Pozůstatky z výchovy

Ahoj, vyrustala jsem v rodine, kdy sourozenci byly vzdy uprednostnovani a ja jsem byla vzdy ta spatna, ta ktera nedostavala lasku. Mama me proste nemela rada, nadavala mi a ponizovala me. Neustale mi davala najevo, jak nejsem dost dobra a jsem neco min, jak slovne, tak fyzicky, kdy me mlatila. Myslela jsem si, ze jsem opravdu ta spatna, ta menecenna, ze nestojim za nic a nemam na nic pravo. Az ted, kdy jsem dospela, vidim, ze problem nebyl ve mne, ale v ni, ze ji delalo dobre ublizovat mi a ze si tim cosi na mne kompenzovala. K sourozencum se chovala normalne. Jelikoz jim ale ukazovala, ze ja jsem ta spatna, cerna ovce rodiny, coz jsem slysela nekolikrat, videli me tak take, jelikoz v tom vyrostli a chovali se ke mne vicemene stejne jako ona. Ted jsem dospela a ziju si svuj zivot. Neumim se ale doposud smirit s tim, ze jsem tu lasku od mamy nikdy nedostala a nezazila a stale mi chybi. A take se neustale citim ve spolecnosti menecenna, jelikoz to bylo tak silny a trvalo tak dlouho, ze je to stale ve mne zakoreneny nekde hluboko uvnitr. Kdyz vse plyne normalne, jsem v pohode. Ale jakmile dojde na stresovou situaci, kdy se musim z neceho obhajovat nebo prosadit svuj nazor, nemam sebevedomi a citim se nejiste... Uvedu to na prikladu - v praci si na vas bude vybijet frustraci vas sef, neco se mu nepovede, serve vas a bude se k vam chovat jako vy byste za to mohla... tak ja v teto situaci neumim zachovat chladnou hlavu a stat za sebou, ale beru si to hrozne osobne, jelikoz hned naskoci ty pocity z vychovy, ze jsem neco min, rozklepu se, rozbrecim a neumim reagovat. Chybi tam to zdravy sebevedomi a jelikoz jsem se s tim doposud nesmirila, ze jsem nikdy tu mamu nemela, je to jakoby to trvalo stale. Jsem citlivka a o to vic to prozivam. Poradte co s tim? Stalo se nekomu neco podobneho? Jak to zvladate? Dekuji :)