum...Ale ted uz jsi dospela, nauc se to.Velmi strucne podstata transakcni analyzy, ktera me s problemem, ktery resis ty, pomohla. Ale je to teda na dlouho a stejne vim, ze co do me vlozili, mam na ceky zivit.I tak se snazim
|
M Majda |
|
(26.7.2017 7:43:00) Mala Stepko, díky za názor, z tohohle pohledu mě nenapadlo se na to podívat, i když to přesně zapadá. V momentě kdy se dostanu do situace, která mi připomíná dětství, jakobych se do té doby vrátila a stejně tak se i cítím a reaguju. Ale neuvědomuju si, že už v té době nežiju, že to není už má matka, která přede mnou v ten moment sedí a jedná se mnou jak s hadrem na zemi, že už se tak nemusím cítit a můžu se bránit a jednat úplně jinak, jelikož jsem dospělá. A hlavně bych si měla uvědomit, že to že mě máma neměla ráda a říkala mi ty hrozné věci, že jsem něco míň, že nikdy nebudu dost dobrá a že jsem taková nebo maková včetně toho všeho ostatního, co se u nás doma dělo, že to neznamená, že to je pravda a že taková jsem. Jelikož pro vás ale v dětství je rodič ten, který řídí pravidla a kterýmu nasloucháte, neumím se od toho stále odprostit a ty pocity, že nejsem dost dobrá a že jsem něco míň, stále ve mně jsou. A taky - vypadám stále dost mladě, furt jak taková holčička :) A spousta lidí se mnou jedná s jak nějakým malým fakanem a ne s dospělým člověkem. Vím, že člověk tě může ponížit pouze do té míry, do které mu to dovolíš. Ale je to hrozně těžké to ustát, když to je v moc časté frekvenci. Nejvíc mám zkušenost, že se mnou takhle jednaj chlapi, např. ten bývalý šéf. Ale když seděl s chlapem ve svém věku (s mým kolegou, který mu byl taky podřízeným), absolutně si nedovolil na něho zvýšit hlas nebo křičet nebo s ním jednat ponižujícím způsobem...
|
Mala Stepka |
|
(26.7.2017 8:45:51) Precti si knihu od E.Berne:Co reknete az pozdravite.Mnohe pochopis.Teda mne pomohla.Spolu s nekolika sezenima u dr.Ale bojuju dal-s rodinou se stykam minimalne.Aktivujou to ve mne. Tu malou zatracovanou holku.S cizimi lidmi uz ty problemy nemivam.
|
M Majda |
|
(27.7.2017 15:54:14) Mala Stepko, díky - mrknu a přečtu. Taky se s nimi vídám co nejméně, pouze když je nějaká rodinná sešlost, kde jsme všichni... Ale ze strany jejich chování se nezměnilo nic ani v dospělosti... Jen se nechci kvůli nim ochudit o ostatní příbuzný, kteří jsou fajn :)
|
|
|
Firenza |
|
(26.7.2017 10:00:28) ...to co se ti dělo v dětství je strasne smutné. ...Ale zpracovávás to a to je myslím půlka úspěchu. Určitě to zvládneš. Tady zaznělo plno dobrých rad. ..já bych ti mohla napsat pár triků, jak si vytvořit určitou komfortní zónu při komunikaci s arogantní mi muži. Pohybuji se v prostředí, kde je dost takových "latentne agresivních samců " (nevím jak to popsat)proste takových typů, kterým je moře po kolena.... takže 1. Klapajici boty - ideálni je malý podpatek , když jdeš, tak je tě proste slyšet , působí to podprahove velmi autoritativne.asi jako buben u vojenského pochodu ) Šéf tě zavolá k sobě do kanclu, aby tě serval a ty: žádné sourani pantoflí za sebou , ale energický klap, klap, klap.... a šéf záleze do ulity. (Je to blbost ale funguje - není tě videt, ale zvuk přitáhne pozornost 2. Jsi malá a ne dopřej mužům sefum pocit převahy způsobeny výškou. Strasne rádi stojí nad nekym a řvou na někoho dole. Když začne buzerovat -sedni si. Tím jej připravis o pocit nadvlády zajištěny jeho vyšší postavou.jak sama říkáš, na stejné velkého chlapa si nedovolí. 3.alespoň do práce nenos čistě ženské oblečení a barvy.vynech kytičky a růžovou atd. Vem si halenku košiloveho typu. Chlap vydi modrou kosili s límečkem jako má on , vlasy stažené do culiku místo lokynek a podvědomě tě zacne považovat téměř za sobě rovného tvora. 4.časem s trochou cviku poznáš sama na které muže je potřeba použít tyto "mimikry"a kteří muži jsou normální a nepotřebují si honit ego na ženě.
|
M Majda |
|
(27.7.2017 15:59:43) Firenzo, díky moooc za rady ohledně práce sice mám názor, že když je chlap arogantní vůl a chce se po tobě sjíždět, tak to dělat prostě bude, ať budeš mít na sobě co budeš mít, ale to, co jsi napsala má něco do sebe, podvědomě toho druhého vnímáme pak jinak, to rozhodně! :) Bohužel u mě je to mínus, že u mě, když na to přijde, každý vycítí, že jsem jak bezbranný zvíře, do kterého si může bodnout... Kdybych to aspoň uměla v sobě udržet a nedávat to najevo, ale já jsem fakt cíťa :(
|
|
|
|
|