neznámá |
|
(7.1.2018 10:23:30) Já nechápu, jak to můžeš vydržet. Já bych to prostě nedala, na to se mám dost ráda. Sama píšeš, že máš před sebou dva roky, dle mého se to ani pak nevyřeší, pořád se budeš dívat do minulosti a budeš litovat, že nemáš ještě jednoho potomka. Stejně se ve vašem manželství nic nespraví, tohle není věc, kterou by vyléčil čas. Kdyby s tebou manžel spal, řekla bych ti, jdi do dítěte, tahle prostě nevím. To je umírání od nohou.
Já vím, jak moc může touha po dítěti vztah narušit, jsem ráda, že jsem natolik sobecká, že bych to v sobě vyřešila celkem rychle.
|
angrešt |
|
(7.1.2018 10:42:49) Jiřko, neuvažovalas někdy, že ten balíček s velkou mašlí, do kterého sis odložila zásobu "láska pro třetí miminko", bys mohla rozbalit už teď a jeho obsah věnovat, v reálném čase, manželovi? To, co píšeš, mnou docela otřáslo. Ještě dokážu pochopit (ačkoli s tím nesouzním) výrazné upřednostňování reálně žijících dětí před partnerem. Ale upřednostňovat neexistující dítě in potentiam, to je úplně mimo můj vesmír.
|
Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(7.1.2018 10:56:53) Mně to přijde jako rouhání, když má 2 zdravé děti a fajn manžela.
|
|
Ráchel, 3 děti |
|
(7.1.2018 11:19:48) no pokud s ní manžel není ochoten 9 let ani spát, protože "co kdyby náhodou", tak spíš obdivuju Jiřku, že k němu vůbec nějakou lásku má. a to píšu jako někdo, kdo si opravdu nemyslí, že v manželství jde "jenom o to jedno"
|
angrešt |
|
(7.1.2018 11:40:36) Buchli, já to, jak Jiřka o svém muži mluví, rozhodně nevmímám jako "hezky", ale v tom se pochopitelně nemusíme shodnout. Z Jiřčiny strany absolutní absence respektu k tomu, že muž další dítě nechce, i kdyby ho klidně nechtěl zcela iracionálně. Absolutní nadřazení jejího vlastního iracionálního chtění jeho iracionálnímu nechtění. On by měl dokazovat a zdůvodňovat proč, když přece "nejsou objektivní překážky". To je to, co mi na tom vadí. 9 let sexuální abstinence je dost nenormální a vzhledem k tomu, že důvodem (který Jiřka uvádí, tak z něj vycházím) je extrémní strach z toho, že by Jiřka mohla otěhotnět, hádám, že mužův strach není iracionální, ale uvažovala bych naopak o zatraceně závažném důvodu. Jako genetička si pochopitelně představuju přednostně určitý směr takových důvodů, což mi ovšem nebrání i připuštění si směrů úplně jiných. V takovéhle situaci bych se o svého muže začala hodně bát a snažila se přijít na to, jestli se přede mnou nebojí nebo nestydí "shodit se" s něčím velmi závažným.
|
Žžena |
|
(7.1.2018 11:44:43) angrešt, promiň, ale vzhledem k tomu, že Ty jsi se s mužem na počtu dětí (narozdíl od Jiřky) celkem hladce shodla, ji soudíš docela tvrdě.
|
angrešt |
|
(7.1.2018 11:48:35) Žženo, Jiřka podle toho, co psala, se s mužem také shodla. Napsala, že se domluvili na 2 - 3 dětech. No a do toho spadají jak 2, tak 3. A není žádný důvod, proč by jeden z těch dvou měl mít "větší pravdu", tak, jak to Jiřka postavila. Bez pokusu si vůbec představit, že by mužův náhled mohl mít stejnou váhu jako ten její.
|
Žžena |
|
(7.1.2018 12:02:25) Tuten, oni si to třetí taky nepořídili. jen ho počali.
|
|
|
|
|
Žžena |
|
(7.1.2018 11:53:24) angrešt, hele já bych fakt brzdila. Život není nalajnovanej podle jízdního řádu. Číslo dětí, co si manželé tak nějak nezávazně vytipujou předtím, než se do plození vůbec vrhnou, není žádné závazné číslo, může se změnit směrem dolů i nahoru a je to zcela v pořádku. Dokud nedojde na lámání chleba, člověk prostě neví. V pětadvaveti nevíš, jak se budeš cítit v osmatřiceti. Každopádně standardním řešením zabránění početí je (jakákoli forma) antikoncepce. Celibát trvající dekádu napáchá mnohem víc škod v partnerství. Nenaplněná touha po dítěti, PLUS koktejl pocitů při absenci partnerské intimity, to je docela silný kafe.
|
|
angrešt |
|
(7.1.2018 12:15:36) Žženo, to klidně brzdi, v tom ti nijak nepřekážím
Nepoužívání antikoncepce taky ovšem nerozumím - to tu Jiřka neuvedla. Psala tu jen, že pravděpodobnost početí by byla tak či tak velmi nízká, ale nevím, jeslti tomu mám rozumět tak, že ona byla ta, kdo s tím "možnost otěhotnění velmi malá" odmítl antikoncepci a tak to muž vyřešil celibátem, nebo jeslti se on rozhodl pro celibát sám od sebe (a to už bych se tuplem bála, jestli, co já vím, nezjistil, že má nějakou AD chorobu s 50% rizikem přenosu, je HIV pozitivní nebo co, popravdě, strach o něho by se mnou mlátil).
|
|
Bouřka |
|
(7.1.2018 22:07:35) Jiřko, já ti rozumím. Já hodně tíhnu k miminkům a malým dětem a dost jsem se bála právě toho, jak se budu vypořádávat s tou touhou po dalším, když, navzdory přání, rozum a okolnosti to uzavřely na těch dvou po druhém těhotenství. Byla jsem připravená na to, že to ve mně vždycky bude neuzavřená bolavá kapitola, se kterou se budu muset naučit žít a nějak ji přijímat. Svým způsobem jsem ale nakonec měla prapodivné "štěstí", péče o dítě, které bude na té miminkovsko-batolecí úrovni o dost déle než je běžné, to nějak naprosto přebila a v duši je v tomto směru nečekaný klid. Ale umím si představit, jak moc je to těžké. Snad si jen říkat, že to tak možná z nějakého důvodu mělo být
|
|
|
|
|