| Thea + 2 |
 |
(3.1.2020 13:54:56)
Ahoj všichni,
včerejší diskuze o písničce mě inspirovala k tématu, jak zařídit co nejdelší soběstačnost seniorů bez nezbytné pomoci dětí.
Týká se našeho seniora, ale na druhou stranu do budoucna samozřejmě i nás s manželem.
Bydlení – za mě bezbariérový byt, široké dveře mezi místnostmi, aby se dalo případně projet vozíkem, vana i sprcha (sprcha se sedátkem), držadla na vylézání. Dveře z WC otevírané ven, kdyby někdo uvnitř upadl. Všechna světla taková, aby bylo jednoduché vyměnit žárovky. Kuchyň – odolný materiál, který vydrží drsné chování (ale jaký? držátka na dvířkách nebo dotykové?)
Nějaké další tipy k bydlení?
Osoba jako taková. Udělat si řidičský průkaz, naučit se pořádně řídit dokud to jen trochu jde. Nastřádat si peníze, aby si člověk mohl dovolit pečovatelskou službu, naučit se ovládat byt/dům, dokud druhý z partnerů žije. Mít přehled o platbách za byt. Nepřibrat (48 kg dcera zkrátka seniora co má přes 130 kg nezvedne). Pohybovat se (chodit pěšky kam to jen jde).
Další nápady?
|
| Kudla2 | 
|
(3.1.2020 14:07:27)
Myslím, že to docela překombinováváš.
za mě - nepřibrat, udržovat se v kondici tělesné i duševní. Našetřit si nějaké peníze.
Přestěhovat se z baráku do bytu, pokud možno blízko civilizace (údržba baráku přestane být v silách dotyčného a velké cestování taky).
Aby v bytě nebylo nic moc složitého, OK, určitá bezbariérovost taky OK (aby v baráku nebyly schody), ale takhle strašně moc (že už počítáš i s vozíkem, na který ve spoustě případů nedojde), to už mi přijde přehnané?
Odolná kuchyň je podle mě taky zbytečná, pokud ten člověk bude ničit tu normální, tak už asi nebude schopen samostatného života.
Řidičák - může se hodit, ale pokud ten člověk celý život neřídil, tak je otázka, jestli si ho dělat v 70 dělat si ho v také není jisté, že ten člověk bude vůbec v takové kondici, aby mohl řídit.
Obecně bych to pojala spíš s mírou, než si ve 40 zajistit život preventivně jako pro mrzáka.
|
| krajta | 
|
(3.1.2020 14:10:56)
Já tohle všechno (bezbariérový byt i koupelnu) už mam. Momentálně mi manžel koupil prasátko,kde je napsáno na charitu a do něj si stradam peníze na vozík a polohovatelnou postel. Už jsem po těžké autonehodě ležák i na vozíku byla,takže se pro příště raději připravím hned. Ať třeba v šedesáti nejsem překvapená a nemusí to za mě řešit děti
|
| Dana | 
|
(3.1.2020 14:23:19)
Prosím tě, v šedesáti. To ještě není žádný senior. Včera mi tady psaly, že přece senioři ještě v sedmdesáti i více letech běžně lyžují. V šedesáti nebudeš ještě ani ve starobním důchodu. Senior je až tak od sedmdesáti.
|
| Analfabeta |
|
(3.1.2020 20:51:29)
Je mi 60+ a mam artrozu v kolenou a kycli. Na lyze bych nevlezla, ani bych nezatocila, jsem Rada, ze nepotrebuju hul. O stari se to dobre keca tak ve 40, ale kazdy jsme jiny a kazdy mame jine zdravi. Nekdo v 80 skace tandemove seskoky padakem, jiny umre v 53.
|
|
|
| Pole levandulové | 
|
(4.1.2020 12:17:01)
Pokud to tvůj zdravotní stav bude opravdu vyžadovat, vozík i polohovací postel ti proplatí pojišťovna.
Za sebe bych spíš než šetření na vozík doporučila svěží mysl, aby člověk věděl, co, jak a kde zařídit v případě potíží /nebo alespoň dobrý vztah s někým, kdo tu svěží mysl i ochotu zařídit má/. V případě zdravotní nouze má člověk nárok na dost věcí, jen musí vědět, kde a jak o ně zažádat, případně za pár korun půjčit.
|
|
|
| Thea + 2 |
|
(3.1.2020 14:20:06)
No já kombinuji sebe a toho seniora.
Senior nám aspiruje na vozík, protože odmítá chodit. Na zdraví kašlal a ze všech zdravotních problémů ho teď taháme my. Demoloval věci i za mlada, majetek pro něj nemá hodnotu, tak chci, aby kuchyň byla buď levná, ale bytelná nebo odolná. O chod domu se nikdy nestaral, neví co a kdy se platí, co se kde zapíná. Řidičák nemá, všude ho vozíme (tím mi došlo, jak je řidičák důležitý).
No a já se „poučuji“, tedy chodím na preventivky, nepřibírám, posiluji aspoň doma (i tak ho neunesu) a teď jsem si dala závazek naučit se jak se doma co pouští. Řidičák mám, tak doufám, že mi dlouho vydrží.
|
| Fern |
|
(3.1.2020 16:33:38)
Ten ridicak nevidim jako nutne treba, i v malych mestech je k disp.senior taxi,mhd,atd.
Ja trebas ridim cely zivot a vubec mi nebudr vadit,az toho necham a starst o auto bych se ne htela sama ani nahodou,trebas jsem nikdy nepumpovala kola,ani na benzine a merit tlak-opruz pro me,hlidat technickou,pravidelne auto nechat servisovat""to ted delam,ale prudi me to prevelice a spousts tisic navic u toho vyleti kominem.
Takze kdybych mela prezit chlapa,auto pujdr hned za nim a ja se zaridim jinsk.
|
|
| Analfabeta |
|
(3.1.2020 20:54:30)
Staci cukrovka a z ni plynouci vliv na oci a jsi v jeteli. Memu expriteli je 67 a zu vidi jen na jedno oko, na jedno oku ma zeleny, na druhem sedy zakal. Zeleny zakal je neoperatibilni. Jeho soucasna pritelkyne ridicak nema a v 70 nema smysl, aby ho delala, pri soucasnem provozu nema sanci.
Nez ridicak, to at jezdi senior radsi MHD, od 70 jezdi zadarmo.
|
|
|
|
| 77kraska |
|
(3.1.2020 14:15:25)
dobre vychovat deti, aby:
- byly schopne se samy uzivit a nepotrebovaly od rodicu zadnou pomoc
- pripadne dokonce seniorovi pomohly, pokud bude treba
|
|
| Dana |
|
(3.1.2020 14:19:49)
U seniorů jsou většinou dva problémy. První, že blbě chodí. Po bytě třeba ještě ano, ale již si nenakoupí nebo nedojdou k lékaři, časem třeba přestanou chodit vůbec. Druhý problém je, že zesenilní. Ten je mnohem horší, protože v těžších případech musí mít dohled 24 hodin denně. Na obojí se připravuje dost těžce. Zpočátku stačí pečovatelská služba, popř. časté návštěvy příbuzných. Později jen ústav nebo se seniorem žít a pečovat o něho. Nejlepší příprava je podat si zavčas přihlášku do domova důchodců. Jenže to se zatím soběstačným seniorům většinou nechce a čekací doby jsou hodně dlouhé.
|
| Tante Bante | 
|
(5.1.2020 10:22:31)
Žiju obklopena seniory už hodně let, teď mi život zajistil ještě jeden přírůstek a můžu ti říct jen tohle: jediný opravdový problém se seniory je, pokud neumí žít sami se sebou, nudí se, pokud nemají koho komandovat, jsou vnitřně nedospělí, ačkoliv jim je 108 a více. TOTO dělá peklo ze života se seniorem, všechno ostatní je řešitelné a člověk to rád udělá. Zažili jsme už i alzheimera, což byl pro mě velký strašák, ale nakonec to taky šlo. Podle mě nejhorší je fakt zlá panovačná povaha s nátěrem "já jsem tak hodný/á, pro všechny jsem se vždy obětovala a vy takhle" (Konkrétní příklad: "Já chci jet na hroby v úterý a ty, nevděčníku, máš někde kšeft a tak málo ti na mě záleží, že mě tam vezmeš až ve čtvrtek?? Jak to, že to je jedno, ve čtvrtek máš jít do Billy a přinést mi vlašský salát a bábovku, protože ty jím ve čtvrtek, to jsem se dočkala..vzlykvzlyk).
V podobných okolnostech existuju víceméně už 25 let. Jednoho staříčka jsem měli miláčka, byl na vozíku, ale bylo vždycky jak v nebi s ním být, děti ho milovaly, měl asi nějakou auru, strašně mi chybí. A pak jednu babičku, která právě vrtochy-nevrtochy byla velmi dlouho samostatná a čilá, dlouho přes devadesát, teď už to nejde a začíná obvyklý kolotoč "vy nevděčníci".
|
| Kudla2 |
|
(5.1.2020 10:33:28)
Tante, přesně. 
Také mám bohužel už nějaké ty zkušenosti, a největší nepřítel v tomhle opravdu není tělo, ale hlava (jak toho panovačného, tak toho pečovatele).
Protože dost velkej průs.r je, když to ten panovačnej dělá, ale ještě mnohem větší, když to ten pečovatel nedokáže odfiltrovat a racionálně si říct "dělám toho pro něj hodně, dokonce víc, než bývá běžně zvykem, takže rozhodně nejsem nevděčná dcera/vnučka, ale požadavek, abych celej svůj život přizpůsobila jeho rozmarům, už je přes čáru. Když ho na ty hroby vezmu o dva dny pozdějc, vůbec nic se nestane. Když má kvůli tomu pindy, je to nespravedlivý a neměla bych se nechat strhnout k tomu, abych si to začala myslet taky.
|
| Renka + 3 | 
|
(5.1.2020 10:55:36)
Ono si chce ale uvědomit, že různé stavy demence dokáží změnit vnímání světa a změnit i povahu člověka. K alzheimeru patří i paranoia, člověk všechny podezřívá a je zlý, protože cítí ohrožení. Je to jako u dítěte, taky se vám dvouleté dítě bude z různých důvodů vztekat a víte, že to neovládne, stejně to má i ten senior.
|
|
|
| Martina, 2 kluci | 
|
(5.1.2020 11:09:10)
Krásně napsáno!
|
|
| Žžena |
|
(5.1.2020 11:56:23)
Tante,
tak to jste u těch projevů Alzheimera měli kliku. Což Ti přeju. Ale není to pravidlo. U nás Alzheimer změnil dramaticky osobnost nemocného a došlo i na agresi.
Ze srdce rodiny se stal teror rodiny.
|
| Tante Bante |
|
(5.1.2020 23:13:15)
Neměli jsme žádnou zvláštní kliku v lehkém průběhu, spíš jsme ji měli v rychlém průběhu a ve shodě v tom, jak je potřeba o pacienta pečovat. Byli jsme poněkud hyeny, seniorka nebyla doma do konce života, dožila v ústavu s dobrou péčí a podle mě v klidu, aspoň mi tak připadala. Po nástupu do ústavu se paradoxně zklidnila. Nepoznávala nikoho z rodiny a nevypadala smutně. Pak umřela. Dokavad byla doma, bylo to horší, nejdřív žárlila a potom útočila na děti, to bylo chvíli psycho, ale vyřešilo se to nástupem do instituce.
|
|
|
|
|
| neznámá |
|
(3.1.2020 14:20:07)
Také si myslím, že zbytečně komplikuješ. Problémy se řeší, až přijdou.
A s řidičákem, mě je 35 a nechci si ho dělat, mám z toho hrůzu, jak chceš domutit udělat si řidičák a řídit osobu ve věku seniora?
|
| Thea + 2 |
|
(3.1.2020 14:24:19)
Jak jsem psala výše, nám už problémy přišly.
Řidičák chápu tak, že si ho má člověk udělat dokud je schopný, ne jako senior. Být schopný si co nejdéle zajišťovat odvozy sám. Spoléhat na to, že partner mě všude vozí, je totální hloupost.
|
| Kudla2 |
|
(3.1.2020 14:30:19)
Já to chápu tak, že u tohoto seniora už je pozdě - podělal si sám, co mohl, a navíc se asi k vám choval sobecky, takže ho úplně nemusíte?
Myslím si, že sám za sebe by člověk měl hlavně dbát na to, aby ty ostatní kolem sebe neotravoval nad rozumnou míru. Takže udržovat se v kondici a ošéfovat si svoje věci tak, aby mě pokud možno nikdo nemusel vozit, spravovat mi barák apod., pokud mi budou síly aspoň trochu sloužit.
|
|
|
| Renka + 3 |
|
(3.1.2020 14:29:14)
Já myslím, že je dobré myslet dopředu, ten byt se blbě řeší, když už člověk nemůže. Pak už třeba ani nejsou peníze. Už v věku 45+ by měl člověk přemýšlet, jak mít pokud možno bezbariérové bydlení. U řidičáku spíše platí, že kdo ho má, měl by jezdit a udržovat se ve stavu schopné řízení.
No a zdravý životní styl by měl být samozřejmostí.
Peníze taky si myslím, že je dobré si našetřit, dokud to jde, nespoléhat na důchod a už vůbec ne na děti, ty mohou žít na druhé straně zeměkoule.
Já jsem po úrazu zažila cca rok, kdy chodit moc nešlo, v rámci bytu, zaměstnání po rovné podlaze jakžtakž, venku jsem nikam moc nedošla. Je to hrozné omezení, průšvih je, že se při snížení pohyblivosti začne přibírat a je to začarovaný kruh. Bohužel koleno 100% nemám, takže si užívám pohybu dokud to jde, ale i tak už je omezený, třeba dřep neudělám, ale můžu chodit, běhat, jezdit na kole. Zatím, ale vím, že mě ta snížená pohyblivost jednou čeká.
|
| sovice | 
|
(3.1.2020 14:35:46)
Nic ve zlém, ale ve 45+ (teda já 50+) řeším živení dětí na studiích, nikoliv bezbariérový byt.
Tolik bezbariérových bytů, aby se do nich mohli všichni 45+ nastěhovat, často s celkem malými dětmi, prostě není (a ono nestačí "sundat prahy" doma, jde i o výtah na patře, vstup do budovy, sníženou linku, upravenou koupelnu a WC atd. atd.)
|
| Renka + 3 |
|
(3.1.2020 14:42:32)
Sovice, je tím myšleno, pokud se dělají nějaké úpravy v bytě nebo na domě. Je jasné, že si zdravý čtyřicátník nepředělá byt na bezbariérový jen tak z nudy. Ale minimálně je dobré přemýšlet pro další rekonstrukci byt třeba jednotlivých místností. My už bezbariérový byt máme, tak máme vyřešeno. Nedávno jsme ale rekonstruovali způsob vytápění domu a už to máme zajištěno tak, aby to fungovalo, aniž bychom museli přiložit ruku k dílu. I když stále zpracováváme dřevo, o víkendech si topíme sami, tak už ten systém je nastaven tak, že nemusíme.
|
| sovice |
|
(3.1.2020 14:49:43)
Renko, tak to jo.
My relativně nedávno (5 let, těch 45+ už mi bylo) předělávaly koupelnu a daly jsme znovu vanu, protože se hrozně rády válíme v horké vodě. Teda já a sestra, dcery se zásadně sprchují. No a mě potkalo revma, které při nakládání do vody rádo ožívá, a sestru jiné potíže. Tož tu vanu využijeme na koupání 1x do měsíce. Tluču se do hlavy, že tam není pohodlný sprcháč. Ale pak se 1x do měsíce naložím a je to BLAHO. Tak nevím 
|
|
|
|
|
|
| wer | 
|
(3.1.2020 14:23:42)
Snaha zachovat si zdraví je fajn, ale přejede tě auto a jsi na vozíku a odkázaná na pomoc. Sto procent neovlivníš.
Já teď momentálně na budování bezbariérového bytu a finančních rezerv nemám moc energii a možnosti.
Zatím se spokojím s tím, že se spolehám na svou výchovou, a na osobní příklad dětem, že na seniory v rodině se nemá kašlat.
|
| Thea + 2 |
|
(3.1.2020 14:28:23)
O výchově a vlastním vzoru to není. Staráme se intenzivně o seniora. Vizuálně jsem pozitivní, nikdy si nestěžuji. Senior deptá celou rodinu. Děti už to nikdy nechtějí zažít. Očekávám, že skončí tak v Americe, aby byly dostatečně daleko a já se jim nedivím. Chci být soběstačná a raději si platit pečovatelku než zlikvidovat vlastní rodinu.
|
| Ruth | 
|
(3.1.2020 14:30:58)
Kolik práce vykonává ve věci manžel?
|
|
| Kudla2 |
|
(3.1.2020 14:32:02)
"Senior deptá celou rodinu." - v tom případě bych co nejvíc starosti o něj delegovala, klidně placené síle/ústavu.
Nemyslím si, že je nutné se za každou cenu starat osobně za cenu deptání celé rodiny.
|
|
| wer |
|
(3.1.2020 17:29:13)
My máme za sebou dva seniory vděčné. Jednoho deptacího, toho odnesli nejvíc naši.
Já to mám teď zrovna jako velmi živé osobní téma. Řeším jak moc a jestli vůbec se angažovat v pomoci tchýni, se kterou to není úplně jednoduché.
|
|
|
| Renka + 3 |
|
(3.1.2020 14:39:26)
Na seniory se nemá kašlat, ale člověk neví, co ty děti jednou potká, od toho, že je vítr zavane x km daleko po to, že třeba samy onemocní nebo např. jejich partner nebo dítě. Nebo budou v existenční nouzi. Už jsem viděla v životě dost, abych věděla, že si život nelze nalinkovat podle svých představ. Raději si zařídit co nejvyšší soběstačnost a prostředky, které tomu pomohou.
|
| wer |
|
(3.1.2020 17:13:10)
Nalinkovat podle svých představ si nemůžeš ani tu samostatnost.
|
| Renka + 3 |
|
(3.1.2020 18:02:12)
Samostatnost si nalinkovat nemůžeš, ale můžeš si promyslet a snažit zajistit prostředky tak, aby o tebe bylo postaráno. Aby sis tu péči mohla koupit a vůbec měla zmapované, kam se obrátit. A doma to mít zařízené tak, aby se tam dalo co nejdéle žít.
|
|
|
|
|
| Hadice a hadi |
|
(3.1.2020 15:05:50)
Přizpůsobit bydlení našim potřebám. Zachovat psychickou pohodu. Když to půjde i zdraví, ale to je strašně křehký... Dokázat se radovat ze života, pokud to aspoň trošku půjde. A líbí se mi, jak už někdo napsal, dovést děti do dospělosti a připravit je na život tak, aby se o sebe dokázali postarat. Udržet si takový vztahy, abych se na ně mohla obrátit, když bude potřeba.
|
|
| Fern |
|
(3.1.2020 16:08:07)
Nasi samostatni byli temer az do posl.vydechnuti,ale napr.mati z duvodu silenych bolesti kosti se z postele ke konci uz vubec nezvedla-a jak by mela tedy napr.otevrit pec.sluzbe nebo nekomu z hospicu?Nebo se jim nechava klic,kdyz s takovym clovekem proste neni mozno byt 24/7?
|
| Blanče | 
|
(3.1.2020 17:02:06)
Ano, nechává se klíč. Stejně tak jako rozvoz obědů - to teď velmi nedávno fungovalo u širší rodiny tak, že rozvážka postavila kastroly za dveře, vzala si tam odsud čisté a vzápětí po ní dojela pečovatelka, píchla inzulin a naservírovala (případně ohřála) oběd.
|
|
|
| Blanče |
|
(3.1.2020 17:21:07)
Při rekonstrukci jsme byt ve věku 40+ taky krom jedné podstatné výjimky udělali bezbariérovým. U nás to tedy bylo i proto, že s námi cca 3 měsíce v roce bydlela vždy moje babička, tehdy už 90+. Ta výjimka je 8 schodů ke vchodu, ty ale vždy ještě nějak dala. Manželovi hrozí do budoucna vozíkem, takže už se synem vymýšleli nejjednodušší verzi "šplhadla", pokud by to bylo brzy. Pro mého muže náš dům znamená strašně moc, takže řeší věci jako nemuset se podílet na topení, nájezdy ke kůlně, kde je nářadí, aby byl co nejdéle soběstačný a tu dvěstěkilovou pilu vyvezl sám... Barák a zahrada jsou tak velké, že si na jedné straně nedovedu představit, že bychom se o ně v seniorském věku účinně starali bez velké pomoci, na druhé straně máme příklad bývalých sousedů - sice měli jen malou chatu, ale bez vody a wc na zahradě a zahradu srovnatelnou s naší, udržovanou fantastickým způsobem, psy, včely. Cca do 80 tu bydleli celý rok, jen se dvěma návštěvami bytu ve městě za měsíc, pak prodali včely, nekoupili už nového psa a asi 7 let trávili 9 měsíců tady a tři zimní v bytě, předloni - to už bylo pánovi skoro 90 - chatu prodali a stáhli se do města. To by byl model, který by se mi líbil, co bude uvidíme. Teď jsem ve středuu vezla 3 dámy 78-85 ze silvestrovského pobytu v Jeseníkách, trasu Figura - Praděd a zpět došly všechny, ale je vidět, jak velký rozdíl je v kondici a zdraví - ta nejstarší působí, jako by jí bylo tak 55 - jak kondicí, tak myšlením, schpností se přizpůsobit změněné situaci.
|
|
| Martina, 2 kluci |
|
(3.1.2020 20:36:34)
Za mě pozitivní myšlení a pokládat za samozřejmé se postarat o sebe nejvíce, jak mi to jenom jde. Vědět, co zvládnu (uvařím/neuvařím, uklidím/neuklidím,...), přijmout řešení - dovoz jídla, úklid, jiná péče. Nekňourat, že to není jako dřív, umět se popasovat s novou situací.
V mém okolí vidím odstrašující příklad, kdy senior chce to,co dělal doteď - pěstování, chov spousty zvířat, nakoupit denně, na co dostane právě chuť, odvézt skoro denně do lékárny, pro chleba,... Potomci mu vše splní, mezi sebou si špitají, jak je ten senior otravný a jak to mají těžké.
Náš senior, když už nezvládl chov, zrušil ho, po roce se zlepšil a koupil si jedno zvíře, které zvládá.
Máme 3 seniory 75, 77, 80 let, rádi s námi probírají nové situace a, díky bohu, je věcně řešíme společně.
|
| Lída+2 | 
|
(7.1.2020 5:19:57)
Martina, 2 kluci, jenže většina těch lidí neuzná, že na to nestačí.
A už vůbec si neuvědomí, že jejich děti jsou v jiné situaci.
teta jezdila jednou za 14dní na 3 dny a někdy 4. mamka každý víkend a vozili ho k DR. Obědy měl jen od nich uvařené. A taky ode mně. Nemusel jíst dovážené.
Osobně jsem slyšela říci dědu mé tetě, že je líná a co oni toho stihli...takže jsem se ho zeptala jestli chodil do práce, hlídal po odpolednách mě a sestru(to nedělali velmi vyjímečně- asi na dva plesy a když byli naši týden dva v Tatrách). taky jsem ho upozornila, že on šel z práce v 13:30 a v kolik chodí teta. On měl celé odpoledne a ona pár hodin. Nakonec uznal, že je to tak jak říkám.
prakticky se zrušila poslední zvěř(slepice, králíky) asi rok před jeho smrtí, kočku měl doposledka. Na poli brambory byli též pořád.
A osobně si myslím, že ta péče se mi podepsala na tetě a jak jsem zjistila na konci loňského roku. Na mamce též.
teta měla posledních 15let úplně šílenou vyrážku, NIC na to nefungovalo, zmizela zázračně asi za měsíc po jeho smrti, velmi zajímavé
Mamka, její tělo si řeklo, že má čas konečně na sebe a rozjelo to ve velkým. Má lymfatický ...
protože ona na ty první příznaky prostě neměla čas kvůli němu ani myslet ani je vidět. Zpětně vidíme, že to má minimálně 2 roky.
ta´tka momentálně zatrhnul jakékoliv pomoci z naší strany k nim. Chtěla jsem ta odjet a na jeden víkend ho vystřídat. Poslat ho klukům. Nechce o tom slyšet. No po tom co jsme se dověděli před vánoci to chápu. A bojím se,aby se neuhnal stejně jako ty dvě.
Oni mají své vrtochy a chvílema se chovají jaksi zvláštně, potřebují to tak jak jsou zvyklý a když to tak není je to problém.
mamka se chovala květen až červen taky úplně šíleně z části naočkovaná sestrou. To bylo úplně strašidelný. nyní je jako beránek.
|
|
|
| Analfabeta |
|
(3.1.2020 21:03:56)
Nas soused topil akumulackami, ale ve veku 92 let si jeste sam porezal drevo na cirkuli. Byl u neho syn (65 let) a stary pan jen prikyvoval hlavou, ze mu teda nekdo to drevo sereze. Syn odjel, stary pan vytahnul cirkuli a jel jak draha, rezal stary orech, to je docela tvrde drevo, s pulmetrovym prumerem. A mel obrovsou radost, ze to zmaknul sam. Zemrel v 94 letech, ale posledni pulrok uz byl docela sesly a sel bydlet do domova duchodcu, uz nemohl. Manzelka mu zemrela par roku predtim a on si sam varil, zavaroval ovoce a zeleninu a chodil i na houby.
|
|
|
já tam s tím docela bojuju.
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)