| libik | 
 |
(6.12.2020 13:04:57)
Okolíku, diskuse nebyla zadána jako stesk za konkrétní babičkou, ale obecná úvaha o trýzni separovaných seniorů.
Já se problematikou celoživotně zabývám a vidím velké nedostatky systému v tom, že žádným způsobem nepodporuje domácí péči, ani sítí služeb, ani finančně, ani morálně.
Jistěže není cesta zničit se péčí za každou cenu bez pomoci, se ztrátou zaměstnání, na úkor vlastního zdraví.
Ale proč to tak je? Proč jediné dotace plynou do důchoďáků? Proč neexistuje systém odlehčovací péče, supervize a další podpory těm, kdo by péči zvládli a jako bonus by měli pocit, že udělali dobře?
|
| Markéta |
|
(6.12.2020 13:15:22)
"Všechny babičky v roušce, které slavnostně pouští v televizi, jak jsou dojaté, že po 70 dnech vidí rodinu, byly pochozí a příčetné, takže mohly ty 2 měsíce být u svých příbuzných, co jsou "táák nešťastní", že nemohou vidět maminku "
Tak to je asi problém internetové diskuse, protože tenhle příspěvek mi vyzněl tak, že kroutíš hlavou nad všemi, kdo a) šoupli seniory do důchoďáku b) když už to udělali, nevzali si je před dvěma měsíci okamžitě domů.
|
| krupice. |
|
(6.12.2020 14:16:26)
Mám maminku 3 týdny v domově pro seniory. Naposledy jsem ji viděla 15.září na LDNce, kam přišla z nemocnice 14.září. 2x po sobě jsem ji tedy navštívila, pak už jsem jenom nosila věci a občas jsme si mávaly přes okno, byla hned v prvním patře. Na domov pro seniory, jeden z největších v Praze, jsme čekali rok a 3/4. Ještě mi dovolili navštívit prázdný pokoj, který pro ní mají, ale pak už jsem jen dopravila věci, nemohla jsem se s ní vidět ani při převozu, ani jí věci srovnat a uspořádat. Neznám pečovatelky ani sestry na oddělení. Pouze je kontaktuji telefonicky. Některé jsou dost nepříjemné, jako kdybych je bůhví jak otravovala, když chci nějaké informace. Při převozu navíc maminka dostala covid. Převoz sanitkou, kde byla sama se saniťákama, trval zhruba 10 minut. Pozitivní test jí zjistili po týdnu v domově. Ten první při nástupu byl negativní. Navíc byla hned od začátku v karanténě, takže prý to musela dostat při převozu...Naštěstí neměla žádné příznaky, pouze lehčí rýmu, měřili jí teplotu a tlak 3x denně. Nyní je již negativní. Telefonujeme si s ní denně, pokud zrovna nemá telefon vybitý, zablokovaný, nebo neleží na stolku dál od postele. Maminka je již málo pohyblivá, má parkinsonovu nemoc, silný třes rukou, je třeba ji krmit, má poruchy paměti. Zapomíná jak telefonovat a tím, jak se jí třesou ruce, mačká víc, než by měla a zablokuje si to.
K těm podmínkám návštěv - u nás si musíme test zařídit a zaplatit sami. Platnost 48 hodin. Jak dlouho mě nechají s ní na návštěvě a kde se bude konat, zatím nevím. V pondělí budu kontaktovat sociální pracovnici. V pátek jsme dostali mail, poté jsem se jí nemohla dovolat. Čekám, zdali nebudou testy zadarmo, slyšela jsem něco o 18.prosinci. POkud nic, před Vánocemi si ten test udělám, abych ji mohla jednou navštívit. Je to opravdu smutné...
Až do léta bydlela sama, ale stav se poslední 3 roky neustále zhoršoval. Nejdříve jsem zařídila donášku obědů, pak pečovatelku, potom chodila denně i domácí péče a já, kdykoliv bylo třeba. Navíc s ní bylo opravdu těžké vyjít, ale to patří i k té nemoci. Domů jsem si jí vzít nemohla. Bydleli jsme do léta v 3+kk, děti kluk a holka (nyní 10 a 15)v jednom pokoji, v obýváku samé okno, šikmé rohy, spát se tam nedá. 3 roky jsem sami hledali něco většího.
Sama pracuji, manžel podniká a je neustále vytížený. Syna odpoledne vozím na kroužky, učím se s ním (opravdu to sám nedává), trénujeme na kytaru, do toho prakticky supluji doučování i u dcery, která je v devítce v matematické třídě. Když byly děti malé, byla jsem prakticky bez hlídání, jelikož mamka už tenkrát moc nedávala. Nikdy jsem nezažila víkend bez dětí. Když později jely na tábor a já jsem chodila do práce, byl to pro mě doslova svátek. Ať mě tedy nikdo nesoudí, že jsem si nezvala maminku domů...
|
| Mája+kluci 07, 11 | 
|
(6.12.2020 16:48:36)
Krupice, můj tatínek měl s mobilem podobné problémy, jako popisuješ a velmi se nám osvědčilo koupit telefon, co vypadá normálně jako pevná linka. Tedy větší přístroj se sluchátkem. Nedá se to ztratit, nic tam nemačká, jen zvedne sluchátko, navíc je to pořád připojené do elektřiny. Není to teda určené úplně k přenášení (ale jde to), ale píšeš, že maminka je hodně špatně pohyblivá - nebylo by to dobré řešení i u vás?
|
| krupice. |
|
(6.12.2020 17:08:26)
Májo, co to je za značku telefonu? O ničem takovém jsem neslyšlela. Mamka má ten aligátor pro důchodce, ale je to stejně horor. Ještě donedávna mě navíc uháněla, že chce dotykový telefon, jako máme my... Asi 2 roky jsme jí to vymlouvali, že je to v jejím stavu s třesem nesmysl, ale nedala si říct. Nakonec vzal manžel dotykový telefon po synovi, vyzvedl její simku, šel jí nechat upravit, aby šla do toho dotykáče, asi 2 hodiny jí vysvětloval, jak se s telefonem pracuje...Přišel domů a řekl: vsaď se, že do večera bude chtít zpět ten svůj. Jasně, že druhý den jí to zase přendal do toho jejího... To bylo ještě před rokem. Teď ani nevím, kdo by jí tam co vysvětloval a zapojoval nový přístroj. Nikdo tam nemůže, je to strašný. Navíc mám problém i s platbou domova atd. Mám sice asi 2 roky podpisové právo k jejímu účtu, ale zjistila jsem, že je to absolutně na nic. Ona šla rovnou z nemocnice do LDN, která se také musela platit 8,5 tisíce za měsíc. Pak šla rovnou do domova. Nemohla si nijak zařídit příkazy, aby jí chodily platby tam. Takže já jsem musela s její kartou vybrat peníze, vložit na můj účet a poslat do domova a kde bylo třeba. Jenomže minulý měsíc jsem přesáhla limit, nechtělo mi to peníze dát a zřejmě i sežralo kartu...jsem v prčicích. Aby se mohlo zřídit internetové bankovnictví a mohla jsem posílat peníze přímo, musí do banky zavolat sama mamka. Ta to bohužel už nezvládne. Nepochopí, co vlastně má říct, ani nebude umět sama namačkat číslo. Volá pouze přes rychlou volbu, kde nás má uložené. Těch problémů je milion a když za ní nemůžu, je to blbý...
|
|
|
|
|
| K_at |
|
(6.12.2020 13:44:24)
Libiku, ano, takto to je konstruktivní a úplně smysluplný příspěvek. A souhlasím vřele. Jenom je potřeba si uvědomit, že i tak bude nějaké procento v DD, nebo LDN a tak. Když jsme toto řešili u tchána, jediné prostorově vhodné místo bylo u něj doma. Vlastní pokoj, bezbariérová koupelna, výtah. Jenže babi už nemohla. Psychicky se bořila. A vzhledem k její vlastní chorobě už to nešlo. Zároveň se zhoršil děda tak, že potřeboval lékařský dohled. Ten impuls vzít ho později domů byl mnohokrát. Jenže - kam? Navíc bychom museli průběžně jezdit do nemocnice a každý přesun pro něj znamenal bolest.
|
| Markéta |
|
(6.12.2020 14:10:55)
Takhle to máme s babičkou a s dědou. Babička je velmi omezeně pohyblivá, nemůže být vůbec sama. Bydlí s dědou kousíček od nás, a kombinace péče děda, my, koupací služba jakž takž funguje. Děda se ale bohužel vůbec nevyspí, mají s babičkou úplně odlišný režim. Můj muž a já zase v jednom kuse jezdíme s babičkou po doktorech, musíme s vozíkem, to děda nedá. Těch návštěv je mnoho, v červnu třeba babička v noci upadla a následovalo cca 12 návštěv nejrůznějších lékařů. Se zavoláním sanitky máme špatnou zkušenost, babička pak strašně dlouho čekala v nemocnici na odvoz zpátky. Teď teda navíc oba mají covid, babička se zápalem plic, takže hardcore. A vůbec nevím, co budeme dělat, když by děda péči nezvládal, protože babička se přechodem do domova důchodců či ldn bez každodenní péče příbuzných podle mě stane úplně nepohyblivou. Jediné, co by pomohlo, kdyby tam s nimi někdo celodenně bydlel, a podle mého by nikdo nevydržel soužití s dědou.
|
|
|
| Okolík | 
|
(6.12.2020 14:39:24)
Libiku, nesouhlasím. Můj tchán 90+ žije sám, má diváků obědu ve všední dny, pečovatelka mu chodí denně (převazy), platíme mu i úklid a rehabilitaci. O víkendech mu vařím já, peru já,obden ho někdo z rodiny na pár hodin navštíví, kafe popije. Tedy v době bezcovidove. Kdyby tato domácí péče nebyla, musel by do DD, samostatný už není.
|
| Alžběta174 |
|
(6.12.2020 14:55:57)
Okolíku, ta rozličná komunitní péče pro seniory (neústavní), kterou popisuje Libík a teď ty, kterou tvůj tchán čerpá, existuje, ale problém je, že je jí jak šafránu. Navíc velmi špatně pokryta v různých částech ČR. A proto ve většině případech senior končí v DD. Stále se staví megalomanské DD, stále nové a nové a nepodporuje se komunitní péče.
|
|
|
|
u nás se babi nemá kde vyspat. U 1 syna nemá bezbariérový přístup. U bratra totéž. To jsou zase takový kecy. 
to je taková představa, že všichni senioři, co jsou v důchoďáku, jsou tam odložení a rodina je nemá ráda. přitom ta péče může být pro leckoho v určitých případech až zničující... viz například tenhle případ https://www.idnes.cz/hradec-kralove/zpravy/soud-vrazda-nachodsko-hradec-kralove-uduseni-uskrceni-obzalovana-zena.A200817_154607_hradec-zpravy_pos
) vlastní stolky, tak je to restaurace i v OC a tam mohou konzumovat. 
V její náručí
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční Rybova mše na KuksuTrutnov 
Vánoční slavnostiLiberec 
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Vánoční Rybova mše na Kuksu
Vánoční slavnosti
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)